TEXTS 22-25

Verš

Texte

śrī-bhagavān uvāca
prakāśaṁ ca pravṛttiṁ ca
moham eva ca pāṇḍava
na dveṣṭi sampravṛttāni
na nivṛttāni kāṅkṣati

udāsīna-vad āsīno
guṇair yo na vicālyate
guṇā vartanta ity evaṁ
yo ’vatiṣṭhati neṅgate

sama-duḥkha-sukhaḥ sva-sthaḥ
sama-loṣṭāśma-kāñcanaḥ
tulya-priyāpriyo dhīras
tulya-nindātma-saṁstutiḥ

mānāpamānayos tulyas
tulyo mitrāri-pakṣayoḥ
sarvārambha-parityāgī
guṇātītaḥ sa ucyate

Synonyma

Synonyms

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; prakāśam — osvícení; ca — a; pravṛttim — připoutanost; ca — a; moham — iluzi; eva ca — také; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua; na dveṣṭi — nechová nenávist vůči; sampravṛttāni — i když se rozvinou; na nivṛttāni — ani zastavení rozvoje; kāṅkṣati — přeje si; udāsīna-vat — jako neutrální; āsīnaḥ — setrvává; guṇaiḥ — kvalitami; yaḥ — ten, kdo; na — nikdy; vicālyate — je rozrušen; guṇāḥ — kvality; vartante — jednají; iti evam — když to takto zná; yaḥ — ten, kdo; avatiṣṭhati — zůstává; na — nikdy; iṅgate — je otřesen; sama — stejný; duḥkha — při neštěstí; sukhaḥ — a štěstí; sva-sthaḥ — setrvávající na úrovni vlastního já; sama — stejně; loṣṭa — hrouda hlíny; aśma — kámen; kāñcanaḥ — zlato; tulya — staví se stejně; priya — k milému; apriyaḥ — a nežádoucímu; dhīraḥ — stálý; tulya — stejný; nindā — při pohaně; ātma-saṁstutiḥ — a jeho chvále; māna — při úctě; apamānayoḥ — a neúctě; tulyaḥ — stejný; tulyaḥ — stejný; mitra — přátel; ari — a nepřátel; pakṣayoḥ — ke stranám; sarva — všeho; ārambha — úsilí; parityāgī — kdo se zříká; guṇa-atītaḥ — transcendentální k hmotným kvalitám přírody; saḥ — on; ucyate — lze říci, že je.

śrī-bhagavān uvāca: Dieu, la Personne Suprême, dit; prakāśam: l’illumination; ca: et; pravṛttim: l’attachement; ca: et; moham: l’illusion; eva ca: aussi; pāṇḍava: ô fils de Pāṇḍu; na dveṣṭi: ne hait pas; sampravṛttāni: bien que manifesté; na nivṛttāni: arrêtant le développement; kāṅkṣati: ni ne désire; udāsīnavat: comme neutre; āsīnaḥ: situé; guṇaiḥ: par les guṇas; yaḥ: celui qui; na: jamais; vicālyate: n’est perturbé; guṇāḥ: les guṇas; vartante: agissent; iti evam: sachant cela; yaḥ: celui qui; avatiṣṭhati: demeure; na: jamais; iṅgate: ne vacille; sama: égal; duḥkha: dans le malheur; sukhaḥ: et dans le bonheur; sva-sthaḥ: étant situé en lui-même; sama: avec égalité; loṣṭa: la motte de terre; aśma: la pierre; kāncanaḥ: l’or; tulya: d’humeur égale; priya: envers ce qui est désirable; apriyaḥ: ce qui est indésirable; dhīraḥ: ferme; tulya: égal; nindā: dans la diffamation; ātma-saṁstutiḥ: devant l’éloge qu’on fait de lui; māna: dans l’honneur; apamānayoḥ: et le déshonneur; tulyaḥ: égal; tulyaḥ: égal; mitra: amies; ari: et ennemies; pakṣayoḥ: envers les parties; sarva: à toutes; ārambha: les entreprises; parityāgī: celui qui renonce; guṇa-atītaḥ: transcender les trois guṇas; saḥ: il; ucyate: est dit.

Překlad

Translation

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu Pāṇḍua, ten, kdo necítí nenávist k osvícení, připoutanosti a iluzi, když se projeví, ani po nich nedychtí, když zmizí; kdo je neochvějný a nerozrušený všemi těmito reakcemi hmotných kvalit a ví, že jednají pouze kvality, a tak zůstává nezúčastněný a transcendentální; kdo jedná na úrovni vlastního já a vidí stejně štěstí i neštěstí; kdo pohlíží rovnocenně na hroudu hlíny, kámen a kus zlata; kdo se staví stejně ke všemu milému i nežádoucímu; kdo je stálý a nedotkne se ho, když ho druzí chválí či haní a mají v úctě či neúctě; kdo se chová stejně k příteli i nepříteli a zříká se všech hmotných činností, o tom lze říci, že překonal kvality přírody.

Dieu, la Personne Suprême, répond: Ô fils de Pāṇḍu, celui qui a transcendé les trois guṇas n’éprouve pas d’aversion pour l’illumination, l’attachement ou l’illusion lorsqu’ils se manifestent et ne les convoite pas quand ils disparaissent. Il n’est pas perturbé ou désorienté par les interactions des guṇas, et demeure neutre, transcendantal, car il sait qu’eux seuls agissent. Il a réalisé sa nature spirituelle, voit d’un même œil le bonheur et le malheur, et considère avec équanimité ce qui est plaisant et ce qui ne l’est pas. Pour lui, la motte de terre, l’or et la pierre sont d’égale valeur. Il est constant et tient pour identiques et l’éloge et le blâme, et la gloire et l’opprobre. Il traite amis et ennemis de la même façon et a renoncé à toute entreprise intéressée.

Význam

Purport

Arjuna položil tři otázky a Pán Kṛṣṇa je jednu po druhé zodpovídá. V těchto verších nejprve uvádí, že osoba v transcendentálním postavení necítí k ničemu nenávist a po ničem nedychtí. Dokud živá bytost přebývá v hmotném světě, vtělená do hmotného těla, je pod vlivem jedné ze tří kvalit hmotné přírody. Z jejich zajetí se dostane tehdy, když se oprostí od těla. Dokud tomu tak není, má být nezúčastěná a zaměstnávat se oddanou službou Pánu, neboť se tak přirozeně přestane ztotožňovat s hmotným tělem. Živá bytost, jejíž vědomí je zaměřeno na hmotné tělo, sleduje svým jednáním pouze smyslový požitek, ale když své vědomí přeorientuje na Kṛṣṇu, uspokojování smyslů samo ustane. Živá bytost toto hmotné tělo nepotřebuje a nemusí poslouchat jeho požadavky. Hmotné kvality ovlivňující tělo působí stále, ale vlastní já, duše, s těmito činnostmi nemá nic společného. Jak se od nich odpoutá? Tak, že si nebude chtít užívat ani se zbavit těla. Oddaný na této transcendentální úrovni je automaticky osvobozený. O to, aby se vymanil z vlivu kvalit hmotné přírody, se nemusí snažit.

Le Seigneur répond point par point aux trois questions d’Arjuna. Il montre d’abord, dans ces versets, que celui qui a transcendé les trois guṇas n’est envieux de personne et ne recherche pas les biens de ce monde. Si un être vivant demeure dans l’univers matériel, prisonnier du corps de matière, c’est que l’un des guṇas le garde sous son emprise. Et s’il se libère totalement du corps de matière, c’est qu’il a pu leur échapper. Quoi qu’il en soit, tant qu’il est incarné, il doit rester neutre. Il doit pratiquer le service de dévotion pour ne plus s’identifier au corps. Car tant qu’il ne se préoccupera que du corps matériel, ses actes n’auront pour finalité que le plaisir des sens, tandis que s’il absorbe sa conscience en Kṛṣṇa, cette recherche des plaisirs matériels cessera. L’être n’a nul besoin d’un corps matériel, et donc, dans l’absolu, nullement besoin d’accéder à ses demandes. L’influence que les guṇas exercent sur le corps continue d’agir, mais en tant qu’âme spirituelle, l’être n’en est pas affecté. Comment y parvenir ? En renonçant à jouir du corps sans pour autant chercher à s’en défaire. Le dévot qui est parvenu à ce niveau transcendantal est automatiquement délivré de l’influence des guṇas. Il n’a pas besoin de fournir d’efforts particuliers pour y parvenir.

Další otázka se týká chování toho, kdo je na transcendentální úrovni. Osoby na hmotné úrovni se dotkne, je-li tělu projevena takzvaná úcta či neúcta, ale ten, kdo je v transcendentálním postavení, není touto falešnou úctou ani neúctou ovlivněn. Koná svou povinnost vědom si Kṛṣṇy a nezáleží mu na tom, zda se k němu lidé chovají uctivě či neuctivě. Přijímá to, co je pro jeho povinnost v rámci rozvíjení vědomí Kṛṣṇy příznivé; jinak nic hmotného nepotřebuje, ať je to kámen nebo zlato. Každého považuje za svého drahého přítele, který mu pomáhá plnit povinnost s vědomím Kṛṣṇy, a vůči svému takzvanému nepříteli necítí žádnou nenávist. Je stejně nakloněn všem a vše vidí na stejné úrovni, protože dobře ví, že s hmotnou existencí nemá nic společného. Společenské a politické spory ho neovlivňují, jelikož zná povahu dočasných převratů a nepokojů. Vůbec se mu nejedná o vlastní prospěch. Pro Kṛṣṇu dokáže usilovat o cokoliv, ale neusiluje o nic pro sebe samotného. Tímto chováním lze spočinout na transcendentální úrovni.

Arjuna avait ensuite demandé comment se comporte l’homme qui a transcendé les guṇas. Contrairement au matérialiste, le spiritualiste n’est jamais troublé par les honneurs ou les discrédits liés au corps. Il s’acquitte de ses devoirs dans la conscience de Kṛṣṇa sans se soucier qu’on l’honore ou le blâme. Il accueille favorablement tout ce qui peut l’aider à remplir son devoir dans la conscience de Kṛṣṇa. Sinon, n’ayant nul besoin matériel, il ne considère pas plus l’or que le caillou. Quiconque l’aide dans sa pratique du service de dévotion est son ami très cher, mais il n’a pas pour autant de haine envers de soi-disant ennemis. Il est d’humeur toujours égale et voit toutes choses d’un même œil, car il se sait parfaitement étranger à l’existence matérielle. Les questions sociales et politiques ne l’affectent pas parce qu’il sait que les troubles et les bouleversements sont toujours éphémères. Il est prêt à entreprendre n’importe quoi pour satisfaire Kṛṣṇa, mais il ne fera rien pour sa seule satisfaction personnelle. Une telle attitude permet d’atteindre un état purement spirituel.