TEXTS 22-25

Verš

Tekst

śrī-bhagavān uvāca
prakāśaṁ ca pravṛttiṁ ca
moham eva ca pāṇḍava
na dveṣṭi sampravṛttāni
na nivṛttāni kāṅkṣati

udāsīna-vad āsīno
guṇair yo na vicālyate
guṇā vartanta ity evaṁ
yo ’vatiṣṭhati neṅgate

sama-duḥkha-sukhaḥ sva-sthaḥ
sama-loṣṭāśma-kāñcanaḥ
tulya-priyāpriyo dhīras
tulya-nindātma-saṁstutiḥ

mānāpamānayos tulyas
tulyo mitrāri-pakṣayoḥ
sarvārambha-parityāgī
guṇātītaḥ sa ucyate

Synonyma

Synonyms

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; prakāśam — osvícení; ca — a; pravṛttim — připoutanost; ca — a; moham — iluzi; eva ca — také; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua; na dveṣṭi — nechová nenávist vůči; sampravṛttāni — i když se rozvinou; na nivṛttāni — ani zastavení rozvoje; kāṅkṣati — přeje si; udāsīna-vat — jako neutrální; āsīnaḥ — setrvává; guṇaiḥ — kvalitami; yaḥ — ten, kdo; na — nikdy; vicālyate — je rozrušen; guṇāḥ — kvality; vartante — jednají; iti evam — když to takto zná; yaḥ — ten, kdo; avatiṣṭhati — zůstává; na — nikdy; iṅgate — je otřesen; sama — stejný; duḥkha — při neštěstí; sukhaḥ — a štěstí; sva-sthaḥ — setrvávající na úrovni vlastního já; sama — stejně; loṣṭa — hrouda hlíny; aśma — kámen; kāñcanaḥ — zlato; tulya — staví se stejně; priya — k milému; apriyaḥ — a nežádoucímu; dhīraḥ — stálý; tulya — stejný; nindā — při pohaně; ātma-saṁstutiḥ — a jeho chvále; māna — při úctě; apamānayoḥ — a neúctě; tulyaḥ — stejný; tulyaḥ — stejný; mitra — přátel; ari — a nepřátel; pakṣayoḥ — ke stranám; sarva — všeho; ārambha — úsilí; parityāgī — kdo se zříká; guṇa-atītaḥ — transcendentální k hmotným kvalitám přírody; saḥ — on; ucyate — lze říci, že je.

śrī-bhagavān uvāca — Guddommens Højeste Personlighed sagde; prakāśam — oplysning; ca — og; pravṛttim — tilknytning; ca — og; moham — illusion; eva ca — også; pāṇḍava — O Pāṇḍus søn; na dveṣṭi — han hader ikke; sampravṛttāni — skønt de er udviklede; na nivṛttāni — ej heller standset i udviklingen; kāṅkṣati — han ønsker; udāsīna-vat — som neutral; āsīnaḥ — er situeret; guṇaiḥ — af kvaliteterne; yaḥ — den, som; na — aldrig; vicālyate — forstyrres; guṇāḥ — kvaliteterne; vartante — handler; iti evam — idet han ved dette; yaḥ — den, som; avatiṣṭhati — forbliver; na — aldrig; iṅgate — flakker; sama — ens; duḥkha — i lidelse; sukhaḥ — og lykke; sva- sthaḥ — hvilende i sig selv; sama — ens; loṣṭa — en jordklump; aśma — sten; kāñcanaḥ — guld; tulya — ens indstillet; priya — over for de elskede; apriyaḥ — og de uønskede; dhīraḥ — vedholdende; tulya — ens; nindā — i bagtalelse; ātma-saṁstutiḥ — og forherligelse af ham selv; māna — i ære; apamānayoḥ — og vanære; tulyaḥ — ens; tulyaḥ — ens; mitra — venners; ari — og fjenders; pakṣayoḥ — over for siderne; sarva — af alle; ārambha — bestræbelser; parityāgī — en forsager; guṇa-atītaḥ — transcendental til naturens materielle kvaliteter; saḥ — han; ucyate — siges at være.

Překlad

Translation

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó synu Pāṇḍua, ten, kdo necítí nenávist k osvícení, připoutanosti a iluzi, když se projeví, ani po nich nedychtí, když zmizí; kdo je neochvějný a nerozrušený všemi těmito reakcemi hmotných kvalit a ví, že jednají pouze kvality, a tak zůstává nezúčastněný a transcendentální; kdo jedná na úrovni vlastního já a vidí stejně štěstí i neštěstí; kdo pohlíží rovnocenně na hroudu hlíny, kámen a kus zlata; kdo se staví stejně ke všemu milému i nežádoucímu; kdo je stálý a nedotkne se ho, když ho druzí chválí či haní a mají v úctě či neúctě; kdo se chová stejně k příteli i nepříteli a zříká se všech hmotných činností, o tom lze říci, že překonal kvality přírody.

Guddommens Højeste Personlighed sagde: O Pāṇḍus søn, den, der ikke hader oplysning, tilknytning og illusion, når de er til stede, eller længes efter dem, når de forsvinder; som er uden vaklen og er uforstyrret og forbliver neutral og transcendental under alle disse reaktioner fra de materielle kvaliteter velvidende, at kvaliteterne alene er aktive; som hviler i sig selv, og som anser lykke og lidelse som én og samme ting; som ser med samme syn på en klump jord, en sten og et stykke guld; som er ligevægtig over for det ønskede og det uønskede; som er vedholdende og ligevægtig i ros og ris, ære og vanære; som behandler ven og fjende ens, og som har forsaget alle materielle handlinger – et sådant menneske siges at have hævet sig over naturens kvaliteter.

Význam

Purport

Arjuna položil tři otázky a Pán Kṛṣṇa je jednu po druhé zodpovídá. V těchto verších nejprve uvádí, že osoba v transcendentálním postavení necítí k ničemu nenávist a po ničem nedychtí. Dokud živá bytost přebývá v hmotném světě, vtělená do hmotného těla, je pod vlivem jedné ze tří kvalit hmotné přírody. Z jejich zajetí se dostane tehdy, když se oprostí od těla. Dokud tomu tak není, má být nezúčastěná a zaměstnávat se oddanou službou Pánu, neboť se tak přirozeně přestane ztotožňovat s hmotným tělem. Živá bytost, jejíž vědomí je zaměřeno na hmotné tělo, sleduje svým jednáním pouze smyslový požitek, ale když své vědomí přeorientuje na Kṛṣṇu, uspokojování smyslů samo ustane. Živá bytost toto hmotné tělo nepotřebuje a nemusí poslouchat jeho požadavky. Hmotné kvality ovlivňující tělo působí stále, ale vlastní já, duše, s těmito činnostmi nemá nic společného. Jak se od nich odpoutá? Tak, že si nebude chtít užívat ani se zbavit těla. Oddaný na této transcendentální úrovni je automaticky osvobozený. O to, aby se vymanil z vlivu kvalit hmotné přírody, se nemusí snažit.

FORKLARING: Arjuna stillede tre spørgsmål, og her besvarer Herren dem et efter et. I disse vers tilkendegiver Kṛṣṇa først, at en person, der er transcendentalt situeret, er uden misundelse og higer ikke efter noget. Når et levende væsen befinder sig i denne materielle verden i en materiel krop, kan man gå ud fra, at han styres af en af den materielle naturs tre kvaliteter. Når han faktisk er ude af kroppen, er han også ude af kløerne på den materielle naturs kvaliteter. Men så længe man ikke er ude af den materielle krop, bør man forholde sig neutralt. Man skal engagere sig i Herrens hengivne tjeneste, så ens identifikation med den materielle krop automatisk bliver glemt. Når man er bevidst om den materielle krop, handler man kun for sansetilfredsstillelse, men når man overfører bevidstheden til Kṛṣṇa, ophører sansenydelsen automatisk. Man behøver ikke denne materielle krop, og man behøver heller ikke at rette sig efter kroppens diktater. Den materielle naturs kvaliteter i kroppen vil reagere, men som åndelig sjæl er selvet transcendentalt til sådanne aktiviteter. Hvordan bliver man transcendental? Det gør man ved hverken at ønske at nyde kroppen eller at slippe ud af den. Ved at være således transcendentalt situeret bliver den hengivne automatisk fri. Han behøver ikke at gøre sig nogen separat anstrengelse for at blive fri for indflydelsen fra den materielle naturs kvaliteter.

Další otázka se týká chování toho, kdo je na transcendentální úrovni. Osoby na hmotné úrovni se dotkne, je-li tělu projevena takzvaná úcta či neúcta, ale ten, kdo je v transcendentálním postavení, není touto falešnou úctou ani neúctou ovlivněn. Koná svou povinnost vědom si Kṛṣṇy a nezáleží mu na tom, zda se k němu lidé chovají uctivě či neuctivě. Přijímá to, co je pro jeho povinnost v rámci rozvíjení vědomí Kṛṣṇy příznivé; jinak nic hmotného nepotřebuje, ať je to kámen nebo zlato. Každého považuje za svého drahého přítele, který mu pomáhá plnit povinnost s vědomím Kṛṣṇy, a vůči svému takzvanému nepříteli necítí žádnou nenávist. Je stejně nakloněn všem a vše vidí na stejné úrovni, protože dobře ví, že s hmotnou existencí nemá nic společného. Společenské a politické spory ho neovlivňují, jelikož zná povahu dočasných převratů a nepokojů. Vůbec se mu nejedná o vlastní prospěch. Pro Kṛṣṇu dokáže usilovat o cokoliv, ale neusiluje o nic pro sebe samotného. Tímto chováním lze spočinout na transcendentální úrovni.

Det næste spørgsmål drejer sig om en transcendental persons handlemåde. Den materielt situerede person bliver påvirket af den såkaldte ære og vanære, der tilfalder kroppen, men den transcendentalt situerede person anfægtes ikke af en sådan falsk ære eller vanære. Han gør sin pligt i Kṛṣṇa-bevidsthed og er ligeglad med, om et andet menneske ærer ham eller vanærer ham. Han accepterer de ting, der er nyttige for hans pligt i Kṛṣṇa-bevidsthed. Bortset fra det behøver han intet materielt, hverken sten eller guld. Den, der hjælper ham til at blive Kṛṣṇa-bevidst, betragter han som sin gode ven, og han hader ikke sin såkaldte fjende. Han har samme indstilling over for alle og ser alt på samme niveau, for han er helt klar over, at han intet har at gøre med den materielle eksistens. Sociale og politiske spørgsmål anfægter ham ikke, for han kender naturen af midlertidige omvæltninger og uroligheder. Han forsøger intet for sin egen skyld. Han kan gøre hvad som helst for Kṛṣṇas skyld, men han forsøger ingenting for sin egen personlige skyld. Ved at handle på denne måde bliver man rent faktisk transcendentalt situeret.