Skip to main content

14

Kapitola 14

 Las Maravillosas Actividades del Señor Kṛṣṇa

Kršnovy úžasné činnosti

gopy ādade tvayi kṛtāgasi dāma tāvad
yā te daśāśru-kalilāñjana-sambhramākṣam
vaktraṁ ninīya bhaya-bhāvanayā sthitasya
sā māṁ vimohayati bhīr api yad bibheti
gopy ādade tvayi kṛtāgasi dāma tāvad
yā te daśāśru-kalilāñjana-sambhramākṣam
vaktraṁ ninīya bhaya-bhāvanayā sthitasya
sā māṁ vimohayati bhīr api yad bibheti

Mi querido Kṛṣṇa, Yaśodā tomó una cuerda para atarte cuando cometiste una ofensa, y Tus perturbados ojos se inundaron de lágrimas, las cuales lavaron el cosmético de ellos. Y Tú estabas asustado, aunque el temor personificado Te tiene miedo a Ti. Ver esto me resulta desconcertante.

Můj drahý Kršno, když jsi byl neposlušný, Jašódá vzala provaz, aby Tĕ svázala, a Tvé neklidné oči se zalily slzami, smývajícími maskaru z Tvých očí. A bál jsi se, přestože Tebe se bojí i zosobnĕný strach. Tento výjev je pro mne záhadou.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.31

Šrímad-Bhágavatam 1.8.31

He aquí otra explicación del desconcierto que crean los pasatiempos del Señor Supremo. El Señor Supremo es el Supremo en todas las circunstancias, tal como ya se explicó. Éste es un ejemplo específico de cómo el Señor es el Supremo y, al mismo tiempo, al estar en presencia de Su devoto puro, es un juguete de este último. El devoto puro del Señor Le presta servicio sólo como resultado del amor puro y, mientras ejecuta dicho servicio devocional, se olvida de la posición del Señor Supremo. El Señor Supremo acepta además con mayor deleite el amoroso servicio de Sus devotos cuando el servicio se realiza espontáneamente y como resultado de un afecto puro, sin nada de admiración reverencial. Por lo general, los devotos adoran al Señor con una actitud reverencial, pero el Señor Se complace íntegramente cuando el devoto, por amor y afecto puro, considera que el Señor es menos importante que él mismo. Los pasatiempos del Señor en la morada original de Goloka Vṛndāvana se intercambian con ese espíritu. Los amigos de Kṛṣṇa Lo consideran uno de ellos; no Lo consideran de una importancia reverencial. Los padres del Señor (que son todos devotos puros) Lo consideran únicamente un niño. El Señor acepta los castigos de Sus padres más jubilosamente que las oraciones de los himnos védicos. De igual manera, acepta los reproches de Sus prometidas con más gusto que los himnos védicos. Cuando el Señor Kṛṣṇa Se hallaba presente en el mundo material, y a fin de manifestar como una atracción para la gente en general Sus eternos pasatiempos del reino trascendental de Goloka Vṛndāvana, exhibió ante Yaśodā, Su madre adoptiva, una imagen única de subordinación. El Señor, en Sus juegos y actividades infantiles, de un modo natural, solía arruinar la mantequilla que madre Yaśodā almacenaba, al romper los tarros y distribuir su contenido entre Sus amigos y compañeros de juego, entre ellos, los célebres monos de Vṛndāvana, que aprovechaban la magnanimidad del Señor. Madre Yaśodā vio eso y, movida por su amor puro, quiso hacer una representación de castigo para su trascendental hijo. Ella tomó una cuerda y amenazó al Señor con atarlo, tal como se acostumbra en los hogares corrientes. Al ver la cuerda en manos de madre Yaśodā, el Señor inclinó la cabeza y comenzó a sollozar como un niño, y las lágrimas se deslizaron por Sus mejillas, lavando el ungüento negro que había alrededor de Sus hermosos ojos. Kuntīdevī adora esta imagen del Señor, porque ella está consciente de la suprema posición en la que Él está. Muchas veces, la personificación del temor teme al Señor, pero Él tiene miedo a Su madre, quien justamente quería castigarlo de una manera corriente. Kuntī estaba consciente de la excelsa posición de Kṛṣṇa, mientras que Yaśodā no lo estaba. Por lo tanto, la posición de Yaśodā era más excelsa que la de Kuntī. Madre Yaśodā obtuvo al Señor como hijo, y el Señor le hizo olvidar por completo que su hijo era el propio Señor. Si madre Yaśodā hubiera estado consciente de la excelsa posición del Señor, seguro que hubiera dudado en castigarlo. Pero a ella se le hizo olvidar esa situación, porque el Señor quiso ejecutar un acto infantil completo ante la afectuosa Yaśodā. Este intercambio de amor entre la madre y el hijo se realizó de un modo natural, y Kuntī, al recordar la escena, se desconcertó, y no pudo menos que alabar el trascendental amor filial. Indirectamente, madre Yaśodā es alabada por su posición amorosa única, pues ella podía controlar, en forma de su amado hijo, incluso al todopoderoso Señor.

V tomto verši jsou popsány další záhadné zábavy Nejvyššího Pána. Již jsme vysvĕtlili, že Svrchovaný Pán je Svrchovaný za všech okolností. Zde je konkrétní příklad toho, jak se Svrchovaný Pán celého stvoření stává hračkou v rukou Svého čistého oddaného. Čistý oddaný slouží Pánu pouze z nezištné lásky a při vykonávání své oddané služby zapomíná na Jeho skutečné postavení. Nejvyšší Pán přijímá láskyplnou službu Svých oddaných s vĕtším potĕšením, když je spontánní a pramení z čistého citu beze známky uctivého zbožňování. Oddaní obvykle uctívají Pána s velkou úctou a respektem, ale Jeho obzvlášť tĕší, když se oddaný z čisté náklonnosti a lásky pokládá za důležitĕjšího, než je On Samotný. Takové byly zábavy Pána s oddanými v Jeho původním domovĕ na Gólóce Vrndávanĕ. Kršnovi přátelé Ho považovali za jednoho z nich. Nepřikládali Mu žádnou důležitost hodnou úcty. Rodiče Pána (všichni čistí oddaní) Ho považovali jen za malé dítĕ. A Pán přijímá tresty rodičů s vĕtší radostí než modlitby védských hymnů. Stejnĕ tak s vĕtší chutí přijímá výtky Svých snoubenek nežli védské hymny. Bĕhem Své přítomnosti v tomto hmotném svĕtĕ, kdy projevoval Své vĕčné zábavy z transcendentální říše Gólóky Vrndávany, aby přilákal pozornost lidí, vyjevil Pán Kršna jedinečný obrázek podřízenosti Svojí matce Jašódĕ. Jednou z přirozených dĕtských her Pána bylo, že rozbíjel nádoby, v nichž mĕla matka Jašódá uložené máslo, a rozdával jejich obsah Svým přátelům a všem, kteří se hry zúčastnili, včetnĕ slavných opic z Vrndávanu, které takto využívaly Pánovy štĕdrosti. Matka Jašódá to vidĕla a z čisté lásky chtĕla své transcendentální dítĕ naoko potrestat. Vzala provaz a pohrozila Pánu, že Ho sváže, jak se to obvykle dĕlává. Když Pán vidĕl provaz v rukách matky Jašódy, sklonil hlavu a rozplakal se jako malé dítĕ. Slzy Mu tekly po tvářích a smývaly černé líčidlo kolem Jeho nádherných očí. Kuntídéví se klaní tomuto výjevu, neboť dobře ví o Pánovĕ svrchovaném postavení. Pána se často bojí i zosobnĕný strach, ale On se přesto bál Své matky, která Ho chtĕla potrestat. Kuntí si byla vĕdoma Kršnova vznešeného postavení, zatímco Jašódá nikoliv. Postavení Jašódy je proto vznešenĕjší než postavení Kuntí. Matka Jašódá dostala Pána za své dítĕ a On jí dal zcela zapomenout na skutečnost, že její dítĕ je Pán Samotný. S vĕdomím Pánova vznešeného postavení by se matka Jašódá stĕží odvážila Pána trestat. Pán však zařídil, aby zapomnĕla, protože chtĕl před milující Jašódou předvést dokonale dĕtské gesto. Tato výmĕna lásky mezi matkou a synem probĕhla přirozenĕ a Kuntí, která na ten výjev vzpomínala, byla zmatená a nemohla jinak, než velebit transcendentální synovskou lásku. Nepřímo tak velebí matku Jašódu za její jedinečnou lásku, kterou ovládla i všemocného Pána jako své milované dítĕ.

Este pasatiempo presenta otra opulencia de Kṛṣṇa: Su opulencia de belleza. Kṛṣṇa tiene seis opulencias: plena riqueza, plena fuerza, plena influencia, pleno conocimiento, plena renunciación y plena belleza. Kṛṣṇa tiene la naturaleza de ser más grande que lo más grande y más pequeño que lo más pequeño (aṇor aṇīyān mahato mahīyān). Nosotros ofrecemos reverencias a Kṛṣṇa con respeto, asombro y veneración, pero nadie se dirige a Kṛṣṇa con una cuerda diciéndole: «Kṛṣṇa, has cometido una ofensa y ahora Te voy a dar». Sin embargo, ésa es la prerrogativa del devoto más perfecto de todos, y Kṛṣṇa quiere ser abordado de esa manera.

Tato zábava nám ukazuje jinou Kršnovu vznešenou vlastnost     —    Jeho krásu. Kršna má šest vznešených vlastností: veškeré bohatství, veškerou sílu, veškerou moc, veškeré poznání, veškeré odříkání a veškerou krásu. Kršna je nejvĕtší z nejvĕtších a nejmenší z nejmenších (aṇor aṇīyān mahato mahīyān). Kršnovi se klaníme s posvátnou úctou. Nikdo k Nĕmu nepřijde s provazem a neřekne: „Kršno, udĕlal jsi přestupek, a proto Tĕ svážu.“ Na to má právo jen ten nejlepší oddaný a Kršna si takový vztah přeje.

Pensando en la opulencia de Kṛṣṇa, Kuntīdevī no se atrevió a asumir el papel de Yaśodā, pues aunque Kuntīdevī era tía de Kṛṣṇa, no tenía el privilegio de poder dirigirse a Kṛṣṇa de la manera en que Yaśodāmāi lo hacía, pues esta última era una devota tan adelantada que tenía el derecho de castigar a la Suprema Personalidad de Dios. Ésa era la prerrogativa especial de Yaśodāmāi. Kuntīdevī estaba pensando simplemente en cuán afortunada era Yaśodāmāi, pues podía amenazar a la Suprema Personalidad de Dios, a quien teme incluso la personificación del temor (bhīr api yad bibheti). ¿Quién no teme a Kṛṣṇa? No hay nadie que no Le tema. Pero Kṛṣṇa  teme a Yaśodāmāi. He ahí la gran excelencia de Kṛṣṇa.

Kuntídéví si byla vĕdoma této Kršnovy vznešenosti a neopovažovala se napodobovat postavení matky Jašódy. I když byla Kuntídéví Kršnovou tetou, nemohla jednat s Kršnou jako Jašódámájí, která byla tak pokročilou oddanou, že mĕla zvláštní výsadu    —    mohla potrestat Nejvyšší Osobnost Božství. Kuntídéví přemýšlela o tom, jaké mĕla Jašódámájí štĕstí, když mohla pohrozit Nejvyššímu Pánu, kterého se bojí i zosobnĕný strach (bhīr api yad bibheti). Kdo se nebojí Kršny? Všichni se Ho bojí, ale Kršna se přesto bojí Jašódámájí. To je Jeho nejvyšší vznešenost.

Para dar otro ejemplo de esa opulencia, a Kṛṣṇa se Le conoce como Madana-mohana. Madana significa Cupido. Cupido hechiza a todo el mundo, pero Kṛṣṇa es conocido como Madana-mohana, porque Él es tan hermoso que hechiza incluso a Cupido. Pero el propio Kṛṣṇa es hechizado por Śrīmatī Rādhārāṇī y, por consiguiente, a Śrīmatī Rādhārāṇī se La conoce como Madana-mohana-mohinī, «aquella que hechiza al que hechiza a Cupido». Kṛṣṇa es aquel que hechiza a Cupido, y Rādhārāṇī es la que Lo hechiza a Él.

Můžeme dát jiný příklad Kršnovy vznešenosti. Kršna je známý jako Madan-móhan. Madana znamená „Amor, bůh lásky“. Bůh lásky okouzlí každého, ale Kršna je Madan-móhan, neboť je tak krásný, že okouzlí dokonce Amora. A přesto Kršnu Samotného okouzlí Šrímatí Rádhárání, která je Madan-móhan-móhiní     —    „Ta, která okouzlí Toho, který dokáže okouzlit boha lásky“. Kršna okouzluje Amora a Rádhárání okouzlí i takto okouzlujícího Kršnu.

Ésas son conclusiones espirituales muy elevadas del proceso de conciencia de Kṛṣṇa. No son ficticias, imaginarias ni inventadas. Son realidades, y cada devoto puede tener el privilegio de entender y, de hecho, participar, en los pasatiempos de Kṛṣṇa, si verdaderamente es adelantado. No debemos pensar que el privilegio que se le ha dado a madre Yaśodā no está a nuestra disposición. Todo el mundo puede tener un privilegio similar. Si alguien ama a Kṛṣṇa como hijo suyo, entonces tendrá ese privilegio, porque la madre siente por el hijo el máximo amor. Incluso en este mundo material no hay nada que se compare al amor de una madre, pues la madre ama a su hijo sin esperar ninguna retribución. Desde luego que, si bien eso es cierto como regla general, el mundo material está tan contaminado que a veces una madre piensa: «Mi hijo crecerá y se volverá un hombre, y cuando gane dinero, éste lo recibiré yo». Así pues, aún hay algún deseo de obtener algo a cambio. Pero cuando se ama a Kṛṣṇa, no hay sentimientos egoístas, pues ese amor es puro: está libre de toda ganancia material (anyābhilāṣitā-śūnyam).

To jsou velice vznešené úrovnĕ duchovního chápání ve vĕdomí Kršny. Nejsou imaginární nebo smyšlené. Jsou skutečné a každý oddaný může Kršnovým zábavám porozumĕt, a je-li opravdu pokročilý, může se jich také účastnit. Nemĕli bychom si myslet, že takovou výsadu mĕla jen matka Jašódá. Každý, kdo Kršnu miluje jako svoje dítĕ, se může stát Kršnovou matkou, protože matka miluje své dítĕ ze všeho nejvíce. Dokonce i v hmotném svĕtĕ nemůžeme nic přirovnat k lásce matky k dítĕti, neboť matka miluje svoje dítĕ a neočekává nic na oplátku. Tento hmotný svĕt je však tak znečištĕný, že i matky si nĕkdy myslí: „Až moje dítĕ vyroste, vydĕlá peníze a já je pak dostanu.“ Takže i v tomto vztahu již existuje nĕjaká sobecká myšlenka. V láskyplném vztahu s Kršnou ale žádné takové sobecké pocity nejsou, neboť tato láska je ryzí a bez jakékoliv touhy po hmotném zisku (anyābhilāṣitā-śūnyam).

No debemos amar a Kṛṣṇa en espera de alguna ganancia material. No debemos decir: «Kṛṣṇa, danos nuestro pan de cada día, y entonces Te amaré. Kṛṣṇa, dame esto o aquello, y entonces Te amaré». No debe haber esa clase de intercambios mercantiles, pues Kṛṣṇa quiere amor puro.

Nemĕli bychom milovat Kršnu proto, abychom získali nĕco hmotného. Nemĕli bychom říkat: „Kršno, dej mi můj denní chléb a já Tĕ pak budu milovat. Kršno, dej mi to či ono a pak Tĕ budu milovat.“ S Bohem bychom nemĕli obchodovat, protože Kršna touží po ryzí lásce.

Cuando Kṛṣṇa vio que madre Yaśodā iba hacia Él con una cuerda y dispuesta a atarlo, de inmediato sintió mucho temor, mientras pensaba: «¡Oh!, mamá Me va a atar». Comenzó a llorar, y las lágrimas lavaron el maquillaje de Sus ojos. Mirando a Su madre con gran respeto, le suplicó con sentimiento: «Sí, madre, te he ofendido. Ten la bondad de excusarme». Luego, Se apresuró a inclinar la cabeza. Kuntīdevī apreció esa escena, pues ésa era otra de las perfecciones de Kṛṣṇa. Aunque Él es la Suprema Personalidad de Dios, Se pone bajo el control de madre Yaśodā. En el Bhagavad-gītā (7.7), el Señor dice: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya: «Mi querido Arjuna, no hay nadie superior a Mí». Sin embargo, esa Suprema Personalidad de Dios, ante quien nadie es superior, Se postra ante madre Yaśodā, aceptando: «Mi querida madre, sí, soy un ofensor».

Když Kršna vidĕl, jak k Nĕmu Jašódá bĕží a chce Ho svázat, začal se bát a myslel si: „Maminka Mĕ chce svázat.“ Začal plakat a slzy Mu smývaly maskaru z očí. Podíval se na Svoji matku s pocitem viny a s velkou úctou řekl: „Ano, maminko, zlobil jsem. Odpusť Mi, prosím.“ Potom provinile sklonil hlavu. Kuntídéví tento výjev velice oceňuje, neboť ukazuje další z Kršnových dokonalostí. I když je Nejvyšší Osobností Božství, nechá se ovládat matkou Jašódou. V Bhagavad-gítĕ (7.7) Pán říká: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya. „Drahý Ardžuno, nic vyššího nade Mne není.“ A přesto se tento Nejvyšší Pán, kterého nikdo nepřevýší, skloní před matkou Jašódou a přizná: „Moje drahá maminko, zlobil jsem.“

Cuando madre Yaśodā vio que Kṛṣṇa estaba sintiendo mucho miedo de ella, también se perturbó. Ella verdaderamente no quería que Kṛṣṇa sufriera con su castigo. No era ése su propósito. Pero es un sistema aún corriente en la India que, cuando un niño crea demasiados disturbios, su madre puede que lo ate para que se quede quieto. Ése es un sistema muy común, así que madre Yaśodā lo adoptó.

Když matka Jašódá vidĕla, jak se jí Kršna bojí, znepokojilo ji to. Ve skutečnosti vlastnĕ nechtĕla, aby Kršna trpĕl. V Indii je stále ještĕ zvykem přivazovat příliš zlobivé dĕti, a proto matka Jašódá tímto způsobem Kršnu potrestala.

Esta escena es sumamente apreciada por los devotos puros, pues enseña cuánta grandeza hay en la Persona Suprema, que actúa exactamente igual que un niño perfecto. Cuando Kṛṣṇa actúa como un niño, lo hace perfectamente; cuando actúa como el esposo de dieciséis mil princesas, lo hace perfectamente; cuando actúa como el amante de las gopīs, lo hace perfectamente; y como amigo de los pastorcillos de vacas, también actúa perfectamente.

Tohoto výjevu si velice váží čistí oddaní, neboť dokazuje velikost Nejvyššího Pána, který se chová jako dokonalé dítĕ. Když si Kršna hraje jako dítĕ, hraje si dokonale, když hraje úlohu manžela šestnácti tisíc manželek, hraje ji také dokonale, když hraje milence gópí, dĕlá to dokonale a stejnĕ dokonale hraje i přítele pasáčků.

Los pastorcillos de vacas dependen todos de Kṛṣṇa. Una vez, ellos querían coger frutas de un bosque de palmeras, pero había un demonio llamado Gardabhāsura que no permitía que nadie entrara en ese bosque. Por lo tanto, los pastorcillos de vacas amigos dijeron a Kṛṣṇa: «Kṛṣṇa, queremos saborear esas frutas, Tú puedes hacer lo necesario para ello». Kṛṣṇa dijo que sí de inmediato, y Él y Balarāma fueron al bosque en el que el demonio estaba viviendo con otros demonios, todos los cuales habían asumido la forma de asnos. Cuando los demonios asnos fueron a patear a Kṛṣṇa y a Balarāma con sus patas traseras, Balarāma atrapó a uno de ellos y lo lanzó a la copa de un árbol, y el demonio murió. Luego, Kṛṣṇa y Balarāma mataron a los demás demonios de la misma manera. Así pues, Sus amigos pastorcillos de vacas Les quedaron muy agradecidos.

Pasáčci krav zcela závisí na Kršnovi. Jednou si chtĕli natrhat ovoce v palmovém lese, kde žil démon Gardabhásura, který nikomu nedovolil do lesa ani vkročit. Pasáčci proto řekli Kršnovi: „Kršno, chtĕli bychom ochutnat to ovoce. Můžeš to zařídit?“ Kršna okamžitĕ souhlasil a spolu s Balarámem se vydali do lesa, kde žil Gardabhásura spolu s ostatními démony, kteří mĕli všichni podobu oslů. Když chtĕli démoni Kršnu a Balaráma kopnout svýma zadníma nohama, Balarám jednoho chytil za nohy, vyhodil ho do koruny stromu a démon zemřel. Kršna s Balarámem potom stejným způsobem zabili všechny ostatní démony a pasáčci jim za to byli velice vdĕčni.

En otra ocasión, un fuego cercó a los niños pastorcillos de vacas. No conociendo a nadie más que a Kṛṣṇa, de inmediato Lo llamaron, y Kṛṣṇa estaba listo: «Sí». Así pues, Kṛṣṇa Se tragó al instante todo el fuego. Hubo muchos demonios que atacaron a los niños, y cada día los niños regresaban a donde estaban sus madres y decían: «Madre, Kṛṣṇa es muy maravilloso», y explicaban lo que había ocurrido ese día. Y las madres decían: «Sí, nuestro Kṛṣṇa es maravilloso». Ellos no sabían que Kṛṣṇa es Dios, la Persona Suprema. Ellos sólo sabían que Kṛṣṇa es maravilloso, eso es todo. Y cuanto más percibían las maravillosas actividades de Kṛṣṇa, más aumentaba su amor. «Quizás sea un semidiós», pensaban ellos. Cuando Nanda Mahārāja, el padre de Kṛṣṇa, conversaba con sus amigos, éstos hablaban de Kṛṣṇa y decían: «¡Oh!, Nanda Mahārāja, tu hijo Kṛṣṇa es maravilloso». Y Nanda Mahārāja respondía: «Sí, me doy cuenta. Quizás sea algún semidiós». Y ni siquiera eso era seguro: «Quizás».

Jindy se pasáčci ocitli uprostřed požáru. Neznali nikoho než Kršnu, a hned Ho proto prosili o pomoc. Kršna v mžiku spolkl celý požár. Chlapce se snažilo napadnout mnoho démonů, a když se každý den vraceli domů, říkali svým maminkám: „Maminko, Kršna je tak úžasný,“ a vyprávĕli, co se ten den přihodilo. A maminky jim říkaly: „Ano, Kršna je úžasný.“ Ony ani chlapci nevĕdĕli, že Kršna je Bůh, Nejvyšší Osoba. Vĕdĕli pouze, že Kršna je úžasný, nic jiného. A čím více se dozvídali o Kršnových úžasných činnostech, tím více vzrůstala jejich láska. Mysleli si: „Možná je to nĕjaký polobůh.“ Když si Kršnův otec, Nanda Mahárádž, povídal se svými přáteli, vždy mu říkali: „Nando Mahárádži, tvůj Kršna je úžasný.“ A Nanda Mahárádž odpovĕdĕl: „Ano, opravdu. Možná je to nĕjaký polobůh.“ A ani to nebylo jisté    —    „možná“.

Así pues, a los habitantes de Vṛndāvana no les importa quién es Dios y quién no lo es. Ellos aman a Kṛṣṇa; eso es todo. Aquellos que piensan en analizar primero a Kṛṣṇa para determinar si es Dios no son devotos de primera. Los devotos de primera son aquellos que sienten un amor espontáneo por Kṛṣṇa. ¿Cómo vamos a analizar a Kṛṣṇa? Él es ilimitado y, por consiguiente, es imposible. Tenemos una percepción limitada, y nuestros sentidos tienen una potencia limitada, así que, ¿cómo vamos a estudiar a Kṛṣṇa? No es posible en absoluto. Kṛṣṇa Se revela a Sí mismo hasta un cierto punto, y ese tanto es suficiente.

Obyvatelé Vrndávanu se nestarají o to, kdo je Bůh a kdo není. Milují Kršnu a to je všechno. Ti, kteří chtĕjí nejprve zkoumat, jestli je Kršna opravdu Bůh, nejsou dokonalí oddaní. Nejlepší oddaní milují Kršnu spontánnĕ. Jak bychom vůbec mohli Kršnu zkoumat? On je neomezený, a proto to není možné. Naše vnímání je omezené a naše smysly mají omezené schopnosti, jak tedy můžeme zkoumat Kršnu? Mĕli bychom se spokojit s tím, jak se nám Kršna Sám zjevuje.

No debemos ser como los filósofos māyāvādīs, que tratan de encontrar a Dios mediante la deducción especulativa. «Neti neti», dicen ellos; «Dios no es esto, y Dios no es aquello». Pero qué es Dios, ellos no lo saben. Los científicos materialistas también tratan de encontrar la causa última, pero su proceso es el mismo: «No es esto, no es aquello». Por mucho que avancen, siempre encontrarán: «No es esto, no es aquello». Pero qué es la causa última, nunca lo descubrirán. Eso no es posible.

Nemáme se snažit nalézt Boha spekulativní dedukcí, jak se o to snaží májávádští filozofové. Říkají: „Neti, neti.“ „Bůh není to, Bůh není tamto.“ Ale kdo Bůh je, to nevĕdí. Materialističtí vĕdci se také snaží nalézt konečnou příčinu, ale dĕlají stejný pokrok: „Toto ne, tamto také ne.“ Ale co to je, to nikdy nenajdou. To není možné.

¡Y para qué hablar de encontrar a Kṛṣṇa!, los científicos materialistas no pueden entender correctamente ni siquiera los objetos materiales. Están tratando de ir a la Luna, pero de hecho no saben lo que es la Luna. Si ellos entendieran lo que es la Luna, ¿por qué habrían de volver aquí? Si ellos supieran perfectamente lo que es la Luna, en estos momentos estarían viviendo allí. Durante los últimos veinte años han estado tratando de ir allá y quedarse, pero simplemente están viendo que: «No es esto, no es aquello. No hay entidades vivientes, y no hay la posibilidad de que nosotros vivamos allí». De modo que ellos pueden dar un informe de lo que no hay en la Luna, pero ¿saben ellos lo que sí hay allí? No. No lo saben. Y ése es sólo un planeta o una estrella.

Materialističtí vĕdci nejsou schopni porozumĕt ani hmotným vĕcem, natožpak Kršnovi. Snaží se doletĕt na Mĕsíc, ale ve skutečnosti ani nevĕdí, co to Mĕsíc je. Kdyby poznali, jaký Mĕsíc je, proč by se vraceli zpátky? Kdyby Mĕsíc dokonale poznali, ihned by se tam usídlili. Posledních dvacet let tam zkoušejí doletĕt a zůstat tam, ale jediné, co vĕdí, je: „Toto ne a tohle také ne. Nežijí tam žádné živé bytosti a my tam také nemůžeme žít.“ Tak neustále podávají zprávy o tom, co na Mĕsíci není, ale vĕdí vůbec, co tam je? Nevĕdí. A to je jen jedna planeta nebo jedna hvĕzda.

Según las Escrituras védicas, la Luna es una estrella. Los científicos dicen que todas las estrellas son soles, pero según el Bhagavad-gītā, las estrellas son de la misma naturaleza que la Luna. En el Bhagavad-gītā (10.21), el Señor Kṛṣṇa dice: nakṣatrāṇām ahaṁ śaśi: «De las estrellas, Yo soy la Luna». Así pues, la Luna es exactamente igual que las innumerables estrellas. ¿Cuál es la naturaleza de la Luna? La Luna es brillante porque refleja la luz del Sol. Por consiguiente, aunque los científicos dicen que las estrellas son numerosos soles, nosotros no estamos de acuerdo con ello. Según el análisis védico, hay innumerables soles, pero en cada universo sólo hay uno.

Podle védské literatury je Mĕsíc považován za hvĕzdu. Vĕdci říkají, že všechny hvĕzdy jsou Slunce, ale podle Bhagavad-gíty mají hvĕzdy stejnou povahu jako Mĕsíc. V Bhagavad-gítĕ (10.21) Pán Kršna říká: nakṣatrāṇām ahaṁ śaśī. „Jsem Mĕsíc mezi hvĕzdami.“ Takže Mĕsíc je jako mnoho ostatních hvĕzd. Jaká je povaha Mĕsíce? Září odraženým svĕtlem Slunce. Proto nesouhlasíme s tím, když vĕdci říkají, že hvĕzdy jsou jako mnoho Sluncí. Podle védských propočtů existuje bezpočet Sluncí, ale v každém vesmíru je pouze jedno.

Lo que vemos en este universo lo vemos de un modo imperfecto, y nuestro conocimiento no es perfecto. No podemos contar cuántas estrellas o planetas existen. No podemos entender por completo las cosas materiales que existen a  nuestro alrededor y, por consiguiente, ¿cómo vamos a entender al Señor Supremo, quien creó este universo? Eso no es posible. Por eso en el Brahma-saṁhitā (5.34) se dice:

Vše, co vidíme v tomto vesmíru, vidíme nedokonale a nedokonalé je i naše poznání. Nemůžeme spočítat, kolik existuje hvĕzd nebo planet. Nemůžeme plnĕ pochopit ani hmotné vĕci, které jsou kolem nás. Jak bychom tedy mohli porozumĕt Nejvyššímu Pánu, který stvořil tento vesmír? To není možné. Brahma-sanhitá (5.34) proto říká:

panthās tu koṭi-śata-vatsara-sampragamyo
vāyor athāpi manaso muni-puṅgavānām
so ’py asti yat-prapada-sīmny avicintya-tattve
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
panthās tu koṭi-śata-vatsara-sampragamyo
vāyor athāpi manaso muni-puṅgavānām
so ’py asti yat-prapada-sīmny avicintya-tattve
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

El espacio es ilimitado, y el Brahma-saṁhitā sugiere lo siguiente: supónganse que alguien viajara en una aeronave durante millones de años a la velocidad del viento o incluso a la velocidad de la mente. Todo el mundo sabe que la mente es tan veloz que hasta en una diezmilésima de segundo puede llevarnos a millones de kilómetros de distancia. Si hemos visto algo que se encuentra a millones de kilómetros de distancia, la mente puede ir allí de inmediato. Pero incluso si pudiéramos viajar a esa velocidad en una aeronave fabricada por muni-puṅgavānām, los más grandes científicos y concienzudos pensadores, ¿sería eso la perfección? No. El Brahma-saṁhitā dice: so ’py asti yat-prapada-sīmny avicintya-tattve: Aun así esta creación permanecería como algo inconcebible para nuestra comprensión. Y Kṛṣṇa ha creado todas esas cosas, así que, ¿cómo vamos a estudiar a Kṛṣṇa? Si no podemos entender las cosas que Kṛṣṇa ha creado, ¿cómo vamos a entender a Kṛṣṇa? No es posible en absoluto.

V Brahma-sanhitĕ se říká, že prostor je neomezený. Předpokládejme, že bychom cestovali kosmickou lodí rychlostí vĕtru nebo dokonce rychlostí myšlenky. Všichni vĕdí, že mysl je tak rychlá, že bĕhem jediného zlomku sekundy se pomocí mysli můžeme dostat miliony mil daleko. Vzpomeneme-li si na nĕco miliony mil vzdáleného, mysl se tam může dostat bĕhem okamžiku. I kdybychom však mohli cestovat takovou rychlostí v kosmické lodi, kterou sestrojili muni-puṅgavānām,nejvĕtší vĕdci a myslitelé, byla by to nejvĕtší dokonalost? Ne. Brahma-sanhitá říká: so 'py asti yat-prapada-sīmny avicintya-tattve. Stejnĕ pro nás toto stvoření zůstane nepochopitelné. A Kršna všechny tyto vĕci stvořil. Jak tedy můžeme studovat Kršnu? Když nemůžeme pochopit ani vĕci, které Kršna stvořil, jak bychom mohli porozumĕt Kršnovi Samotnému? To nepřichází v úvahu.

En consecuencia, la mentalidad de Vṛndāvana constituye el estado mental perfecto para los devotos. A los habitantes de Vṛndāvana no les interesa entender a Kṛṣṇa. Más bien quieren amar a Kṛṣṇa incondicionalmente. Ellos no piensan: «Kṛṣṇa es Dios y por eso yo Lo amo». En Vṛndāvana, Kṛṣṇa no actúa como Dios; allí, Él actúa como un pastorcillo de vacas corriente, y aunque en ocasiones Él demuestra que es la Suprema Personalidad de Dios, a los devotos no les interesa saberlo.

Pro oddané je mentalita obyvatel Vrndávanu příkladem dokonalého stavu mysli. Obyvatelé Vrndávanu se nezajímali o to, jak porozumĕt Kršnovi. Za všech okolností Ho chtĕli milovat. Nemysleli si: „Kršna je Bůh, a proto Ho miluji.“ Ve Vrndávanu Kršna nevystupuje jako Bůh; hraje si tam jako obyčejný pasáček krav. A i když občas dokázal, že je Nejvyšší Osobností Božství, oddaní ve Vrndávanu se o to nestarali.

Kuntīdevī, sin embargo, no era una habitante de Vṛndāvana. Ella era una habitante de Hastināpura, que está fuera de Vṛndāvana. Los devotos de fuera de Vṛndāvana estudian cuán grandes son los habitantes de Vṛndāvana, pero a los habitantes de Vṛndāvana no les interesa saber cuán grande es Kṛṣṇa. Ésa es la diferencia entre ellos. Así que nuestro interés debe ser simplemente amar a Kṛṣṇa. Cuanto más amemos a Kṛṣṇa, más nos volveremos perfectos. No es necesario entender a Kṛṣṇa y cómo Él crea. Kṛṣṇa Se explica a Sí mismo en el Bhagavad-gītā, y no debemos tratar de entender mucho más que eso. No debemos molestarnos mucho en conocer a Kṛṣṇa. Eso no es posible. Simplemente debemos aumentar nuestro amor puro por Kṛṣṇa. Esa es la perfección de la vida.

Kuntídéví ale nežila ve Vrndávanu. Žila v Hastinápuru, který leží mimo Vrndávan. Oddaní, kteří žijí mimo Vrndávan, se snaží pochopit velikost obyvatel Vrndávanu, ale vrndávanští obyvatelé se nesnaží pochopit, jak velký je Kršna. Takový je mezi nimi rozdíl. Mĕli bychom jen jednoduše milovat Kršnu. Čím více Ho budeme milovat, tím budeme dokonalejší. Není nutné pochopit Kršnu a Jeho stvoření. Kršna nám o Sobĕ říká v Bhagavad-gítĕ a nemĕli bychom se snažit pochopit více. Nemĕli bychom si dĕlat starosti s tím, abychom Ho poznali, neboť to není možné. Mĕli bychom jednoduše zvýšit svou ryzí lásku ke Kršnovi. To je dokonalost života.