Skip to main content

Capítulo 58

58. KAPITOLA

Kṛṣṇa se casa con cinco reinas

Krišna se žení s pěti královnami

Había un rumor de que los cinco hermanos Pāṇḍava, juntamente con su madre Kuntī, habían muerto de acuerdo con un plan de Dhṛtarāṣṭra, en el incendio de la casa de laca en que vivían. Pero luego se advirtió la presencia de los cinco hermanos en la ceremonia de matrimonio de Draupadī; así que a su vez se corrió otro rumor, que decía que los Pāṇḍavas y su madre no estaban muertos. Era un rumor, pero era cierto; ellos regresaron a su ciudad capital, Hastināpura, y la gente los vio cara a cara. Cuando esta noticia les fue dada a Kṛṣṇa y a Balarāma, Kṛṣṇa quiso verlos personalmente, y por lo tanto, Kṛṣṇa decidió ir a Hastināpura.

Jak bylo uvedeno v minulé kapitole, mezi lidmi se říkalo, že bratři Pánduovci se svou matkou Kuntí zahynuli podle plánu Dhritaráštrových synů při požáru, který vypukl v domě ze šelaku, kde žili. Když se však objevili na svatebním obřadu Draupadí, roznesla se druhá zpráva, tentokrát pravdivá, že Pánduovci a jejich matka nezemřeli. Vrátili se do svého hlavního města, Hastinápuru, a lidé je viděli tváří v tvář. Když se tato novinka donesla ke Krišnovi a Balarámovi, Krišna se s nimi chtěl osobně setkat, a proto se rozhodl odjet do Hastinápuru.

Esta vez, Kṛṣṇa visitó a Hastināpura con majestuosidad y pompa, como un príncipe real, acompañado por Su comandante en jefe, Yuyudhāna, y por muchos otros soldados. En realidad, Él no había sido invitado a visitar la ciudad, pero aun así fue a ver a los Pāṇḍavas debido al afecto que sentía por Sus grandes devotos. Visitó a los Pāṇḍavas sin previo aviso, y todos ellos se levantaron de sus asientos respectivos tan pronto como lo vieron. A Kṛṣṇa se le llama Mukunda debido a que tan pronto como uno se pone en constante contacto con Kṛṣṇa o lo ve con plena conciencia de Kṛṣṇa, uno se libera de inmediato de toda ansiedad material. No solo eso; además uno es de inmediato bendecido con el logro de toda la dicha espiritual.

Krišna nyní navštívil Hastinápur s veškerou pompou královského vladaře, v doprovodu svého vrchního velitele Jujudhány a mnoha dalších vojáků. Nikdo Ho do města ve skutečnosti nepozval, ale z náklonnosti ke svým velkým oddaným přesto přijel Pánduovce navštívit. Přišel bez ohlášení, a hned jak Ho spatřili, všichni vstali ze svých míst. Krišnovi se říká Mukunda, neboť ten, kdo se s Ním dostane do styku nebo kdo Ho vidí plně si vědom Krišny, se okamžitě zbaví veškeré hmotné úzkosti a navíc je požehnán úplnou duchovní blažeností.

Al recibir a Kṛṣṇa, los Pāṇḍavas se animaron mucho, tal como si se hubieran despertado de la inconciencia o hubieran recobrado la vida. Cuando un hombre yace inconsciente, sus sentidos y las diferentes partes de su cuerpo no están activas, pero cuando recupera su conciencia, los sentidos de inmediato se vuelven activos. De forma similar, los Pāṇḍavas recibieron a Kṛṣṇa tal como si acabaran de recuperar su conciencia, y así pues, se animaron mucho. El Señor Kṛṣṇa los abrazó a todos y cada uno de ellos, y al ser tocados por la Suprema Personalidad de Dios, los Pāṇḍavas de inmediato se liberaron de toda reacción de la contaminación material, y por lo tanto, sonreían por la dicha espiritual que sentían. Por ver la cara del Señor Kṛṣṇa, todo el mundo estaba satisfecho en sentido trascendental. El Señor Kṛṣṇa, a pesar de ser la Suprema Personalidad de Dios, estaba desempeñando el papel de un ser humano ordinario, y por ello, de inmediato tocó los pies de Yudhiṣṭira y de Bhīma debido a que ellos eran Sus dos primos mayores. Arjuna abrazó a Kṛṣṇa como un amigo de la misma edad, mientras que los dos hermanos menores, Nakula y Sahadeva, tocaron los pies de loto de Kṛṣṇa para ofrecerle respetos. Después de intercambiar saludos de acuerdo con la etiqueta social propia de la posición de los Pāṇḍavas y del Señor Kṛṣṇa, se le ofreció un asiento de honor a Kṛṣṇa. Cuando el Señor Kṛṣṇa se encontraba ya cómodamente sentado, la recién casada Draupadī, joven y muy hermosa con su gracia femenina natural, se presentó ante Él para ofrecerle sus saludos respetuosos. Los Yādavas que acompañaron a Kṛṣṇa hasta Hastināpura, también fueron recibidos muy respetuosamente; en especial, a Satyāki, o Yuyudhāna, también se le ofreció un buen asiento. Así pues, cuando todas las demás personas se encontraban apropiadamente sentadas, los cinco hermanos se sentaron cerca del Señor Kṛṣṇa.

Pánduovci s Krišnovým příchodem ožili, jako by se probudili z bezvědomí nebo vstali z mrtvých. Když člověk leží v bezvědomí, jeho smysly a různé části těla jsou nečinné, ale když znovu nabude vědomí, smysly začnou okamžitě fungovat. Podobně Pánduovci přivítali Krišnu, jako kdyby se jim právě vrátilo vědomí, a byli velice povzbuzení. Pán Krišna jednoho po druhém objal a dotekem Nejvyšší Osobnosti Božství se ihned zbavili všeho hmotného znečištění, takže se blaženě usmívali. Pohled na Krišnův obličej skýtal všem transcendentální spokojenost. Ačkoliv je Pán Krišna Nejvyšší Osobnost Božství, hrál úlohu obyčejné lidské bytosti, a proto se dotkl Judhišthirových a Bhímových nohou, jelikož byli Jeho staršími bratranci. Ardžuna objal Krišnu jako přítele stejného věku, zatímco dva mladší bratři, Nakula a Sahadéva, se dotkli Krišnových lotosových nohou, a tak Mu prokázali úctu. Po výměně pozdravů podle etikety, odpovídající postavení Pánduovců a Pána Krišny, nabídli Krišnovi vyvýšené místo k sezení. Když byl pohodlně usazen, přišla Ho s přirozeným ženským půvabem uctivě pozdravit mladá a krásná novomanželka Draupadí. Jaduovci, kteří doprovázeli Krišnu do Hastinápuru, byli rovněž uctivě přijati; zvláště Sátjakimu neboli Jujudhánovi bylo nabídnuto pěkné místo k sezení. Když i všichni ostatní byli náležitě usazeni, pět bratrů usedlo poblíž Pána Krišny.

Después de reunirse con los cinco hermanos, el Señor Kṛṣṇa fue personalmente a visitar a Śrīmatī Kuntīdevī, la madre de los Pāṇḍavas, que a la vez era tía paterna de Kṛṣṇa. Al ofrecerle Sus respetos a Su tía, Kṛṣṇa también tocó sus pies. Los ojos de Kuntīdevī se humedecieron y, con gran amor, abrazó al Señor Kṛṣṇa con mucho sentimiento. Luego, ella le preguntó acerca del bienestar de los miembros de su familia paterna: su hermano Vasudeva, la esposa de este, y otros miembros de la familia. De forma similar, Kṛṣṇa también le preguntó a Su tía acerca del bienestar de la familia Pāṇḍava. A pesar de que Kuntīdevī estaba relacionada con Kṛṣṇa por nexos familiares, después de encontrarse con Él, ella supo de inmediato que Él era la Suprema Personalidad de Dios. Ella recordó las pasadas calamidades de su vida y cómo, por la gracia de Kṛṣṇa, los Pāṇḍavas y su madre se habían salvado. Ella sabía perfectamente bien que si ellos no hubieran tenido la gracia de Kṛṣṇa, nadie hubiera podido salvarlos del incendio ingeniado por Dhṛtarāṣṭra y sus hijos. Con voz ahogada, ella comenzó a narrar ante Kṛṣṇa la pasada historia de su vida.

Po setkání s pěti bratry se Pán Krišna osobně vydal navštívit Šrímatí Kuntídéví, matku Pánduovců, která byla sestrou Jeho otce. Na projev úcty ke své tetě se Krišna také dotkl jejích nohou. Oči jí zvlhly a s velkou láskou Pána Krišnu objala. Pak se Ho zeptala, jak se daří jejím příbuzným z otcovy strany — jejímu bratrovi Vasudévovi, jeho manželce a dalším členům rodiny. Krišna se také své tety dotazoval na rodinu Pánduovců. Kuntídéví byla sice s Krišnou spřízněná rodinným svazkem, ale po setkání s Ním okamžitě věděla, že je Nejvyšší Osobnost Božství. Vzpomínala na pohromy, které ji v životě potkaly, a jak byla společně se svými syny Pánduovci Krišnovou milostí zachráněna. Věděla velice dobře, že bez Jeho milosti by je nikdo nemohl zachránit před “náhodným” požárem, který naplánovali Dhritaráštrovi synové. Zalknutým hlasem začala před Krišnou vyprávět příběh svého života.

Śrīmatī Kuntī dijo: «Mi querido Kṛṣṇa, recuerdo el día en el que enviaste a mi hermano Akrūra a recabar información acerca de nosotros. Ello significa que Tú siempre nos recuerdas de forma automática. Cuando enviaste a Akrūra, pude comprender que no había posibilidad de que fuéramos puestos en peligro. Toda la buena fortuna de nuestra vida comenzó cuando enviaste a Akrūra donde nosotros. Desde entonces, he estado convencida de que no estamos sin protección. Puede que los miembros de nuestra familia, los Kurus, nos pongan en diversos tipos de situaciones peligrosas, pero tengo confianza en que Tú nos recordarás, y que siempre nos mantendrás sanos y salvos. Los devotos que simplemente piensan en Ti, siempre son inmunes a todo tipo de peligro material, y qué decir de nosotros, a quienes Tú recuerdas personalmente. Así, mi querido Kṛṣṇa, no hay posibilidad alguna de mala suerte; por Tu gracia siempre nos encontramos en una situación auspiciosa. Pero la gente no debe pensar erróneamente que puesto que Tú nos has otorgado una gracia especial, Te parcializas por algunos y no haces caso de otros. Tú no haces esas distinciones. Nadie es Tu favorito ni Tu enemigo. Siendo la Suprema Personalidad de Dios, Tú eres imparcial para con todo el mundo, y todos pueden aprovechar Tu protección especial. Lo cierto es que si bien eres imparcial con todos, Te inclinas en especial por los devotos que siempre piensan en Ti. Los devotos están relacionados contigo por nexos de amor. Por ello no pueden olvidarte ni por un momento. Tú te encuentras presente en el corazón de todos, pero como los devotos siempre Te recuerdan, Tú a la vez correspondes recíprocamente. A pesar de que la madre siente afecto por todos sus hijos, ella se ocupa con especial cuidado de aquel que depende por completo de ella. Yo sé con certeza, mi querido Kṛṣṇa, que como Te encuentras situado en el corazón de todos, siempre creas situaciones auspiciosas para Tus devotos puros».

Šrímatí Kuntídéví řekla: “Můj milý Krišno, vzpomínám si na den, kdy jsi poslal mého bratra Akrúru, aby o nás získal zprávy. To znamená, že na nás neustále myslíš. Jakmile jsi poslal Akrúru, věděla jsem, že není možné, abychom se dostali do nebezpečí. Tím dnem začalo veškeré štěstí v našem životě. Od té doby jsem přesvědčená, že nikdy nejsme bez ochrany. Naši příbuzní Kuruovci pro nás mohou uchystat mnoho nebezpečných situací, ale jsem si jistá, že Ty na nás nezapomínáš a ochráníš nás před každou hrozbou a uchováš nás při zdraví. I obyčejní oddaní, kteří na Tebe jednoduše myslí, jsou mimo jakékoliv hmotné nebezpečí, a což teprve my, na které osobně vzpomínáš. Nemůžeme se ocitnout v neštěstí, můj milý Krišno; Tvou milostí je naše postavení vždy příznivé. Ale i když nám věnuješ svou zvláštní přízeň, lidé by si neměli myslet, že někomu straníš a jiných si nevšímáš. Neděláš takové rozdíly. Nikdo není Tvůj oblíbenec a nikdo není Tvůj nepřítel. Jako Nejvyšší Osobnost Božství jsi stejně nakloněný všem a všichni mohou využít Tvé zvláštní ochrany. Skutečnost je taková, že i když jsi nestranný, přikláníš se k oddaným, kteří na Tebe vždy myslí. Oddané s Tebou pojí pouta lásky, a proto na Tebe nemohou ani na okamžik zapomenout. Jsi přítomný v srdcích všech, ale protože oddaní na Tebe stále vzpomínají, jednáš podle toho. Matka má také ráda všechny děti, ale nejvíce se stará o to, které na ní plně závisí. S jistotou vím, můj milý Krišno, že díky tomu, jak sídlíš v srdci každého, vytváříš vždy příznivé situace pro své ryzí oddané.”

Luego, el rey Yudhiṣṭira también alabó a Kṛṣṇa como la Suprema Personalidad y el amigo universal de todos, pero debido a que Kṛṣṇa se estaba ocupando de los Pāṇḍavas con un cuidado especial, el rey Yudhiṣṭira dijo: «Mi querido Kṛṣṇa, no sabemos qué tipo de actividades piadosas hemos ejecutado en nuestras vidas pasadas, que Te hayan vuelto tan bondadoso y misericordioso con nosotros. Sabemos muy bien que a los grandes místicos que siempre se encuentran dedicados a la meditación para capturarte, no les resulta fácil obtener esa gracia, ni pueden ellos conseguir ninguna atención personal de Tu parte. No puedo comprender por qué eres tan bondadoso con nosotros. No somos yogīs, sino que por el contrario, estamos apegados a las contaminaciones materiales. Somos hombres de familia dedicados a la política, a los asuntos mundanos. No sé por qué eres tan bondadoso con nosotros».

Král Judhišthira potom také velebil Krišnu jako Nejvyšší Osobnost a přítele všech, ale vzhledem k tomu, že Krišna věnoval zvláštní péči Pánduovcům, král Judhišthira řekl: “Můj milý Krišno, nevím, jaké zbožné činnosti jsme v minulých životech vykonali, že jsi k nám tak laskavý a vlídný. Víme velmi dobře, že velcí mystici, kteří jsou stále pohroužení v meditaci, aby si Tě mohli získat, zjišťují, že není snadné obdržet takovou milost, a nemohou na sebe upoutat ani Tvou osobní pozornost. Nechápu, proč jsi k nám tak laskavý. My nejsme jógí; spíše naopak, jsme připoutaní k hmotným nečistotám. Máme rodiny a zabýváme se politikou, světskými záležitostmi. Nevím, proč jsi k nám tak vlídný.”

Kṛṣṇa accedió quedarse en Hastināpura por cuatro meses durante la estación lluviosa, a petición del rey Yudhiṣṭira. Los cuatro meses de la estación lluviosa se llaman cāturmāsya. Durante este período, los predicadores y brāhmaṇas, que por lo regular se encuentran viajando, se detienen en un lugar específico y viven bajo principios regulativos estrictos. Si bien el Señor Kṛṣṇa está por encima de todo principio regulativo, convino en quedarse en Hastināpura debido al afecto que sentía por los Pāṇḍavas. Aprovechando esta oportunidad de la estadía de Kṛṣṇa en Hastināpura, todos los ciudadanos del pueblo tuvieron el privilegio de verlo de vez en cuando, y así, se sumergían en la dicha trascendental simplemente al ver al Señor Kṛṣṇa cara a cara.

Na žádost krále Judhišthiry Krišna svolil, že zůstane v Hastinápuru čtyři měsíce během období dešťů. Čtyři deštivé měsíce se nazývají Čáturmásja. Během tohoto období se kazatelé a bráhmanové, kteří obvykle cestují, usadí na určitém místě a žijí podle přísných usměrňujících zásad. Pán Krišna sice stojí nad všemi usměrňujícími zásadami, ale z náklonnosti k Pánduovcům se přesto rozhodl, že v Hastinápuru zůstane. Všichni obyvatelé města využívali Jeho pobytu, kdy měli možnost Ho čas od času spatřit, a jen díky tomu, že vídali Pána Krišnu tváří v tvář, se rozplývali v transcendentální blaženosti.

Un día, mientras Kṛṣṇa residía con los Pāṇḍavas, Él y Arjuna se prepararon para ir al bosque a cazar. Ambos se sentaron en la cuadriga, que exhibía una bandera con un retrato de Hanumān. La cuadriga especial de Arjuna siempre está marcada con el retrato de Hanumān, y por lo tanto, su nombre también es Kapidhvaja. (Kapi significa Hanumān, y dhvaja significa bandera.) Así pues, Arjuna fue al bosque con su arco y con sus flechas infalibles. Se había vestido con adecuadas ropas protectoras, pues iba a ejercitarse en la matanza de muchos enemigos. Él entró específicamente en aquella parte del bosque donde había muchos tigres, venados y otros animales. Kṛṣṇa no fue con Arjuna para practicar la matanza de animales, ya que Él no tiene que practicar nada pues es autosuficiente. Él acompañó a Arjuna para ver cómo practicaba debido a que en el futuro, este tendría que matar a muchos enemigos. Después de entrar en el bosque, Arjuna mató a muchos tigres, jabalíes, bisontes, gavayas (un tipo de animal salvaje), rinocerontes, venados, liebres, puerco espines y otros animales similares, a los cuales atravesó con sus flechas. Algunos de los animales muertos, que eran apropiados para ser ofrecidos en los sacrificios, fueron recogidos por los sirvientes y enviados al rey Yudhiṣṭira. Otros animales feroces, tales como tigres y rinocerontes, fueron matados solamente para detener los disturbios del bosque. Debido a que hay muchos sabios y personas santas que son residentes de los bosques, es el deber de los reyes kṣatriyas mantener aun los bosques en una condición pacífica en la que se pueda vivir.

Jednoho dne, v době kdy Krišna pobýval s Pánduovci, se On a Ardžuna vypravili do lesa na lov. Oba usedli na Ardžunův kočár, na kterém vlála vlajka s Hanumánem. Ardžunův osobní vůz nese vždy obrázek Hanumána, a proto se také nazývá Kapidhvadža. (Kapi je označení Hanumána a dhvaja znamená “vlajka”.) Ardžuna se do lesa vybavil svým lukem a neomylnými šípy. Oblékl se do náležitého ochranného šatu, neboť se chystal připravovat na dobu, kdy bude na bojišti zabíjet mnoho nepřátel. Záměrně zamířil do té části lesa, kde žilo mnoho tygrů, jelenů a různých jiných zvířat. Krišna nejel s Ardžunou proto, aby se cvičil v zabíjení zvířat, jelikož se nemusí cvičit v ničem; je soběstačný. Doprovázel však Ardžunu, aby viděl, jak on se cvičí, protože v budoucnosti bude muset zabít mnoho protivníků. Poté, co vjeli do lesa, Ardžuna zabil mnoho tygrů, kanců, bizonů, gavají (druh divoké zvěře), nosorožců, jelenů, zajíců, dikobrazů a dalších zvířat, jež zasáhl svými šípy. Některá mrtvá zvířata, která byla vhodná k obětím, zanesli služebníci králi Judhišthirovi. Dravá zvířata jako tygři a nosorožci se zabíjela proto, aby nerušila klid v lese. Jelikož tam žilo mnoho mudrců a světců, bylo povinností kšatrijských králů i v lese udržovat klidné podmínky pro život.

Arjuna se sintió cansado y sediento por la caza, y por lo tanto fue a la ribera del Yamunā junto con Kṛṣṇa. Cuando ambos Kṛṣṇas, es decir Kṛṣṇa y Arjuna (a Arjuna algunas veces se le llama Kṛṣṇa, así como también a Draupadī), llegaron a la ribera del Yamunā, lavaron sus manos, pies y bocas, y bebieron el agua clara del Yamunā. Mientras descansaban y bebían agua, vieron a una hermosa muchacha casadera que caminaba sola por la ribera del Yamunā. Kṛṣṇa le pidió a Su amigo Arjuna que fuera y le preguntara a la muchacha quién era. Por orden de Kṛṣṇa, Arjuna inmediatamente abordó a la muchacha, la cual era muy hermosa. Tenía un cuerpo atractivo, hermosos dientes brillantes y una cara sonriente. Arjuna le preguntó: «Mi querida muchacha, eres tan hermosa con tus pechos erguidos, ¿puedo preguntarte quién eres? Estamos sorprendidos de verte deambulando por aquí, sola. ¿Con qué propósito has venido aquí? Solamente podemos suponer que estás buscando un esposo adecuado. Puedes revelar tu propósito, si no tienes objeción. Yo trataré de satisfacerte».

Ardžuna se lovem unavil a dostal žízeň; proto se odebral společně s Krišnou ke břehu Jamuny. Když oba Krišnové, totiž Krišna a Ardžuna (Ardžunovi se někdy také říká Krišna, stejně jako Draupadí), došli k Jamuně, omyli si ruce, nohy a ústa a napili se čisté vody v řece. Zatímco odpočívali a pili, zahlédli krásnou dívku ve věku na vdávání, která šla sama po říčním břehu. Krišna požádal svého přítele, aby za ní šel a zeptal se jí, kdo je. Ardžuna okamžitě vyhověl Krišnově žádosti a vydal se za dívkou, která byla nadmíru půvabná. Měla přitažlivé tělo, pěkné, zářivé zuby a usměvavý obličej. Ardžuna se zeptal: “Moje milá dívko, se svými pevnými ňadry vypadáš velice krásně. Mohu se tě zeptat, kdo jsi? Překvapuje nás, že se tady potuluješ sama. Proč jsi sem přišla? Můžeme se jedině domnívat, že hledáš vhodného manžela. Nemáš-li nic proti tomu, odhal mi své úmysly. Pokusím se tě uspokojit.”

La hermosa muchacha era el río Yamunā personificado. Ella respondió: «Señor, soy la hija del dios del Sol, y ahora estoy ejecutando penitencias y austeridades para tener al Señor Viṣṇu por esposo. Considero que Él es la Suprema Persona y es justo el adecuado para convertirse en mi esposo. Descubro mi deseo de esta manera porque usted quiso saberlo».

Krásnou dívkou byla zosobněná řeka Jamuná. Odpověděla: “Pane, jsem dcera boha Slunce a provádím tady askezi, abych za manžela získala Pána Višnua. Myslím, že On je Nejvyšší Osoba a že se hodí za mého manžela. Taková je moje touha, kterou jsi chtěl znát.”

La muchacha continuó: «Mi querido señor, sé que usted es el héroe Arjuna; así que además he de decirle que no aceptaré a nadie por esposo a excepción del Señor Viṣṇu, en virtud de que Él es el único protector de toda entidad viviente, y el que otorga la liberación a todas las almas condicionadas. Le estaré agradecida si le reza al Señor Viṣṇu para que se sienta complacido conmigo». La muchacha Yamunā sabía bien que Arjuna era un gran devoto del Señor Kṛṣṇa y que si él oraba, Kṛṣṇa nunca le negaría su petición. Dirigirse a Kṛṣṇa directamente algunas veces puede ser inútil, pero dirigirse a Kṛṣṇa a través de Su devoto ciertamente será exitoso. Ella además le dijo a Arjuna: «Mi nombre es Kālindī, y vivo dentro del agua del Yamunā. Mi padre fue lo suficientemente bondadoso como para construir una casa especial para mí dentro de las aguas del Yamunā, y he jurado permanecer en el agua mientras no encuentre al Señor Kṛṣṇa». Arjuna debidamente le llevó a Kṛṣṇa el mensaje de la muchacha Kālindī, aunque Kṛṣṇa, como la Superalma en el corazón de todos, lo sabía todo. Sin más discusión, Kṛṣṇa inmediatamente aceptó a Kālindī, y le pidió que se sentara en la cuadriga. Luego todos ellos se dirigieron al rey Yudhiṣṭira.

Dívka pokračovala: “Můj milý pane, vím, že jsi hrdinný Ardžuna. Dále mohu říci, že nikoho jiného než Pána Višnua za manžela nepřijmu, protože On je jediným ochráncem všech živých bytostí a tím, kdo dává osvobození všem podmíněným duším. Budu ti vděčná, když se budeš modlit k Pánu Višnuovi, aby byl se mnou spokojen.” Dívka Jamuná dobře věděla, že Ardžuna je velkým oddaným Pána Krišny, a že když se bude modlit on, Krišna jeho žádost nikdy neodmítne. Obracet se na Krišnu přímo může být někdy bezvýsledné, ale obracet se na Krišnu prostřednictvím Jeho oddaného znamená zaručený úspěch. Dále řekla Ardžunovi: “Jmenuji se Kálindí a žiji ve vodách Jamuny. Můj otec byl tak laskavý, že mi ve vodě postavil zvláštní dům, a já jsem dala slib, že tam zůstanu tak dlouho, dokud nenajdu Pána Krišnu.” Ardžuna vyřídil Krišnovi její vzkaz, i když Krišna jako Nadduše v srdci každého všechno věděl. Bez dalšího vyptávání Krišna okamžitě Kálindí přijal a vybídl ji, aby usedla do vozu. Pak se všichni rozjeli za králem Judhišthirou.

Después de esto, el rey Yudhiṣṭira le pidió a Kṛṣṇa que ayudara a construir una casa adecuada que iba a diseñar el gran arquitecto Viśvakarmā, el ingeniero divino del reino celestial. Kṛṣṇa inmediatamente mandó a buscar a Viśvakarmā, y lo hizo construir una maravillosa ciudad de acuerdo con el deseo del rey Yudhiṣṭira. Cuando la ciudad fue construida, Mahārāja Yudhiṣṭira le pidió a Kṛṣṇa que viviera con ellos unos cuantos días más para darles el placer de Su compañía. El Señor Kṛṣṇa aceptó la petición de Mahārāja Yudhiṣṭira, y permaneció allí por muchos días más.

Poté král Judhišthira požádal Krišnu, aby mu pomohl postavit vhodný dům, který měl projektovat velký architekt Višvakarmá, stavitel nebeského království. Krišna si okamžitě Višvakarmu předvolal a nechal ho postavit překrásné město podle touhy krále Judhišthiry. Když bylo město postavené, Mahárádž Judhišthira požádal Krišnu, aby s nimi zůstal ještě několik dní a umožnil jim těšit se z Jeho společnosti. Pán Krišna přijal pozvání Mahárádže Judhišthiry a zůstal tam ještě mnoho dalších dní.

Mientras tanto, Kṛṣṇa ejecutó el pasatiempo de ofrecer el bosque Khāṇḍava, que pertenecía al rey Indra. Kṛṣṇa quería dárselo a Agni, el dios del fuego. El bosque Khāṇḍava contenía muchas variedades de sustancias medicinales, y Agni necesitaba comerlas para rejuvenecerse. Sin embargo, Agni no tocó el bosque Khāṇḍava directamente, sino que le pidió a Kṛṣṇa que lo ayudara. Agni sabía que Kṛṣṇa estaba muy complacido con él por haberle dado anteriormente el disco Sudarśana. Así que, para satisfacer a Agni, Kṛṣṇa se convirtió en el auriga de Arjuna, y ambos fueron al bosque Khāṇḍava. Después de comerse el bosque Khāṇḍava, Agni se encontraba muy complacido. Esta vez ofreció un arco especial, conocido como Gāṇḍiva, cuatro caballos blancos, una cuadriga y una aljaba invencible con dos flechas específicas que se consideraban talismanes, las cuales tenían tanto poder que ningún guerrero podía contrarrestarlas. Cuando Agni, el dios del fuego, se encontraba devorando el bosque Khāṇḍava, había un demonio de nombre Maya, que Arjuna salvó del fuego devastador. Por esa razón, aquél, quien fuera demonio en el pasado, se convirtió en un gran amigo de Arjuna, y para complacer a Arjuna, construyó una hermosa casa de asambleas dentro de la ciudad construida por Viśvakarmā. Esta casa de asambleas tenía algunos rincones tan enigmáticos, que cuando Duryodhana fue a visitarla, se confundió creyendo que el agua era tierra y que la tierra era agua. Por consiguiente, Duryodhana se sintió insultado por la opulencia de los Pāṇḍavas, y se convirtió en su decidido enemigo.

Mezitím také Krišna uskutečnil svoji zábavu obětování lesa Khándava, který patřil králi Indrovi. Krišna ho chtěl dát Agnimu, bohu ohně. V khándavském lese rostlo mnoho druhů léčivých rostlin a Agni je potřeboval sníst, aby omládl. Nedotkl se však lesa Khándava přímo, nýbrž požádal Krišnu o pomoc. Věděl, že Krišnu potěšil tím, že Mu předtím daroval disk Sudaršana. Pro uspokojení Agniho se tedy Krišna stal Ardžunovým vozatajem a oba odjeli do khándavského lesa. Po snědení lesa Khándava byl Agni velice spokojený a věnoval Ardžunovi zvláštní luk zvaný Gándíva, čtyři bílé koně, jeden vůz a nevyčerpatelný toulec se dvěma zvláštními šípy, které měly takovou moc, že se jim žádný válečník nemohl ubránit, a byly považovány za talismany. Když bůh ohně Agni polykal khándavský les, byl tam démon jménem Maja, jehož Ardžuna zachránil před ničícím ohněm. Tak se někdejší démon stal velkým přítelem Ardžuny, a aby ho potěšil, postavil ve městě vybudovaném Višvakarmou pěknou sněmovnu. V té budově byla taková matoucí místa, že když tam přišel Durjódhana, spletl si vodu s pevnou zemí a zem s vodou. Bohatství Pánduovců tak vedlo k urážce na cti Durjódhany, který se stal jejich zapřisáhlým nepřítelem.

Después de unos cuantos días, Kṛṣṇa le pidió permiso al rey Yudhiṣṭira para regresar a Dvārakā. Cuando obtuvo el permiso, fue a Su país, acompañado por Sātyaki, el líder de los Yadus que estaban viviendo en Hastināpura con Él. Kālindī también regresó con Kṛṣṇa a Dvārakā. Después de regresar, Kṛṣṇa consultó a muchos astrólogos eruditos para averiguar el momento adecuado para casarse con Kālindī, y luego se casó con ella con gran pompa. Esta ceremonia de matrimonio dio mucho placer a los parientes de ambos, y todos ellos disfrutaron del gran acontecimiento.

Po několika dalších dnech požádal Pán Krišna krále Judhišthiru o svolení, aby se mohl vrátit do Dváraky. S jeho svolením odjel v doprovodu Sátjakiho, vůdce Jaduovců, kteří s Ním žili v Hastinápuru, zpátky do své země. Do Dváraky se s Ním vrátila i Kálindí. Po návratu se Krišna poradil s mnoha učenými astrology ohledně vhodné doby pro svatbu s Kálindí a pak se s ní s velkou slávou oženil. Příbuzní obou novomanželů se z tohoto svatebního obřadu velice těšili a všichni prožili tuto významnou společenskou událost v radostné náladě.

Los reyes de Avantipura (ahora conocido como Ujjain) se llamaban Vinda y Anuvinda. Ambos reyes estaban bajo el control de Duryodhana. Ellos tenían una hermana llamada Mitravindā, que era una muchacha muy calificada, erudita y elegante. Ella era la hija de una de las tías de Kṛṣṇa, y habría de seleccionar a su esposo en la asamblea de los príncipes, pero deseaba fuertemente tener a Kṛṣṇa por esposo. Sin embargo, durante la asamblea de selección de su esposo, Kṛṣṇa estaba presente, y se llevó a Mitravindā a la fuerza, en presencia de todos los demás príncipes reales. Incapaces de oponerse a Kṛṣṇa, los príncipes se quedaron simplemente mirándose el uno al otro.

Králové z Avantipuru (nyní zvaného Udždžain) se jmenovali Vindja a Anuvindja. Oba byli pod vládou Durjódhany. Měli jednu sestru, která se jmenovala Mitravindá — byla to vysoce kvalifikovaná, vzdělaná a elegantní dívka a dcera jedné z Krišnových tet. Měla si vybrat manžela ze shromážděných princů, ale velice si přála mít za muže Krišnu. Tohoto setkání určeného k výběru manžela se Krišna také zúčastnil a v přítomnosti všech ostatních princů Mitravindu násilím unesl. Princové Mu nedokázali odporovat, a tak tam zůstali stát a jen se dívali jeden na druhého.

Después de este incidente, Kṛṣṇa se casó con la hija del rey de Kośala. El rey de la provincia de Kośala se llamaba Nagnajit. Era muy piadoso, y era un seguidor de las ceremonias rituales védicas. Su muy hermosa hija se llamaba Satyā. Algunas veces Satyā era llamada Nāgnajitī, pues era la hija del rey Nagnajit. El rey Nagnajit quería dar la mano de su hija a cualquier príncipe que pudiera derrotar a siete toros muy fuertes y robustos que él mantenía. Ningún miembro de la orden principesca había podido derrotar a los siete toros, y por lo tanto, nadie podía exigir la mano de Satyā. Los siete toros eran muy fuertes, y no podían soportar ni siquiera el olor de un príncipe. Muchos príncipes se acercaron a ese reino y trataron de subyugar a esos toros, pero en lugar de controlarlos, ellos mismos fueron derrotados. Esa noticia se difundió por todo el país, y cuando Kṛṣṇa oyó que la muchacha Satyā podía ser obtenida solamente si uno derrotaba a los siete toros, se preparó para ir al reino de Kośala. Con muchos soldados, se acercó a esa parte del país, conocida como Ayodhyā, haciendo una visita oficial común.

Po této události se Krišna oženil s dcerou krále Kóšaly. Král kóšalské provincie se jmenoval Nagnadžit. Byl velmi zbožný a pravidelně pořádal védské rituální obřady. Jeho překrásná dcera se jmenovala Satjá a jakožto dceři krále Nagnadžita se jí někdy říkalo Nágnadžití. Král Nagnadžit se rozhodl, že dá její ruku kterémukoliv princi, jenž dokáže porazit sedm silných a statných býků, které choval. Žádný z princů je však nedokázal přemoci, a proto se o Satjinu ruku nemohl nikdo ucházet. Býci byli velice silní a nemohli prince ani cítit. Mnoho princů navštívilo království a snažilo se býky zkrotit, ale místo aby je ovládli, byli sami poraženi. Zpráva o tom se roznesla po celé zemi, a když se Krišna doslechl, že Satjinu ruku může získat jen ten, kdo porazí těch sedm býků, vypravil se do kóšalského království. Cestu spojil s pravidelnou státní návštěvou a v doprovodu mnoha vojáků jel do oné části země, která se nazývala Ajódhjá.

Cuando el rey de Kośala supo que Kṛṣṇa había venido para pedir la mano de su hija, se sintió muy complacido. Con gran respeto y pompa le dio la bienvenida a Kṛṣṇa al reino. Cuando Kṛṣṇa abordó al Rey, este le ofreció un lugar adecuado para que se sentara, y artículos propios de una recepción. Todo era muy elegante. Kṛṣṇa también le ofreció Sus respetuosas reverencias, considerándolo Su futuro suegro.

Když se král Kóšaly dozvěděl, že Krišna přichází požádat o ruku jeho dcery, velice ho to potěšilo. S velkou slávou a úctou přivítal Krišnu ve svém království. Jakmile Krišna přišel až k němu, král nabídl Pánu náležité místo k sezení a různé předměty na uvítanou. Vše bylo vkusně upravené. Krišna považoval krále za svého budoucího tchána, a proto se mu také uctivě poklonil.

Cuando Satyā, la hija del rey Nagnajit, supo que Kṛṣṇa Mismo había venido a casarse con ella, se sintió muy complacida de que el esposo de la diosa de la fortuna tan bondadosamente hubiera venido para aceptarla a ella. Por mucho tiempo había abrigado la idea de casarse con Kṛṣṇa, y estaba siguiendo los principios que prescriben la ejecución de austeridades para obtener al esposo que deseaba. Luego se puso a pensar: «Si acaso he ejecutado alguna actividad piadosa lo mejor que podía, y si durante todo este tiempo he pensado sinceramente en tener a Kṛṣṇa como esposo, entonces puede que Kṛṣṇa sienta el agrado de cumplir el deseo que he abrigado por tanto tiempo». Ella comenzó a ofrecerle oraciones a Kṛṣṇa mentalmente, pensando: «No sé cómo la Suprema Personalidad de Dios puede sentirse complacido conmigo. Él es el amo y Señor de todos. Aun la diosa de la fortuna, quien se encuentra siempre al lado de la Suprema Personalidad de Dios, y el Señor Śiva, el Señor Brahmā y muchos otros semidioses de diferentes planetas, siempre le ofrecen al Señor sus respetuosas reverencias. El Señor también desciende algunas veces a esta Tierra en diferentes encarnaciones para cumplir el deseo de Sus devotos. Él es tan excelso y grandioso que no sé cómo satisfacerlo». Ella pensó que la Suprema Personalidad de Dios podía ser complacido solamente por Su propia misericordia sin causa para con el devoto; de no ser así, no había otra forma de complacerlo. El Señor Caitanya oró en Sus versos Śikṣāṣṭaka de la misma manera: «Mi Señor, soy Tu sirviente eterno. De una u otra forma he caído a esta existencia material. Si bondadosamente Me recoges y Me sitúas como un átomo de polvo a Tus pies de loto, ello será un gran favor para con Tu eterno sirviente». El Señor puede ser complacido solamente por medio de una actitud humilde, con espíritu de servicio. Mientras más prestamos servicio al Señor bajo la dirección del maestro espiritual, más avanzamos en el sendero que nos conduce al Señor. No podemos exigir ninguna gracia ni misericordia del Señor por el servicio que le prestamos a Él. Puede que Él acepte o no nuestro servicio, pero el único medio para satisfacer al Señor es a través de la actitud de servicio, y no hay ninguna otra manera de lograrlo.

Jakmile Satjá porozuměla, že samotný Krišna přišel, aby se s ní oženil, velice se zaradovala, že ji manžel bohyně štěstí chce laskavě přijmout. Již dlouho v srdci chovala touhu vdát se za Krišnu a žila podle zásad askeze, aby získala manžela, jehož si přála. Uvažovala: “Pokud jsem vykonala nějaké zbožné činnosti, jak nejlépe jsem mohla, a celou dobu jsem upřímně toužila mít Krišnu za manžela, možná, že si bude Krišna přát mi mou dávnou touhu splnit.” V duchu se začala ke Krišnovi modlit a myslela si: “Nevím, jak bych mohla potěšit Nejvyšší Osobnost Božství. Je vládcem a Pánem všech. Dokonce i bohyně štěstí, jejíž místo je po boku Nejvyšší Osobnosti Božství, Pán Šiva, Pán Brahmá a mnoho dalších polobohů na jiných planetách se Pánu stále uctivě klaní. Pán také někdy sestupuje na Zem v různých inkarnacích, aby plnil touhy svých oddaných. Je tak vznešený, že nevím, jak Ho uspokojit.” Přemýšlela, že oddaný může potěšit Nejvyššího Pána jedině tehdy, když dostane Jeho bezpříčinnou milost; jinak to není možné. Pán Čaitanja se modlil stejně ve své Śikṣāṣṭace: “Můj Pane, jsem Tvůj věčný služebník. Z nějakého důvodu jsem poklesl do hmotného světa. Pokud Mě odsud vyzvedneš a umístíš Mě jako částečku prachu ke svým lotosovým nohám, prokážeš velkou milost svému věčnému služebníkovi.” Pána může potěšit jedině pokorný služebnický postoj. Čím více sloužíme Pánu pod vedením duchovního učitele, tím větší děláme pokrok na cestě k Pánu. Nemůžeme od Pána vyžadovat žádnou milost za službu, kterou pro Něho děláme. On může naši službu přijmout, a také nemusí, ale jediná možnost uspokojit Pána je služebnickým postojem, a ničím jiným.

El rey Nagnajit ya era un rey piadoso, y al tener a Kṛṣṇa en su palacio, comenzó a adorarlo lo mejor que pudo. Él se presentó ante el Señor de la siguiente manera: «Mi querido Señor, Tú eres el propietario de la manifestación cósmica por entero, y eres Nārāyaṇa, el sustento y reposo de todas las criaturas vivientes. Tú eres autosuficiente y Te encuentras complacido con Tus opulencias personales, así pues, ¿qué puedo ofrecerte? ¿Y cómo podría complacerte con dicha ofrenda? No es posible, pues soy un ser viviente insignificante. Realmente no tengo ninguna capacidad de prestarte servicio alguno».

Král Nagnadžit byl zbožný král, a když Pán Krišna navštívil jeho palác, uctíval Ho, jak nejlépe uměl a mohl. Představil se Mu takto: “Můj milý Pane, jsi vlastník celého vesmírného projevu a jsi Nárájan, v němž spočívají všechny živé bytosti. Jsi soběstačný a spokojený se svým vlastním bohatstvím, takže jak já Ti mohu něco nabídnout? A jak bych Tě mohl svým darem potěšit? Není to možné, protože jsem jen bezvýznamná živá bytost. Ve skutečnosti nejsem schopný Ti nijak sloužit.”

Kṛṣṇa es la Superalma de toda criatura viviente, así que pudo comprender lo que pasaba por la mente de Satyā, la hija del rey Nagnajit. También estaba muy complacido con la adoración respetuosa del Rey, que le había ofrecido un lugar para sentarse, comestibles, residencia, etc. Por consiguiente, apreció mucho que tanto la muchacha como el padre de la muchacha estuvieran ansiosos de tenerlo a Él como pariente íntimo. Empezó a sonreír, y con una gran voz dijo: «Mi querido rey Nagnajit, sabes muy bien que cualquier miembro de la orden principesca que actúa de acuerdo con su posición, nunca le pide nada a nadie, por más excelso que este pueda ser. Dicha petición formulada por un rey kṣatriya a otra persona, ha sido deliberadamente prohibida por los eruditos seguidores védicos. Si un kṣatriya rompe esta regulación, los eruditos entendidos condenarán su acción. Pero a pesar de este principio regulativo estricto, te pido la mano de tu hermosa hija, solamente para establecer nuestra relación a cambio de la gran recepción que Me has dado. Por favor, permíteme informarte que según nuestra tradición familiar, no podemos ofrecerte nada a cambio de tu hija. No podemos pagar ninguno de los precios que puedas poner para entregarla». En otras palabras, Kṛṣṇa quería que el Rey le otorgara la mano de Satyā, sin cumplir la condición de derrotar a los siete toros.

Krišna je Nadduše všech živých bytostí a věděl, na co Satjá myslí. Také Ho velice potěšilo královo uctivé přijetí, kdy Mu nabídl místo k sezení, jídlo, ubytování a tak dále. Byl tedy rád, že ho dívka i její otec chtějí mít za blízkého příbuzného. Usmál se a hlubokým hlasem pravil: “Můj milý králi Nagnadžite, dobře víš, že pravý princ nikdy nikoho o nic nežádá, bez ohledu na to, v jak vznešeném je postavení. Učení stoupenci Véd kšatrijskému králi podobné žádosti uvážlivě zakazují. Pokud nějaký kšatrija toto pravidlo poruší, učenci jeho jednání odsoudí. Navzdory této přísné zásadě tě však prosím o ruku tvé dcery, aby se upevnil náš vztah, když jsi Mě tak velkolepě přijal. Laskavě Mi také dovol ti oznámit, že Naše rodinná tradice nedovoluje, abych ti výměnou za tvou dceru cokoliv dal. Kdybys za její ruku určil nějakou cenu, nebudeme ti ji moci zaplatit.” Krišna chtěl jinými slovy od krále Satjinu ruku, aniž by musel porážet sedm býků.

Después de oír la afirmación del Señor Kṛṣṇa, el rey Nagnajit dijo: «Mi querido Señor, Tú eres la fuente de todo placer, de toda opulencia y de toda cualidad. La diosa de la fortuna, Lakṣmījī, siempre vive en Tu pecho. Bajo estas circunstancias, ¿quién puede ser un mejor esposo para mi hija? Tanto mi hija como yo siempre hemos orado para poder tener esta oportunidad. Tú eres el principal integrante de la dinastía Yadu. Has de saber que desde el mismo comienzo hice una firme promesa de casar a mi hija con un candidato adecuado —aquel que pudiera salir victorioso en la prueba que ingenié—. Impuse esta prueba simplemente para conocer la valentía y la posición de mi futuro yerno. Tú eres el Señor Kṛṣṇa, y eres el principal de todos los héroes. Estoy seguro de que lograrás poner bajo control a estos siete toros sin ninguna dificultad. Hasta ahora nunca han sido subyugados por ningún príncipe; todo aquel que ha tratado de ponerlos bajo control, simplemente se ha ido con sus extremidades rotas».

Král Nagnadžit vyslechl, co Pán Krišna říká, a odpověděl: “Můj milý Pane, jsi zdroj veškeré blaženosti, veškerého bohatství a všech vlastností. Bohyně štěstí, Lakšmídží, vždy přebývá na Tvé hrudi. Kdo by za těchto okolností mohl být pro moji dceru lepším manželem? Oba jsme se modlili, aby se naskytla tato příležitost. Jsi vůdcem jaduovské dynastie. Jak asi víš, hned na začátku jsem slíbil provdat svoji dceru za vhodného nápadníka, jenž dovede projít vítězně zkouškou, kterou jsem vymyslel. Vyhlásil jsem tuto podmínku jen proto, abych poznal udatnost a postavení mého nastávajícího zetě. Ty, Pane Krišno, jsi největší ze všech hrdinů. Jsem si jistý, že dokážeš těchto sedm býků zkrotit bez nejmenších potíží. Dosud je žádný princ nepřemohl; každému, kdo se je pokoušel ovládnout, zpřelámali údy.”

El rey Nagnajit continuó su petición: «Kṛṣṇa, si tuvieras la bondad de embridar a los siete toros y de ponerlos bajo control, entonces indudablemente serás seleccionado como el digno esposo de mi hija Satyā». Después de oír esta afirmación, Kṛṣṇa pudo comprender que el Rey no quería romper su firme promesa. Así, para cumplir su deseo, apretó Su cinturón y se dispuso a luchar con los toros. Inmediatamente se dividió en siete Kṛṣṇas, y cada uno de Ellos agarró de inmediato a un toro y embridó su nariz, poniéndolo bajo control como si fuera un juguete.

Král Nagnadžit dále prosil: “Krišno, jestliže býky zkrotíš, nepochybně budeš zvolen za vhodného manžela pro moji dceru Satju.” Když Krišna vyslechl jeho rozhodnutí, pochopil, že král nechce porušit svůj slib. Utáhl si tedy opasek a připravil se na souboj s býky, aby splnil jeho přání. Rozdělil se na sedm Krišnů a každý z Nich okamžitě uchopil jednoho býka za nozdry a zkrotil ho, jako by to byla hračka.

El hecho de que Kṛṣṇa se dividiera en siete es muy significativo. Satyā, la hija del rey Nagnajit, sabía que Kṛṣṇa ya se había casado con muchas otras esposas, y aún así estaba apegada a Kṛṣṇa. Para animarla, Él inmediatamente se expandió en siete. El significado de ello es que Kṛṣṇa es uno, pero tiene ilimitadas formas de expandirse. Él se casó con muchos cientos de miles de esposas, pero esto no significa que mientras estaba con una esposa, las otras estaban desprovistas de Su compañía. Kṛṣṇa podía asociarse con todas y cada una de Sus esposas mediante Sus expansiones.

Krišnovo rozdělení se na sedm podob je velmi význačné. Satjá věděla, že Krišna má již mnoho jiných manželek, ale přesto k Němu byla připoutaná. Krišna se rozdělil na sedm, aby ji povzbudil. Krišna je sice jeden, ale má nekonečně mnoho podob svých expanzí. Oženil se s mnoha tisíci žen, ale to neznamená, že když byl s jednou manželkou, ostatní nemohly mít Jeho společnost. Krišna mohl být se všemi manželkami zároveň prostřednictvím svých expanzí.

Cuando Kṛṣṇa puso a los toros bajo Su control, embridando sus narices, la fuerza y el orgullo de estos inmediatamente quedaron hechos añicos. El nombre y la fama que los toros habían alcanzado, fueron así vencidos. Cuando Kṛṣṇa embridó a los toros, los haló fuertemente, tal como un niño hala un toro de juguete hecho de madera. Al ver esta superioridad de Kṛṣṇa, el rey Nagnajit se asombró mucho, e inmediatamente, con gran placer, trajo a su hija Satyā ante Kṛṣṇa y se la entregó. Kṛṣṇa también aceptó inmediatamente a Satyā como Su esposa. Luego hubo una ceremonia de matrimonio con gran pompa. Las reinas del rey Nagnajit también estaban muy complacidas, debido a que su hija Satyā obtuvo a Kṛṣṇa como esposo. En virtud de que el Rey y las reinas estaban muy complacidos en esta ocasión auspiciosa, hubo una celebración por toda la ciudad en honor del matrimonio. Por todas partes se oía el sonido de caracolas y timbales, y otras diversas vibraciones de música y canciones. Los brāhmaṇas eruditos comenzaron a derramar sus bendiciones sobre la pareja recién casada. Llenos de júbilo, todos los habitantes de la ciudad se vistieron con ropas y ornamentos de colores brillantes. El rey Nagnajit estaba tan complacido, que les dio a su hija y a su yerno la siguiente dote:

Krišna zkrotil býky tak, že je držel za kroužek v nozdrách. Býci zeslábli a jejich pýcha byla zlomena. Jejich sláva, kterou si předtím vydobyli, byla ta tam. Jakmile je Krišna držel, mocně je táhl za sebou, jako když dítě táhne dřevěného býčka na hraní. Král Nagnadžit žasl nad Krišnovou převahou a s velkým potěšením k Němu okamžitě přivedl svou dceru Satju a předal Mu ji. Krišna také neprodleně přijal Satju za ženu. Pak následoval okázalý svatební obřad. Královny krále Nagnadžita se také radovaly, protože jejich dcera Satjá dostala Krišnu za manžela. Jelikož král i královny byli při této příznivé události spokojení, v celém městě se konala slavnost na počest svatby. Všude se rozléhaly zvuky lastur a kotlů, hudba a zpěv. Učení bráhmanové žehnali novomanželům. Všichni obyvatelé se radostně oblékli do pestrobarevných šatů a ozdobili se šperky. Král Nagnadžit měl takovou radost, že své dceři a svému zeti daroval následující věno.

En primer lugar les dio diez mil vacas y tres mil jóvenes sirvientas bien vestidas y adornadas hasta el cuello. Este sistema de dote aún está vigente en la India, especialmente para los príncipes kṣatriyas. También, cuando se casa un príncipe kṣatriya se le entrega juntamente con la novia, por lo menos, una docena de sirvientas de edad similar a la de ella. Después de dar las vacas y las sirvientas, el Rey también enriqueció la dote dando nueve mil elefantes y cien veces más cuadrigas que elefantes. Esto significa que dio novecientas mil cuadrigas. Y dio cien veces más caballos que cuadrigas, o sea noventa millones de caballos, y cien veces más esclavos que caballos. Los príncipes reales mantenían a esos esclavos y sirvientas con todas las provisiones necesarias, como si fueran sus propios hijos o miembros de sus familias. Después de dar esta dote tal como se describió, el rey de la provincia de Kośala le pidió a su hija y a su gran yerno que se sentaran en una cuadriga. Él les permitió que se fueran a su hogar, protegidos por una división de soldados bien equipados. Cuando se encontraban viajando rápidamente hacia su nuevo hogar, el corazón de él se animó con afecto por ellos.

Nejdříve jim dal 10 000 krav a 3 000 pěkně oblečených mladých služebnic s bohatými ozdobami. Zvyk darovat věno je v Indii dodnes běžný, zvláště mezi kšatrijskými králi. Když se žení kšatrijský princ, dostane s nevěstou nejméně tucet služebnic podobného věku. Poté, co král daroval krávy a služebnice, přidal k věnu ještě 9 000 slonů a stokrát tolik vozů. To znamená, že daroval 900 000 kočárů. Pak daroval stokrát víc koní než vozů, tedy 90 000 000 koní, a stokrát víc sluhů než koní. Královští princové zaopatřovali takové sluhy a služebné vším potřebným, jako by to byly jejich vlastní děti nebo členové rodiny. Po předání věna vyzval král kóšalské provincie svou dceru a slavného zetě, aby usedli do kočáru, a s oddílem dobře vyzbrojených vojáků, kteří jim dělali stráž, je vypravil domů. Když velkou rychlostí ujížděli do svého nového domova, královo srdce bylo plné náklonnosti k nim.

Antes de este matrimonio de Satyā con Kṛṣṇa, había habido muchas contiendas con los toros del rey Nagnajit, y muchos otros príncipes de la dinastía Yadu, así como también de otras dinastías, habían tratado de ganar la mano de Satyā. Cuando los frustrados príncipes de las otras dinastías oyeron que Kṛṣṇa tuvo éxito en obtener la mano de Satyā al haber subyugado a los toros, naturalmente se pusieron envidiosos. Mientras Kṛṣṇa viajaba hacia Dvārakā, todos los príncipes frustrados y derrotados lo rodearon formando un círculo y comenzaron a hacer llover sus flechas sobre el cortejo nupcial. Cuando atacaron el cortejo de Kṛṣṇa y dispararon flechas como incesantes torrentes de lluvia, Arjuna, el mejor amigo de Kṛṣṇa, respondió al reto, y él solo los ahuyentó muy fácilmente para complacer a su gran amigo Kṛṣṇa en la ocasión de Su matrimonio. Él cogió de inmediato su arco llamado Gāṇḍiva y ahuyentó a todos los príncipes; así como un león ahuyenta a todos los demás animales pequeños simplemente con perseguirlos, Arjuna ahuyento a todos los príncipes sin matar ni siquiera a uno de ellos. Después de esto, el miembro principal de la dinastía Yadu, el Señor Kṛṣṇa, juntamente con Su recién casada esposa y la enorme dote, entró en la ciudad de Dvārakā con gran pompa. Desde entonces, Kṛṣṇa vivió allí con Su esposa muy pacíficamente.

Před Krišnovou svatbou se Satjou došlo k mnoha utkáním s býky krále Nagnadžita. Mnoho jiných princů z jaduovské dynastie a dalších dynastií se pokoušelo získat Satjinu ruku. Jakmile se zklamaní princové z jiných dynastií doslechli, že se Krišnovi podařilo býky zkrotit a získat její ruku, přirozeně Mu záviděli. Během Krišnovy cesty do Dváraky Ho všichni zklamaní a poražení princové obklíčili a zasypali svatební průvod svými šípy. Když útočili na Krišnovu skupinu a vysílali šípy jako přívaly deště, výzvy se ujal Ardžuna, Krišnův nejlepší přítel, a aby potěšil svého vznešeného přítele u příležitosti Jeho svatby, sám útok snadno odrazil. Okamžitě se chopil svého luku Gándíva a všechny prince odehnal; stejně jako lev zahání menší zvířata pouhým zařváním, Ardžuna zahnal všechny prince na útěk, aniž by jediného z nich zabil. Potom vůdce jaduovské dynastie, Pán Krišna, majestátně vjel se svou novomanželkou a velkým věnem do Dváraky. Tam spolu pak pokojně žili.

Kṛṣṇa tenía otra tía, la hermana de Su padre, cuyo nombre era Śrutakīrti, que estaba casada y vivía en la provincia de Kekaya. Ella tenía una hija cuyo nombre era Bhadrā. Bhadrā también quería casarse con Kṛṣṇa, y su hermano se la entregó a Él incondicionalmente. Kṛṣṇa también la aceptó como legítima esposa. Después, Kṛṣṇa se casó con la hija del rey de la provincia de Madras, cuyo nombre era Lakṣmaṇa. Lakṣmaṇa tenía toda clase de buenas cualidades. Kṛṣṇa también se casó con ella a la fuerza, llevándosela de la misma manera en que Garuḍa arrancó el jarro de néctar de las manos de los demonios. Kṛṣṇa raptó a esta muchacha en presencia de muchos otros príncipes, en la asamblea svayamvara de ella. Svayambara es la ceremonia en la cual la novia puede seleccionar su propio esposo de entre un conjunto de muchos príncipes.

Kromě Kuntídéví měl Krišna ještě jinou tetu z otcovy strany; jmenovala se Šrutakírti a žila v kékajské provincii. Byla vdaná a měla dceru Bhadru. Bhadrá se chtěla provdat za Krišnu a její bratr Mu jí dal bez jakýchkoliv podmínek. Krišna ji přijal za právoplatnou manželku. Potom se Krišna oženil s dcerou krále madráské provincie. Jmenovala se Lakšmaná a měla všechny dobré vlastnosti. I s tou se Krišna oženil za použití násilí — zmocnil se jí stejně, jako když Garuda polobohům vytrhl z rukou nádobu s nektarem. Krišna tuto dívku unesl před zraky mnoha jiných princů, kteří se zúčastnili její svayaṁvary. Svayaṁvara je obřad, při kterém si nevěsta může ze shromáždění mnoha princů vybrat svého manžela.

La descripción del matrimonio de Kṛṣṇa con las cinco muchachas que se menciona en este capítulo, no lo es todo. Él tenía muchos otros miles de esposas además de ellas. Los otros miles de esposas fueron aceptadas por Kṛṣṇa después de matar a un demonio llamado Bhaumāsura. Todas estos miles de muchachas se encontraban cautivas en el palacio de Bhaumāsura, y Kṛṣṇa las liberó y se casó con ellas.

Popisem Krišnových svateb s pěti dívkami uvedeným v této kapitole ještě nejsme u konce. Krišna měl kromě nich mnoho tisíc dalších manželek, které přijal poté, co zabil démona Bhaumásuru. Bhaumásura držel všechny tyto dívky v zajetí ve svém paláci a Krišna je vysvobodil a oženil se s nimi.

Así termina el significado de Bhaktivedanta, del capítulo quincuagésimo octavo del libro Kṛṣṇa, titulado: «Kṛṣṇa se casa con cinco reinas».

Takto končí Bhaktivédántův výklad 58. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Krišna se žení s pěti královnami”.