VERZ 26
TEXT 26
Besedilo
Verš
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
Synonyms
Synonyma
patram – list; puṣpam – cvet; phalam – sadež; toyam – vodo; yaḥ – vsakdo; me – Meni; bhaktyā – z vdanostjo; prayacchati – daruje; tat – to; aham – Jaz; bhakti-upahṛtam – darovano z vdanostjo; aśnāmi – sprejmem; prayata-ātmanaḥ – od človeka s čisto zavestjo.
Translation
Překlad
Če Mi kdo z ljubeznijo in vdanostjo daruje list, cvet, sadež ali vodo, sprejmem njegov dar.
Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.
Purport
Význam
Inteligentnemu človeku se zdi neobhodno, da je zavesten Kṛṣṇe, saj ve, da bo s transcendentalnim ljubečim služenjem Gospodu dosegel večno prebivališče, kjer ga čakata večna sreča in blaženost. Ta čudovit rezultat je mogoče doseči z zelo preprosto metodo, ki se ji lahko posveti tudi najrevnejši človek brez posebnih sposobnosti. Potrebno je le, da je Gospodov čisti bhakta. Ni pomembno, kdo smo in kakšen je naš položaj. Metoda je zares lahka: dovolj je že, da Vsevišnjemu Gospodu darujemo list, ali malo vode ali sadež, in če je dar ponujen z resnično ljubeznijo, ga bo Gospod z zadovoljstvom sprejel. Metodi zavesti Kṛṣṇe se lahko torej posveti vsakdo, saj je zelo lahka in univerzalna. Kdo je tako nespameten, da ne bi želel na ta preprost način postati zavesten Kṛṣṇe in doseči najvišje popolnosti – večnega življenja, polnega blaženosti in vednosti? Kṛṣṇa si želi le, da Mu služimo z ljubeznijo in vdanostjo. To je vse. Od Svojega čistega bhakte sprejme že majhen cvet, od brezbožneža pa noče nobenega daru. Od nikogar ne potrebuje ničesar, saj je samozadosten, kljub temu pa sprejme dar Svojega bhakte, pripravljen z ljubeznijo in vdanostjo. Razviti zavest Kṛṣṇe pomeni doseči najvišjo popolnost. Beseda bhakti je v tem verzu uporabljena dvakrat, s čimer Kṛṣṇa poudarja, da Ga lahko dosežemo samo z bhakti ali vdanim služenjem. Bhakta je edini, ki lahko pripravi Gospoda do tega, da sprejme njegov dar. Brāhmaṇa, bogataš, velik učenjak in filozof tega ne morejo. Nič razen bhakti, ki je najpomembnejši del daritve, ne more napeljati Gospoda k temu, da bi od kogar koli sprejel kakršen koli dar. Bhakti nima vzroka in je večna. Je neposredno služenje absolutni celoti.
Pro inteligentní osobu je nezbytné, aby měla vědomí Kṛṣṇy, prokazovala Pánu transcendentální láskyplnou službu a tak mohla dospět do nepomíjivého sídla oplývajícího blažeností, kde bude věčně šťastná. Způsob, jak dosáhnout takového úžasného úspěchu, je snadný a může se o to pokusit i ten největší chudák, kterému chybí jakékoliv předpoklady. Jediným potřebným předpokladem je být čistým oddaným Pána. Nezáleží na tom, kdo a v jakém postavení jsme. Proces není vůbec náročný, Nejvyššímu Pánu můžeme s ryzí láskou obětovat dokonce i lístek, vodu nebo ovoce a On to s radostí přijme. Nikomu tedy není možné zamezit přístup k rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, protože je tak snadné a univerzální. Kdo by byl takový hlupák, že by nechtěl touto jednoduchou metodou nabýt vědomí Kṛṣṇy a tím dosáhnout nejdokonalejšího života, věčného a plného blaženosti a poznání? Kṛṣṇa chce jen láskyplnou službu, nic víc. Od svého čistého oddaného přijme i malý kvítek, ale nechce žádné obětiny od neoddaného. Od nikoho nic nepotřebuje, protože je soběstačný, a přesto ve vztahu plném opětování lásky přijímá to, co Mu nabídne Jeho oddaný. Rozvinout vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší dokonalost života. V tomto verši Kṛṣṇa použil dvakrát slovo bhakti, aby zdůraznil, že bhakti neboli oddaná služba je jediný prostředek, který umožňuje k Němu přistoupit. Nic jiného — například to, že se někdo stane brāhmaṇou, učeným vědcem, boháčem nebo velkým filozofem — nemůže přimět Kṛṣṇu k tomu, aby přijal nějakou oběť. Bez bhakti, která je základním principem, Pána nic nedonutí cokoliv od kohokoliv přijmout. Bhakti je vždy bezpříčinná. Jedná se o věčný proces — přímé jednání ve službě absolutnímu celku.
Gospod Kṛṣṇa je najprej pojasnil, da je edini uživalec in prvobitni Gospod ter da so vsi žrtveni darovi v resnici namenjeni Njemu, zdaj pa razkriva, kakšnih darov si želi. Kdor bi rad služil Vsevišnjemu ter se tako očistil in dosegel cilj življenja – transcendentalno ljubeče služenje Bogu – mora izvedeti, kaj Gospod želi od njega. Kdor ljubi Kṛṣṇo, Mu da vse, kar si Kṛṣṇa želi, ne daruje pa Mu tistega, česar Gospod noče oziroma za kar ne prosi. Kṛṣṇi zato ne smemo darovati mesa, rib in jajc. Če bi želel, da Mu darujemo take stvari, bi to povedal. Namesto tega pa prosi, da Mu darujemo list, sadež, cvetje in vodo, ter pravi, da bo sprejel tak dar. Mesa, rib in jajc torej ne bo sprejel. Človeku namenjena hrana so zelenjava, žito, sadje, mleko in voda, kar je določil sam Kṛṣṇa. Če jemo kar koli drugega, svoje hrane ne moremo darovati Gospodu, saj Gospod našega daru ne bo sprejel. Kdor daruje Kṛṣṇi tako hrano, ne deluje iz ljubezni in vdanosti do Gospoda.
Pán Kṛṣṇa již stanovil, že je jediným poživatelem, původním Pánem a skutečným cílem všech obětí, a nyní vyjevuje, jaké oběti si přeje. Pokud někdo touží oddaně sloužit Nejvyššímu, tím se očistit a dosáhnout cíle života — transcendentální láskyplné služby Bohu — měl by zjistit, co od něho Pán chce. Ten, kdo Kṛṣṇu miluje, Mu bude dávat vše, co si Kṛṣṇa přeje, a nebude Mu nabízet nic, co si nepřeje nebo oč nežádá. Nelze Mu tedy obětovat maso, ryby či vejce. Kdyby Kṛṣṇa chtěl, abychom Mu tyto věci obětovali, řekl by to. Místo toho výslovně žádá lístek, ovoce, květy a vodu, a o této oběti říká: “Já ji přijmu.” Z toho bychom měli pochopit, že maso, ryby a vejce nepřijímá. Náležitou potravou lidských bytostí je zelenina, obilniny, ovoce, mléko a voda, což určil sám Pán Kṛṣṇa. Pokud jíme cokoliv jiného, nemůžeme Mu to obětovat — Pán to nepřijme. Jestliže taková jídla obětujeme, nejednáme na úrovni láskyplné oddanosti.
V trinajstem verzu tretjega poglavja Śrī Kṛṣṇa pojasnjuje, da morajo ljudje, ki bi radi dosegli cilj življenja in se rešili ujetosti v materialni svet, jesti samo ostanke hrane, darovane v žrtvovanju, kajti ti so edina čista hrana. V istem verzu pravi tudi, da tisti, ki hrane ne darujejo Njemu, jedo samo greh. Z vsakim zaužitim grižljajem se torej le še bolj zapletajo v mrežo materialne narave. Kdor pripravlja okusne, preproste vegetarijanske jedi, jih daruje Kṛṣṇi pred Njegovo sliko ali pa Božanstvom, izkaže spoštovanje Gospodu in Ga prosi, naj sprejme njegov skromni dar, pa stanovitno napreduje v duhovnem življenju in očisti svoje telo, razvijejo pa se mu tudi fina možganska tkiva, ki mu omogočijo jasno mišljenje. Pri daritvi je najpomembneje, da je dar pripravljen z ljubeznijo. Kṛṣṇa ne potrebuje hrane, saj je lastnik vsega, kar obstaja, kljub temu pa sprejme dar tistega, ki bi Ga rad zadovoljil s svojo daritvijo. Pri pripravljanju, strežbi in darovanju hrane je najpomembneje, da delujemo iz ljubezni do Kṛṣṇe.
V třináctém verši třetí kapitoly Śrī Kṛṣṇa vysvětluje, že jedině zbytky po oběti jsou očištěné a vhodné jídlo pro ty, kdo usilují o pokrok a chtějí se vysvobodit z hmotného zapletení. Ve stejném verši říká, že ti, kdo své jídlo neobětují, jedí pouze hřích. To znamená, že s každým soustem ještě více zabředají do spletitosti hmotné přírody. Oddaný však připravuje chutná a jednoduchá vegetariánská jídla, která s poklonou obětuje před obrázkem nebo Božstvem Pána Kṛṣṇy, a modlí se k Pánu, aby tuto prostou oběť přijal. To mu umožňuje dosahovat stálého pokroku, očistit své tělo a utvořit jemnou mozkovou tkáň, což povede k jasnému uvažování. Nejdůležitější však je, že oběť má být konána s láskou. Kṛṣṇa jídlo nepotřebuje, protože Mu patří vše, nicméně přijme oběť od toho, kdo Ho tímto způsobem touží potěšit. Důležitou součástí přípravy, podávání a obětování jídla je láska ke Kṛṣṇovi.
Impersonalisti, po filozofiji katerih Absolutna Resnica nima čutov, ne morejo razumeti tega verza Bhagavad-gīte. Zanje je bodisi metafora ali pa dokaz, da je Kṛṣṇa, govornik Bhagavad-gīte, navaden človek. Toda Kṛṣṇa, Vrhovni Bog, v resnici ima čute, o katerih sveti spisi pravijo, da so medsebojno zamenljivi. To pomeni, da lahko vsak Kṛṣṇov čut opravlja funkcijo katerega koli drugega čuta. To je pomen izjave, da je Kṛṣṇa absoluten. Če ne bi imel čutov, ne bi mogli reči, da je vsemogočen. V sedmem poglavju je Kṛṣṇa pojasnil, da s pogledom preleti materialno naravo in jo tako oplodi z živimi bitji. Ko Kṛṣṇa posluša besede bhakte, ki Mu z ljubeznijo daruje hrano, je to povsem isto, kot da bi hrano dejansko jedel in okušal. To velja posebej poudariti: ker je absoluten, je Njegovo poslušanje popolnoma enako Njegovemu uživanju in okušanju hrane. Samo bhakta, ki sprejme Kṛṣṇo takega, kot se sam opisuje, in si Ga ne razlaga po svoje, lahko razume, da Vrhovna Absolutna Resnica lahko jé in uživa v hrani.
Impersonalističtí filozofové, kteří si přejí prosadit, že Absolutní Pravda nemá smysly, nemohou tento verš Bhagavad-gīty pochopit. Považují ho za metaforu či za důkaz toho, že Kṛṣṇa, jenž přednesl Bhagavad-gītu, je světskou postavou. Kṛṣṇa, Nejvyšší Pán, však smysly má a je řečeno, že každý Jeho smysl může plnit funkci kteréhokoliv jiného. To je význam výroku, že Kṛṣṇa je absolutní. Kdyby postrádal smysly, sotva by se o Něm dalo říci, že v plné míře oplývá všemi druhy bohatství. V sedmé kapitole Kṛṣṇa vyložil, že oplodňuje hmotnou přírodu živými bytostmi a dělá to tak, že na ni pohlédne. Podobně je tomu v tomto případě — Jeho poslouchání láskyplných slov, kterými Mu oddaný obětuje jídlo, se vůbec neliší od Jeho jedení a skutečného ochutnávání. To je třeba zdůraznit — díky Jeho absolutnímu postavení je Jeho naslouchání zcela totožné s Jeho jedením či ochutnáním jídla. Tomu, že Nejvyšší Absolutní Pravda může jíst a vychutnávat jídlo, dokáže porozumět jedině oddaný, jenž uznává Kṛṣṇu tak, jak se On sám popisuje, a neuchyluje se k nepatřičným výkladům.