Skip to main content

19

Kapitola 19

Atravesando las Corrientes de la Ilusión

Překonání iluze

śṛṇvanti gāyanti gṛṇanty abhīkṣṇaśaḥ
smaranti nandanti tavehitaṁ janāḥ
ta eva paśyanty acireṇa tāvakaṁ
bhava-pravāhoparamaṁ padāmbujam
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanty abhīkṣṇaśaḥ
smaranti nandanti tavehitaṁ janāḥ
ta eva paśyanty acireṇa tāvakaṁ
bhava-pravāhoparamaṁ padāmbujam

¡Oh, Kṛṣṇa!, aquellos que continuamente oyen, cantan y repiten las narraciones de Tus actividades trascendentales, o se complacen cuando otros lo hacen, ven ciertamente Tus pies de loto, que son lo único que puede detener la repetición de nacimientos y muertes.

Ó Kršno, ti, kteří neustále naslouchají, opĕvují a opakují si Tvé transcendentální činnosti nebo kteří nalézají potĕšení v tom, jak to dĕlají druzí, jistĕ vidí Tvé lotosové nohy, které jediné dokáží zastavit opakované rození a smrt.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.36

Šrímad-Bhágavatam 1.8.36

Con nuestros presentes ojos condicionados no podemos ver al Supremo Señor Śrī Kṛṣṇa. Para verlo, tenemos que cambiar nuestra visión actual mediante el desarrollo de una condición de vida diferente, colmada de amor espontáneo por Dios. Cuando Śrī Kṛṣṇa estaba presente personalmente en la Tierra, no todo el mundo pudo verlo como Suprema Personalidad de Dios. Materialistas como Rāvaṇa, Hiraṇyakaśipu, Kaṁsa, Jarāsandha y Śiśupāla, eran personalidades altamente capacitadas en virtud de la adquisición de bienes materiales, pero fueron incapaces de percibir la presencia del Señor. Por consiguiente, pese a que el Señor Se halle presente ante nuestros ojos, no nos es posible verlo, a menos que tengamos la visión que se requiere para ello. Este requisito necesario se desarrolla únicamente por medio del proceso del servicio devocional, comenzando con oír a las fuentes correctas hablar del Señor. El Bhagavad-gītā es una de las obras literarias populares cuyo contenido la generalidad de la gente comúnmente oye, canta, repite, etc., pero a pesar de dicho oír, etc., a veces se experimenta que el ejecutor de dicho servicio devocional no ve al Señor cara a cara. La razón es que lo primero, śravaṇa, es muy importante. Si se oye a las fuentes correctas, el oír actúa muy rápidamente. Por lo general, la gente oye a personas desautorizadas. Esas personas desautorizadas puede que sean muy eruditas desde el punto de vista de las aptitudes académicas, pero como no siguen los principios del servicio devocional, oírlas se vuelve una total pérdida de tiempo. Algunas veces dichas personas interpretan los textos a su manera, para que se adapten a sus propios fines. Por lo tanto, primero debemos seleccionar a un orador competente y genuino, y luego oírlo. Cuando el proceso de oír se hace de un modo perfecto y completo, los demás procesos automáticamente se vuelven perfectos por sí mismos.

Svrchovaného Pána Šrí Kršnu nelze spatřit naším současným podmínĕným zrakem. Chceme-li Ho vidĕt, musíme zmĕnit svůj život a naplnit ho spontánní láskou k Bohu. Když byl Šrí Kršna Osobnĕ přítomný na planetĕ Zemi, ne každý Ho vidĕl jako Nejvyšší Osobnost Božství. Materialisté jako Rávana, Hiranjakašipu, Kansa, Džarásandha a Šišupál byli po hmotné stránce vysoce kvalifikované osobnosti, ale přítomnost Pána nebyli schopni ocenit. To znamená, že i když je Pán přímo před našima očima, nemůžeme Ho vidĕt, pokud nemáme oči k vidĕní. Tuto nezbytnou kvalifikaci vyvineme jedinĕ oddanou službou, která začíná nasloucháním o Pánu ze správných zdrojů. Jednou z nejoblíbenĕjších knih, kterou lidé často čtou a přednášejí, je Bhagavad-gítá. Nĕkdy ale shledáváme, že čtenář, posluchač nebo přednášející nevidí Pána tváří v tvář, i když se vĕnuje této oddané službĕ. Důvodem je kvalita naslouchání (śravaṇa). Nasloucháme-li ze správných zdrojů, účinky se dostaví velice rychle. Lidé vĕtšinou naslouchají neautorizovaným osobám. Tito lidé mohou mít vysoké akademické vzdĕlání, ale jelikož nedodržují zásady oddané služby, naslouchat jim je vyloženou ztrátou času. Nĕkdy texty vykládají tak, aby to vyhovovalo jejich osobním zámĕrům. Ze všeho nejdříve tedy musíme vyhledat pravého a kvalifikovaného mluvčího a jemu pak můžeme naslouchat. Jakmile je naslouchání dokonalé a úplné, ostatní metody služby budou také automaticky dokonalé.

Existen diferentes actividades trascendentales del Señor, y todas y cada una de ellas son capaces de proporcionar el resultado deseado, siempre y cuando el proceso de oír sea perfecto. En el Bhāgavatam, las actividades del Señor comienzan con Sus tratos con los Pāṇḍavas. Existen muchos otros pasatiempos del Señor respecto a Sus tratos con los asuras y otros. Y en el Décimo Canto se mencionan los sublimes tratos con Sus asociadas conyugales, las gopīs, así como con Sus esposas en Dvārakā. Puesto que el Señor es absoluto, no hay diferencia en la naturaleza trascendental de todos y cada uno de los tratos del Señor. Pero a veces, la gente, a través de un proceso de oír desautorizado, se interesa más en oír hablar de Sus tratos con las gopīs. Semejante inclinación pone de manifiesto los lujuriosos sentimientos del oyente, por lo cual un orador genuino de los tratos del Señor nunca condesciende con esa clase de audiciones. Se debe oír hablar del Señor desde el mismo comienzo, tal como se presenta el Śrīmad-Bhāgavatam o en cualquier otra Escritura, y eso ayudará al oyente a alcanzar la perfección mediante el desarrollo progresivo. No se debe considerar, por consiguiente, que los tratos del Señor con los Pāṇḍavas son menos importantes que Sus tratos con las gopīs. En todo momento debemos recordar que el Señor siempre es trascendental a todo apego mundano. En todos los tratos del Señor anteriormente mencionados, Él es el héroe en todas las circunstancias, y oír hablar de Él o de Sus devotos o combatientes es favorable para la vida espiritual. Se dice que los Vedas y Purāṇas, etc., se hicieron todos para revivir nuestra perdida relación con Él. Oír la exposición de todas esas Escrituras es esencial.

Pán provádí různé transcendentální činnosti a naslouchání o kterékoliv z nich může přinést požadovaný výsledek, pokud o nich nasloucháme dokonalým způsobem. Bhágavatam začíná popisovat činnosti Pána od Jeho styků s Pánduovci. Je zde též mnoho jiných zábav Pána, které popisují Jeho jednání s asury a ostatními. A v desátém zpĕvu je potom uvedeno Jeho vznešené jednání s Jeho milostnými družkami, gópími, a také s Jeho řádnými manželkami ve Dvárace. Jelikož Pán je absolutní, Jeho jednání má vždy tutéž transcendentální povahu. Lidé ovšem nĕkdy při neautorizovaném naslouchání dávají přednost vyprávĕní o Jeho stycích s gópími. Tyto sklony jsou příznakem smyslných tužeb posluchače; pravý přednašeč Pánových zábav se proto takovému naslouchání vždy vyhýbá. Musíme o Pánovi naslouchat od samého začátku, ať už se jedná o Šrímad-Bhágavatam nebo o nĕjaké jiné písmo, a to nám postupnĕ pomůže dosáhnout dokonalosti. Není proto správné pokládat Pánovy styky s Pánduovci za ménĕ důležité, než jsou Jeho styky s gópími. Musíme mít neustále na pamĕti, že Pán je vždy transcendentální vůči veškeré hmotné připoutanosti. Ve všech výše uvedených zábavách je Pán za všech okolností hlavní postavou a naslouchat o Nĕm a o Jeho oddaných či protivnících je prospĕšné pro duchovní život. Je řečeno, že všechny Védy a Purány byly vytvořeny proto, abychom mohli obnovit svůj ztracený vztah k Bohu. Naslouchání všem tĕmto písmům je naprosto nezbytné.

En los versos anteriores, Kuntīdevī ha explicado que aquellos que han venido al mundo material están trabajando muy arduamente —tanto como los asnos— y que tienen una carga tan pesada que no pueden tolerarla. Como sus deseos lujuriosos han creado un trabajo pesado que siempre los pone en dificultades, Kṛṣṇa viene a introducir el sistema mediante el cual se puedan liberar de esa vida continuamente problemática.

V předešlých verších Kuntídéví vysvĕtlila, že ti, kteří přišli do hmotného svĕta, pracují jako osli tak tĕžce, že nemohou svou zátĕž ani snést. Jelikož touží uspokojit svůj chtíč, tvrdĕ dřou a mají stále jen potíže. Kršna přichází, aby jim ukázal, jak se vysvobodit z tohoto života plného neustálého utrpení.

La religión consiste en las leyes de Dios. La gente que no sabe esto piensa que religión significa fe. Pero aunque usted tenga fe en algo y yo tenga fe en alguna otra cosa, aunque yo crea en usted, y usted crea o no en mí, eso no es religión. Incluso existe una misión supuestamente religiosa que dice: «Usted puede idear su propio camino». Yathā mata tathā pathā: «Todo lo que usted considere correcto, es correcto». Ésa es su filosofía. Pero eso no es ciencia. Supónganse que yo soy un demente. ¿Acaso todo lo que yo piense será correcto? ¿Cómo podría serlo? «Dos más dos son cuatro» es ciencia. Si yo creo que dos más dos son cinco, o tres, ¿se vuelve por ello cierto? No. De modo que existen leyes de Dios, y cuando hay dharmasya glāniḥ, cuando nos alejamos de esas leyes, sufrimos. Así como puede que suframos por violar las leyes del Estado, en cuanto violamos las leyes de Dios quedamos sometidos a muchísimas tribulaciones.

Náboženství jsou zákony Boha. Lidé, kteří to nevĕdí, si myslí, že náboženství je nĕjaká víra. Vy můžete v nĕco vĕřit a já mohu také v nĕco vĕřit, já mohu vĕřit vám a vy můžete nebo nemusíte vĕřit mnĕ, ale to ještĕ není náboženství. Existují dokonce i pseudonáboženské skupiny, které hlásají: „Každý si může vymyslet svou vlastní cestu.“ Yata mata tata patha. „Cokoliv si myslíš, že je správné, je správné.“ To je jejich filozofie. Není to ale vĕda. Předpokládejme, že je nĕkdo blázen. Je snad všechno, co si myslí, správné? Zajisté ne. Když řekneme: „Dvĕ a dvĕ jsou čtyři,“ to je vĕda. Jestliže si myslím, že dvĕ a dvĕ je pĕt nebo tři, bude to pravda? Ne. Existují tedy Boží zákony, a když dochází k dharmasya glāṇih neboli porušování tĕchto zákonů, přichází utrpení. Kdybychom porušovali zákony státu, museli bychom trpĕt, a stejnĕ tak jakmile porušíme Boží zákony, musíme čelit spoustĕ utrpení.

Ahora bien, ¿cómo hemos de liberarnos de esas tribulaciones? Kṛṣṇa viene a liberarnos de ellas dándonos el bhakti-yoga. Kṛṣṇa recomienda: «Haz esto», y si lo hacemos nos aliviaremos. Prahlāda Mahārāja señala que este bhakti-yoga comprende nueve aspectos:

Jak se tedy můžeme osvobodit? Kršna přichází, aby nás vysvobodil pomocí bhakti-jógy, a když poslechneme Jeho pokyny, vysvobodíme se. Prahlád Mahárádž říká, že bhakti-jóga se může provádĕt devíti způsoby:

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyeta bhagavaty addhā
tan manye ’dhītam uttamam
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyeta bhagavaty addhā
tan manye ’dhītam uttamam

«Escuchar, glorificar y recordar el santo nombre, la forma, los pasatiempos, cualidades y séquito del Señor Viṣṇu, servir los pies de loto del Señor, ofrecer al Señor una adoración respetuosa, ofrecerle oraciones, volverse Su sirviente, considerar al Señor el mejor amigo, y entregarle todo (en otras palabras, servirlo con el cuerpo, la mente y las palabras), estos nueve procesos se aceptan como servicio devocional puro. A aquel que ha dedicado su vida al servicio de Kṛṣṇa a través de esos nueve métodos se le debe considerar la persona más erudita de todas, pues ha adquirido conocimiento completo» (Bhāg. 7.5.23–24).

„Naslouchání a zpívání o transcendentálním jménu, podobĕ, vlastnostech a zábavách Pána Višnua, vzpomínání na nĕ, sloužení lotosovým nohám Pána, uctívání Pána, přednášení modliteb Pánu, sloužení Pánu a považování Ho za svého nejlepšího přítele a odevzdání všeho (sloužení Mu tĕlem, myslí i slovy)    —    to je devĕt způsobů čisté oddané služby. Ten, kdo zasvĕtil svůj život Kršnovi prostřednictvím tĕchto devíti metod, by mĕl být považován za nejučenĕjšího človĕka, neboť obdržel dokonalé poznání.“ (Bhág. 7.5.23  –  24)

«Oír» significa oír hablar de las actividades de alguien, su forma, cualidades, séquito, etc. Si yo quiero oír hablar de alguien, ese alguien debe tener algunas actividades. Oímos hablar de la historia, y ¿qué es esa historia? No es más que el registro de las actividades de diferentes personas en diferentes épocas. En cuanto se presenta la cuestión de oír, debemos preguntar qué tema debemos oír. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ: Debemos oír hablar de las actividades del Señor Viṣṇu, o del Señor Kṛṣṇa, y no de las noticias del periódico. Brahma-jijñāsā: debemos hacer preguntas y oír hablar acerca de Brahman, el Supremo. Ésas son las afirmaciones de los Vedas. En nuestro movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa también oímos y cantamos, pero ¿cuál es el tema? El tema es Kṛṣṇa. No estamos oyendo hablar de informes del mercado, del precio de esta acción o de aquella. No. Estamos oyendo hablar de Kṛṣṇa.

„Naslouchání“ znamená naslouchat o nĕčích činnostech, podobĕ, vlastnostech, společnících atd. Naslouchat je možné pouze o nĕkom, kdo vykonává nĕjaké činnosti. Zajímáme se třeba o historii, ale co je to historie? Není to nic jiného než informace o tom, co dĕlaly různé osobnosti v různých dobách. Když hovoříme o naslouchání, mĕli bychom se ptát, o čem budeme naslouchat. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ: máme naslouchat o činnostech Pána Višnua neboli Kršny a nikoliv zprávám z novin. Brahma-jijñāsā: mĕli bychom se dotazovat na Brahman, Nejvyššího, a naslouchat o Nĕm. To doporučují Védy. V našem hnutí pro vĕdomí Kršny také nasloucháme a opĕvujeme. Koho opĕvujeme? Kdo je předmĕtem našeho zájmu? Kršna. Neposloucháme zprávy o cenách na trhu s akciemi. Nasloucháme o Kršnovi.

Y oír tiene que ir acompañado de hablar o cantar. Así que hablamos y cantamos acerca de Kṛṣṇa (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). En cuanto uno se vuelve experto en oír y cantar, la siguiente etapa es smaraṇam, pensar o meditar. Todo lo que hablemos u oigamos, más tarde lo contemplaremos o meditaremos en ello. Primero,  debemos comenzar con śravaṇam, oír, pues si no, ¿cómo puede haber meditación? Si no conocemos el tema de la meditación, ¿qué posibilidad hay de meditar? Por consiguiente, debe haber audición y canto acerca del Señor Viṣṇu (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ).

S nasloucháním je spojené rozmlouvání a opĕvování. My hovoříme a zpíváme o Kršnovi (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Když človĕk dosáhne dokonalosti v naslouchání a opĕvování, dalším stupnĕm je smaraṇam, přemýšlení neboli meditace. Když o nĕčem hovoříme nebo nĕčemu nasloucháme, pozdĕji o tom budeme přemýšlet. Musíme ale začít se śravaṇam, nasloucháním    —     jinak bychom nemĕli o čem meditovat. Jak může nĕkdo meditovat, aniž má o čem? Musíme proto naslouchat a zpívat o Pánu Višnuovi (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ).

En el yoga, la verdadera meditación tiene por objeto ver la mūrti de Viṣṇu de cuatro brazos, que es la forma del Señor que Se halla en el corazón. Eso es verdadera meditación. Ahora, los sinvergüenzas han inventado otros métodos que llaman meditación, pero eso no es verdadera meditación. Los sentidos son muy inquietos, y van con la mente de un lado a otro, pero mediante el sistema de aṣṭāṅga-yoga, que regula la manera de sentarse, la respiración, etc., se pueden controlar los sentidos y concentrar la mente en la forma de Viṣṇu. Esa concentración se denomina samādhi, y es el verdadero objetivo del yoga. Así pues, el sistema de aṣṭāṅga-yoga tiene por objeto llegar al punto de smaraṇam, o recordar al Señor Supremo.

Cílem skutečné jógové meditace je vidĕt čtyřrukou podobu (mūrti) Višnua, sídlícího v srdci. Různí darebáci si dnes vymýšlejí jiné metody, kterým říkají meditace, ale s opravdovou meditací to nemá nic společného. Naše smysly jsou velice neklidné a roztĕkané, stejnĕ jako naše mysl, a pomocí aštánga-jógy, skládající se z dechového a tĕlesného cvičení, můžeme ovládat smysly a mysl soustředit na podobu Višnua. Toto soustředĕní je skutečným cílem jógy a nazývá se samádhi. Aštánga-jóga tedy vede ke smaraṇam neboli vzpomínání na Nejvyššího Pána.

El siguiente proceso del servicio devocional es arcanam, la adoración de la Deidad, la forma de Kṛṣṇa que Se encuentra en el templo.

Dalším způsobem oddané služby je arcanam, uctívání Božstev Kršny v chrámu.

śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-
śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau
śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-
śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau

(Śrī Gurv-aṣṭaka 3)

(Šrí-gurv-aštaka 3)

No hay que creer que se debe adorar a Kṛṣṇa una vez por semana o una vez al mes. Más bien, se debe adorar a Kṛṣṇa las veinticuatro horas del día (nitya). La Deidad debe tener un vestido diferente cada día, o dos o cuatro veces al día, tantas veces como sea posible. Eso se denomina śṛṅgāra. Kṛṣṇa es el disfrutador más opulento de todos, y nosotros debemos suministrarle cosas con las cuales Él pueda disfrutar. Por ejemplo, si alguien me da ropa nueva, yo digo: «¡Oh!, esta ropa es muy bonita», y eso constituye un placer para mí. De igual manera, cada día debemos tratar de satisfacer a Kṛṣṇa con una ropa espléndida. El vestido de la Deidad debe ser de primera, la comida que se Le ofrece debe ser de primera, y el lugar del templo en el que Él se encuentre debe ser de primera, o incluso más que de primera. Además, el templo siempre debe estar tan limpio como el cristal. Todo el mundo señala que los templos del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa son muy limpios; y deben ser muy limpios. Cuanto más limpiamos el templo, más se limpia nuestro corazón. Ése es el proceso del servicio devocional. Cuanto más vestimos a Kṛṣṇa, más satisfechos nos sentimos. Actualmente estamos acostumbrados a ver y apreciar nuestra propia ropa. Yo pienso: «Qué ropa tan costosa tengo», y de ese modo me siento satisfecho. Pero cuando vistamos a Kṛṣṇa, sentiremos satisfacción espiritual.

Neznamená to, že bychom mĕli uctívat Kršnu jednou týdnĕ nebo jednou za mĕsíc. Pána Kršnu bychom mĕli uctívat dvacet čtyři hodin dennĕ (nitya). Božstva by mĕla mít nové šaty každý den nebo dvakrát či čtyřikrát dennĕ    —    kolikrát je to jen možné. To se nazývá śṛṅgāra. Kršna je nejbohatší uživatel a mĕli bychom Mu proto dávat vĕci, kterých si může užívat. Když mi například nĕkdo dá nové oblečení, řeknu: „To jsou velice hezké šaty.“ To je můj požitek. Stejnĕ bychom se mĕli každý den snažit potĕšit Kršnu tím, že Mu oblékneme nádherné šaty. Oblečení pro Božstva by mĕlo být prvotřídní, jídlo, které Jim obĕtujeme, musí být také prvotřídní a chrám, ve kterém je Božstvo uctíváno, musí být rovnĕž prvotřídní nebo ještĕ lepší. Chrám musí být vždy uklizený a čistý jako ze škatulky. Každý si všimne, že chrámy hnutí pro vĕdomí Kršny jsou velice čisté. Musí být velice čisté. Čím více uklízíme chrám, tím více se očišťuje naše srdce. To je oddaná služba. Čím lépe budeme oblékat Kršnu, tím budeme spokojenĕjší. Nyní jsme zvyklí obdivovat své vlastní oblečení. Myslíme si, že máme velice drahé oblečení, a uspokojuje nás to. Když ale budeme oblékat Kršnu, budeme cítit duchovní uspokojení.

yuktasya bhaktāṁś ca niyuñjato ’pi
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam
yuktasya bhaktāṁś ca niyuñjato ’pi
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

(Śrī Gurv-aṣṭaka 3)

(Šrí-gurv-aštaka 3)

Es deber del maestro espiritual ocupar siempre a sus discípulos en adorar a la Deidad de esa manera, y es a semejante guru, o maestro espiritual, a quien ofrecemos nuestras reverencias.

Povinností duchovního učitele je vždy zamĕstnávat své žáky v uctívání Božstev. Takovému duchovnímu učiteli vzdáváme své poklony.

Con la palabra śṛṇvanti, Kuntīdevī indica que nuestra primera preocupación debería ser oír hablar de Kṛṣṇa. Debemos estar ansiosos de oír. ¿Por qué pagamos una mensualidad para ir a la universidad? Para oír. Por el hecho de sentarnos y oír al erudito profesor, obtenemos conocimiento. En consecuencia, el devoto siempre se dedica a oír hablar de Kṛṣṇa. Para aquellos que están cultivando conciencia de Kṛṣṇa, lo primero es oír.

Slovem śṛṇvanti Kuntídéví naznačuje, že naším prvním zájmem by mĕlo být naslouchání o Kršnovi. Musíme pozornĕ naslouchat. Proč chodíme na přednášky na univerzitu? Abychom naslouchali. Když sedíme a posloucháme nĕjakého učeného profesora, získáváme poznání. Oddaný proto vždy naslouchá o Kršnovi. Pro ty, kteří rozvíjejí své vĕdomí Kršny, je ze všeho nejpřednĕjší naslouchání.

Si alguien verdaderamente ha oído hablar de Kṛṣṇa, su siguiente ocupación en el bhakti-yoga será cantar (gāyanti). Los predicadores del movimiento para la conciencia de Kṛṣṇa van de pueblo en pueblo, de aldea en aldea. ¿Por qué? ¿Con qué finalidad? Para predicar, para cantar, de manera que la gente pueda recibir la oportunidad de oír esta filosofía y tomarla en serio (gṛṇanti). La palabra abhīkṣṇaśaḥ indica que estas ocupaciones deben realizarse continuamente, las veinticuatro horas del día, sin interrupción. Caitanya Mahāprabhu recomienda pues: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ: Hay que dedicarse a cantar las veinticuatro horas del día. Ésa es la ocupación de los devotos conscientes de Kṛṣṇa.

Jestliže jsme pozornĕ naslouchali o Kršnovi, přijde na řadu další způsob bhakti-jógy    —    opĕvování. Kazatelé hnutí pro vĕdomí Kršny chodí od mĕsta k mĕstu, od vesnice k vesnici. Proč? Aby lidé slyšeli jejich kázání a opĕvování a získali příležitost seznámit se s filozofií a vážnĕ ji přijmout (gṛṇanti). Slovo abhīkṣṇaśaḥ naznačuje, že tĕmito činnostmi bychom se mĕli zamĕstnávat nepřetržitĕ dvacet čtyři hodin dennĕ. Čaitanja Maháprabhu doporučuje: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ    —    človĕk by mĕl zpívat svaté jméno dvacet čtyři hodin dennĕ. To je povinnost oddaných vĕdomých si Kršny.

Se pueden poner en práctica todos los métodos del servicio devocional o se puede adoptar sólo uno de ellos. Tan sólo oír es suficiente. Parīkṣit Mahārāja no hizo más que sentarse ante Śukadeva Gosvāmī y oír durante los últimos siete días de su vida. Si alguien simplemente oye, sin hacer nada más, si uno simplemente se sienta en el templo y siempre que haya una charla del Bhagavad-gītā se queda a oír, eso será suficiente. Incluso si no entiende, por favor oiga. La vibración, el mantra, lo ayudará. La comprensión académica o gramatical no es muy importante. Puede que alguien no sepa gramática sánscrita, pero el bhakti es apratihatā, nada lo puede estorbar. Nada puede impedir el progreso del bhakti. En consecuencia, simplemente se debe adoptar este proceso de oír, tal como lo recomendó Caitanya Mahāprabhu.

Můžeme provádĕt všechny způsoby oddané služby, nebo můžeme přijmout jen jeden. Pouhé naslouchání stačí. Paríkšit Mahárádž se posadil před Šukadévu Gósvámího a v posledních sedmi dnech svého života mu pouze naslouchal. Úplnĕ postačí, když se vždy při přednášce z Bhagavad-gíty posadíte v chrámu a budete naslouchat. I když nerozumíte, prosím, poslouchejte dál. Mantra neboli vibrace vám pomůže. Není příliš důležité ovládnout sanskrtskou gramatiku nebo se stát učencem. Bhakti je apratihatā,což znamená, že její rozvoj nemůže nic zastavit. Proto nám Čaitanja Maháprabhu doporučuje, abychom jednoduše naslouchali.

Después de que Caitanya Mahāprabhu entró en la orden de vida de renuncia, fue criticado por Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, quien había sido un compañero de escuela de Nīlāmbara Cakravartī, el suegro de Jagannātha Miśra, el padre de Caitanya Mahāprabhu. Debido a esa relación, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya estaba al nivel del abuelo de Caitanya Mahāprabhu. Así pues, Le dijo: «Tú eres un muchacho de sólo veinticuatro años, y ahora has entrado en la orden de sannyāsa. La orden de sannyāsa es muy difícil de mantener, porque para un hombre joven el mundo tiene muchísimas atracciones. Así que debes oír el Vedānta-sūtra». Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pertenecía a la escuela māyāvāda, y esto indica que oír es importante incluso entre los māyāvādīs, quienes hacen énfasis en la importancia de oír el Vedānta-sūtra. Los vaiṣṇavas, los devotos de Kṛṣṇa, también oyen el Vedānta-sūtra, pero no de labios de los māyāvādīs, que lo interpretan falsamente y arruinan el proceso de oír. Los vaiṣṇavas verdaderamente oyen el Vedānta-sūtra, porque no lo interpretan. Cuando Kṛṣṇa dice: «Yo soy el Supremo», los vaiṣṇavas lo aceptan, y ésa es la manera correcta de oír. Si alguien interpreta el Vedānta-sūtra o el Bhagavad-gītā de una manera especulada, diciendo «la palabra kṛṣṇa significa esto, y kurukṣetra significa aquello», simplemente está perdiendo su tiempo. Se debe oír la exposición de esa obra literaria tal como es.

Když Čaitanja Maháprabhu přijal řád života v odříkání, Sárvabhauma Bhattáčárja Ho za to kritizoval. Sárvabhauma Bhattáčárja byl spolužákem Nílámbary Čakravartího, který byl tchánem Čaitanjova otce, Džagannátha Mišry. Sárvabhauma Bhattáčárja byl tedy k Nĕmu ve vztahu dĕdečka. Řekl proto Čaitanjovi Maháprabhuovi: „Je Ti teprve dvacet čtyři let a přijal jsi sannjás. Žít v tomto životním řádu je velice obtížné, protože mladého muže přitahuje v hmotném svĕtĕ tolik vĕcí. Mĕl bys naslouchat Védánta-sútře.“ Sárvabhauma Bhattáčárja patřil k májávádské škole a můžeme tedy vidĕt, že naslouchání považují za důležité dokonce i májávádíni, kteří zdůrazňují naslouchání Védánta-sútře. Vaišnavové neboli oddaní Pána Kršny také naslouchají Védánta-sútře, ale nikoliv od májávádínů, jejichž chybné výklady naslouchání jen poskvrňují. Ve skutečnosti Védánta-sútře opravdu naslouchají pouze vaišnavové, neboť k ní nepřidávají scestné výklady. Když Kršna říká: „Jsem Nejvyšší,“ vaišnavové to přijímají. To je správný způsob naslouchání. Spekulativní výklady Védánta-sútry nebo Bhagavad-gíty ve stylu: „Slovo kṛṣṇa znamená to a kurukṣetra znamená ono“ jsou pouhou ztrátou času. Tĕmto písmům bychom mĕli naslouchat tak, jak jsou.

Así pues, aunque Caitanya Mahāprabhu accedió a oír el Vedānta de labios de Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, simplemente Se quedó oyéndolo durante muchos días, pero no hizo ninguna pregunta. Finalmente, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Le dijo: «Mi querido muchacho, estás oyendo pero no haces ninguna pregunta. ¿Por qué? ¿Será que no entiendes? ¿Cuál es la razón de que estés callado?». Caitanya Mahāprabhu respondió: «Yo sí entiendo. Pero estoy callado porque usted está explicando el Vedānta-sūtra de una manera especulada. En consecuencia, simplemente estoy escuchando los versos del Vedānta-sūtra, pero en realidad no lo estoy escuchando a usted». De modo que Él dijo indirectamente: «Usted está explicando el significado de una manera necia». Más adelante, Él dijo: «Los versos del Vedānta-sūtra son como la luz del Sol, pero sus explicaciones son como nubes que los cubren».

I když Čaitanja Maháprabhu souhlasil s tím, že bude naslouchat Védántĕ od Sárvabhaumy Bhattáčárji, nĕkolik dní pouze poslouchal a nekladl žádné otázky. Sárvabhauma Bhattáčárja Mu nakonec řekl: „Drahý chlapče, posloucháš, ale nemáš žádné otázky. Proč? Nerozumíš tomu, co říkám? Proč se na nic neptáš?“ Čaitanja Maháprabhu odpovĕdĕl: „Všemu rozumím. Nemám ale žádné otázky, protože vykládáš Védánta-sútru spekulativním způsobem. Proto jen poslouchám verše Védánta-sútry a nikoliv tvé výklady.“ Nepřímo tak řekl: „Tvá vysvĕtlení jsou chybná.“ Pozdĕji dodal: „Verše Védánta-sútry jsou jasné jako slunce, ale tvé výklady jsou jako mraky, které je zakrývají.“

Nadie necesita de una lámpara para ver el Sol. Todo el mundo puede verlo. Pero si una nube lo cubre, es muy difícil verlo. De la misma manera, el Vedānta-sūtra es como el Sol, pero las interpretaciones māyāvādas cubren su verdadero significado. Los māyāvādīs nunca aceptan el significado directo. Hasta grandes líderes políticos que están influenciados por la filosofía māyāvāda cubren el significado de las Escrituras védicas especulando que «Kurukṣetra significa esto, y dharmakṣetra significa esto otro». Por lo tanto, nuestra norma debe ser oír el original, tal como es. Así será eficaz. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ: A Viṣṇu debe oírsele tal como Él es. Entonces podremos meditar en Viṣṇu y recordarlo (smaranti). De ese modo, nos llenaremos de júbilo (nandanti). La palabra nandana significa «placentero», y de esa manera nos ponemos en contacto con el embalse del placer.

Pokud chceme vidĕt slunce, nepotřebujeme lampu. Všichni ho můžeme vidĕt. Když je ale slunce zakryté mraky, uvidíme ho jen tĕžko. Védánta-sútra je jako slunce, ale májávádské výklady její skutečný význam zakrývají. Májávádíni nikdy nepřijmou přímý význam. Dokonce i velcí političtí vůdci, kteří jsou ovlivnĕni májávádskou filozofií, zakrývají pravý význam védské literatury svými spekulacemi: „Kurukṣetraznamená toto a dharma-kṣetra znamená tamto.“ Mĕli bychom proto poslouchat původní text, takový, jaký opravdu je. Potom bude mít naše naslouchání správný účinek. Śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ: mĕli bychom naslouchat o Višnuovi takovém, jaký je. Potom o Nĕm můžeme meditovat a vzpomínat na Nĕho (smaranti). Díky tomu budeme šťastní (nandanti). Slovo nandana znamená „přinášející potĕšení“. Tímto způsobem můžeme přijít do styku se zdrojem veškeré radosti.

Por consiguiente, aquellos que están cultivando conciencia de Kṛṣṇa tienen que oír hablar de Kṛṣṇa, tienen que hablar de Kṛṣṇa, y tienen que ocuparse sólo en cosas relacionadas con Kṛṣṇa. «Mediante ese proceso —Kuntīdevī dice al Señor—, algún día llegaré a verte». Y cuando uno ve a Dios, Kṛṣṇa, ¿cuál es el efecto? Bhava-pravāhoparamom. La palabra pravāha significa «corriente». Cuando en el río hay corrientes muy violentas y algún animal cae en ellas, el animal es arrastrado. De igual modo, a nosotros nos están arrastrando las corrientes de la naturaleza material, que vienen una tras otra, como grandes olas en el océano Pacífico. Puesto que nos hallamos bajo las garras de las tres modalidades de la naturaleza material (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ), estamos siendo arrastrados. En consecuencia, Bhaktivinoda Ṭhākura dice: māyāra vaśe yaccha bhese: «A ti te están llevando, arrastrando, las corrientes de la naturaleza material». Éstas son las corrientes del hambre y la sed, del nacimiento, la muerte y la vejez, las corrientes de la ilusión. Nosotros somos almas espirituales, pero debido a que se nos ha puesto en el océano material, las corrientes nos están llevando. Sin embargo, si nos dedicamos las veinticuatro horas del día a oír, a cantar y a servir a Kṛṣṇa con sinceridad, la corriente se detendrá.

Chceme-li rozvíjet své vĕdomí Kršny, musíme naslouchat o Kršnovi, hovořit o Kršnovi a zabývat se pouze tím, co je spojené s Kršnou. Kuntídéví říká Pánu, že tímto způsobem Ho každý může jednou spatřit. A jaký bude mít účinek, když spatříme Boha, Kršnu? Bhava-pravāhoparamam. Slovo pravāha znamená „proud“. Když jsou v řece velice silné proudy a nĕjaké zvíře do ní spadne, proud ho odnese. I my jsme podobnĕ unášeni proudy hmotné přírody, které přicházejí jeden za druhým, jako velké vlny v Tichém oceánu. Jelikož jsme v sevření tří kvalit hmotné přírody (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ), její proudy nás neustále unášejí. Bhaktivinód Thákur proto říká: māyāra vaśe yaccha bhese'    —    „Jsi unášen proudy hmotné přírody.“ Jsou to proudy hladu a žíznĕ, zrození, smrti a stáří, proudy klamu a iluze. Jsme duše, ale jelikož jsme v tomto hmotném oceánu, jsme unášeni neustále dál a dál. Tyto proudy se ale zastaví, když se dvacet čtyři hodin dennĕ s naprostou upřímností zamĕstnáme nasloucháním, zpíváním a službou Kršnovi.

¿Dónde se detendrá la corriente? Kuntīdevī dice al Señor: padāmbujam: «Se detendrá en Tus pies de loto». Tenemos que aprender a ver los pies de loto de Kṛṣṇa y ofrecer un poquito de tulasī y pasta de sándalo a los pies de loto del Señor, y entonces esa corriente de la vida material se detendrá.

Kde se tento proud zastaví? Kuntídéví říká Pánu: padāmbujam. „Zastaví se u Tvých lotosových nohou.“ Musíme se naučit vidĕt Kršnovy lotosové nohy a obĕtovat lotosovým nohám Pána tulasí a santálovou pastu    —    pak se proud hmotného života zastaví.

Puede que en el océano haya corrientes, pero si conseguimos un buen bote, las podemos atravesar muy bien. Como se menciona en otro verso del Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.58): samāśritā ye pada-pallava-plavam. Un pétalo de loto es algo así como un pequeño bote y, por lo tanto, este verso dice que si nos refugiamos en el bote-pétalo de los pies de loto de Kṛṣṇa, el gran océano del nacimiento y la muerte se vuelve tan insignificante como el agua que cabe en la huella de un ternero. En la India, durante la estación lluviosa, las carreteras se ponen fangosas, y cuando las vacas y terneros caminan por ellas, hacen hoyos que se llenan de agua. Pero, desde luego, en cualquier momento se puede saltar fácilmente por sobre una docena de esos charcos. Así mismo, aunque para los demás el mundo del nacimiento y la muerte es como un gran océano, para el devoto es como uno de esos charcos (bhavām-budhir vatsa-padam), y él puede saltarlo muy fácilmente. De ese modo, el devoto alcanza el paraṁ padam, la morada suprema. Entonces, ¿qué puede decirse del mundo material? Padaṁ padaṁ yad vipadām: que no es un lugar para devotos, sino para gente que sufre. Por consiguiente, Kuntīdevī sugiere que: «Este cultivo de conciencia de Kṛṣṇa es la medicina para los sufrimientos. Tómalo y sé feliz».

V oceánu je mnoho proudů, ale když plujeme na dobré lodi, všechny je snadno překonáme. V jiném verši Šrímad-Bhágavatamu (10.14.58) se říká: samāśritā ye pada-pallava-plavam. Okvĕtní lístek lotosu je jako malá loď, a když vyhledáme útočištĕ na takové lodi    —    na lístku Kršnových lotosových nohou    —    velký oceán zrození a smrti se stane stejnĕ bezvýznamný, jako trocha vody, která se vejde do otisku kopýtka telete. Bĕhem období dešťů jsou cesty v Indii velice rozblácené a krávy a telata za sebou nechávají otisky kopyt, které se plní vodou. Každý může lehce přeskočit i tucet takových louží. I když pro nĕkoho může být oceán zrození a smrtí nesmírnĕ velký, pro oddaného je stejný jako malá kaluž (bhavāmbudhir vatsa-padam), kterou může velice snadno přeskočit. Oddaný tak dosáhne paraṁ padam neboli nejvyššího sídla. A co tento hmotný svĕt? Padaṁ padaṁ yad vipadām: není to místo pro oddané, ale pro lidi, kteří trpí. Kuntídéví proto říká: „Vĕdomí Kršny je lékem na tvoje utrpení. Užívej ho a buď šťastný.“