Text 49
Sloka 49
Texto
Verš
ātmano guṇa-vastu-dṛk
tasya tān icchato yacched
yadi so ’pi tathā-vidhaḥ
ātmano guṇa-vastu-dṛk
tasya tān icchato yacched
yadi so ’pi tathā-vidhaḥ
Palabra por palabra
Synonyma
na — no; veda — conoce; kṛpaṇaḥ — una entidad viviente avara; śreyaḥ — la necesidad suprema; ātmanaḥ — del alma; guṇa-vastu-dṛk — que se siente atraído por la creación de las modalidades de la naturaleza material; tasya — de él; tān — cosas creadas por la energía material; icchataḥ — desear; yacchet — concede; yadi — si; saḥ api — él también; tathā-vidhaḥ — de la misma clase (el necio kṛpana que no conoce su verdadero interés personal).
na — ne; veda — zná; kṛpaṇaḥ — lakomá živá bytost; śreyaḥ — nejvyšší potřeba; ātmanaḥ — duše; guṇa-vastu-dṛk — ten, koho přitahuje stvoření kvalit hmotné přírody; tasya — jeho; tān — věci vytvořené hmotnou energií; icchataḥ — přeje si; yacchet — někdo udílí; yadi — když; saḥ api — on také; tathā-vidhaḥ — stejného druhu (pošetilý kṛpaṇa, který neví, co je v jeho skutečném vlastním zájmu).
Traducción
Překlad
De aquellos que piensan que los bienes materiales lo son todo, o que son el objetivo supremo de la vida, se dice que son avaros [kṛpaṇas]. No conocen la necesidad suprema del alma. Además, a quien cumpla los deseos de esos necios, también se le debe considerar un necio.
Ti, kdo považují hmotné jmění za vše či za konečný cíl života, jsou lakomci (kṛpaṇové). Neznají nejvyšší potřebu duše. Když navíc někdo takovým hlupákům dá, co si přejí, musí být rovněž považován za hlupáka.
Significado
Význam
Hay dos clases de hombres: el kṛpaṇa y el brāhmaṇa. El brāhmaṇa es aquel que conoce el Brahman, la Verdad Absoluta, y que, de ese modo, conoce su verdadero interés. El kṛpaṇa, sin embargo, es aquel que tiene un concepto material de la vida, basado en el cuerpo. Sin saber cómo utilizar su vida humana o de semidiós, el kṛpaṇa se ve atraído por cosas creadas por las modalidades materiales de la naturaleza. Loskṛpaṇas, que siempre desean beneficios materiales, son necios, mientras que los brāhmaṇas, que siempre desean beneficios espirituales, son inteligentes. Cuando un kṛpaṇa, que no conoce su verdadero interés personal, comete la necedad de pedir algo material, quien le concede lo que pide, también es un necio. Kṛṣṇa, sin embargo, no es un necio; Él es supremamente inteligente. Si alguien se dirige a Kṛṣṇa para pedirle beneficios materiales, Kṛṣṇa no le dará las cosas materiales que desea. En cambio, le dará inteligencia para que olvide sus deseos materiales y se apegue a los pies de loto del Señor. En esos casos, el kṛpaṇa ofrece oraciones al Señor Kṛṣṇa pidiendo cosas materiales, pero el Señor le quita todas sus posesiones materiales y le da la inspiración para que sea Su devoto. En el Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.39), el Señor afirma:
Existují dva druhy lidí: kṛpaṇa a brāhmaṇa. Brāhmaṇa je ten, kdo zná Brahman, Absolutní Pravdu, a ví tedy, co je v jeho skutečném zájmu. Kṛpaṇa je naopak člověk s hmotným, tělesným pojetím života. Neví, jak využít svůj lidský život — nebo svůj život poloboha — a přitahují ho výtvory hmotných kvalit přírody. Kṛpaṇové, kteří vždy prahnou po hmotném prospěchu, jsou pošetilí, zatímco brāhmaṇové, kteří neustále touží získat duchovní prospěch, jsou inteligentní. Jestliže kṛpaṇa — aniž by věděl, co je v jeho vlastním zájmu — pošetile žádá o něco hmotného, je ten, kdo mu takovou věc dá, rovněž pošetilý. Kṛṣṇa ovšem není žádný hlupák; je svrchovaně inteligentní. Když někdo přijde žádat Kṛṣṇu o hmotný prospěch, Kṛṣṇa mu nedá hmotné věci, po kterých touží. Místo toho mu dá inteligenci, aby na své hmotné touhy zapomněl a vyvinul připoutanost k Jeho lotosovým nohám. I když se kṛpaṇa modlí k Pánu Kṛṣṇovi o hmotné věci, Pán mu v takových případech odebere veškeré hmotné vlastnictví a dá mu rozum, aby se stal oddaným. Pán říká v Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 22.39):
sva-caraṇāmṛta diyā ‘viṣaya’ bhulāiba
sva-caraṇāmṛta diyā ’viṣaya' bhulāiba
«Yo soy muy inteligente. Así pues, ¿por qué tendría que dar prosperidad material a este necio? Mejor, voy a inducirle a tomar el néctar del refugio de Mis pies de loto y a hacerle olvidar el disfrute material, que es ilusorio». Cuando alguien ora sinceramente a Dios para obtener bienes materiales a cambio de servicio devocional, el Señor, que no es un tonto como ese devoto sin inteligencia, le favorecerá de un modo especial; para ello, le privará de todas sus posesiones materiales, y poco a poco le irá dando inteligencia para que solo se sienta satisfecho al ofrecer servicio a Sus pies de loto. En relación con esto, Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura comenta que, si un niño tonto pide veneno a su madre, ella, que es más inteligente, no se lo dará de ninguna manera, por mucho que se lo pida. El materialista no sabe que aceptar bienes materiales es aceptar el veneno del ciclo de nacimientos y muertes. La persona inteligente, el brāhmaṇa, aspira a liberarse del cautiverio material. Ese es el verdadero interés personal del ser humano.
“Jsem inteligentní, tak proč bych tomuto hlupákovi dával hmotný blahobyt? Raději ho přivedu k tomu, aby přijal nektar v podobě útočiště u Mých lotosových nohou, a způsobím, že zapomene na iluzorní hmotný požitek.” Pokud se někdo upřímně modlí k Bohu, aby výměnou za svou oddanou službu získal hmotné vlastnictví, Pán — který není tak pošetilý jako tento neinteligentní oddaný — mu projeví zvláštní milost tím, že mu odebere veškeré hmotné vlastnictví, které má, a postupně mu dá inteligenci, aby ho uspokojovala pouze služba lotosovým nohám Pána. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti podotýká, že když hloupé dítě žádá svou matku, aby mu dala jed, matka — která je inteligentní—mu přes jeho prosby jistě žádný jed nedá. Materialista neví, že přijímat hmotné vlastnictví znamená přijímat jed, koloběh zrození a smrti. Inteligentní osoba, brāhmaṇa, se uchází o osvobození z hmotného otroctví. To je ve skutečném vlastním zájmu lidské bytosti.