Text 51

Sloka 51

Devanagari

Dévanágarí

फलं ब्रह्मणि संन्यस्य निर्विषङ्ग: समाहित: ।
कर्माध्यक्षं च मन्वान आत्मानं प्रकृते: परम् ॥ ५१ ॥

Text

Verš

phalaṁ brahmaṇi sannyasya
nirviṣaṅgaḥ samāhitaḥ
karmādhyakṣaṁ ca manvāna
ātmānaṁ prakṛteḥ param

Synonyms

Synonyma

phalam — result; brahmaṇi — in the Absolute Truth; sannyasya — giving up; nirviṣaṅgaḥ — without being contaminated; samāhitaḥ — completely dedicated; karma — activity; adhyakṣam — superintendent; ca — and; manvānaḥ — always thinking of; ātmānam — the Supersoul; prakṛteḥ — of material nature; param — transcendental.

phalam — výsledek; brahmaṇi — v Absolutní Pravdě; sannyasya — vzdával se; nirviṣaṅgaḥ — neznečištěný; samāhitaḥ — zcela odevzdaný; karma — činnosti; adhyakṣam — dohlížitel; ca — a; manvānaḥ — vždy myslel; ātmānam — na Nadduši; prakṛteḥ — hmotné přírodě; param — transcendentální.

Translation

Překlad

Mahārāja Pṛthu completely dedicated himself to be an eternal servant of the Supreme Personality of Godhead, transcendental to material nature. Consequently all the fruits of his activities were dedicated to the Lord, and he always thought of himself as the servant of the Supreme Personality of Godhead, who is the proprietor of everything.

Mahārāja Pṛthu se zcela oddal věčné službě Nejvyššímu Pánu, který je transcendentální hmotné přírodě. Všechny plody svých činností věnoval Nejvyšší Osobnosti Božství a vždy se považoval za služebníka Pána, majitele všeho.

Purport

Význam

The life and dedication of Mahārāja Pṛthu in the transcendental loving service of the Supreme Personality of Godhead serve as a good example of karma-yoga. The term karma-yoga is often used in Bhagavad-gītā, and herein Mahārāja Pṛthu is giving a practical example of what karma-yoga actually is. The first requirement for the proper execution of karma-yoga is given herein. Phalaṁ brahmaṇi sannyasya (or vinyasya): one must give the fruits of his activities to the Supreme Brahman, Parabrahman, Kṛṣṇa. By doing so, one actually situates himself in the renounced order of life, sannyāsa. As stated in Bhagavad-gītā (18.2), giving up the fruits of one’s activities to the Supreme Personality of Godhead is called sannyāsa:

Život Mahārāje Pṛthua a jeho odevzdanost transcendentální láskyplné službě Nejvyšší Osobnosti Božství slouží jako dobrý příklad karma-yogy. Pojem karma-yoga se často vyskytuje v Bhagavad-gītě a zde dává Mahārāja Pṛthu praktický příklad toho, co karma-yoga ve skutečnosti znamená. V tomto verši je uveden první předpoklad pro její vykonávání: phalaṁ brahmaṇi sannyasya (či vinasya) — člověk musí odevzdávat plody svých činností Nejvyššímu Brahmanu, Parabrahmanu, Kṛṣṇovi. Bude-li tak činit, bude se nacházet v životním stavu odříkání (sannyāsa). Vzdávat se plodů svých činností ve prospěch Nejvyšší Osobnosti Božství se nazývá sannyāsa, jak uvádí Bhagavad-gītā (18.2):

kāmyānāṁ karmaṇāṁ nyāsaṁ
sannyāsaṁ kavayo viduḥ
sarva-karma-phala-tyāgaṁ
prāhus tyāgaṁ vicakṣaṇāḥ

“To give up the results of all activities is called renunciation [tyāga] by the wise. And that state is called the renounced order of life [sannyāsa] by great learned men.” Although he was living as a householder, Pṛthu Mahārāja was actually in the renounced order of life, sannyāsa. This will be clearer in the following verses.

“Vzdávat se výsledků všech činností nazývají moudří odříkáním (tyāga). Takové stádium nazývají velcí učenci životním stavem odříkání (sannyāsa).” Přestože Pṛthu Mahārāja žil jako hospodář, ve skutečnosti se nacházel v životním stavu odříkání. To vyjasní následující verše.

The word nirviṣaṅgaḥ, “uncontaminated,” is very significant because Mahārāja Pṛthu was not attached to the results of his activities. In this material world a person is always thinking of the proprietorship of everything he accumulates or works for. When the fruits of one’s activities are rendered to the service of the Lord, one is actually practicing karma-yoga. Anyone can practice karma-yoga, but it is especially easy for the householder, who can install the Deity of the Lord in the home and worship Him according to the methods of bhakti-yoga. This method includes nine items: hearing, chanting, remembering, serving, worshiping the Deity, praying, carrying out orders, serving Kṛṣṇa as friend and sacrificing everything for Him:

Slovo nirviṣaṅgaḥ (“neznečištěný”) je velice důležité, protože Mahārāja Pṛthu nebyl připoutaný k výsledkům svých činností. V tomto hmotném světě člověk vždy považuje to, co nahromadil nebo pro co pracoval, za své vlastní. Ten, kdo předkládá plody svých činností službě Pánu, praktikuje ve skutečnosti karma-yogu. Je to možné pro každého, ale zvláště snadné je to pro hospodáře, který může doma instalovat Božstvo Pána a uctívat Ho podle metod bhakti-yogy. Ty zahrnují devět činností: naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení, uctívání Božstva, modlení se, vykonávání pokynů, sloužení Kṛṣṇovi jako přítel a obětování Mu všeho.

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

(Bhāg. 7.5.23)

These methods of karma-yoga and bhakti-yoga are being broadcast all over the world by the International Society for Krishna Consciousness. Anyone can learn these methods simply by following the examples of the members of the Society.

Tyto metody karma-yogy a bhakti-yogy šíří po celém světě Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy. Každý se jim může naučit, bude-li jednoduše následovat příklad členů Společnosti.

In one’s home or in a temple, the Deity is considered the proprietor of everything, and everyone is considered the Deity’s eternal servant. The Lord is transcendental, for He is not part of this material creation. The words prakṛteḥ param are used in this verse because everything within this material world is created by the external, material energy of the Lord, but the Lord Himself is not a creation of this material energy. The Lord is the supreme superintendent of all material creations, as confirmed in Bhagavad-gītā (9.10):

Božstvo — ať již doma či v chrámu — je považováno za majitele všeho a každý je Jeho věčným služebníkem. Pán je transcendentální, neboť není částí hmotného stvoření. V tomto verši jsou použita slova prakṛteḥ param, neboť vše v hmotném světě je výtvorem vnější, hmotné energie Pána, ale Samotný Pán nikoliv. Bhagavad-gītā (9.10) potvrzuje, že Pán je nejvyšším vládcem všech hmotných výtvorů:

mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate

“This material nature is working under My direction, O son of Kuntī, producing all the moving and unmoving beings, and by its rule this manifestation is created and annihilated again and again.”

“Tato hmotná příroda jedná pod Mým řízením, ó synu Kuntī, a vydává všechny pohyblivé a nehybné bytosti. Podle jejích zákonů je tento projev znovu a znovu tvořen a ničen.”

All material changes and material progress taking place by the wonderful interaction of matter are under the superintendence of the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa. Events in the material world are not taking place blindly. If one always remains a servant of Kṛṣṇa and engages everything in His service, one is accepted as jīvan-mukta, a liberated soul, even during his lifetime within the material world. Generally liberation takes place after one gives up this body, but one who lives according to the example of Pṛthu Mahārāja is liberated even in this lifetime. In Kṛṣṇa consciousness the results of one’s activities depend on the will of the Supreme Person. Indeed, in all cases the result is not dependent on one’s own personal dexterity but is completely dependent on the will of the Supreme. This is the real significance of phalaṁ brahmaṇi sannyasya. A soul dedicated to the service of the Lord should never think of himself as the personal proprietor or the superintendent. A dedicated devotee should prosecute his work according to the rules and regulations described in devotional service. The results of his activities are completely dependent on the supreme will of the Lord.

Veškerý hmotný pokrok a změny, ke kterým dochází úžasným vzájemným působením hmotných prvků, se odehrávají pod dohledem Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. K událostem v hmotném světě nedochází slepě. Jedná-li někdo neustále jako služebník Kṛṣṇy a zaměstnává vše ve službě Jemu, je pokládán za jīvan-muktu, osvobozenou duši, již během tohoto života v hmotném světě. Osvobození přichází obvykle až po opuštění současného těla, ale ten, kdo žije podle příkladu Pṛthua Mahārāje, je osvobozený již v tomto životě. Ve vědomí Kṛṣṇy závisejí výsledky našich činností na vůli Nejvyšší Osoby. Výsledek nikdy nezávisí na osobní dovednosti konatele, ale zcela na vůli Nejvyššího. To je skutečný význam výrazu phalaṁ brahmaṇi sannyasya. Duše odevzdaná službě Pánu se nikdy nemá považovat za vlastníka či dohlížitele. Odevzdaný oddaný má vykonávat své činnosti podle pravidel a předpisů oddané služby. Výsledky jeho jednání pak zcela závisejí na svrchované vůli Pána.