Skip to main content

Text 24

Sloka 24

Devanagari

Dévanágarí

अहिंसया पारमहंस्यचर्यया
स्मृत्या मुकुन्दाचरिताग्र्यसीधुना ।
यमैरकामैर्नियमैश्चाप्यनिन्दया
निरीहया द्वन्द्वतितिक्षया च ॥ २४ ॥

Text

Verš

ahiṁsayā pāramahaṁsya-caryayā
smṛtyā mukundācaritāgrya-sīdhunā
yamair akāmair niyamaiś cāpy anindayā
nirīhayā dvandva-titikṣayā ca
ahiṁsayā pāramahaṁsya-caryayā
smṛtyā mukundācaritāgrya-sīdhunā
yamair akāmair niyamaiś cāpy anindayā
nirīhayā dvandva-titikṣayā ca

Synonyms

Synonyma

ahiṁsayā — by nonviolence; pāramahaṁsya-caryayā — by following in the footsteps of great ācāryas; smṛtyā — by remembering; mukunda — the Supreme Personality of Godhead; ācarita-agrya — simply preaching His activities; sīdhunā — by the nectar; yamaiḥ — by following regulative principles; akāmaiḥ — without material desires; niyamaiḥ — by strictly following the rules and regulations; ca — also; api — certainly; anindayā — without blaspheming; nirīhayā — living simply, plain living; dvandva — duality; titikṣayā — by tolerance; ca — and.

ahiṁsayā — nenásilím; pāramahaṁsya-caryayā — kráčením ve stopách velkých ācāryů; smṛtyā — vzpomínáním; mukunda — Nejvyšší Osobnost Božství; ācarita-agrya — kázání o činnostech Pána; sīdhunā — nektarem; yamaiḥ — dodržováním usměrňujících zásad; akāmaiḥ — bez hmotných tužeb; niyamaiḥ — přísným dodržováním pravidel a usměrnění; ca — také; api — jistě; anindayā — bez pomlouvání; nirīhayā — jednoduché žití; dvandva — dualita; titikṣayā — snášenlivostí; ca — a.

Translation

Překlad

A candidate for spiritual advancement must be nonviolent, must follow in the footsteps of great ācāryas, must always remember the nectar of the pastimes of the Supreme Personality of Godhead, must follow the regulative principles without material desire and, while following the regulative principles, should not blaspheme others. A devotee should lead a very simple life and not be disturbed by the duality of opposing elements. He should learn to tolerate them.

Uchazeč o duchovní pokrok musí být nenásilný, kráčet ve stopách velkých ācāryů, neustále vzpomínat na nektar zábav Nejvyšší Osobnosti Božství, dodržovat usměrňující zásady bez hmotných tužeb a přitom nepomlouvat druhé. Oddaný má žít velmi jednoduchým životem a nerozptylovat se dualitami v podobě překážek — má se je naučit snášet.

Purport

Význam

The devotees are actually saintly persons, or sādhus. The first qualification of a sādhu, or devotee, is ahiṁsā, or nonviolence. Persons interested in the path of devotional service, or in going back home, back to Godhead, must first practice ahiṁsā, or nonviolence. A sādhu is described as titikṣavaḥ kāruṇikāḥ (Bhāg. 3.25.21): a devotee should be tolerant and should be very much compassionate toward others. For example, if he suffers personal injury he should tolerate it, but if someone else suffers injury the devotee need not tolerate it. The whole world is full of violence, and a devotee’s first business is to stop this violence, including the unnecessary slaughter of animals. A devotee is the friend not only of human society but of all living entities, for he sees all living entities as sons of the Supreme Personality of Godhead. He does not claim himself to be the only son of God and allow all others to be killed, thinking that they have no soul. This kind of philosophy is never advocated by a pure devotee of the Lord. Suhṛdaḥ sarva-dehinām: a true devotee is the friend of all living entities. Kṛṣṇa claims in Bhagavad-gītā to be the father of all species of living entities; consequently the devotee of Kṛṣṇa is always a friend of all. This is called ahiṁsā. Such nonviolence can be practiced only when we follow in the footsteps of great ācāryas. Therefore, according to our Vaiṣṇava philosophy, we have to follow the great ācāryas of the four sampradāyas, or disciplic successions.

Oddaní jsou ve skutečnosti světci, sādhuové. První kvalifikací sādhua neboli oddaného je ahiṁsā, nenásilí. Ti, jež zajímá cesta oddané služby — návrat domů, zpátky k Bohu — musí nejprve praktikovat ahiṁsu, nenásilí. Sādhu je označen jako titikṣavaḥ kāruṇikāḥ (Bhāg. 3.25.21). Oddaný má být snášenlivý a soucitný k druhým. Když například trpí nějakým příkořím, má ho snášet, ale nemusí již tolerovat, když jím trpí někdo jiný. Celý svět je plný násilí a hlavním zájmem oddaného je toto násilí ukončit, včetně zbytečného zabíjení zvířat. Oddaný je přítelem nejen lidské společnosti, ale všech živých bytostí, neboť vidí všechny jako syny Nejvyšší Osobnosti Božství. Neprohlašuje se za jediného syna Boha a nenechává všechny ostatní zabíjet s představou, že nemají duši. Takovou filozofii čistý oddaný Pána nikdy nezastává. Suhṛdaḥ sarva-dehinām — pravý oddaný je přítel všech živých bytostí. Kṛṣṇa se v Bhagavad-gītě prohlašuje za otce všech životních druhů, a proto je oddaný Kṛṣṇy vždy přítelem všech. To se nazývá ahiṁsā. Takové nenásilí můžeme zastávat jedině tehdy, když kráčíme ve stopách velkých ācāryů, a proto musíme podle naší vaiṣṇavské filozofie následovat velké ācāryi čtyř sampradāyí neboli učednických posloupností.

Trying to advance in spiritual life outside the disciplic succession is simply ludicrous. It is said, therefore, ācāryavān puruṣo veda: one who follows the disciplic succession of ācāryas knows things as they are (Chāndogya Upaniṣad 6.14.2). Tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet: in order to understand the transcendental science, one must approach the bona fide spiritual master (Muṇḍaka Upaniṣad 1.2.12). The word smṛtyā is very important in spiritual life. Smṛtyā means remembering Kṛṣṇa always. Life should be molded in such a way that one cannot remain alone without thinking of Kṛṣṇa. We should live in Kṛṣṇa so that while eating, sleeping, walking and working we remain only in Kṛṣṇa. Our Kṛṣṇa consciousness society recommends that we arrange our living so that we can remember Kṛṣṇa. In our ISKCON society the devotees, while engaged in making Spiritual Sky incense, are also hearing about the glories of Kṛṣṇa or His devotees. The śāstra recommends, smartavyaḥ satataṁ viṣṇuḥ: Lord Viṣṇu should be remembered always, constantly. Vismartavyo na jātucit: Viṣṇu should never be forgotten. That is the spiritual way of life — smṛtyā. This remembrance of the Lord can be continued if we hear about Him constantly. It is therefore recommended in this verse: mukundācaritāgrya-sīdhunā. Sīdhu means “nectar.” To hear about Kṛṣṇa from Śrīmad-Bhāgavatam or Bhagavad-gītā or similar authentic literature is to live in Kṛṣṇa consciousness. Such concentration in Kṛṣṇa consciousness can be achieved by persons who are strictly following the rules and regulative principles. We have recommended in our Kṛṣṇa consciousness movement that a devotee chant sixteen rounds on beads daily and follow the regulative principles. That will help the devotee be fixed in his spiritual advancement in life.

Snažit se dělat pokroky v duchovním životě mimo učednickou posloupnost je směšné. Proto je řečeno: ācāryavān puruṣo veda — ten, kdo následuje učednickou posloupnost ācāryů, zná věci takové, jaké jsou (Chāndogya Up. 6.14.2). Tad-vijñānārthaṁ sa gurum evābhigacchet — aby člověk pochopil transcendentální vědu, musí vyhledat pravého duchovního mistra (Muṇḍaka Up. 1.2.12). Velice důležité je v duchovním životě smṛtyā — neustálé vzpomínání na Kṛṣṇu. Člověk si má uspořádat život takovým způsobem, aby nemohl bez myšlenek na Kṛṣṇu vydržet. Měli bychom žít v Kṛṣṇovi, abychom při jídle, spánku, chůzi i práci spočívali pouze v Kṛṣṇovi. Naše Společnost pro vědomí Kṛṣṇy doporučuje zařídit si život tak, abychom mohli vzpomínat na Kṛṣṇu. Když naši oddaní v ISKCONu vyrábějí vonné tyčinky zvané Spiritual Sky (“Duchovní nebe”), naslouchají zároveň o slávě Kṛṣṇy nebo Jeho oddaných. Śāstra doporučuje: smartavyaḥ satataṁ viṣṇuḥ — na Pána Viṣṇua se má vzpomínat neustále. Vismartavyo na jātucit — na Viṣṇua nemá člověk nikdy zapomenout. To je duchovní způsob života. Smṛtyā. Na Pána můžeme neustále vzpomínat, když o Něm neustále nasloucháme. Tento verš proto doporučuje: mukundācaritāgrya-sīdhunā. Sīdhu znamená “nektar”. Naslouchat o Kṛṣṇovi ze Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gīty nebo podobné autentické literatury je život ve vědomí Kṛṣṇy. Takového soustředění ve vědomí Kṛṣṇy mohou dosáhnout ti, kdo přísně dodržují pravidla a usměrňující zásady. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy oddaným doporučujeme zpívání šestnácti kol na růženci každý den a následování usměrňujících zásad. To oddanému pomůže dělat soustavný duchovní pokrok v životě.

It is also stated in this verse that one can advance by controlling the senses (yamaiḥ). By controlling the senses, one can become a svāmī or gosvāmī. One who is therefore enjoying this supertitle, svāmī or gosvāmī, must be very strict in controlling his senses. Indeed, he must be master of his senses. This is possible when one does not desire any material sense gratification. If, by chance, the senses want to work independently, he must control them. If we simply practice avoiding material sense gratification, controlling the senses is automatically achieved.

V tomto verši je rovněž řečeno, že člověk může udělat duchovní pokrok pomocí ovládání smyslů (yamaiḥ). Ovládáním smyslů se může stát svāmīm nebo gosvāmīm. Ten, kdo se honosí tímto supertitulem — svāmī nebo gosvāmī — musí být velice striktní co se týče ovládání svých smyslů. Musí být jejich skutečným pánem. To je možné, když člověk netouží po žádném hmotném smyslovém požitku. Chtějí-li smysly náhodou jednat nezávisle, musí je ovládnout. Když se jednoduše vyhýbáme hmotnému smyslovému požitku, automaticky tím dosáhneme ovládnutí smyslů.

Another important point mentioned in this connection is anindayā — we should not criticize others’ methods of religion. There are different types of religious systems operating under different qualities of material nature. Those operating in the modes of ignorance and passion cannot be as perfect as that system in the mode of goodness. In Bhagavad-gītā everything has been divided into three qualitative divisions; therefore religious systems are similarly categorized. When people are mostly under the modes of passion and ignorance, their system of religion will be of the same quality. A devotee, instead of criticizing such systems, will encourage the followers to stick to their principles so that gradually they can come to the platform of religion in goodness. Simply by criticizing them, a devotee’s mind will be agitated. Thus a devotee should tolerate and learn to stop agitation.

Dalším důležitým bodem v této souvislosti je anindayā — nemáme kritizovat náboženství jiných lidí. Existují různé druhy náboženských systémů pod vlivem různých kvalit hmotné přírody. Ty, které jsou pod vlivem vášně a nevědomosti, nemohou být tak dokonalé jako systém, který je v kvalitě dobra. V Bhagavad-gītě je vše rozděleno do tří kvalitativních kategorií, a proto jsou tak rozděleny i náboženské systémy. Žijí-li téměř všichni lidé v kvalitách vášně a nevědomosti, jejich náboženský systém bude téže kvality. Oddaný má namísto kritizování těchto systémů povzbuzovat jejich stoupence, aby se drželi svých zásad, a postupně tak mohli dospět k náboženství v kvalitě dobra. Bude-li je pouze kritizovat, jeho mysl se tím rozruší; proto má být tolerantní a naučit se potlačovat vzrušení.

Another feature of the devotee is nirīhayā, simple living. Nirīhā means “gentle,” “meek” or “simple.” A devotee should not live very gorgeously and imitate a materialistic person. Plain living and high thinking are recommended for a devotee. He should accept only so much as he needs to keep the material body fit for the execution of devotional service. He should not eat or sleep more than is required. Simply eating for living, and not living for eating, and sleeping only six to seven hours a day are principles to be followed by devotees. As long as the body is there it is subjected to the influence of climatic changes, disease and natural disturbances, the threefold miseries of material existence. We cannot avoid them. Sometimes we receive letters from neophyte devotees questioning why they have fallen sick, although pursuing Kṛṣṇa consciousness. They should learn from this verse that they have to become tolerant (dvandva-titikṣayā). This is the world of duality. One should not think that because he has fallen sick he has fallen from Kṛṣṇa consciousness. Kṛṣṇa consciousness can continue without impediment from any material opposition. Lord Śrī Kṛṣṇa therefore advises in Bhagavad-gītā (2.14), tāṁs titikṣasva bhārata: “My dear Arjuna, please try to tolerate all these disturbances. Be fixed in your Kṛṣṇa conscious activities.”

Dalším znakem oddaného je nirīhayā, jednoduché žití. Nirīhā znamená “jemný”, “mírný” nebo “jednoduchý”. Oddaný nemá žít příliš okázale a napodobovat materialisty. Doporučuje se mu jednoduché žití a hluboké myšlení. Má přijímat jen tolik, kolik potřebuje, aby udržel hmotné tělo schopné vykonávat oddanou službu. Nemá jíst nebo spát víc, než je zapotřebí. Má jíst, aby žil — ne žít, aby jedl — a spát pouze šest až sedm hodin denně. Dokud máme tělo, podléhá vlivu klimatických změn, nemocí a přirozených potíží; trojímu utrpení hmotné existence. Tomu se nemůžeme vyhnout. Někdy dostáváme dopisy od začínajících oddaných, kteří se ptají, proč onemocněli, když praktikují vědomí Kṛṣṇy. Z tohoto verše by se měli poučit, že musí být snášenliví (dvandva-titikṣayā). Tento svět je světem duality. Neměli bychom si myslet, že když jsme onemocněli, poklesli jsme z vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy nemohou zastavit žádné hmotné překážky. Pán Śrī Kṛṣṇa proto radí v Bhagavad-gītě (2.14): tāṁs titikṣava bhārata — “Můj milý Arjuno, snaž se prosím všechny tyto nepokoje tolerovat a buď upevněn ve svém jednání ve vědomí Kṛṣṇy.”