Text 21
Sloka 21
Devanagari
Dévanágarí
आत्मन् यदृच्छया प्राप्तं विबुभूषुरुपाददे ॥ २१ ॥
Text
Verš
māyeśo māyayā svayā
ātman yadṛcchayā prāptaṁ
vibubhūṣur upādade
māyeśo māyayā svayā
ātman yadṛcchayā prāptaṁ
vibubhūṣur upādade
Synonyms
Synonyma
kālam — eternal time; karma — the fate of the living entity; svabhāvam — nature; ca — also; māyā — potency; īśaḥ — the controller; māyayā — by the energy; svayā — of His own; ātman (ātmani) — unto His Self; yadṛcchayā — independently; prāptam — being merged in; vibubhūṣuḥ — appearing differently; upādade — accepted for being created again.
Translation
Překlad
The Lord, who is the controller of all energies, thus creates, by His own potency, eternal time, the fate of all living entities, and their particular nature, for which they were created, and He again merges them independently.
Pán, který je vládcem všech energií, takto tvoří Svojí vlastní silou věčný čas, osud všech živých bytostí a jejich příslušné povahy, kvůli kterým byly stvořeny, a pak je opět pohlcuje, nezávisle na všem.
Purport
Význam
The creation of the material world, wherein the conditioned souls are allowed to act subordinately by the Supreme Lord, takes place again and again after being repeatedly annihilated. The material creation is something like a cloud in the unlimited sky. The real sky is the spiritual sky, eternally filled with the rays of the brahmajyoti, and a portion of this unlimited sky is covered by the mahat-tattva cloud of the material creation, in which the conditioned souls, who want to lord it against the will of the Lord, are put into play as they desire, under the control of the Lord by the agency of His external energy. As the rainy season appears and disappears regularly, the creation takes place and is again annihilated under the control of the Lord, as confirmed in the Bhagavad-gītā (8.19). So the creation and annihilation of the material worlds is a regular action of the Lord just to allow the conditioned souls to play as they like and thereby create their own fate of being differently created again in terms of their independent desires at the time of annihilation. The creation, therefore, takes place at a historical date (as we are accustomed to think of everything which has a beginning in our tiny experience). The process of creation and annihilation is called anādi, or without reference to date regarding the time the creation first took place, because the duration of even a partial creation is 8,640,000,000 years. The law of creation is, however, as mentioned in the Vedic literatures, that it is created at certain intervals and is again annihilated by the will of the Lord. The whole material or even the spiritual creation is a manifestation of the energy of the Lord, just as the light and heat of a fire are different manifestations of the fire’s energy. The Lord therefore exists in His impersonal form by such expansion of energy, and the complete creation rests on His impersonal feature. Nonetheless He keeps Himself distinct from such creation as the pūrṇam (or complete), and so no one should wrongly think that His personal feature is not existent due to His impersonal unlimited expansions. The impersonal expansion is a manifestation of His energy, and He is always in His personal feature despite His innumerable unlimited expansions of impersonal energies (Bg. 9.5-7). For human intelligence it is very difficult to conceive how the whole creation rests on His expansion of energy, but the Lord has given a very good example in the Bhagavad-gītā. It is said that although the air and the atoms rest within the huge expansion of the sky, which is like the resting reservoir of everything materially created, still the sky remains separate and unaffected. Similarly, although the Supreme Lord maintains everything created by His expansion of energy, He always remains separate. This is accepted even by Śaṅkarācārya, the great advocate of the impersonal form of the Absolute. He says nārāyaṇaḥ paro ’vyaktāt, or Nārāyaṇa exists separately, apart from the impersonal creative energy. The whole creation thus merges within the body of transcendental Nārāyaṇa at the time of annihilation, and the creation emanates from His body again with the same unchanging categories of fate and individual nature. The individual living entities, being parts and parcels of the Lord, are sometimes described as ātmā, qualitatively one in spiritual constitution. But because such living entities are apt to be attracted to the material creation, actively and subjectively, they are therefore different from the Lord.
Ke stvoření hmotného světa, v němž Nejvyšší Pán umožňuje podmíněným duším podřízeně jednat, dochází znovu a znovu po každém jeho zničení. Hmotné stvoření je něco jako mrak na nekonečném nebi. Skutečné nebe je duchovní nebe, věčně naplněné paprsky brahmajyoti, a část tohoto nekonečného nebe je zakryta mrakem mahat-tattvy, hmotného stvoření, v němž si podmíněné duše, které chtějí vládnout světu proti vůli Pána, mohou hrát podle svých tužeb pod vládou Pánovy vnější energie. Stejně jako každý rok pravidelně začíná a končí období dešťů, tak i stvoření pravidelně vzniká a zaniká pod vládou Pána, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (8.19). Pán tedy pravidelně tvoří a ničí hmotné světy, a tak dovoluje podmíněným duším hrát si jak si přejí a vytvářet si svůj vlastní osud, což pro ně znamená, že budou znovu stvořeny v souladu s tím, jaké byly jejich nezávislé touhy v době zničení. Stvoření tedy nastává v určitém daném čase (jak jsme zvyklí si myslet o všem, co známe z naší nicotné zkušenosti). Proces tvoření a ničení se nazývá anādi — nelze určit, kdy k těmto věcem došlo poprvé, neboť délka už jen částečného cyklu stvoření je 8 640 000 000 let. Zákon stvoření je ovšem podle védské literatury takový, že hmotný svět vzniká a je opět zničen vůlí Pána v určitých periodách. Celé hmotné nebo dokonce i duchovní stvoření je projevem energie Pána, stejně jako teplo a světlo ohně jsou různé projevy energie ohně. Svět jakožto expanze energie Pána je tedy Jeho neosobní podobou a celé stvoření spočívá na Jeho neosobním rysu. On však přesto zároveň zůstává nedotčen tímto stvořením jako pūrṇam (úplný) a nikdo by se tedy neměl mylně domnívat, že Pán existuje pouze ve Svých neomezených neosobních expanzích a že žádnou osobní podobu nemá. Neosobní expanze je projevem Jeho energie a On je vždy Osobou, nehledě na existenci nespočetně mnoha neomezených expanzí Jeho neosobních energií (Bg. 9.5-7). Pro lidskou inteligenci je velice obtížné pochopit, jak může celé stvoření spočívat na expanzi Jeho energie, ale Pán dává v Bhagavad-gītě velice dobrý příklad. Je řečeno, že i když vzduch a atomy spočívají v rozsáhlém nebi, které je prostředím, v němž spočívá vše hmotně stvořené, nebe přesto zůstává oddělené a nedotčené. Podobně i Nejvyšší Pán udržuje vše stvořené expanzí Své energie, ale vždy setrvává stranou nedotčen. To uznává i Śaṅkarācārya, velký obhájce neosobní podoby Absolutna. Říká: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt neboli “Nārāyaṇa existuje odděleně od neosobní tvořivé energie”. Celé stvoření splývá v době zničení s tělem transcendentálního Nārāyaṇa a opět z Něho emanuje se stejnými kategoriemi individuálních povah a osudů nekonečně mnoha živých bytostí. Individuální živé bytosti jakožto nedílné části Pána jsou někdy popisovány jako ātmā, kvalitativně stejné duchovní povahy. Jelikož se však tyto živé bytosti někdy svévolně nechávají zlákat přitažlivostí hmotného stvoření, zároveň se od Pána liší.