Text 27
Sloka 27
Devanagari
Dévanágarí
हरन्ति स्मरतश्चित्तं गोविन्दाभिहितानि मे ॥ २७ ॥
Text
Verš
hṛt-tāpopaśamāni ca
haranti smarataś cittaṁ
govindābhihitāni me
hṛt-tāpopaśamāni ca
haranti smarataś cittaṁ
govindābhihitāni me
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
Now I am attracted to those instructions imparted to me by the Personality of Godhead [Govinda] because they are impregnated with instructions for relieving the burning heart in all circumstances of time and space.
Nyní mě přitahují pokyny, které mi sdělil Govinda, Osobnost Božství, neboť jsou nasyceny radami, jak ulevit strádajícímu srdci ve všech podmínkách času a prostoru.
Purport
Význam
Herein Arjuna refers to the instruction of the Bhagavad-gītā, which was imparted to him by the Lord on the Battlefield of Kurukṣetra. The Lord left behind Him the instructions of the Bhagavad-gītā not for the benefit of Arjuna alone, but also for all time and in all lands. The Bhagavad-gītā, being spoken by the Supreme Personality of Godhead, is the essence of all Vedic wisdom. It is nicely presented by the Lord Himself for all who have very little time to go through the vast Vedic literatures like the Upaniṣads, Purāṇas and Vedānta-sūtras. It is put within the study of the great historical epic Mahābhārata, which was especially prepared for the less intelligent class, namely the women, the laborers and those who are worthless descendants of the brāhmaṇas, kṣatriyas and higher sections of the vaiśyas. The problem which arose in the heart of Arjuna on the Battlefield of Kurukṣetra was solved by the teachings of the Bhagavad-gītā. Again, after the departure of the Lord from the vision of earthly people, when Arjuna was face to face with being vanquished in his acquired power and prominence, he wanted again to remember the great teachings of the Bhagavad-gītā just to teach all concerned that the Bhagavad-gītā can be consulted in all critical times, not only for solace from all kinds of mental agonies, but also for the way out of great entanglements which may embarrass one in some critical hour.
Arjuna se zde odvolává na pokyny Bhagavad-gīty, které mu Pán sdělil na Kuruovském bitevním poli. Pán po Sobě zanechal pokyny Bhagavad-gīty nejen ku prospěchu samotného Arjuny, ale rovněž pro všechny doby a všechny země. Bhagavad-gītā, kterou pronesl Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, je trestí veškeré védské moudrosti. Přednesl ji krásně Pán Samotný pro všechny, kteří mají příliš málo času na to, aby mohli důkladně prostudovat rozsáhlá védská písma, jako jsou Upaniṣady, Purāṇy a Vedānta-sūtry. Je částí velkého historického eposu Mahābhārata, který byl zvláště připraven pro méně inteligentní třídu lidí, to znamená pro ženy, dělníky a zkažené potomky brāhmaṇů, kṣatriyů a výše postavených vaiśyů. Problém, který vyvstal v srdci Arjuny na Kuruovském bitevním poli, vyřešilo učení Bhagavad-gīty, a po odchodu Pána z očí obyčejných lidí, když Arjuna ztratil svou moc a věhlas, chtěl si znovu vzpomenout na velké učení Bhagavad-gīty, aby poučil všechny ostatní o tom, že k Bhagavad-gītě se mohou obrátit ve všech kritických chvílích, a to nejen pro útěchu v různých duševních bolestech, ale i pro vedení, jak se zbavit velkých pout, která je tíží v kritickou hodinu.
The merciful Lord left behind Him the great teachings of the Bhagavad-gītā so that one can take the instructions of the Lord even when He is not visible to material eyesight. Material senses cannot have any estimation of the Supreme Lord, but by His inconceivable power the Lord can incarnate Himself to the sense perception of the conditioned souls in a suitable manner through the agency of matter, which is also another form of the Lord’s manifested energy. Thus the Bhagavad-gītā, or any authentic scriptural sound representation of the Lord, is also the incarnation of the Lord. There is no difference between the sound representation of the Lord and the Lord Himself. One can derive the same benefit from the Bhagavad-gītā as Arjuna did in the personal presence of the Lord.
Milostivý Pán po Sobě zanechal velké učení Bhagavad-gīty, abychom se mohli řídit Jeho pokyny i tehdy, když už Ho není možné vidět hmotným pohledem. Hmotné smysly nám nemohou nijak přiblížit Nejvyššího Pána, ale Svojí nepochopitelnou mocí se Pán může inkarnovat do smyslového vnímání podmíněné duše vhodným způsobem prostřednictvím hmoty, která je rovněž jednou z Jeho projevených energií. Proto Bhagavad-gītā nebo jakékoliv autentické zvukové zastoupení Pána v podobě písma je rovněž inkarnací Pána. Není žádný rozdíl mezi zvukovým zastoupením Pána a Pánem Samotným. Z Bhagavad-gīty můžeme vytěžit stejný prospěch, jaký z ní získal Arjuna v osobní přítomnosti Pána.
The faithful human being who is desirous of being liberated from the clutches of material existence can very easily take advantage of the Bhagavad-gītā, and with this in view, the Lord instructed Arjuna as if Arjuna were in need of it. In the Bhagavad-gītā, five important factors of knowledge have been delineated pertaining to (1) the Supreme Lord, (2) the living being, (3) nature, (4) time and space and (5) the process of activity. Out of these, the Supreme Lord and the living being are qualitatively one. The difference between the two has been analyzed as the difference between the whole and the part and parcel. Nature is inert matter displaying the interaction of three different modes, and eternal time and unlimited space are considered to be beyond the existence of the material nature. Activities of the living being are different varieties of aptitudes which can entrap or liberate the living being within and without material nature. All these subject matters are concisely discussed in the Bhagavad-gītā, and later the subject matters are elaborated in the Śrīmad-Bhāgavatam for further enlightenment. Out of the five subjects, the Supreme Lord, the living entity, nature, and time and space are eternal, but the living entity, nature and time are under the direction of the Supreme Lord, who is absolute and completely independent of any other control. The Supreme Lord is the supreme controller. The material activity of the living being is beginningless, but it can be rectified by transferral into the spiritual quality. Thus it can cease its material qualitative reactions. Both the Lord and the living entity are cognizant, and both have the sense of identification, of being conscious as a living force. But the living being under the condition of material nature, called mahat-tattva, misidentifies himself as being different from the Lord. The whole scheme of Vedic wisdom is targeted to the aim of eradicating such a misconception and thus liberating the living being from the illusion of material identification. When such an illusion is eradicated by knowledge and renunciation, the living beings are responsible actors and enjoyers also. The sense of enjoyment in the Lord is real, but such a sense in the living being is a sort of wishful desire only. This difference in consciousness is the distinction of the two identities, namely the Lord and the living being. Otherwise there is no difference between the Lord and the living being. The living being is therefore eternally one and different simultaneously. The whole instruction of the Bhagavad-gītā stands on this principle.
Věřící lidská bytost, která si přeje osvobození ze spárů hmotné existence, může velice snadno využít Bhagavad-gīty, a s tímto na zřeteli Pán poučoval Arjunu, jako kdyby to Arjuna potřeboval. V Bhagavad-gītě je popsáno pět důležitých faktorů poznání: (1) Nejvyšší Pán, (2) živé bytosti, (3) příroda, (4) čas a prostor a (5) proces činnosti. Z těchto pěti jsou Nejvyšší Pán a živá bytost kvalitativně stejní. Rozdíl mezi nimi se dá přirovnat k rozdílu mezi celkem a jeho nedílnou částí. Příroda je netečná hmota, projevující vzájemné působení tří různých kvalit, a věčný čas a neomezený prostor se nacházejí nad existencí hmotné přírody. Činnosti živé bytosti jsou směsi různých sklonů, které mohou tuto živou bytost buď uvěznit v hmotné přírodě nebo ji z ní osvobodit. Všechny tyto náměty jsou v Bhagavad-gītě stručně a jasně vysvětleny a pro další osvícení jsou podrobněji rozebrány ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Z těchto pěti faktorů jsou Nejvyšší Pán, živá bytost, příroda, čas a prostor věčné, ale živá bytost, příroda a čas jsou ovládány Nejvyšším Pánem, který je absolutní a zcela nezávislý na jakékoliv jiné vládě. Nejvyšší Pán je svrchovaný vládce. Hmotné činnosti živé bytosti jsou bez počátku, ale mohou být napraveny přeměnou do duchovní kvality. Tím lze ukončit jejich hmotné kvalitativní reakce. Pán i živá bytost jsou vnímavé bytosti a oba mají vlastní totožnost jakožto vědomé živé síly. Živá bytost se však v podmínkách hmotné přírody zvaných mahat-tattva mylně pokládá za odlišnou od Pána. Celý systém védské moudrosti se zaměřuje na cíl vykořenit tuto mylnou představu a osvobodit tak živou bytost z iluze hmotného ztotožnění. Když je tato iluze odstraněna prostřednictvím poznání a odříkání, z živých bytostí se stávají zodpovědní jednatelé a rovněž poživatelé. Pánův požitek je skutečný, ale u živých bytostí je tento pocit pouze toužebným přáním. Tento rozdíl ve vědomí je rozdílem dvou identit — Pána a živé bytosti. Jinak mezi Pánem a živou bytostí žádný rozdíl není. Živá bytost je tedy věčně zároveň totožná a odlišná. Všechny pokyny Bhagavad-gīty se zakládají na tomto principu.
In the Bhagavad-gītā the Lord and the living beings are both described as sanātana, or eternal, and the Lord’s abode, far beyond the material sky, is also described as sanātana. The living being is invited to live in the sanātana existence of the Lord, and the process which can help a living being to approach the Lord’s abode, where the liberated activity of the soul is exhibited, is called sanātana-dharma. One cannot, however, reach the eternal abode of the Lord without being free from the misconception of material identification, and the Bhagavad-gītā gives us the clue how to achieve this stage of perfection. The process of being liberated from the misconception of material identification is called, in different stages, fruitive activity, empiric philosophy and devotional service, up to transcendental realization. Such transcendental realization is made possible by dovetailing all the above items in relation with the Lord. Prescribed duties of the human being, as directed in the Vedas, can gradually purify the sinful mind of the conditioned soul and raise him to the stage of knowledge. The purified stage of acquiring knowledge becomes the basis of devotional service to the Lord. As long as one is engaged in researching the solution of the problems of life, his knowledge is called jñāna, or purified knowledge, but on realizing the actual solution of life, one becomes situated in the devotional service of the Lord. The Bhagavad-gītā begins with the problems of life by discriminating the soul from the elements of matter and proves by all reason and argument that the soul is indestructible in all circumstances and that the outer covering of matter, the body and the mind, change for another term of material existence, which is full of miseries. The Bhagavad-gītā is therefore meant for terminating all different types of miseries, and Arjuna took shelter of this great knowledge, which had been imparted to him during the Kurukṣetra battle.
Jak Pán, tak živá bytost jsou v Bhagavad-gītě popsáni jako sanātana, věční, a sídlo Pána, nacházející se daleko nad hmotným nebem, je rovněž popsáno jako sanātana. Živá bytost je zvána žít v Pánově existenci sanātana a způsob, který jí pomůže dostat se do Pánova sídla, kde se projevují osvobozené činnosti duše, se nazývá sanātana-dharma. Věčného Pánova sídla ovšem není možné dosáhnout, dokud se neosvobodíme od mylného pojetí hmotné totožnosti, a Bhagavad-gītā nám dává návod, jak dosáhnout tohoto stádia dokonalosti. Proces osvobození od mylného pojetí hmotné totožnosti se nazývá v různých stádiích plodonosná činnost, empirická filozofie a oddaná služba, až k transcendentální realizaci. Tuto transcendentální realizaci umožní zapojení všech výše uvedených bodů do vztahu s Pánem. Předepsané povinnosti lidské bytosti, jak jsou uvedeny ve Vedách, mohou postupně očistit hříšnou mysl podmíněné duše a pozvednout ji na úroveň poznání. Tento očištěný stav, kdy člověk získal poznání, se pak stává základem pro rozvíjení oddané služby Pánu. Dokud se člověk zabývá hledáním řešení životních problémů, jeho poznání se nazývá jñāna neboli očištěné poznání, ale při realizaci skutečného životního řešení se člověk dostává k oddané službě Pánu. Bhagavad-gītā se nejprve zaobírá životními problémy a vysvětluje odlišnost duše od prvků hmoty a dokazuje logickým způsobem, že duše je za všech okolností nezničitelná a že vnější obaly hmoty, tělo a mysl, se mění a pokračují pak dalším obdobím hmotné existence plné utrpení. Účelem Bhagavad-gīty je tedy ukončit veškerá strádání a Arjuna se uchyluje pod ochranu tohoto velkého poznání, které mu bylo udělené během bitvy na Kurukṣetře.