Skip to main content
Library » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Madhya-līlā » CHAPTER SEVEN

Text 126

Text 126

Text

Verš

kṛpā kara, prabhu, more, yāṅ tomā-saṅge
sahite nā pāri duḥkha viṣaya-taraṅge’
kṛpā kara, prabhu, more, yāṅ tomā-saṅge
sahite nā pāri duḥkha viṣaya-taraṅge’

Synonyms

Synonyma

kṛpā kara — kindly show favor; prabhu — O my Lord; more — unto me; yāṅ — I go; tomā-saṅge — with You; sahite nā pāri — I cannot tolerate; duḥkha — the troubles; viṣaya-taraṅge — in the waves of materialistic life.

kṛpā kara — prosím projev přízeň; prabhu — ó můj Pane; more — mně; yāṅ — půjdu; tomā-saṅge — s Tebou; sahite nā pāri — nemohu snášet; duḥkha — utrpení; viṣaya-taraṅge — ve vlnách materialistického života.

Translation

Překlad

The brāhmaṇa begged Lord Caitanya Mahāprabhu, “My dear Lord, kindly show me favor and let me go with You. I can no longer tolerate the waves of misery caused by materialistic life.”

Brāhmaṇa Pána Caitanyu Mahāprabhua prosil: „Můj drahý Pane, prosím projev mi svou přízeň a dovol mi jít s Tebou. Už nemohu snášet vlny utrpení vyvolávané materialistickým způsobem života.“

Purport

Význam

This statement is applicable for everyone, regardless of how rich or prosperous one may be. Narottama dāsa Ṭhākura has confirmed this statement: saṁsāra-viṣānale, divā-niśi hiyā jvale. He states that the materialistic way of life causes a burning in the heart. One cannot make any provisions for the troublesome life of the material world. It is a fact that one may be very happy as far as riches are concerned and one may be very opulent in every respect, yet one has to manage the viṣayas to meet the demands of the body and of so many family members and subordinates. One has to take so much trouble to minister to others. Narottama dāsa Ṭhākura therefore prays: viṣaya chāḍiyā kabe śuddha ha’be mana. Thus one must become freed from the materialistic way of life. One has to merge himself in the ocean of transcendental bliss. In other words, one cannot relish transcendental bliss without being freed from the materialistic way of life. It appears that the brāhmaṇa named Kūrma was materially very happy, for he expressed his family tradition as janma-kula-dhana. Now, being glorious, he wanted to leave all these material opulences. He wanted to travel with Śrī Caitanya Mahāprabhu. According to the Vedic way of civilization, one should leave his family after attaining fifty years of age and go to the forest of Vṛndāvana to devote the rest of his life to the service of the Lord.

Tento výrok platí pro každého, bez ohledu na to, jak bohatý nebo úspěšný může být. Narottama dāsa Ṭhākura tento výrok potvrzuje: saṁsāra-viṣānale, divā-niśi hiyā jvale. Říká, že materialistický způsob života zapříčiňuje pálení v srdci. Strastem života v hmotném světě se nikdo neubrání. Je pravda, že někdo může být šťastný, co se týče bohatství, a že může být zámožný ve všech ohledech, ale přesto se musí starat o viṣayi, aby uspokojil potřeby těla a mnoha rodinných členů a podřízených. Musí podstupovat mnoho problémů kvůli péči o druhé. Narottama dāsa Ṭhākura se proto modlí: viṣaya chādiyā kabe śuddha ha'be mana. Je tedy třeba zanechat materialistického způsobu života a pohroužit se do oceánu trancendentální blaženosti. Jinými slovy, transcendentální blaženost nemůžeme vychutnávat, dokud nezanecháme materialistického způsobu života. Vypadá to, že brāhmaṇa Kūrma byl po hmotné stránce velmi šťastný, protože svoji rodinnou tradici označil slovy janma-kula-dhana. Nyní, když dosáhl slávy, chtěl všechny tyto hmotné věci opustit a cestovat se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Podle védské civilizace by měl člověk po dosažení věku padesáti let opustit rodinu a jít do vrindávanského lesa, aby zbytek svého života věnoval službě Pánu.