Text 116

Text

Verš

“śuniyāchi gauḍa-deśera sannyāsī — ‘bhāvuka’
keśava-bhāratī-śiṣya, loka-pratāraka

Synonyms

Synonyma

śuniyāchi — I have heard; gauḍa-deśera sannyāsī — the sannyāsī from Bengal; bhāvuka — sentimental; keśava-bhāratī-śiṣya — disciple of Keśava Bhāratī; loka-pratāraka — a first-class pretender.

śuniyāchi — slyšel jsem; gauḍa-deśera sannyāsī — sannyāsī z Bengálska; bhāvuka — sentimentální; keśava-bhāratī-śiṣya — žák Keśavy Bhāratīho; loka-pratāraka — prvotřídní podvodník.

Translation

Překlad

Prakāśānanda Sarasvatī said, “Yes, I have heard about Him. He is a sannyāsī from Bengal, and He is very sentimental. I have also heard that He belongs to the Bhāratī-sampradāya, for He is a disciple of Keśava Bhāratī. However, He is only a pretender.”

Prakāśānanda Sarasvatī řekl: „Ano, slyšel jsem o Něm. Je to nějaký sannyāsī z Bengálska a je nesmírně sentimentální. Slyšel jsem také, že patří do Bhāratī-sampradāyi, protože je žákem Keśavy Bhāratīho. Je to však pouhý podvodník.“

Purport

Význam

Śrī Caitanya Mahāprabhu was considered bhāvuka (sentimental) because He was always seen in the bhāva stage. That is, He always exhibited ecstatic love for Kṛṣṇa. However, foolish people considered Him sentimental. In the material world, so-called devotees sometimes exhibit emotional symptoms. Caitanya Mahāprabhu’s ecstatic love cannot be compared to the imitative emotional exhibitions of pretenders. Such exhibitions do not continue for very long. They are temporary. We actually see that some emotional imitators exhibit certain symptoms, but immediately after their exhibition, they are attracted to smoking and other things. In the beginning, when Prakāśānanda Sarasvatī heard of Śrī Caitanya Mahāprabhu’s activities, he considered them to be those of a pretender. Consequently he called Him a loka-pratāraka, a pretender. Māyāvādīs cannot understand the transcendental symptoms exhibited by a devotee; therefore when such symptoms are manifest, the Māyāvādīs equate them with temporary emotional feelings. However, Prakāśānanda Sarasvatī’s statement is offensive, and consequently he should be considered an atheist (pāṣaṇḍī). According to Śrīla Rūpa Gosvāmī, since Prakāśānanda Sarasvatī was not engaged in the Lord’s devotional service, his sannyāsa is to be considered phalgu-vairāgya. This means that since he did not know how to use things for the Lord’s service, his renunciation of the world was artificial.

Śrī Caitanya Mahāprabhu byl považován za bhāvuku (sentimentálního), protože byl neustále viděn ve stavu bhāvy. Neustále projevoval extatickou lásku ke Kṛṣṇovi. Hlupáci Jej však považovali za sentimentálního. V hmotném světě někdy takzvaní oddaní projevují příznaky emocí, ale extatickou lásku Caitanyi Mahāprabhua s těmito podvodnými napodobeninami emocionálních projevů nelze srovnávat. Takové představení netrvá příliš dlouho. Je dočasné. Ve skutečnosti vidíme, jak někteří imitátoři emocí projeví určité příznaky, ale ihned po jejich představení je zláká kouření a jiné věci. Když se tedy Prakāśānanda Sarasvatī dozvěděl o činnostech Caitanyi Mahāprabhua, považoval je zpočátku za předstírání, a tak Ho označil jako loka-pratāraku neboli podvodníka. Māyāvādī nemohou pochopit transcendentální příznaky projevované oddaným. Když je māyāvādī vidí, prohlašují je za dočasné emotivní stavy. Protože je jeho výrok urážlivý, měl by být Prakāśānanda Sarasvatī považován za ateistu (pāṣaṇḍīho). Podle Śrīly Rūpy Gosvāmīho je sannyās Prakāśānandy Sarasvatīho phalgu-vairāgyou, jelikož se nevěnoval oddané službě Pánu. Znamená to, že jeho zříkání se světa bylo umělé, jelikož nevěděl, jak používat věci ve službě Pánu.