Śrīmad-bhāgavatam 5.12.7
Verš
viṣṭyā nigṛhṇan niranugraho ’si
janasya goptāsmi vikatthamāno
na śobhase vṛddha-sabhāsu dhṛṣṭaḥ
Synonyma
śocyān — hodné nářku; imān — všechny tyto; tvam — ty; adhi-kaṣṭa-dīnān — chudáky, kteří trpí ještě větší bolestí kvůli své chudobě; viṣṭyā — silou; nigṛhṇan — zadržel jsi; niranugrahaḥ asi — nemáš v srdci žádnou milost; janasya — všech lidí; goptā asmi — jsem ochránce (král); vikatthamānaḥ — chvástáš se; na śobhase — nevypadáš příliš dobře; vṛddha-sabhāsu — ve společnosti učených; dhṛṣṭaḥ — zkrátka drzý.
Překlad
Pravda ovšem je, že tito nevinní lidé, kteří nesou tvoje nosítka, aniž by za to dostali zaplaceno, kvůli této nespravedlnosti trpí. Jejich situace je velice žalostná, protože je násilím nutíš, aby tě nesli. To dokazuje, že jsi krutý a bezcitný, ale přesto sis pod vlivem falešné pýchy myslel, že chráníš občany. To je k smíchu. Choval ses tak hloupě, že ve shromáždění učených osob by tě nikdo nemohl obdivovat jako ušlechtilého člověka.
Význam
Král Rahūgaṇa byl pyšný na to, že je král, a domníval se, že má právo vládnout občanům podle libosti, ale přitom bezdůvodně obtěžoval lidi tím, že je nechával nést svá nosítka, aniž by jim zaplatil. Přesto se považoval za ochránce občanů. Král má být ve skutečnosti zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství; z toho důvodu se nazývá nara-devatā, Pán mezi lidmi. Pokud si však myslí, že když je hlavou státu, může využívat občany pro svůj smyslový požitek, je na omylu. Takový postoj učenci neuznávají. Podle védských zásad mají učení mudrci, brāhmaṇové a učenci, radit králi ve shodě s příkazy dharma-śāster, a povinností krále je se těmito radami řídit. Učené kruhy neuznávají, když král využívá veřejného úsilí ve vlastní prospěch. Jeho povinností je chránit občany. Z krále se nesmí stát darebák, který ve svůj prospěch vykořisťuje poddané.
Śrīmad-Bhāgavatam uvádí, že v Kali-yuze budou stát v čele vlád drancovníci a zloději. Tito lupiči násilím nebo intrikami okrádají veřejnost o peníze a majetek. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je proto řečeno: rājanyair nighṛṇair dasyu-dharmabhiḥ. S pokrokem Kali-yugy vidíme, jak se tyto charakteristiky již projevují. Jistě si dovedeme představit, jak zkažená bude lidská civilizace na konci tohoto věku. Rozumní lidé, schopní pochopit Boha a náš vztah s Ním, v té době nebudou existovat. Z lidí se prakticky stanou zvířata. Tehdy přijde Pán Kṛṣṇa jako Kalki avatāra, aby lidskou společnost napravil; Jeho posláním bude pozabíjet všechny ateisty. Viṣṇu neboli Kṛṣṇa je z konečného hlediska skutečným ochráncem.
Když takzvaní králové a vůdčí představitelé vlády řídí společnost nesprávným způsobem, Pán inkarnuje a uvádí vše do pořádku. To říká Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě: yadā yadā hi dharmasya glānir bhavati bhārata. K tomu samozřejmě dochází po mnoha letech, ale tento princip existuje. Jakmile se král či hlava státu neřídí správnými zásadami, příroda udílí tresty v podobě války, hladomoru a podobně. Není-li si tedy vůdce vlády vědom smyslu života, nemá vládnout. Svrchovaným vlastníkem všeho je ve skutečnosti Pán Viṣṇu. On je tím, kdo se stará o každého. Král, otec a opatrovatel jsou pouze zástupci Pána Viṣṇua, který je zplnomocnil, aby dohlíželi na správu a udržování pořádku. Proto je povinností hlavy státu starat se o veřejnost tak, aby lidé nakonec poznali smysl života. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum. Pošetilí vládci a obyčejní lidé bohužel nevědí, že konečným smyslem života je pochopit Pána Viṣṇua a dospět k Němu. Bez tohoto poznání jsou všichni v nevědomosti a celá společnost je plná podvodníků a podvedených.