KAPITOLA DVANÁCTÁ

CAPÍTULO DOZE

Zabití démona Aghāsury

A Morte do Demônio Aghāsura

Tato kapitola podrobně popisuje Kṛṣṇovu zábavu, při které zabil Aghāsuru.

Este capítulo descreve pormenorizadamente o passatempo em que Kṛṣṇa mata Aghāsura.

Jednoho dne chtěl Kṛṣṇa uspořádat v lese piknik, a proto vyšel brzy ráno do lesa i s ostatními pasáčky a každý hnal před sebou své stádo telat. Během jejich pikniku se tam objevil Aghāsura, mladší bratr Pūtany a Bakāsury, který chtěl Kṛṣṇu i Jeho společníky zabít. Démon, jehož poslal Kaṁsa, se proměnil v krajtu, která dosáhla délky třinácti kilometrů a výšky hory. Zdálo se, že jeho tlama sahá od Země až k nebeským planetám. V této podobě ležel Aghāsura natažený na cestě. Kṛṣṇovi kamarádi pasáčci ho považovali za další z nádherných vṛndāvanských míst a chtěli do jeho tlamy vstoupit. Obrovitá krajta se pro ně stala hřištěm a chlapci se začali smát; byli si totiž jisti, že i kdyby snad tento tvor byl nebezpečný, byl s nimi Kṛṣṇa, který je ochrání. Proto kráčeli dále do úst obrovitého tvora.

Certo dia, Kṛṣṇa desejou fazer um piquenique na floresta, e, portanto, saindo bem cedo, foi para a floresta juntamente com os outros vaqueirinhos, acompanhados de seus respectivos grupos de bezerros. Enquanto eles estavam desfrutando de seu piquenique, Aghāsura, o irmão mais novo de Pūtanā e Bakāsura, apareceu ali, desejando matar Kṛṣṇa e Seus companheiros. O demônio, que fora enviado por Kaṁsa, assumiu a forma de um píton, medindo treze quilômetros de comprimento e tendo a altura de uma montanha. Sua boca parecia estender-se da superfície da Terra até os planetas celestiais. Após assumir essa aparência, Aghāsura deitou-se na estrada. Os amigos de Kṛṣṇa, os vaqueirinhos, pensavam que a forma do demônio era um dos belos lugares de Vṛndāvana. Por isso, eles quiseram entrar na boca desse píton gigantesco. A gigantesca figura do píton tornou-se o tema de seus divertimentos, e eles começaram a rir, confiantes de que, mesmo se essa figura fosse perigosa, Kṛṣṇa estava ali para protegê-los. Dessa maneira, eles seguiram rumo à boca da gigantesca figura.

Kṛṣṇa o Aghāsurovi všechno věděl, a chtěl proto své přátele zadržet, aby do démonovy tlamy nevstupovali. Mezitím však všichni pasáčci i se svými stády telat vstoupili do jeho otevřené tlamy. Kṛṣṇa zůstal venku a Aghāsura na Něho čekal. Chtěl zavřít tlamu, jakmile do ní Kṛṣṇa vstoupí, a tak všichni zemřou. Během svého čekání na Kṛṣṇu zatím chlapce nepolykal. Kṛṣṇa mezitím myslel na to, jak chlapce zachránit a Aghāsuru zabít. Nakonec tedy vešel do tlamy obrovitého asury, a když byl se svými přáteli uvnitř, zvětšil své tělo do takových rozměrů, že se asura začal dusit a zemřel. Poté Kṛṣṇa upřel na kamarády svůj nektarový pohled, přivedl je zpátky k životu a všichni, veselí a nezranění, vyšli ven. Kṛṣṇa tím dodal odvahy všem polobohům, kteří vyjádřili svou radost a štěstí. Žádný ničemný hříšník nemá naději na sāyujya-mukti neboli splynutí s Kṛṣṇovou září. Do těla Aghāsury však Nejvyšší Pán osobně vstoupil, a díky Jeho doteku dostal tento démon příležitost splynout se září Brahmanu, a tak dosáhnout sāyujya-mukti.

Kṛṣṇa sabia tudo sobre Aghāsura, de modo que tentou impedir que Seus amigos entrassem na boca do demônio, mas, enquanto isso, todos os vaqueirinhos, juntamente com seus grupos de bezerros, entraram na boca daquela gigantesca criatura. Kṛṣṇa estava esperando do lado de fora, e Aghāsura ficou aguardando Kṛṣṇa, pensando que, logo que Kṛṣṇa entrasse, ele fecharia sua boca para que todos morressem. Porque esperava por Kṛṣṇa, ele não engoliu os meninos. Nesse ínterim, Kṛṣṇa pensava em como salvar os meninos e matar Aghāsura. Então, Ele entrou na boca do gigantesco asura e, quando estava dentro da boca do demônio, juntamente com Seus amigos, Ele expandiu Seu corpo a uma extensão tal que o asura morreu por falta de ar. Depois disso, Kṛṣṇa, lançando sobre Seus amigos Seu olhar nectáreo, trouxe-os de volta à vida, e, cheios de alegria, todos saíram ilesos da grande boca. Assim, Kṛṣṇa encorajou todos os semideuses, e eles expressaram sua alegria e felicidade. Para uma pessoa perversa e pecaminosa, não existe a possibilidade de sāyujya-mukti, ou tornar-se uno com a refulgência de Kṛṣṇa, mas, como a Suprema Personalidade de Deus entrou no corpo de Aghāsura, esse demônio obteve, através de Seu contato, a oportunidade de imergir na refulgência Brahman e, dessa maneira, alcançar sāyujya-mukti.

V době, kdy se tato zábava odehrála, bylo Kṛṣṇovi pouhých pět let. Obyvatelé Vraji se o ní dozvěděli o rok později, když Mu bylo šest let a dosáhl věku paugaṇḍa. Parīkṣit Mahārāja se ptal: “Co bylo důvodem, že tato zábava vyšla najevo až po roce, a obyvatelé Vraji si přesto mysleli, že proběhla právě v ten den?” Touto otázkou dvanáctá kapitola končí.

Por ocasião deste passatempo, Kṛṣṇa tinha apenas cinco anos de idade. Um ano mais tarde, quando Ele tinha seis anos de idade e ingressou na faixa etária paugaṇḍa, este passatempo foi revelado aos habitantes de Vraja. Parīkṣit Mahārāja perguntou: “Como é que este passatempo foi revelado somente após um ano e, ainda assim, os habitantes de Vraja pensavam que ele fora realizado naquele mesmíssimo dia?” Feita essa pergunta, termina o décimo segundo capítulo.

Sloka 1:: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Ó králi, jednoho dne se Kṛṣṇa rozhodl, že posnídá na pikniku v lese. Vstal brzy ráno, zatroubil na svou trubku z kravského rohu a jejím nádherným zvukem probudil všechny pasáčky a telátka. Potom se Kṛṣṇa a chlapci, ženoucí každý své stádo telat před sebou, vydali z Vrajabhūmi do lesa.

VERSO 1:: Śukadeva Gosvāmī continuou: Ó rei, certo dia, Kṛṣṇa decidiu fazer de Seu desjejum um piquenique na floresta. Tendo despertado de manhã cedo, Ele soprou Sua corneta de chifre e, com seu belo som, despertou todos os vaqueirinhos e bezerros. Então, Kṛṣṇa e os meninos, mantendo seus respectivos grupos de bezerros diante deles, saíram de Vrajabhūmi rumo à floresta.

Sloka 2:: Tisíce chlapců tehdy vyšly před své domy ve Vrajabhūmi a přidaly se ke Kṛṣṇovi. Před sebou hnali své stovky a tisíce stád. Hoši byli překrásní a nesli si ranečky s jídlem, trubky, flétny a pruty na pohánění telat.

VERSO 2:: Naquele momento, centenas e milhares de vaqueirinhos saíram de seus respectivos lares em Vrajabhūmi e juntaram-se a Kṛṣṇa, mantendo diante deles centenas e milhares de grupos de bezerros. Os meninos eram muito belos, e estavam equipados com lancheiras, cornetas e varas para controlar os bezerros.

Sloka 3:: Společně s pasáčky a jejich stády vyšel Kṛṣṇa, který svolal neomezený počet telat. Všichni chlapci začali v hravé náladě dovádět v lese.

VERSO 3:: Juntamente com os vaqueirinhos e seus próprios grupos de bezerros, Kṛṣṇa partiu com um número ilimitado de bezerros reunidos. Então, todos os meninos começaram a se divertir na floresta com um espírito muito brincalhão.

Sloka 4:: Přestože byli hoši už ozdobeni od svých matek drahokamy kāca, lasturkami guñjā, perlami a zlatem, když přišli do lesa, ozdobili se ještě ovocem, zelenými listy, kyticemi květů, pavími pery a měkkými minerály.

VERSO 4:: Embora todos esses meninos já tivessem sido enfeitados por suas mães com adornos de kāca, guñjā, pérolas e ouro, ao entrarem na floresta, continuaram enfeitando-se com frutos, folhas verdes, ramalhetes de flores, penas de pavão e minerais suaves.

Sloka 5:: Pasáčci si navzájem kradli svoje ranečky s jídlem. Když nějaký hoch přišel na to, že mu ukradli raneček, ostatní mu ho hodili ještě dál, na nějaké vzdálené místo, a ti, kteří stáli tam, ho hodili ještě dál. Když z toho byl majitel nešťastný, ostatní chlapci se smáli, on pak začal plakat a dostal raneček zpátky.

VERSO 5:: Todos os vaqueirinhos costumavam roubar as lancheiras uns dos outros. Quando um menino notava que sua lancheira fora levada, os outros meninos atiravam-na bem longe, a um lugar mais distante, e aqueles que ali estavam atiravam-na ainda mais longe. Quando o proprietário da lancheira ficava desapontado, os outros meninos riam, o proprietário chorava e, então, a lancheira lhe era devolvida.

Sloka 6:: Někdy se Kṛṣṇa poněkud vzdálil, aby se pokochal krásou lesa. Všichni ostatní chlapci pak utíkali za Ním, a každý z nich volal: “Já přiběhnu ke Kṛṣṇovi a dotknu se Ho jako první! Já se dotknu Kṛṣṇy první!” Znovu a znovu se dotýkali Kṛṣṇy, a tak se radovali ze života.

VERSO 6:: Certas vezes, Kṛṣṇa ia a um lugar um pouco distante para apreciar a beleza da floresta. Então, todos os outros meninos corriam para acompanhá-lO, cada um dizendo: “Serei eu quem correrá mais depressa e tocará Kṛṣṇa! Tocarei Kṛṣṇa primeiro!” Dessa maneira, eles desfrutavam da vida, repetidas vezes tocando em Kṛṣṇa.

Sloka 7-11:: Chlapci se věnovali různým hrám. Někteří pískali na flétny a jiní troubili na trubky z rohů. Někteří napodobovali bzučení čmeláků a jiní hlasy kukaček. Někteří hoši napodobovali letící ptáky tak, že běželi za jejich stíny na zemi, někteří napodobovali ladné pohyby a půvabné pózy labutí, jiní tiše usedali vedle volavek a další napodobovali tanec pávů. Někteří chlapci vábili mladé opice na stromech, někteří skákali na stromy jako opice, někteří se jako opice šklebili a jiní zase přeskakovali z větve na větev. Někteří chlapci šli k peřejím, kde společně s žábami skákali přes řeku, a smáli se, když ve vodě uviděli svůj odraz. Proklínali také ozvěny svých hlasů. Tak si pasáčkové hrávali s Kṛṣṇou, jenž je zdrojem záře Brahmanu pro jñānī, kteří chtějí s touto září splynout, jenž je Nejvyšší Osobností Božství pro oddané, kteří přijali, že jsou věčnými služebníky, a pro obyčejné lidi je jen dalším obyčejným dítětem. Pasáčkové krav, kteří nahromadili výsledky zbožných činností z mnoha životů, se mohli s Nejvyšší Osobností Božství přátelit. Kdo může popsat jejich štěstí?

VERSOS 7-11:: Todos os meninos tinham diferentes ocupações. Alguns sopravam suas flautas, e outros soavam cornetas de chifre. Alguns imitavam o zumbido das abelhas, e outros imitavam a voz do cuco. Alguns meninos imitavam aves em pleno voo, correndo atrás das sombras que as aves projetavam sobre o chão. Alguns imitavam os belos movimentos e atraentes poses dos cisnes. Alguns se sentavam silenciosamente com os patos, e outros imitavam a dança dos pavões. Alguns meninos atraíam jovens macacos nas árvores. Alguns pulavam nas árvores, imitando os macacos. Alguns faziam caretas, como os macacos costumam fazer, enquanto outros pulavam de galho em galho. Alguns meninos iam até as cascatas e cruzavam o rio, pulando com as rãs, e, quando viam seus próprios reflexos na água, eles riam. Eles também censuravam o som de seus próprios ecos. Dessa maneira, todos os vaqueirinhos costumavam brincar com Kṛṣṇa, que é a fonte da refulgência Brahman para os jñānīs que desejam imergir nessa refulgência, que é a Suprema Personalidade de Deus para os devotos que aceitaram a eterna atitude de serviço, e que, para as pessoas comuns, não passa de outra criança comum. Os vaqueirinhos, tendo acumulado os resultados de atividades piedosas por muitas vidas, eram capazes de ter essa associação com a Suprema Personalidade de Deus. Como alguém pode explicar a grande fortuna deles?

Sloka 12:: Yogīni se po mnoho životů podrobují přísné askezi, když nacvičují obtížná stádia yama, niyama, āsana či prāṇāyāma. Ale i když se časem dokonale naučí ovládat mysl, přesto nebudou moci vychutnat ani částečku prachu z lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství. Co potom říci o nesmírném štěstí obyvatel Vrajabhūmi, Vṛndāvanu, s nimiž Nejvyšší Pán osobně žil a kteří Ho vídali tváří v tvář?

VERSO 12:: Os yogīs talvez se submetam a rigorosas austeridades e penitências por muitos nascimentos, praticando yama, niyama, āsana e prāṇāyāma, nenhuma das quais é fácil de ser realizada. Entretanto, no decorrer do tempo, mesmo quando esses yogīs alcançam a perfeição e controlam a mente, são incapazes de saborear mesmo uma só partícula de poeira dos pés de lótus da Suprema Personalidade de Deus. Então, como podemos descrever a grande fortuna dos habitantes de Vrajabhūmi, Vṛndāvana, com quem a Suprema Personalidade de Deus conviveu pessoalmente e que viram o Senhor face a face?

Sloka 13:: Můj milý králi Parīkṣite, poté se tam objevil velký démon jménem Aghāsura, na jehož smrt čekali i polobozi. Polobozi pili nektar každý den, ale přesto měli z tohoto velkého démona strach, a čekali, kdy zemře. Tento démon nemohl snést transcendentální radost, kterou pasáčci v lese zažívali.

VERSO 13:: Meu querido rei Parīkṣit, em seguida, apareceu ali um grande demônio chamado Aghāsura, cuja morte era aguardada até mesmo pelos semideuses. Muito embora os semideuses bebessem néctar todos os dias, eles temiam esse grande demônio e ansiavam vê-lo morrer. Esse demônio não podia tolerar o prazer transcendental que os vaqueirinhos desfrutavam na floresta.

Sloka 14:: Aghāsura, jehož poslal Kaṁsa, byl mladším bratrem Pūtany a Bakāsury. Proto když přišel a spatřil Kṛṣṇu v čele všech pasáčků, pomyslel si: “Tento Kṛṣṇa zabil mou sestru a mého bratra, Pūtanu a Bakāsuru. Pro jejich potěšení tedy usmrtím já Jeho i s Jeho pomocníky, ostatními pasáčky.”

VERSO 14:: Aghāsura, que fora enviado por Kaṁsa, era o irmão mais novo de Pūtanā e Bakāsura. Portanto, quando ele veio e viu Kṛṣṇa na frente de todos os vaqueirinhos, ele pensou: “Este Kṛṣṇa matou minha irmã e meu irmão, Pūtanā e Bakāsura. Portanto, para o agrado de ambos, matarei este Kṛṣṇa, juntamente com Seus assistentes, os outros vaqueirinhos.”

Sloka 15:: Aghāsura uvažoval: “Pokud se mi nějak povede, aby Kṛṣṇa a Jeho společníci posloužili jako poslední oběť sezamu a vody za odešlé duše mého bratra a sestry, pak obyvatelé Vrajabhūmi, pro něž jsou tito chlapci vším, automaticky zemřou. Kde není život, tam není tělo zapotřebí. Když tedy budou jejich synové mrtví, všichni obyvatelé Vraji přirozeně zahynou.”

VERSO 15:: Aghāsura pensou: Se, de alguma maneira, eu conseguir fazer com que Kṛṣṇa e Seus associados sirvam de última oferenda de gergelim e água para as almas de meu irmão e de minha irmã que partiram, então os habitantes de Vrajabhūmi, para quem esses meninos são a vida e alma, automaticamente morrerão. Se não há vida, pode-se dispensar o corpo; consequentemente, quando seus filhos estiverem mortos, naturalmente todos os habitantes de Vraja morrerão.

Sloka 16:: Když ničemný Aghāsura učinil toto rozhodnutí, proměnil se v obrovskou krajtu, která byla široká jako velká hora a dlouhá třináct kilometrů. V tomto nevídaném hadím těle otevřel tlamu, takže vypadala jako velká jeskyně v horách, a lehl si na cestu s očekáváním, že Kṛṣṇu a Jeho společníky pasáčky spolkne.

VERSO 16:: Após tomar essa decisão, o astucioso Aghāsura assumiu a forma de um enorme píton, da largura de uma grande montanha e medindo treze quilômetros de comprimento. Tendo assumido esse maravilhoso corpo de serpente, ele abriu sua boca como se esta fosse uma grande caverna nas montanhas e deitou-se na estrada, esperando pela oportunidade de engolir Kṛṣṇa e Seus associados, os vaqueirinhos.

Sloka 17:: Jeho dolní pysk spočíval na zemi a horní se dotýkal mraků na nebi. Okraje jeho tlamy připomínaly stěny velké jeskyně uvnitř hory a nitro jeho tlamy bylo tak tmavé, jak je to jen vůbec možné. Jeho jazyk se podobal široké cestě, jeho dech žhnul jako horký vítr a oči mu plály jako oheň.

VERSO 17:: Seu lábio inferior repousava na superfície da Terra, e seu lábio superior tocava as nuvens no céu. Os cantos de sua boca pareciam os lados de uma grande caverna na montanha, e a parte intermediária de sua boca era o mais escuro possível. Sua língua parecia uma larga estrada, sua respiração exalava um vento morno, e seus olhos ardiam como o fogo.

Sloka 18:: Když chlapci viděli tuto démonovu úžasnou podobu, jež připomínala velkou krajtu, mysleli si, že je to dozajista jedna z přírodních krás Vṛndāvanu. Potom je napadlo, že se to podobá tlamě velké krajty. Jinými slovy-chlapci si mysleli, že je to socha zpodobňující velkou krajtu, určená k jejich zábavám, a ničeho se nebáli.

VERSO 18:: Ao verem esta maravilhosa forma do demônio, que parecia um grande píton, os meninos pensavam tratar-se de um belo cenário de Vṛndāvana. Depois, imaginaram que aquilo parecia a boca de um grande píton. Em outras palavras, os meninos, não sentindo nenhum medo, pensavam que era uma estátua que, em forma de um grande píton, fora feita para alegrar os seus passatempos.

Sloka 19:: Hoši říkali: “Milí kamarádi, je ten tvor mrtvý, nebo je to doopravdy živá krajta s doširoka otevřenou tlamou, která nás chce všechny spolknout? Vyjasněte prosím tyto pochyby.”

VERSO 19:: Os meninos disseram: Queridos amigos, acaso esta criatura está morta, ou se trata, na verdade, de uma serpente viva, com sua boca escancarada apenas para engolir todos nós? Por favor, esclareçamos esta dúvida.

Sloka 20:: Nakonec došli k závěru: “Milí přátelé, to je určitě zvíře, které tady na nás číhá! Jeho horní pysk připomíná mrak zabarvený do ruda slunečním světlem a jeho dolní pysk načervenalý stín mraku.”

VERSO 20:: Enfim, chegaram à seguinte conclusão: Queridos amigos, certamente se trata de um animal sentado aqui para engolir cada um de nós. Seu lábio superior parece uma nuvem avermelhada pelo brilho do Sol, e seu lábio inferior parece as avermelhadas sombras de uma nuvem.

Sloka 21:: “Dvě prohlubně nalevo a napravo, podobající se jeskyním v horách, jsou koutky jeho tlamy a ty vysoké štíty hor jsou jeho zuby.”

VERSO 21:: À esquerda e à direita, as duas depressões semelhantes a cavernas de montanha são os cantos de sua boca, e os altos picos das montanhas são seus dentes.

Sloka 22:: “Jazyk tohoto zvířete svou délkou a šířkou připomíná širokou cestu a vnitřek jeho tlamy je velice temný, jako jeskyně uvnitř hory.”

VERSO 22:: Em largura e comprimento, a língua do animal se assemelha a uma larga estrada, e o interior de sua boca é muitíssimo escuro, como a caverna de uma montanha.

Sloka 23:: “Ten horký ohnivý vítr je dech vycházející z jeho chřtánu, který páchne po hořícím mase všech těch mrtvých těl, jež doposud sežral.”

VERSO 23:: O vento quente e ardente é a respiração que provém de sua boca, que exala o mau cheiro de carne queimada devido a todos os cadáveres que ele comeu.

Sloka 24:: Potom chlapci řekli: “To nás tento živý tvor přichází spolknout? Pokud to udělá, přijde okamžitě o život, stejně jako Bakāsura.” Pohlédli na nádherný obličej Kṛṣṇy, Bakāsurova nepřítele, a s hlasitým smíchem a tleskáním vešli do tlamy krajty.

VERSO 24:: Então, os meninos disseram: “Será que esta criatura viva veio engolir-nos? Se ela tomar essa atitude, será imediatamente morta como Bakāsura. Então, eles olharam para o belo rosto de Kṛṣṇa, o inimigo de Bakāsura, e, rindo alto e batendo palmas, entraram na boca do píton.

Sloka 25:: Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, jenž jako antaryāmī neboli Nadduše sídlí v srdci každého, slyšel, jak si spolu hoši o nepravé krajtě povídají. Nevěděli, že to byl ve skutečnosti Aghāsura, démon, který vypadal jako had. Kṛṣṇovi to bylo známo, a proto chtěl svým společníkům vstup do démonovy tlamy zakázat.

VERSO 25:: A Suprema Personalidade de Deus, Śrī Kṛṣṇa, que como o antaryāmī, a Superalma, está situado no âmago do coração de todos, ouviu os meninos falando entre si sobre o píton artificial. Eles não sabiam que ele, na realidade, era Aghāsura, um demônio que aparecera como um píton. Mas Kṛṣṇa, sabendo disso, queria impedir que Seus companheiros entrassem na boca do demônio.

Sloka 26:: Zatímco Kṛṣṇa přemýšlel, jak je zastaví, všichni pasáčci již mezitím vešli do útrob démona. Démon je však nespolkl, protože myslel na své příbuzné, zabité Kṛṣṇou, a jen čekal, až do jeho tlamy vstoupí také Kṛṣṇa.

VERSO 26:: Nesse ínterim, enquanto Kṛṣṇa tentava descobrir um jeito de impedi-los, todos os vaqueirinhos entraram na boca do demônio. O demônio, entretanto, não os engoliu, pois estava pensando em seus parentes mortos por Kṛṣṇa e simplesmente aguardava Kṛṣṇa entrar em sua boca.

Sloka 27:: Kṛṣṇa viděl, že všichni pasáčkové, kteří neznali žádného jiného Pána než Jeho, se Mu vymkli z ruky a byli bezmocní, neboť vstoupili jako stébla do ohně v břiše Aghāsury, jenž představoval zosobněnou smrt. Kṛṣṇa nemohl snést odloučení od svých kamarádů pasáčků. Jako kdyby viděl, že to zařídila Jeho vnitřní energie, byl na okamžik udivený a nejistý, co má dělat.

VERSO 27:: Kṛṣṇa viu que todos os vaqueirinhos, que conheciam apenas a Ele como seu Senhor, acabavam de escapar de Suas mãos e estavam desamparados, entrando como palhas no fogo do abdômen de Aghāsura, que era a morte personificada. Para Kṛṣṇa, era intolerável separar-Se de Seus amigos, os vaqueirinhos. Portanto, como se percebesse aquilo como um ato de Sua potência interna, Kṛṣṇa, por um momento, ficou espantado e sem saber o que fazer.

Sloka 28:: Co by se mělo udělat? Jak mohlo být obojí-zabití démona i záchrana oddaných-provedeno zároveň? Kṛṣṇa, jenž má neomezenou moc, se rozhodl počkat na vhodnou příležitost, kdy zároveň zachrání chlapce a zabije démona. Potom vešel do Aghāsurovy tlamy.

VERSO 28:: Agora, o que se há de fazer? Como matar este demônio e salvar os devotos ao mesmo tempo? Kṛṣṇa, tendo potência ilimitada, decidiu descobrir uma maneira inteligente pela qual pudesse salvar os meninos e matar o demônio simultaneamente. Foi então que Ele entrou na boca de Aghāsura.

Sloka 29:: Když Kṛṣṇa vstoupil do Aghāsurových úst, polobozi skrytí za mraky volali: “Běda! Běda!” Přátelé Aghāsury, jako Kaṁsa a další démoni, však jásali.

VERSO 29:: Quando Kṛṣṇa entrou na boca de Aghāsura, os semideuses, escondidos atrás das nuvens, exclamaram: “Ai de nós! Ai de nós!” Mas os amigos de Aghāsura, tais como Kaṁsa e outros demônios, ficaram jubilosos.

Sloka 30:: Když nepřemožitelný Nejvyšší Pán Kṛṣṇa slyšel polobohy za mraky sténat “Běda! Běda!”, ihned se v démonově krku zvětšil, aby sebe i své společníky před démonem, který je chtěl rozdrtit, zachránil.

VERSO 30:: Quando a invencível Suprema Personalidade de Deus, Kṛṣṇa, ouviu os semideuses gritando “Ai de nós! Ai de nós!” por detrás das nuvens, Ele de imediato Se agigantou dentro da garganta do demônio, simplesmente para salvar-Se, bem como salvar os vaqueirinhos, Seus companheiros, do demônio que queria esmagá-los.

Sloka 31:: Poté, když Kṛṣṇa zvětšil své tělo, zvětšil je do obrovské velikosti i démon, ale přesto mu došel dech a udusil se. Chvíli koulel očima, a pak mu vylezly z důlků. Jeho životní vzduch však neměl kudy uniknout, a proto nakonec vyrazil ven otvorem na vrcholku démonovy hlavy.

VERSO 31:: Depois, porque Kṛṣṇa aumentara o tamanho de Seu corpo, o demônio estendeu seu próprio corpo a um tamanho muito grande. Entretanto, com sua respiração interrompida, ele ficou sufocado, e seus olhos, esbugalhados, giraram de um lado para o outro. O ar vital do demônio, porém, não conseguia escapar por nenhuma saída, até que saiu através de um orifício no topo da cabeça do demônio.

Sloka 32:: Když všechen démonův životní vzduch vyprchal tímto otvorem na vrcholu hlavy, Kṛṣṇa pohlédl na mrtvá telátka a pasáčky a přivedl je zpátky k životu. Poté Mukunda, jenž dává vysvobození, vyšel se svými přáteli a telátky ven z démonovy tlamy.

VERSO 32:: Quando todo o ar vital do demônio passou por aquele orifício no topo de sua cabeça, Kṛṣṇa lançou Seu olhar para os bezerros e vaqueirinhos mortos e os ressuscitou. Então, Mukunda, que pode conceder a liberação a todos, saiu da boca do demônio com Seus amigos e os bezerros.

Sloka 33:: Z těla obrovské krajty vyšlehla oslňující záře, jež osvětlovala všechny světové strany, a zůstala ve své individuální totožnosti na nebi tak dlouho, dokud Kṛṣṇa nevyšel z tlamy zdechliny. Potom před zraky všech polobohů tato záře vstoupila do Kṛṣṇova těla.

VERSO 33:: Do corpo do gigantesco píton, surgiu uma refulgência deslumbrante, iluminando todas as direções, e permaneceu individualmente no céu até Kṛṣṇa sair da boca do cadáver. Então, sob o olhar de todos os semideuses, essa refulgência entrou no corpo de Kṛṣṇa.

Sloka 34:: Všichni se radovali. Polobozi začali shazovat květy z Nandana-kānany, nebeské tanečnice se roztančily a Gandharvové, kteří jsou proslulí svým zpěvem, pěli oslavné písně. Bubeníci začali tlouct na kotle a brāhmaṇové přednášeli védské hymny. Všichni, na nebi i na Zemi, tak začali vykonávat své povinnosti, aby oslavili Pána.

VERSO 34:: Em seguida, estando todos satisfeitos, os semideuses começaram a derramar flores de Nandana-kānana, as dançarinas celestiais começaram a dançar, e os Gandharvas, que são famosos cantores, ofereceram canções oracionais. Os percussionistas começaram a bater seus timbales, e os brahmaṇas ofereceram hinos védicos. Dessa maneira, tanto no céu quanto na Terra, todos começaram a realizar seus deveres pessoais, glorificando o Senhor.

Sloka 35:: Když Pán Brahmā slyšel hudbu, písně a volání “Jaya! Jaya!”, jež doprovázely podivuhodnou slavnost probíhající poblíž jeho planety, ihned tam sestoupil, aby se na ni podíval. Při pohledu na velkolepé oslavování Pána Kṛṣṇy byl naprosto ohromen.

VERSO 35:: Ao tomar conhecimento da maravilhosa cerimônia que ocorria perto de seu planeta, acompanhada de música, canções e sons de “Jaya! Jaya!”, o senhor Brahmā imediatamente desceu para assistir à solenidade. Ao ver tanta glorificação ao Senhor Kṛṣṇa, ele ficou completamente atônito.

Sloka 36:: Ó králi Parīkṣite, když Aghāsurovo tělo v podobě krajty vyschlo a zbyla z něho jen obrovská kůže, stalo se pro obyvatele Vṛndāvanu úžasným výletním místem a zůstalo jím na velmi dlouhou dobu.

VERSO 36:: Ó rei Parīkṣit, quando o corpo de píton de Aghāsura definhou, restando apenas uma grande pele, tornou-se um lugar maravilhoso para os habitantes de Vṛndāvana visitarem, e permaneceu nesse estado por muitíssimo tempo.

Sloka 37:: Tato událost, při které Kṛṣṇa zachránil sebe a své společníky před smrtí a vysvobodil Aghāsuru, jenž se proměnil v krajtu, se odehrála v době, kdy bylo Kṛṣṇovi pět let. Ve Vrajabhūmi vyšla na světlo o rok později, jako kdyby se udála právě toho dne.

VERSO 37:: Este incidente em que Kṛṣṇa salvou da morte a Si mesmo e Seus amigos e libertou Aghāsura, que assumira a forma de um píton, aconteceu quando Kṛṣṇa tinha cinco anos de idade. Após um ano, ele foi revelado em Vrajabhūmi como se tivesse ocorrido naquele mesmo dia.

Sloka 38:: Kṛṣṇa je příčina všech příčin. Všechny příčiny a následky v hmotném světě, významnější i ty méně významné, jsou stvořeny Nejvyšším Pánem, původním vládcem. Když se Kṛṣṇa zjevil jako syn Nandy Mahārāje a Yaśody, učinil tak ze své bezpříčinné milosti. Nebylo tedy pro Něho na tom, že projevil svůj neomezený majestát, nic úžasného. Jeho milost byla tak velká, že dokonce i Aghāsura, nejhříšnější darebák, se mohl stát jedním z Jeho společníků a dosáhnout sārūpya-mukti, což je pro hmotně znečištěné osoby nedosažitelné.

VERSO 38:: Kṛṣṇa é a causa de todas as causas. As causas e os efeitos do mundo material, tanto superiores quanto inferiores, são todos criados pelo Senhor Supremo, o controlador original. Ao aparecer como o filho de Nanda Mahārāja e Yaśodā, Kṛṣṇa agiu através de Sua misericórdia imotivada. Portanto, o fato de Ele manifestar Sua opulência ilimitada não foi nenhum feito maravilhoso. Na verdade, Ele mostrou tamanha misericórdia que mesmo Aghāsura, o mais pecaminoso canalha, elevou-se à posição na qual se tornou um de Seus associados e alcançou sārūpya-mukti, o que é realmente impossível de ser alcançado por parte de pessoas materialmente contaminadas.

Sloka 39:: Pokud někdo byť jen jednou, nebo dokonce i z přinucení umístí do své mysli podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, může milostí Kṛṣṇy stejně jako Aghāsura dosáhnout nejvyššího osvobození. Co potom říci o těch, do jejichž srdcí Nejvyšší Osobnost Božství vstoupí, když se zjeví jako inkarnace, nebo o těch, kteří neustále myslí na lotosové nohy Pána, jenž je zdrojem transcendentální blaženosti všech živých bytostí a zcela odstraňuje veškerou iluzi?

VERSO 39:: Se mesmo apenas uma vez ou mesmo à força alguém introduz a forma da Suprema Personalidade de Deus em sua mente, ele pode alcançar a salvação suprema através da misericórdia de Kṛṣṇa, como aconteceu com Aghāsura. O que se pode dizer, então, daqueles em cujo coração a Suprema Personalidade de Deus entra ao aparecer como uma encarnação, ou daqueles que sempre pensam nos pés de lótus do Senhor, que é a fonte da bem-aventurança transcendental de todas as entidades vivas e por quem toda a ilusão é inteiramente removida?

Sloka 40:: Śrī Sūta Gosvāmī pravil: “Ó učení světci, dětské zábavy Śrī Kṛṣṇy jsou naprosto úžasné. Mahārāja Parīkṣit ovládl nasloucháním o těchto zábavách Kṛṣṇy, který ho zachránil v lůně jeho matky, svou mysl a znovu se otázal Śukadevy Gosvāmīho, aby mohl o těchto ctnostných činnostech naslouchat dále.”

VERSO 40:: Śrī Sūta Gosvāmī disse: Ó santos eruditos, os passatempos infantis de Śrī Kṛṣṇa são muito maravilhosos. Mahārāja Parīkṣit, após ouvir sobre esses passatempos de Kṛṣṇa, que o salvou quando ele estava no ventre de sua mãe, ficou fixo em sua mente e voltou a pedir que Śukadeva Gosvāmī falasse sobre essas atividades piedosas.

Sloka 41:: Mahārāja Parīkṣit se zeptal: “Ó velký mudrci, jak mohlo být to, co bylo učiněno v minulosti, vyprávěno, jako kdyby se to dělo v přítomnosti? Pán Śrī Kṛṣṇa projevil tuto zábavu, při níž zabil Aghāsuru, ve svém věku kaumāra. Jak potom mohli chlapci nyní, když byl ve věku paugaṇḍa, líčit tuto událost, jako kdyby se odehrála nedávno?”

VERSO 41:: Mahārāja Parīkṣit perguntou: Ó grande sábio, por que os acontecimentos passados foram descritos como episódios atuais? Durante Sua idade kaumāra, o Senhor Śrī Kṛṣṇa realizou este passatempo em que Ele mata Aghāsura. Por que, então, durante Sua idade paugaṇḍa, os meninos descreveram este incidente como tendo acontecido recentemente?

Sloka 42:: “Ó největší yogīne, můj duchovní mistře, prosím, vysvětli, proč se to stalo. Jsem na to velice zvědavý. Myslím, že to nebylo nic jiného než další iluze způsobená Kṛṣṇou.”

VERSO 42:: Ó maior dos yogīs, meu mestre espiritual, por favor, descreve por que isso aconteceu. Estou muito curioso em relação a isso. Acredito que não foi nada além de outra ilusão causada por Kṛṣṇa.

Sloka 43:: “Ó můj pane a duchovní učiteli, i když jsme nejnižší z kṣatriyů, jsme požehnaní, protože máme příležitost od tebe neustále slyšet nektar vyprávění o ctnostných činnostech Nejvyšší Osobnosti Božství.”

VERSO 43:: Ó meu senhor, meu mestre espiritual, embora eu seja o mais baixo dos kṣatriyas, sou glorificado e beneficiado porque tenho a oportunidade de sempre ouvir-te falar sobre o néctar das atividades piedosas da Suprema Personalidade de Deus.

Sloka 44:: Sūta Gosvāmī řekl: “Ó Śaunako, největší ze světců a oddaných, když se Mahārāja Parīkṣit takto otázal Śukadevy Gosvāmīho, ten si v srdci okamžitě vzpomněl na témata spojená s Kṛṣṇou a navenek ztratil kontakt s funkcemi svých smyslů. Poté jen s velkými potížemi obnovil své vnější smyslové vnímání a začal Mahārājovi Parīkṣitovi přednášet kṛṣṇa-kathā.”

VERSO 44:: Sūta Gosvāmī disse: Ó Śaunaka, maior entre os santos e devotos, quando Mahārāja Parīkṣit fez a Śukadeva Gosvāmī essa pergunta, Śukadeva Gosvāmī, imediatamente se lembrando dos tópicos sobre Kṛṣṇa presentes no âmago de seu coração, perdeu externamente o contato com as ações dos seus sentidos. Em seguida, com grande dificuldade, ele recuperou sua percepção sensorial externa e começou a falar a Mahārāja Parīkṣit sobre kṛṣṇa-kathā.