Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 8.204-205
Verš
sakhī-bhāve ye tāṅre kare anugati
sei sādhya pāite āra nāhika upāya
Synonyma
sakhī vinā — bez gopī; ei līlāya — v těchto zábavách; anyera — jiných; nāhi — není; gati — vstup; sakhī-bhāve — v náladě gopī; ye — každý, kdo; tāṅre — Pána Śrī Kṛṣṇu; kare — činí; anugati — následování; rādhā-kṛṣṇa — pro Rādhu a Kṛṣṇu; kuñja-sevā — služby v kuñjích neboli vrindávanských zahradách; sādhya — cíl; sei pāya — dostane; sei — tento; sādhya — výsledek; pāite — obdržet; āra — jiný; nāhika — není; upāya — způsob.
Překlad
„Bez pomoci gopī nelze do těchto zábav vstoupit. Sloužit Śrī Śrī Rādě a Kṛṣṇovi ve vrindávanských hájích může jedině ten, kdo Pána uctívá v extázi gopī a následuje jejich příkladu. Teprve potom porozumí milostné lásce mezi Rādhou a Kṛṣṇou. Jiný způsob pochopení neexistuje.“
Význam
Prostředkem k návratu domů, zpátky k Bohu, je oddaná služba. Každý má však ve službě Pánu jinou chuť. Někdo může chtít sloužit Pánu v náladě služebníka (dāsya-rasa), přítele (sakhya-rasa) nebo rodiče (vātsalya-rasa), ale žádná z těchto nálad člověku neumožní vstoupit do služby Pánu ve vztahu milostné lásky. K dosažení takové služby je třeba následovat příklad gopī v extázi sakhī-bhāvy. Jedině tehdy lze porozumět transcendentální náladě milostné lásky.
V Ujjvala-nīlamaṇi (Sakhī-prakaraṇa 1) Śrīla Rūpa Gosvāmī radí:
samyag vistārikā sakhī
viśrambha-ratna-peṭī ca
Ten, kdo zvětšuje Kṛṣṇovu milostnou lásku a Jeho požitek s gopīmi, se nazývá sakhī. Taková osoba je v milostných zábavách důvěrnou gopī. Tyto pomocnice jsou jako drahokamy v podobě Kṛṣṇových důvěrných společnic. Skutečné poslání sakhī je popsáno v Ujjvala-nīlamaṇi (Sakhī-prakaraṇa 88–91) takto:
tayor āsakti-kāritā
abhisāro dvayor eva
sakhyāḥ kṛṣṇe samarpaṇam
chidra-saṁvṛtir etasyāḥ paty-ādeḥ parivañcanā
tayor dvayor upālambhaḥ sandeśa-preṣaṇaṁ tathā
V Kṛṣṇových milostných zábavách je Kṛṣṇa hrdina (nāyaka) a Rādhikā je hrdinka (nāyikā). Prvním posláním gopī je opěvovat slávu hrdiny i hrdinky. Druhým posláním je postupně vytvářet situace, ve kterých je hrdina přitahován hrdinkou a naopak. Jejich třetím posláním je přivést oba k tomu, aby se chtěli sejít. Čtvrtým posláním je odevzdat se Kṛṣṇovi, pátým je vytvořit veselou atmosféru, šestým je ujistit Je, že si mohou užívat svých zábav, sedmým je hrdinu i hrdinku obléci a ozdobit, osmým je mistrně vyjadřovat Jejich touhy, devátým je utajovat chyby hrdinky, desátým je klamat své manžely a jiné příbuzné, jedenáctým posláním je vzdělávat, dvanáctým je umožnit hrdinovi a hrdince, aby se mohli setkat ve správný čas, třináctým je hrdinu i hrdinku ovívat, čtrnáctým je někdy hrdinu a hrdinku pokárat, patnáctým je rozproudit konverzaci a šestnáctým je různými způsoby chránit hrdinku.
Někteří materialističtí sahajiyové, kteří nemohou zábavy Rādhy a Kṛṣṇy pochopit, si vytvářejí svoje vlastní životní styly bez odkazu na jakoukoliv autoritu. Takovým sahajiyům se říká sakhī-bhekī a někdy také gaura-nāgarī. Věří, že hmotné tělo, jež se může stát potravou šakalů a psů, je něčím, čeho by si Kṛṣṇa mohl užívat. Proto uměle zdobí svá hmotná těla, aby přivábili Kṛṣṇu, a myslí si o sobě, že jsou sakhī. Kṛṣṇu však umělé zdobení hmotného těla nikdy nepřitahuje. Co se týče Śrīmatī Rādhārāṇī a Jejích přítelkyň gopī, jejich těla, domovy, oblečení, ozdoby, úsilí i činnosti jsou duchovní, protože to vše slouží k uspokojení duchovních smyslů Kṛṣṇy. Ve skutečnosti jsou Kṛṣṇovi tak milé a drahé, že vlivu Śrīmatī Rādhārāṇī a Jejích přítelkyň zcela podléhá. Ony nemají nic společného s čímkoliv světským v rámci čtrnácti planetárních soustav tohoto vesmíru. Přestože Kṛṣṇa přitahuje všechny, sám je přitahován gopīmi a Śrīmatī Rādhārāṇī.
Nikdo by se neměl nechat svést mentálními výmysly a považovat svoje hmotné tělo za dokonalé a sebe za sakhī. To je něco jako ahaṅgrahopāsanā, kdy māyāvādī uctívají svoje vlastní tělo jako Nejvyššího. Śrīla Jīva Gosvāmī varoval materialisty, aby se vzdali těchto představ. Upozornil také, že považovat se za jednoho ze společníků Nejvyššího bez následování příkladu gopī je stejný přestupek jako považovat se za Nejvyššího. Takové uvažování je aparādha. Člověk musí praktikovat život ve Vrindávanu nasloucháním o rozhovorech gopī s Kṛṣṇou. Nikdo by se však neměl považovat za gopī, protože to je nepřístojné.