Skip to main content
Knihovna » Bhagavad-gītā taková, jaká je » Kapitola sedmá

TEXT 8

STIH 8

Verš

Tekst

raso ’ham apsu kaunteya
prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ
praṇavaḥ sarva-vedeṣu
śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu
raso ’ham apsu kaunteya
prabhāsmi śaśi-sūryayoḥ
praṇavaḥ sarva-vedeṣu
śabdaḥ khe pauruṣaṁ nṛṣu

Synonyma

Synonyms

rasaḥ — chuť; aham — Já; apsu — ve vodě; kaunteya — ó synu Kuntī; prabhā — světlo; asmi — jsem; śaśi-sūryayoḥ — měsíce a slunce; praṇavaḥ — tři písmena, a-u-m; sarva — ve všech; vedeṣu — Vedách; śabdaḥ — zvuková vibrace; khe — v éteru; pauruṣam — schopnost; nṛṣu — v lidech.

rasaḥ – okus; aham – Ja; apsu – vode; kaunteya – o Kuntīn sine; prabhā – svjetlost; asmi – Ja sam; śaśi-sūryayoḥ – Mjeseca i Sunca; praṇavaḥ – tri slova a-u-m; sarva – u svim; vedeṣu – Vedama; śabdaḥ – zvučna vibracija; khe – u eteru; pauruṣam – sposobnost; nṛṣu – u ljudima.

Překlad

Translation

Jsem chuť vody, synu Kuntī, jsem světlo slunce a měsíce, slabika oṁ ve védských mantrách, zvuk v éteru a schopnost v člověku.

O Kuntīn sine, Ja sam okus vode, svjetlost Sunca i Mjeseca, slog oṁ u vedskim mantrama, zvuk u eteru i sposobnost u čovjeku.

Význam

Purport

Tento verš vysvětluje, jak je Pán všudypřítomný prostřednictvím svých rozmanitých hmotných a duchovních energií. Na počátku Ho lze vnímat skrze Jeho různé energie a tím realizovat Jeho neosobní aspekt. Tak jako je polobůh vládnoucí Slunci osoba, kterou je možné vnímat skrze její všepronikající energii (sluneční svit), lze i Pána vnímat prostřednictvím Jeho energií, které se šíří všude, přestože On sám zůstává ve svém věčném sídle. Působícím principem vody je její chuť. Mořská voda nikomu nechutná, protože v ní je čistá chuť vody smíšená se solí. Voda je lákavá s ohledem na čistotu své chuti a její čistá chuť je jednou z energií Pána. Impersonalista vnímá přítomnost Pána ve vodě skrze její chuť a personalista rovněž oslavuje Pána, že tak laskavě poskytuje člověku chutnou vodu k uhašení žízně. Takto lze vnímat Nejvyššího. Osobní a neosobní filozofie ve skutečnosti nejsou v rozporu. Ten, kdo zná Boha, ví, že neosobní i osobní pojetí jsou současně přítomny ve všem a že si to neodporuje. Proto Pán Caitanya zavedl své vznešené učení o současné totožnosti a rozdílnosti (acintya bheda a abheda-tattva).

SMISAO: Ovaj stih objašnjava kako Gospodin sve prožima Svojim različitim materijalnim i duhovnim energijama. Svevišnjega Gospodina na početku možemo opaziti po Njegovim različitim energijama i na taj način spoznajemo Njegov neosobni vid. Kao što poluboga Sunca opažamo po njegovoj sveprožimajućoj energiji, sunčevoj svjetlosti, tako Gospodina, premda se nalazi u Svom vječnom prebivalištu, opažamo po Njegovim sveprožimajućim energijama. Okus je aktivno načelo vode. Nitko ne voli piti morsku vodu, jer je čisti okus vode pomiješan sa solju. Privlačnost prema vodi ovisi o čistoći okusa, koji je jedna od Gospodinovih energija. Impersonalist opaža Gospodinovu nazočnost u vodi po njezinu okusu, a personalisti slave Gospodina jer ih milostivo opskrbljuje vodom koja može ugasiti žeđ. Na taj način možemo opaziti Svevišnjeg. Ustvari, ne postoji sukob mišljenja između personalista i impersonalista. Onaj tko je spoznao Boga zna da su osobno i neosobno shvaćanje istodobno prisutni u svemu i da ne postoji proturječje. Stoga je Gospodin Caitanya postavio Svoje uzvišeno načelo acintya bhede i abheda-tattve, istodobne istovjetnosti i različitosti.

Světlo slunce a měsíce také původně pochází z brahmajyoti, neosobní záře Pána. A praṇava neboli oṁkāra, transcendentální zvuk na počátku každého védského hymnu, oslovuje Nejvyššího. Impersonalisté se bojí oslovovat Nejvyššího Pána Kṛṣṇu Jeho nesčetnými jmény, a proto raději pronášejí transcendentální oṁ. Neuvědomují si však, že oṁkāra je zvukovým zastoupením Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy proniká všude a ten, kdo je zná, je požehnaný. Ti, kdo Kṛṣṇu neznají, jsou pod vlivem iluze. Znát Kṛṣṇu tedy znamená osvobození a neznalost Kṛṣṇy znamená spoutanost.

Svjetlost Sunca i Mjeseca također izvorno emanira iz brahmajyotija, Gospodinova neosobnog sjaja, a praṇava, ili oṁkāra, transcendentalni zvuk kojim počinje svaka vedska himna, oslovljava Svevišnjega Gospodina. Budući da se impersonalisti boje oslovljavanja Gospodina Kṛṣṇe Njegovim bezbrojnim imenima, više vole izgovarati transcendentalni zvuk oṁkāru, ali ne shvaćaju da je oṁkāra zvučno očitovanje Kṛṣṇe. Svjesnost Kṛṣṇe prostire se svuda, a onaj je tko shvaća svjesnost Kṛṣṇe blagoslovljen. Oni koji ne poznaju Kṛṣṇu nalaze se u iluziji. Tako znanje o Kṛṣṇi predstavlja oslobođenje, a neznanje o Njemu ropstvo.