TEXTS 1-2

Verš

Texte

arjuna uvāca
prakṛtiṁ puruṣaṁ caiva
kṣetraṁ kṣetra-jñam eva ca
etad veditum icchāmi
jñānaṁ jñeyaṁ ca keśava

śrī-bhagavān uvāca
idaṁ śarīraṁ kaunteya
kṣetram ity abhidhīyate
etad yo vetti taṁ prāhuḥ
kṣetra-jña iti tad-vidaḥ

Synonyma

Synonyms

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; prakṛtim — přírodu; puruṣam — poživatele; ca — také; eva — jistě; kṣetram — pole; kṣetra-jñam — znalce pole; eva — jistě; ca — také; etat — to všechno; veditum — poznat; icchāmi — přeji si; jñānam — poznání; jñeyam — předmět poznání; ca — také; keśava — ó Kṛṣṇo; śrī-bhagavān uvāca — Pán, Osobnost Božství, pravil; idam — toto; śarīram — tělo; kaunteya — ó synu Kuntī; kṣetram — pole; iti — tak; abhidhīyate — nazývá se; etat — toto; yaḥ — ten, kdo; vetti — zná; tam — on; prāhuḥ — je nazýván; kṣetra-jñaḥ — znalec pole; iti — tak; tat-vidaḥ — těmi, kdo toto znají.

arjunaḥ uvāca: Arjuna dit; prakṛtim: la nature; puruṣam: le bénéficiaire; ca: aussi; eva: certes; kṣetram: le champ; kṣetrajñam: celui qui connaît le champ; eva: certes; ca: aussi; etat: tout ceci; veditum: comprendre; icchāmi: je souhaite; jñānam: le savoir; jñeyam: l’objet du savoir; ca: aussi; keśava: ô Kṛṣṇa; śrī-bhagavān uvāca: Dieu, la Personne Suprême, dit; idam: ce; śarīram: corps; kaunteya: ô fils de Kuntī; kṣetram: le champ; iti: ainsi; abhidhīyate: est appelé; etat: cela; yaḥ: quiconque; vetti: connaît; tam: il; prāhuḥ: est appelé; kṣetra-jñaḥ: connaissant du champ; iti: ainsi; tat-vidaḥ: par ceux qui le savent.

Překlad

Translation

Arjuna řekl: Můj milý Kṛṣṇo, přeji si dozvědět se podrobně o prakṛti (přírodě), puruṣovi (poživateli), poli a znalci pole, poznání a předmětu poznání. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Toto tělo se nazývá pole, synu Kuntī, a ten, kdo tělo zná, je nazýván znalec pole.

Arjuna dit: Ô mon cher Kṛṣṇa, j’aimerais savoir ce que sont la prakṛti [la nature], le puruṣa [le bénéficiaire], le champ, le connaissant du champ, le savoir et l’objet du savoir. Dieu, la Personne Suprême, répond: On appelle champ le corps, ô fils de Kuntī, et connaissant du champ celui qui connaît le corps.

Význam

Purport

Arjuna se zajímal o prakṛti (přírodu), puruṣu (poživatele), kṣetru (pole), kṣetra-jñu (znalce pole), poznání a předmět poznání. Když se na to vše zeptal, Kṛṣṇa mu odpověděl, že tělo se nazývá pole a ten, kdo tělo zná, je znalec pole. Toto tělo je pole působnosti podmíněné duše. Podmíněná duše je v zajetí hmotné existence a pokouší se ovládat hmotnou přírodu. Podle své schopnosti jí vládnout tedy dostává pole působnosti, kterým je tělo. A co je tělo? Tělo je tvořeno smysly. Podmíněná duše chce smyslový požitek a tělo neboli pole působnosti dostává podle toho, jaké má pro to schopnosti. Z toho důvodu se tělo nazývá kṣetra, pole působnosti podmíněné duše. A osoba, která se neztotožňuje s tělem, je kṣetra-jña, znalec pole. Jaký je rozdíl mezi polem a jeho znalcem, mezi tělem a znalcem těla — není těžké pochopit. Každý jednotlivec vidí, že od dětství do stáří prochází jeho tělo mnohými změnami, ale on přesto zůstává stále stejnou osobou. Znalec pole se tedy od samotného pole působnosti liší. Tak může podmíněná duše pochopit, že není tělem. Na začátku Bhagavad-gīty je popsáno (dehino 'smin), že živá bytost je uvnitř těla a že tělo se mění při přechodu z dětství v chlapectví, mládí a stáří, a osoba vlastnící tělo ví, že se tělo mění. Vlastník je tedy zjevně kṣetra-jña. Někdy si myslíme: “Jsem šťastný,” “Jsem muž,” “Jsem žena,” “Jsem pes,” “Jsem kočka.” To jsou označení těla znalce, který však s tělem není totožný. Přestože používáme mnoho věcí — například šaty — víme, že se od nich lišíme. Když zauvažujeme, pochopíme také, že se lišíme od těla. Já, vy nebo kdokoliv jiný, kdo vlastní tělo, je nazýván kṣetra-jña, znalec pole působnosti, a tělo se nazývá kṣetra, samotné pole působnosti.

Arjuna demande ici à Kṛṣṇa ce que sont la prakṛti (la nature), le puruṣa (le bénéficiaire), le kṣetra (le champ), le kṣetra-jña (le connaissant du champ), le jñāna (le savoir) et le jñeya (l’objet du savoir). Kṛṣṇa lui répond que le champ et le connaissant du champ sont respectivement le corps et celui qui connaît le corps. Le corps est le champ d’action de l’âme conditionnée qui, bien qu’elle soit prisonnière de ce monde, s’efforce de dominer la nature matérielle. Elle obtient d’ailleurs pour ce faire un corps doté d’organes sensoriels spécifiques, lequel prend tel ou tel aspect selon son aptitude à dominer et à jouir des sens. Le corps est donc le champ d’action (kṣetra) de l’âme conditionnée. Le connaissant du champ (kṣetra-jña) est celui qui connaît le corps sans s’y identifier. On peut donc aisément distinguer le champ du connaissant. N’importe qui peut constater que le corps passe de l’enfance à la vieillesse en subissant plusieurs changements, mais que la personne, elle, demeure la même. Le connaissant du champ d’action est par conséquent bel et bien différent du champ proprement dit. Ainsi l’âme conditionnée peut comprendre qu’elle est distincte de son corps. Cela a déjà été expliqué au début de la Bhagavad-gītā: dehino ’smin yathā dehe. L’être qui vit à l’intérieur du corps – lequel passe de l’enfance à l’adolescence, puis de la jeunesse à la vieillesse – sait que celui-ci change avec le temps.

Nous avons dit que le possesseur du champ est le kṣetra-jña. Parfois l’on pense « Je suis heureux », « je suis en colère », « je suis un homme », « je suis une femme », « je suis un chien », « je suis un chat. » Autant de désignations corporelles appliquées au connaissant, lequel est pourtant totalement différent du champ d’action. Nous savons fort bien que nous sommes distincts de nos vêtements, comme, du reste, de tous les objets que nous utilisons. Nous devrions donc facilement réaliser que nous sommes également distincts du corps que nous revêtons. Ainsi, vous, moi, ou toute autre personne qui a un corps, sommes-nous les kṣetra-jñas, les connaissants du kṣetra (le champ d’action).

V prvních šesti kapitolách Bhagavad-gīty je popisován znalec těla (živá bytost) a stav, který mu umožní poznat Nejvyšší Osobnost Božství. V prostředních šesti kapitolách je popisován Nejvyšší Pán a vztah mezi individuální duší a Nadduší týkající se oddané služby. Je v nich jednoznačně definováno nadřazené postavení Nejvyšší Osobnosti Božství a podřízené postavení individuální duše. Živé bytosti jsou za všech okolností níže postavené, ale jelikož na to zapomínají, trpí. Když jsou osvíceny díky svým zbožným činnostem, obracejí se na Nejvyššího Pána různě — jako trpící, ti, kdo potřebují peníze, zvídaví a ti, kdo hledají poznání. To je rovněž popsáno. A počínaje třináctou kapitolou bude vysvětleno, jak živá bytost přichází do styku s hmotnou přírodou a jak ji Nejvyšší Pán vysvobozuje různými metodami, které spočívají v jejím plodonosném jednání, rozvíjení poznání a oddané službě. I když se živá bytost naprosto liší od hmotného těla, nějakým způsobem s ním začíná být spojena. I to bude objasněno.

Les six premiers chapitres ont décrit ce connaissant du corps (l’être distinct) et les façons dont il peut comprendre le Seigneur Suprême. Puis les chapitres sept à douze ont décrit le Seigneur et la relation qui unit l’âme distincte à l’Âme Suprême dans le cadre du service de dévotion. La suprématie de Dieu et la position subordonnée de l’âme individuelle furent aussi clairement établies. Toujours subordonné, l’être ne souffre que parce qu’il oublie sa position originelle. Toutefois, qu’il accomplisse des actes vertueux, et il approchera le Seigneur Suprême de diverses manières comme le font le malheureux, le curieux, celui qui cherche à s’enrichir ou celui qui aspire à la connaissance. À partir de ce treizième chapitre, nous apprendrons comment l’être entre en contact avec la matière et comment le Seigneur l’en libère par le biais des différentes méthodes que sont l’action intéressée, le développement de la connaissance et le service de dévotion. Ce chapitre nous expliquera également comment l’âme, bien que tout à fait distincte du corps, finit, d’une façon ou d’une autre, par lui être liée.