Pokud obyčejní lidé nejsou systematicky připravováni zakládat svůj život na vyšších duchovních hodnotách, nejsou o nic lepší než zvířata a v tomto verši jsou přirovnáni k psům, prasatům, velbloudům a oslům. Moderní vysoká škola prakticky připravuje studenta na to, aby získal psí mentalitu, s níž pak slouží většímu pánu. Po ukončení takzvaného vzdělání chodí takzvaně vzdělaní lidé jako psi ode dveří ke dveřím žádat o nějakou službu, ale většinou jsou vyhnáni s tím, že pro ně není místo. Psi jsou bezvýznamná zvířata, která slouží pánovi věrně za kus chleba, a stejně tak i lidé slouží věrně svému pánovi, aniž by dostávali náležitou odměnu.

Lidé, kteří nerozlišují v jídle a jedí jakékoliv odpadky, jsou přirovnáni k prasatům. Prasata velice ráda jí výkaly — i výkaly jsou tedy pro určitá zvířata potravou. Dokonce i kameny jsou potravou pro určité druhy zvířat a ptáků. Člověk však nemá jíst cokoliv — jeho potravou je obilí, zelenina, ovoce, mléko, cukr atd. Zvířecí potrava není určená pro lidskou bytost. Člověk má určité druhy zubů pro žvýkání tuhé potravy a pro kousání ovoce a zeleniny. Má také dva špičáky, což je koncese pro ty, kteří chtějí jíst zvířecí potravu za každou cenu. Každý ví, že co je pro jednoho potravou, může být pro druhého jedem. Od lidí se očekává, že budou přijímat zbytky potravy nabídnuté Pánu Śrī Kṛṣṇovi, a Pán přijímá pokrmy připravené z listů, květin, ovoce atd. (Bg. 9.26). Vedy jasně říkají, že Pánu nelze nabízet zvířecí potravu. Člověk tedy má jíst pouze určité druhy jídla. Nemá napodobovat zvířata, jen aby získal takzvané vitamínové hodnoty. Ten, kdo nerozlišuje, co je k jídlu a co ne, je v tomto verši přirovnán k praseti.

Velbloud je zvíře, které si libuje ve žvýkání trnů. K němu je přirovnán člověk, který si chce užívat takzvaného požitku v rodinném nebo světském životě. Materialistický život je plný trnů a člověk by měl žít pouze podle předepsaných védských pravidel, aby co nejlépe využil své špatné situace. Život v hmotném světě se zachovává za cenu vlastní krve. Nejpřitažlivějším druhem hmotného požitku je sex. Užívat si sexu je totéž jako sát si vlastní krev, a k tomu není třeba nic dodávat. Velbloud také saje vlastní krev, když žvýká trnité výhonky. Trny mu propichují jazyk a ústa se mu plní krví. Hloupému velbloudovi tyto trny smíchané s čerstvou krví velice chutnají a jsou pro něho oblíbeným zdrojem zvráceného požitku. Stejně tak velcí obchodní magnáti a průmyslníci, kteří velice těžce pracují, aby si různými pochybnými způsoby vydělali peníze, pojídají trnité plody své práce smíchané s vlastní krví. Bhāgavatam proto řadí tyto nemocné lidi do jedné skupiny s velbloudy.

Osel je zvíře, které je i mezi zvířaty proslulé svojí hloupostí. Pracuje ze všech sil a nosí velice těžké náklady, aniž by z toho měl nějaký zisk.*Osla obvykle zaměstnává pradlák (člověk, který se živí praním prádla), jehož společenské postavení není příliš úctyhodné. A zvláštní charakteristikou osla je, že je velice zvyklý na kopance od svých partnerek. Když se osel domáhá pohlavního styku, dostává od něžného pohlaví mnoho kopanců, ale přesto svoji partnerku vytrvale následuje, aby dosáhl sexuální rozkoše. Muž pod pantoflem své ženy se proto podobá oslovi. Obyčejní lidé, zvláště ve věku Kali, pracují velice těžce. V tomto věku se člověk skutečně zaměstnává prací osla a nosí těžké náklady nebo tahá ṭhely a rikši. Takzvaný rozvoj lidské civilizace zaměstnává lidskou bytost v práci osla. Dělníci ve velkých továrnách a dílnách dřou celý den jako oslové a potom ještě sklízí kopance od něžného pohlaví, nejen proto, aby mohli mít sex, ale i proto, že je čeká mnoho domácích povinností.

Když tedy Śrīmad-Bhāgavatam zařazuje obyčejného člověka, který nemá duchovní poznání, do kategorie psů, prasat, velbloudů a oslů, není to žádné přehánění. Vůdci takových nevědomých lidí mohou být velice pyšní na to, že je uctívá tolik psů a prasat, ale to není příliš lichotivé. Bhāgavatam otevřeně prohlašuje, že i když je někdo velikým vůdcem takových psů a prasat převlečených za lidi, pokud nemá žádnou touhu pochopit vědu o Kṛṣṇovi, je také zvířetem a ničím víc. Může být označen jako mocné a silné zvíře nebo jako “velké zvíře”, ale podle Śrīmad-Bhāgavatamu ho na základě jeho ateistické povahy nelze nikdy považovat za člověka. Tito bezbožní vůdci psů a prasat v lidské podobě jsou jen větší zvířata, u kterých se zvířecí vlastnosti projevují v ještě větší míře.

* Lidský život je určen pro kultivaci vyšších hodnot. Tento život se nazývá arthadam neboli “to, co může přinést něco hodnotného”. A co je v životě největší hodnotou? Je to návrat domů, zpátky k Bohu, jak je uvedeno v Bhagavad-gītě (8.15). Své osobní jednání musíme zaměřit na náš návrat zpátky k Bohu. Osel nezná svůj vlastní zájem a pracuje velice těžce jen pro druhé. Člověk, který pracuje velice těžce jen pro druhé a zapomíná na svůj osobní zájem, který může naplnit jen v lidské životní podobě, je přirovnán k oslu. V Brahma-vaivarta Purāṇě se říká:

aśītiṁ caturaś caiva
lakṣāṁs tāñ jīva-jātiṣu
bhramadbhiḥ puruṣaiḥ prāpyaṁ
mānuṣyaṁ janma-paryayāt
tad apy abhalatāṁ jātaḥ
teṣām ātmābhimāninām
varākāṇām anāśritya
govinda-caraṇa-dvayam

Lidský život je tak důležitý, že i polobozi z vyšších planet se někdy ucházejí o lidské tělo na této Zemi, protože jedině v lidském těle je možné jít snadno zpátky k Bohu. Pokud někdo obdržel takové důležité tělo a přesto se nesnaží obnovit svůj ztracený věčný vztah s Govindou, Pánem Kṛṣṇou, je to blázen, který zapomněl, co je v jeho vlastním zájmu. Tuto lidskou životní podobu je možné získat postupným procesem evoluce z jednoho hmotného těla do druhého v cyklu 8 400 000 životních druhů. Nešťastný člověk, který zapomíná, jak vyjímečné příležitosti k naplnění svého vlastního zájmu se mu dostalo, se zapojuje do mnoha iluzorních činností, například aby zlepšil postavení druhých jako vůdce hnutí za politickou rovnoprávnost nebo za hospodářský rozvoj. Usilovat o politickou rovnoprávnost nebo hospodářský rozvoj není nic špatného, ale neměli bychom zapomínat na skutečný cíl života — všechny tyto lidumilné činnosti musí napomáhat našemu návratu k Bohu. Ten, kdo to neví, je přirovnán k oslu, který jen pracuje pro druhé, aniž by měl na mysli jejich nebo své vlastní dobro.