Jednou se členové rodiny Pána Krišny jako Sámba, Pradjumna, Čáru, Bhánu a Gada — princové jaduovské dynastie — odebrali na dlouhý piknik do lesa nedaleko Dváraky. Na své výpravě dostali žízeň, a tak se snažili zjistit, kde by mohli v lese najít vodu. Když našli studni, nebyla v ní žádná voda, ale zato v ní byla podivuhodná živá bytost, velká ještěrka. Všichni užasli, když takové zvláštní zvíře viděli. Pochopili, že ještěrka je v pasti a že vlastním úsilím neunikne, a tak se ji ze soucitu snažili ze studny vytáhnout. Přestože se však o to pokoušeli mnoha způsoby, nepodařilo se jim dostat ji ven.

Po návratu domů vyprávěli svůj příběh Pánu Krišnovi. Pán je přítel všech živých bytostí. Když tedy slyšel naléhání svých synů, osobně šel ke studni a snadno vytáhl velkou ještěrku jednoduše tak, že prodloužil svou levou ruku. Jakmile se Krišnova ruka dotkla ještěrky, její dřívější podoba ihned zmizela a objevil se krásný polobůh, obyvatel nebeských planet. Jeho pleť zářila jako tekuté zlato, měl na sobě pěkné šaty a na krku drahé klenoty.

Pro Pána Krišnu nebylo tajemstvím, proč musel polobůh přijmout ještěrčí tělo, ale pro poučení ostatních se zeptal: “Požehnaný obyvateli nebeských planet, vidím, že máš nádherné a zářící tělo. Kdo jsi? Soudím, že jsi jedním z nejlepších polobohů na nebeských planetách. Přeji ti všechno štěstí! Myslím, že nepatříš do těchto podmínek. Jistě jsi byl uvržen do těla ještěrky následkem svých minulých činů. Přesto bych od tebe rád slyšel, jak ses do takové situace dostal. Řekni nám prosím, kdo jsi, pokud si myslíš, že nám to tajemství můžeš prozradit.”

Velkou ještěrkou byl ve skutečnosti král Nriga, a když se ho Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, dotázal, okamžitě se před Ním poklonil, až se svou helmicí, zářící jako slunce, dotkl země. Nejprve tedy složil Nejvyššímu Pánu uctivé poklony a pak řekl: “Můj milý Pane, jsem král Nriga, syn krále Ikšvákua. Pokud jsi se někdy zajímal o lidi štědře rozdávající milodary, nevyhnutelně jsi musel zaslechnout i mé jméno. Můj Pane, Ty jsi svrchovaný svědek. Víš o každé sebemenší činnosti, kterou živé bytosti vykonají — v minulosti, současnosti i budoucnosti. Nic nemůže být skryté Tvému věčnému povědomí. Přesto jsi mi však nařídil, abych vyprávěl svůj příběh, a proto ho dopodrobna vypovím.”

Král Nriga pak vyprávěl příběh o svém poklesnutí, způsobeném jeho činnostmi v oblasti karma-kāṇḍy. Řekl, že měl sklony k rozdávání milodarů a rozdal tolik krav, kolik je částeček prachu na zemi, hvězd na obloze nebo kapek vody v dešti. Podle pravidel védských obřadů má dobročinně založený člověk darovat krávy bráhmanům. Ze slov krále Nrigy je zřejmé, že tuto zásadu svědomitě dodržoval; ale následkem drobného nedopatření se musel narodit jako ještěrka. Proto Pán doporučuje v Bhagavad-gītě, aby ten, kdo má sklony rozdávat milodary a chce z toho mít prospěch, dával své dary s úmyslem potěšit Krišnu. Dávat milodary znamená vykonávat zbožné činnosti, jejichž zásluhou může člověk dosáhnout vyšších planetárních soustav; avšak dosažení nebeských planet mu nezaručuje, že už nikdy nepoklesne. Příklad krále Nrigy naopak jasně dokazuje, že ani velice zbožné plodonosné jednání nám nemůže přinést věčný blažený život. Bhagavad-gītā potvrzuje, že dokud člověk nekoná své činy jako yajñu ve prospěch Nejvyšší Osobnosti Božství, jejich výsledky ho nevyhnutelně spoutávají, ať už se jedná o činnosti zbožné, či bezbožné.

Král Nriga řekl, že krávy, které rozdával, nebyly obyčejné. Všechny byly velice mladé a každá měla pouze jedno tele. Dojily hodně mléka, byly klidné a zdravé. Všechny je koupil za poctivě získané peníze. Navíc měly pozlacené rohy, postříbřená kopyta, byly ověšené náhrdelníky a přikryté hedvábnými přehozy pošitými perlami. Řekl, že tyto bohatě ozdobené krávy nikdy nedával neschopným lidem, ale prvotřídním bráhmanům, které také vybavil pěknými šaty a zlatými šperky. Bráhmanové byli vysoce kvalifikovaní, a jelikož nikdo z nich nebyl bohatý, jejich rodiny měly stálou nouzi o životní potřeby. Skutečný bráhmana nikdy nehromadí peníze za účelem přepychového žití jako kšatrijové a vaišjové, ale zůstává chudý, neboť ví, že peníze odvádějí mysl k materialistickému způsobu života. Pravý bráhmana slibuje takto žít, a všichni tito bráhmanové byli věrní tomuto vznešenému slibu. Byli vzdělaní ve védském poznání. Podrobovali se ve svých životech potřebné askezi a byli velkomyslní, jak se sluší na kvalifikované bráhmany. Byli přátelští ke všem; navíc byli mladí a způsobilí jednat jako kvalifikovaní bráhmanové. Kromě krav dostali také půdu, zlato, domy, koně a slony. Svobodní dostali manželky, služebnice, zrní, stříbro, náčiní, šaty, drahokamy, vybavení domácnosti, vozy a tak dále. Toto obdarovávání probíhalo řádně jako oběť podle pravidel védských obřadů. Král také prohlásil, že kromě dávání darů bráhmanům vykonával i jiné zbožné činnosti, jako kopání studní, sázení stromů podél cest a zřizování rybníků při hlavních cestách.

Král pokračoval: “Navzdory všemu se jednou nešťastnou náhodou kráva jednoho bráhmany, kterou jsem daroval, vrátila mezi mé krávy. Aniž bych toto věděl, daroval jsem ji znovu jinému bráhmanovi. Když si ji tento bráhmana odváděl, její dřívější pán se o ni přihlásil: ,Tu krávu jsem původně dostal já! Jak to, že si ji odvádíš pryč?` Oba se hádali a přeli, až přišli za mnou a obvinili mě, že jsem si vzal zpátky krávu, kterou jsem už jednou daroval.” Někomu něco dát a pak si to vzít zase zpátky se považuje za velký hřích, zvláště ve vztahu k bráhmanovi. Když oba bráhmanové přišli za králem se stejnou stížností, byl jednoduše zmaten a nechápal, jak se to mohlo stát. Potom s velkou pokorou nabídl každému za jednu krávu, která vyvolala jejich svár, 100 000 jiných krav. Modlil se k nim, že je jejich služebníkem a že došlo k nějaké chybě. Aby to napravil, modlil se, aby k němu byli laskaví a přijali jeho nabídku náhrady za nešťastnou krávu. Úpěnlivě na bráhmany naléhal, aby ho za tuto chybu nenechali jít do pekla. Bráhmanův majetek se nazývá brahma-sva a podle Manuova zákoníku na něj nemůže sáhnout ani vláda. Oba bráhmanové však trvali na svém, že kráva je jejich a že ji za žádných podmínek nelze vzít zpátky; s výměnou za 100 000 krav ani jeden z nich nesouhlasil. Nepřistoupili tedy na králův návrh a oba rozzlobeně odešli, neboť si mysleli, že byli připraveni o právoplatné vlastnictví.

Když potom nadešel čas, kdy měl král opustit své tělo, byl přiveden před Jamarádže, vládce smrti, který se ho zeptal, zda si chce nejdříve užívat výsledků svých zbožných činností, nebo trpět za své bezbožné činnosti. Když Jamarádž viděl, kolik zbožných činností král vykonal a kolik rozdal milodarů, naznačil také, že nezná meze jeho budoucího požitku. Jeho hmotné štěstí prakticky nebude mít konce. Navzdory této poznámce se ale zmatený král rozhodl nejdříve trpět za bezbožné jednání a pak přijmout výsledky zbožných činností. Jamarádž ho tedy okamžitě proměnil v ještěrku.

Král Nriga žil jako ještěrka ve studni velice dlouhou dobu. Řekl Pánu Krišnovi: “I přesto, že jsem byl uvržen do těchto nízkých životních podmínek, myslel jsem jednoduše na Tebe, můj Pane, a tak jsem nikdy neztratil svou paměť.” Z těchto slov krále Nrigy je patrné, že lidé, kteří následují zásady plodonosného jednání a získají nějaký hmotný prospěch, nejsou příliš inteligentní. Vládce smrti Jamarádž dal králi Nrigovi na vybranou a král mohl nejprve přijmout výsledky svých zbožných činností. Místo toho si myslel, že bude lepší, když nejprve ponese následky svého bezbožného jednání a pak si bude nerušeně užívat výsledků zbožných činností. Celkově nebylo jeho vědomí Krišny vyvinuté. Člověk vědomý si Krišny rozvíjí lásku k Bohu, Krišnovi, a ne lásku ke zbožným nebo bezbožným činnostem, a proto nepodléhá výsledkům těchto činů. Jak stojí v Brahma-saṁhitě, oddaný není, Pánovou milostí, vystaven následkům plodonosného jednání.

Z nějakých důvodů, následkem svých zbožných činností si král Nriga přál spatřit Pána. Dále řekl: “Můj milý Pane, velice jsem toužil, abych Tě jednoho dne mohl osobně spatřit. Myslím si, že tato velká touha Tě vidět společně s mými sklony provádět obřady a rozdávat milodary mi umožnily si pamatovat, kdo jsem byl v minulém životě, přestože jsem se stal ještěrkou.” (Ten, kdo si pamatuje svůj minulý život, se nazývá jāti-smara. V moderní době také známe případy malých dětí, které si vzpomínají na mnohé podrobnosti ze svých minulých životů.) “Můj milý Pane, jsi Nadduše sídlící v srdcích všech. Mnoho velkých mystických jógích Tě dokáže vidět prostřednictvím Véd a Upanišad. Neustále o Tobě meditují ve svých srdcích, aby dosáhli vznešeného postavení daného realizací, že jsou s Tebou kvalitativně totožní. Ale přestože Tě tyto vznešené svaté osobnosti možná neustále vidí ve svých srdcích, nemohou Tě vidět tváří v tvář. Velice mě proto překvapuje, že já Tě mohu vidět osobně. Vím, že jsem prováděl mnoho různých činností, zvláště jako král. Přestože jsem byl zahrnutý přepychem a bohatstvím a vystavený mnohým radostem a strastem hmotné existence, mám takové štěstí, že Tě osobně vidím. Pokud vím, takto Tě vidí ten, kdo se vysvobodí z hmotné existence.”

Když si král Nriga vybral obdržet výsledky bezbožného jednání, dostal za chybu ve svých zbožných činnostech tělo ještěrky, a proto nemohl přímo dospět do vyššího životního postavení velkého poloboha. Při svých zbožných činnostech však zároveň myslel na Krišnu, a tak byl z ještěrčího těla rychle vysvobozen a dostal tělo jako polobůh. Ti, kdo touží po hmotném bohatství, získají uctíváním Nejvyššího Pána těla mocných polobohů. Tito polobozi někdy mohou vidět Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář, ale ještě nejsou způsobilí vstoupit do duchovního království na vaikunthských planetách. Zůstanou-li však oddanými Pána, vstoupí na vaikunthské planety při další příležitosti.

Poté, co král Nriga dostal tělo poloboha, i nadále si všechno pamatoval a řekl: “Můj milý Pane, jsi Nejvyšší Pán a uctívají Tě všichni polobozi. Nejsi jednou z obyčejných živých bytostí; jsi Nejvyšší Osoba, Purušóttama. Jsi zdrojem veškerého štěstí všech živých bytostí; proto jsi známý jako Góvinda. Jsi Pánem těch živých bytostí, které přijaly hmotná těla, i těch, které ještě hmotná těla nepřijaly.” (Mezi živé bytosti, které nemají hmotná těla, patří ty, které pobývají v hmotném světě jako zlí duchové nebo žijí ve sféře duchů. Zato ty, které žijí v duchovním království na Vaikunthalókách, mají těla, jež nejsou složená z hmotných prvků.) “Ty, můj Pane, nikdy neklesáš. Jsi Nejvyšší, nejčistší ze všech živých bytostí. Žiješ v srdci každého. Jsi útočiště všech živých bytostí, Nárájan. Jelikož sídlíš v srdcích všech živých bytostí, jsi nejvyšším vládcem smyslových činností; proto se nazýváš Hrišíkéša.

Můj milý Nejvyšší Pane Krišno, jelikož jsi mi dal tělo poloboha, budu muset odejít na nějakou nebeskou planetu — využívám tedy této příležitosti a prosím Tě o milost a požehnání, abych nikdy nezapomněl na Tvé lotosové nohy, bez ohledu na to, do jaké životní podoby či na jakou planetu budu přemístěn. Jsi všeprostupující, přítomný všude jako příčina a následek. Jsi příčina všech příčin a Tvá moc je neomezená. Jsi Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství a Nejvyšší Brahman. Znovu a znovu se Ti proto uctivě klaním. Můj milý Pane, Tvé tělo je plné transcendentální blaženosti a poznání a jsi věčný. Jsi Pán všech mystických sil; proto jsi známý jako Jógéšvara. Přijmi mě prosím jako bezvýznamné smítko prachu u Tvých lotosových nohou.”

Nežli se král Nriga odebral na nebeské planety, uctivě Pána obešel, dotkl se helmicí Jeho lotosových nohou a poklonil se Mu. Před sebou uviděl letadlo z nebeských planet a s Pánovým svolením do něho nastoupil. Poté, co odletěl, ocenil Pán Krišna jeho oddanost bráhmanům, jeho dobročinné sklony i provádění védských obřadů. Proto je doporučeno, že pokud někdo není schopen se rovnou stát oddaným Pána, měl by dodržovat védské životní zásady. To mu umožní jednoho dne spatřit Pána tak, že bude povýšen buď přímo do duchovního království, nebo nepřímo, nejdříve do nebeského království, kde bude mít naději, že se přemístí na duchovní planety.

Pán Krišna byl tehdy mezi svými příbuznými, kteří patřili ke třídě kšatrijů. Na příkladném charakteru krále Nrigy je chtěl poučit, a proto řekl: “I když může být kšatrijský král mocný jako oheň, nikdy si nemůže přisvojovat majetek bráhmany a používat ho pro své účely. Jak si tedy mohou obyčejní králové, kteří se omylem považují za nejmocnější bytosti v hmotném světě, dělat nároky na majetek bráhmanů? Myslím si, že pít jed není tak nebezpečné, jako vzít bráhmanovi jeho majetek. Proti obyčejnému jedu existuje léčba a je možné člověka zbavit jeho účinků, ale kdo se napije takového jedu, že sebere bráhmanův majetek, tomu kvůli jeho chybě není pomoci. Král Nriga je toho dokonalým příkladem. Byl velice mocný a zbožný, ale za malou chybu, že si nevědomky přisvojil krávu jednoho bráhmany, byl odsouzen k ohavnému životu ještěrky. Obyčejný jed účinkuje pouze na toho, kdo ho vypije, a obyčejný oheň se dá uhasit pouhou vodou, ale oheň araṇi zažehnutý duchovní silou nespokojeného bráhmany může spálit na popel celou rodinu člověka, který bráhmanův hněv vyvolal.” (Dříve bráhmanové nezapalovali obětní oheň sirkami ani od jiného ohně, ale svými mocnými mantrami, zvanými araṇi.) “Když se někdo jen dotkne bráhmanova majetku, budou tím postižené tři generace jeho rodiny. Je- li však bráhmanovi majetek násilím odebrán, zničí to viníkovu rodinu deset generací do minulosti a deset generací do budoucnosti. Stane-li se ovšem z někoho čistý vaišnava neboli oddaný Pána, pak deset generací jeho rodiny před jeho narozením a deset generací po něm bude osvobozených.”

Pán Krišna pokračoval: “Jestliže nějaký hloupý král, pyšný na své bohatství, věhlas a sílu, chce odejmout bráhmanovi majetek, měl by vědět, že si připravuje cestu do pekla; neví, jak hrozně bude muset trpět za toto nemoudré jednání. Pokud někdo odcizí majetek velkorysého bráhmany, na kterém závisí velká rodina, je poslán do pekla zvaného Kumbhípáka. A nejen, že on je poslán do pekla, ale i členové jeho rodiny musí žít v takových bídných podmínkách. Člověk, jenž vezme bráhmanův majetek, ať už je to dar pocházející od něho, nebo od někoho jiného, je odsouzen žít alespoň šedesát tisíc let jako ubohý hmyz ve výkalech. Proto vám nařizuji, všichni Mí synové a příbuzní, kteří tu jste se Mnou, abyste nikdy, ani nedopatřením nevzali majetek bráhmany a neposkvrnili tak celou svou rodinu. Dokonce i když si někdo jen přeje vlastnit bráhmanův majetek, zkrátí si délku života, natož pak když se ho pokusí násilím zmocnit. Jeho nepřátelé ho porazí a bude sesazen z trůnu, a po opuštění těla se stane hadem, který je všem živým bytostem na obtíž. Moji milí chlapci a příbuzní, proto vám radím, abyste se nemstili bráhmanovi, ani když se na vás rozhněvá a spílá vám nebo vás prokleje. Naopak byste se měli usmívat, tolerovat jeho chování a vzdávat mu úctu. Dobře víte, že Já sám se třikrát denně s velkou úctou klaním bráhmanům. Měli byste proto následovat Mé pokyny a Můj příklad. Kdo je následovat nebude, tomu neodpustím a potrestám ho. Měli byste se poučit z příkladu krále Nrigy, že i ten, kdo odejme bráhmanovi jeho majetek nevědomky, bude uvržen do bídných životních podmínek.”

Takto Pán Krišna, který se stále věnuje očišťování podmíněných živých bytostí, dal jasné pokyny nejen členům své rodiny a obyvatelům Dváraky, ale všem příslušníkům lidské společnosti. Poté vstoupil do svého paláce.