Skip to main content

РОЗДІЛ ДЕСЯТИЙ

10. KAPITOLA

Звільнення Налакувари й Маніґріви

Vysvobození Nalakúvary a Manigrívy

Ось оповідь про те, як великий мудрець Нарада прокляв Налакувару й Маніґріву та як на його всеблаге бажання Крішна дарував їм звільнення.

Zde bude popsán příběh o prokletí Nalakúvary a Manigrívy a o tom, jak je Krišna podle milostivého přání velkého mudrce Nárady vysvobodil.

Двоє великих півбогів Налакувара й Маніґріва були сини скарбничого півбогів Кувери, великого відданого Господа Шіви. Ласкою Господа Шіви Кувера посів необмежене матеріальне багатство. А сини багатіїв часто бувають запопадливі до вина й жінок — і двоє півбогів, сини Кувери, теж мали ту ваду. Якось вони, шукаючи розваги, ввійшли до саду Господа Шіви, що в місцевості Кайласа на березі Мандакіні Ґанґи. В тому саду духмяних квітів вони пили вино і розважалися з красунями, а ті співали їм солодких пісень. Уже напідпитку, вони ввійшли у води Ґанґи, в яких квітли лотоси, і стали тішитися товариством юних дівчат, як ті слони, що розважаються у воді зі слонихами.

Dva velcí polobozi Nalakúvara a Manigríva byli syny strážce nebeských pokladů Kuvéry, který byl velkým oddaným Pána Šivy. Milostí Pána Šivy nemělo Kuvérovo hmotné bohatství konce. Synové bohatých otců často propadají vínu a ženám, a právě to se stalo těmto dvěma synům Kuvéry. Jednou tito bratři zatoužili po požitku a vstoupili do zahrady Pána Šivy v oblasti Kailásu, na břehu Mandákiní Gangy. Tam hodně pili a naslouchali zpěvu krásných dívek, které je do této zahrady plné voňavých květů doprovázely. Oba polobozi pak opilí vstoupili do Gangy, v níž rostlo mnoho lotosů, a tam začali ve společnosti mladých dívek dovádět, stejně jako ve vodě dovádějí sloni se slonicemi.

Вони розважались у воді, а тим часом повз те місце проходив великий мудрець Нарада. Він постеріг, що півбоги Налакувара й Маніґріва, геть сп’янілі, навіть не помічають, що він поруч. Однак дівчата були не такі п’яні, як півбоги, і, засоромившись, що вони голі перед великим мудрецем Нарадою, почали квапливо вдягатися. Двоє ж півбогів, сини Кувери, були такі п’яні, що не тямили присутности Наради й тому тіла не вкрили. Помітивши, що півбоги від п’янства пустилися берега, і бажаючи їм добра, Нарада прокляв їх, явивши тим свою безпричинну милість.

Zatímco si užívali ve vodě, procházel tamtudy najednou velký mudrc Nárada. Bylo mu jasné, že polobozi Nalakúvara a Manigríva jsou příliš opilí na to, aby si všimli jeho příchodu. Dívky však nebyly tolik opilé jako oni; ihned se zastyděly, že jsou před velkým mudrcem Náradou nahé, a začaly se co nejrychleji oblékat. Oba synové Kuvéry však byli tak opilí, že Náradovu přítomnost nedokázali vzít na vědomí, a proto se ani nesnažili zahalit svá těla. Když Nárada viděl polobohy, jak jsou pitím zbaveni veškeré důstojnosti, projevil jim svoji bezpříčinnou milost a pro jejich dobro je proklel.

Великий мудрець співчував їм і прагнув покласти край тій оманній насолоді від сп’яніння та розваг у товаристві молодих дівчат, і також хотів дати їм нагоду віч-на-віч побачити Господа Крішну, тому й вирішив проклясти їх. Він сказав, що матеріальної насолоди прагне той, на кого робить великий вплив ґуна страсти. В матеріальному світі ті, кому даровано матеріальне багатство, здебільшого охочі до трьох речей: дурманних засобів, статевої втіхи та азартних ігор. Багатії, пишаючись накопиченими матеріальними статками, стають безжальними і заохочують вбивство тварин, відкриваючи бойні. За себе ж вони думають, що ніколи не помруть. Забувши закони природи, ті нерозумні люди до нестями закохані у власне тіло. Вони забувають, що матеріальне тіло, навіть у високорозвинених формах життя — аж до рівня півбогів — зрештою згоряє на попіл. А навіть за життя, хоч яке це тіло зовні, всередині самі випорожнення, сеча та різна черва. Так, заздрісні й лихі, матеріалісти чинять насильство щодо інших, не розуміючи кінцевої мети життя; не знаючи тої мети, зазвичай вони в наступному житті потрапляють до пекла. Ці нерозсудливці заради насолоди свого теперішнього тіла вдаються до найрізноманітнішої гріховної діяльности, бувши не здатні розважити, чи справді це тіло належить їм. Зазвичай кажуть, що тіло належить тому, хто його годує. Тоді можна запитати, кому належить тіло, самій людині чи тому, кому вона служить? Рабовласник проголошує своє цілковите право над тілами рабів, бо годує їх. Можна порушити ще одне питання: належить тіло батькові, що дає сім’я, чи матері, в лоні якої це тіло розвивається?

Velký mudrc s nimi měl soucit, a proto chtěl ukončit jejich iluzorní požitek z pití a společnosti mladých dívek a chtěl, aby se setkali s Pánem Krišnou tváří v tvář. Proto formuloval jejich prokletí následovně. Řekl, že pouto k hmotnému požitku vzniká kvůli nárůstu kvality vášně. Je-li člověk v hmotném světě obdařen hmotným bohatstvím, propadne obvykle třem neřestem: omamným látkám, sexu a hazardování. Hmotně bohatí lidé jsou pyšní na to, jaký nahromadili majetek, a stávají se tak nemilosrdnými, že se dají na zabíjení zvířat a otevírají jatka. Myslí si, že sami nikdy nezemřou. Takoví hlupáci zapomínají na přírodní zákony a nadměrně se zamilují do svého těla. Zapomínají, že i vysoce civilizované hmotné tělo, až po úroveň polobohů, se nakonec promění ve výkaly či popel. A po dobu života, ať už je vnější postavení těla jakékoliv, jsou v něm jen výkaly, moč a různí červi. Materialisté, ponoření v zášti a páchající násilí na jiných tělech, tak nemohou znát konečný cíl života, a jelikož ho neznají, v příštím životě obvykle poklesnou do pekelných podmínek. Takoví hlupáci se dopustí jakékoliv hříšné činnosti pro uspokojení pomíjivého těla a nejsou schopni se ani zamyslet, zda jim to tělo skutečně patří. Běžně se říká, že tělo patří tomu, kdo ho živí. Můžeme tedy zvážit, zda toto tělo patří nám osobně, nebo pánu, kterému sloužíme. Otrokář si nárokuje vlastnické právo na těla otroků, protože jim dává jídlo. Můžeme se také ptát, zda tělo nenáleží otci, který je jeho pánem, protože dal semeno, z něhož vzniklo, nebo matce, která tělo dítěte vyvinula ve svém lůně.

Нерозумні грішать, як тільки можуть, бо хибно ототожнюють себе з матеріальним тілом. Однак варто докласти трохи розуму і подумати, кому ж насправді належить тіло. Невіглас потурає вбивству тварин, аби підтримувати життя в своєму тілі, однак не замислюється над тим, кому ж це тіло насправді належить — йому, його батькові, матері чи материному дідові. Часом батько віддає доньку за когось, щоб потім забрати й мати її дитину за сина. Тіло може належати також сильнішому, хто примушує те тіло працювати на себе. Іноді продають тіло раба, і воно стає власністю іншого пана. А мертве тіло належить вогню, тому що його кидають у вогонь, який вщент його спалює. Або ще тіло викидають на вулицю собакам і стерв’ятникам.

Hlupáci se dopouštějí všech možných hříchů kvůli tomuto špatnému pochopení, se kterým hmotné tělo považují za vlastní já. Měli bychom však být natolik inteligentní, abychom chápali, komu toto tělo náleží. Hlupák zabíjí zvířata, aby udržel tělo při životě, ale nezamýšlí se nad tím, zda toto tělo patří jemu, nebo jeho otci či matce či prarodičům. Někdy otec provdá svou dceru s nadějí, že obdrží syna v podobě dceřina dítěte. Tělo může také patřit někomu silnějšímu, který ho nutí, aby pro něj pracoval. Těla otroků se někdy prodávají a ode dne koupě patří jejich tělo novému pánovi. Na konci života patří tělo ohni, protože jemu je dáno, aby ho spálil na popel, nebo je vyhozeno na ulici, kde ho sežerou supi či psi.

Отже, раніш як узятись грішити задля підтримання тіла, варто замислитись, кому ж воно належить. А кінцевий висновок буде: тіло належить матеріальній природі, бо є утвір матеріальної природи і зрештою з нею зливається. Вважати, що тіло належить людині, хибно. Тоді навіщо вбивати заради того, що нам не належить? Навіщо заради того, щоб підтримувати тіло, вбивати безвинних тварин?

Než se pro zachování těla budeme dopouštět všemožných hříchů, měli bychom vědět, komu patří. Konečným závěrem je, že tělo je výtvorem hmotné přírody a nakonec s hmotnou přírodou splyne; proto bychom měli usoudit, že patří hmotné přírodě. Nikdo by se neměl mylně domnívat, že tělo patří jemu. Proč bychom se měli oddávat zabíjení, abychom si udrželi něco, co ve skutečnosti ani nevlastníme? Proč bychom měli pro udržování těla zabíjet nevinná zvířata?

Людина, засліплена відчуттям оманної значущости, яке постає з багатства, байдужа до моральних настанов — вона дає собі волю пиячити, розпусничати й забивати тварин. За таких обставин бути злидарем часто краще, бо бідний замислюється над своїм ставленням до інших тіл. Часто бідняк не хоче завдавати шкоди тілам інших, бо знає, як то болить, коли роблять боляче. Тому мудрець Нарада вирішив примістити півбогів Налакувару й Маніґріву до таких умов, де вони не матимуть багатства і оманний блиск власної значущости їх не засліпить.

Když je člověk omámený pýchou na své bohatství, nedbá na žádné morální zásady, ale holduje vínu, ženám a zabíjení zvířat. Za těchto okolností je na tom chudý člověk často lépe, neboť o sobě uvažuje ve vztahu k jiným tělům. Chudák často nechce jiným tělům ubližovat, protože sám dobře ví, co znamená bolest. Velký mudrc Nárada proto uvažoval, že by polobozi Nalakúvara a Manigríva, kteří byli tak opojení falešnou slávou, měli být uvedeni do životních podmínek, ve kterých nebudou mít žádné bohatství.

Людина, яка вкололася голкою, не бажає того іншим; так само поміркована людина, що живе у злиднях, не бажає таких умов іншим. Здебільшого ті, хто вибивсь із злиднів і забагатів, наприкінці свого життя відкривають доброчинні заклади, щоб якось допомогти злидарям. Коротко кажучи, співчутливий бідняк чуйний до болю і радости інших, бо сам був у їхньому становищі. Рідко трапляється, щоб бідного засліпило оманне відчуття своєї значущости. Він задоволений з того, що дасть йому на життя Бог.

Ten, kdo se píchl trnem, nepřeje druhým, aby se také píchli. Ohleduplný člověk, který žije chudě, nepřeje druhým, aby se také dostali do podobné situace. Je běžné, že ten, kdo se z chudoby dopracoval k bohatství, na konci života založí nějaké dobročinné zařízení ve prospěch jiných chudých lidí. Jinými slovy, chudý soucitný člověk se dokáže vcítit do strastí a radostí druhých. Je zřídka nafoukaný a může být oproštěný od jakéhokoliv zaslepení. Dokáže se spokojit s čímkoliv, co pro svoji obživu dostane milostí Pána.

Жити у злиднях — то різновид аскези. Тож у ведичнім суспільстві заведено, що брахмана зазвичай живе бідно, аби уникнути небезпеки загордувати через матеріальні статки. Адже пиха, зумовлена матеріальним процвітанням, є велика перешкода на шляху до духовної свободи. Бідний ніколи не переїдає, а тому не робиться неприродно товстим. А що здебільшого не має їжі більше як треба, його чуття не дуже збурені, а той, чиї чуття спокійні, не здатний чинити насильства.

Žít v chudobných podmínkách je určitým druhem askeze. Pro bráhmany ve védské kultuře je běžnou praxí žít chudě, aby se ochránili před pýchou na hmotné bohatství. Pýcha vznikající z rozvoje hmotného blahobytu je velkou překážkou na cestě duchovního osvobození. Chudý člověk nemůže nepřirozeně ztloustnout ze zbytečného přejídání. A jelikož nemůže jíst víc, než kolik potřebuje, jeho smysly jsou umírněné, a následkem toho nemá násilné sklony.

Іншою перевагою бідности є те, що святі охоче йдуть у дім до бідного, і бідняк має щастя спілкуватись зі святими людьми. А багатій не кожного пускає до своєї господи, тому й святому ввійти туди не легко. Згідно з ведичною системою святі навмисно стають старцями, щоб під приводом жебрання від домогосподарів мати змогу ввійти до кожного дому. Домогосподар, працюючи на свою сім’ю, здебільшого забуває за все, що стосується духовного поступу, а спілкування зі святим може принести йому користь. Бідняк завжди має можливість звільнитися, спілкуючись зі святим. А чого варті люди, які пишаються матеріальним багатством і своєю значущістю, але позбавлені товариства святих і відданих Верховного Бога-Особи?

Další výhodou chudoby je, že do domu chudáka mohou snadno přijít světci, a on tak může využít jejich společnosti. Boháči nechtějí do svých domů nikoho pustit, a proto je světci nemohou navštívit. Védský systém je takový, že světci přijímají úlohu potulných mnichů, aby pod záminkou žebrání mohli vstupovat do domů hospodářů. Pro hospodáře, který obvykle pro samé starosti o rodinu zapomněl na vše, co se týká duchovního pokroku, je jejich společnost velice prospěšná. Chudý člověk má díky společnosti světců velkou možnost získat osvobození. K čemu jsou dobří lidé, kteří jsou nafoukaní kvůli hmotnému bohatství a slávě, když jsou připraveni o společnost světců a oddaných Nejvyšší Osobnosti Božství?

Великий мудрець Нарада вирішив, що його обов’язок — поставити тих півбогів в умови, за яких вони не матимуть можливости пишатися з матеріального багатства й оманної значущости. Нарада співчував їм і прагнув врятувати від падіння. Вони перебували в ґуні темряви й, не здатні володіти своїми чуттями, занурилися в статеву втіху. Святому Нараді було за обов’язок вирятувати їх з тих огидних умов. Тварина не має розуму збагнути, що вона гола. Налакувара ж і Маніґріва були сини достойного Кувери, скарбничого півбогів, однак через сп’яніння вони стали як ті тварини, втратили почуття власної гідности і вже не могли навіть зрозуміти, що голі. Прикривати нижню частину тіла — то правило для цивілізованої людини, і якщо чоловік або жінка забувають це, вони деґрадують. Тому Нарада подумав, що найвідповідніша кара для них — щоб вони зробились нерухомими живими істотами, деревами. Зі своєї природи дерева нерухомі. Дерева вкриті ґуною невігластва, проте заподіяти жодної шкоди вони не можуть. Тому великий мудрець Нарада подумав, що саме на таку кару вони заслужили, тільки що з його ласки брати, як зробляться деревами, будуть зберігати свою пам’ять і так колись зможуть зрозуміти, за що саме їх покарано. Змінивши тіло, жива істота здебільшого забуває своє минуле життя, але в особливих випадках, як-от з Налакуварою й Маніґрівою, вона милістю Господа зберігає свою пам’ять.

Velký mudrc Nárada tedy považoval za svou povinnost uvést tyto polobohy do situace, ve které se nebudou moci pyšnit svým hmotným bohatstvím a slávou. Měl s nimi soucit a chtěl je zachránit z jejich pokleslého stavu. Byli pod vlivem kvality nevědomosti, a proto nedokázali ovládat své smysly a nezřízeně holdovali pohlavnímu životu. Povinností světce, jako je Nárada, bylo zachránit je z takového nízkého postavení. Zvířata nemohou pochopit, že jsou nahá. Ale Kuvéra byl pokladník polobohů, velice zodpovědná osoba, a Nalakúvara a Manigríva byli jeho synové. Přesto se z nich stali tak zvířecí, nepříčetní jedinci, že v opilosti nechápali, že jsou nazí. Zahalovat si spodní část těla je zásadou civilizované lidské společnosti, a když muži či ženy na tuto zásadu zapomínají, nejsou o nic lepší než zvířata. Nárada proto usoudil, že nejlepším trestem pro ně bude přeměnit je v nehybné živé bytosti — stromy. Stromy se podle přírodních zákonů nemohou hýbat. A přestože jsou zahaleny kvalitou nevědomosti, nemohou nikomu ubližovat. Velký mudrc Nárada dále považoval za vhodné, aby si i poté, co budou potrestáni, oba bratři jeho milostí pamatovali, za co takový trest dostali. Živá bytost po změně těla obvykle zapomene na svůj předešlý život, ale ve zvláštních případech — jako tomu bylo v případě Nalakúvary a Manigrívy — si milostí Pána může paměť zachovat.

Тому мудрець Нарада вирішив, щоб ті два півбоги сто років за лічбою півбогів лишалися в тілах дерев, а тоді з безпричинної ласки Верховного Бога-Особи отримали нагоду побачити Його на власні очі. Так вони знов піднесуться до рівня півбогів і великих відданих Господа.

Mudrc Nárada dále plánoval, že by oba polobozi měli zůstat v podobě stromů po dobu sta nebeských let a že pak budou požehnáni možností vidět Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Jeho milostí tváří v tvář. Tak budou znovu povýšeni na úroveň polobohů a stanou se Pánovými velkými oddanými.

По тому великий мудрець Нарада повернувся до своєї обителі Нараянашрама, а двоє півбогів стали один поруч одного деревами арджуна. З безпричинної милости Наради півбоги отримали змогу вирости деревами на Нандиному подвір’ї й на власні очі побачити Крішну.

Poté se velký mudrc Nárada vrátil do svého sídla, zvaného Nárájanášram, a oba polobozi se proměnili ve stromy, známé jako ardžunové stromy. Ze své bezpříčinné milosti daroval Nárada polobohům možnost růst na Nandově dvoře a setkat se s Pánem Krišnou tváří v tvář.

Маленький Крішна, хоча й прив’язаний до великої дерев’яної ступи, поповз до дерев-близнюків арджуна, щоб справдити пророцтво Свого великого відданого Наради. Господь Крішна знав, що дерева, які стояли перед Ним, насправді були сини Кувери, прокляті від Наради, Його великого відданого. «Я повинен зробити так, щоб слова Мого великого відданого Наради здійснились», — подумав Він і поповз між ті дерева. Крішна вільно пройшов між дерев, проте величезна дерев’яна ступа між деревами застрягла. Скориставшись з того, Господь Крішна потяг за мотузку, що нею був прив’язаний до ступи. Він смикнув так сильно, що дерева з усім своїм гіллям та листям впали на землю, наробивши великого гуркоту. З розтрощених повалених дерев вийшли дві вогнесяйні постаті. Все навколо освітилося й покрасивішало. Вже очищені, ті дві особистості підійшли до маленького Крішни й шанобливо вклонилися Йому. Вони піднесли до Крішни таку молитву:

I když byl malý Krišna přivázán k dřevěnému hmoždíři, vydal se ke dvěma stromům, aby splnil předpověď svého velkého oddaného Nárady. Pán Krišna věděl, že Nárada je Jeho velký oddaný a že ardžunové stromy, které před Ním stojí, jsou ve skutečnosti Kuvérovi synové. “Nyní musím vyplnit slova Mého velkého oddaného Nárady,” myslel si. Pak se pokusil projít mezerou mezi oběma stromy. Sám sice prošel, ale velký dřevěný hmoždíř se vzpříčil mezi kmeny. Pán Krišna toho využil a začal mocně tahat za provaz, kterým byl k hmoždíři přivázaný. Jakmile zatáhl, oba stromy se všemi listy a větvemi se s rachotem zřítily k zemi a ze spadlých, polámaných stromů vystoupily dvě velké osobnosti, zářící jako oheň. Celé okolí osvítily svou krásnou přítomností. Oba polobozi v očištěných tělech okamžitě předstoupili před děťátko Krišnu, poklonili se Mu na projev úcty a modlili se následovně:

— Любий Господи Крішно, Ти — Верховний Бог-Особа, володар усіх містичних сил. Вченим брахманам добре відомо, що космічне проявлення є поширенням Твоїх енерґій, які часом проявлені, а часом ні. Ти — джерело, що дає життя, тіло й чуття всім живим істотам. Ти — вічний Бог, Господь Вішну, всепроникаючий, нетлінний володар усього. Ти — відначальне джерело космічного проявлення, що діє під впливом трьох ґун матеріальної природи — добра, страсти й невігластва. Ти живеш як Наддуша в незліченних тілах живих істот і добре знаєш, що діється в їхнім тілі й розумі. Отже, Ти — верховний, що дає провід всій діяльності живих істот. Ти входиш у все, що перебуває під впливом майі, але її скверна Тебе не заторкує. Ніхто з тих, що перебувають під впливом матеріальних ґун, не здатний зрозуміти Твоїх трансцендентних якостей, що існували до творення, і тому Тебе звуть Верховний Брахман, якому завжди підносять хвалу Його внутрішні енерґії.

“Milý Pane Krišno, jsi původní Osobnost Božství, Pán všech mystických sil. Učení bráhmanové dobře vědí, že tento vesmírný projev je expanzí Tvých energií, které jsou někdy projevené a někdy ne. Jsi původním dárcem života, těla a smyslů všech živých bytostí. Jsi věčný Bůh, Pán Višnu, všudypřítomný a nikdy neslábnoucí vládce všeho, a jsi věčný čas. Jsi původní zdroj vesmírného projevu, který funguje pod vlivem tří kvalit hmotné přírody — dobra, vášně a nevědomosti. Žiješ jako Nadduše ve všech tělech živých bytostí a dobře víš, co se odehrává v jejich tělech a myslích. Jsi proto svrchovanou osobou řídící všechny jejich činnosti. Avšak i když jsi uprostřed všeho, co ovlivňují hmotné kvality přírody, jejich znečišťující vliv na Tebe nepůsobí. Nikdo z těch, kdo podléhají hmotným kvalitám, nemůže rozumět Tvým transcendentálním vlastnostem, jež existovaly i před stvořením; proto jsi nazýván Nejvyšší Transcendence. Skládáme uctivé poklony lotosovým nohám Tebe, Pane Vásudévo, Nejvyšší Brahmane, jehož neustále opěvují Tvé osobní vnitřní energie.

Той, хто перебуває в матеріальному світі, може бачити лише Твої різні втілення. Хоча Ти приймаєш різні тіла, вони не є частиною матеріального творіння. Вони завжди сповнені трансцендентних енерґій необмеженого багатства, сили, краси, слави, мудрости й зречености. В матеріальному існуванні є різниця між тілом і власником тіла — але Ти приходиш у Своєму відначальному духовному тілі, і тому для Тебе тої різниці не існує. Коли Ти з’являєшся, Твої надзвичайні дії вказують, що Ти — Верховний Бог-Особа. Такі надлюдські дії не під силу нікому в матеріальному існуванні. Ти є Верховний Бог-Особа, Ти прийшов, несучи живим істотам життя і смерть, а також звільнення, і Ти з’явився у супроводі всіх Своїх повних поширень. Ти можеш дати будь-яке благословіння. О Господи! О джерело щастя й добра, ми схиляємось перед Тобою у великій шанобі. Ти — всепроникаючий Верховний Бог-Особа, джерело миру й найвищий з-поміж царів династії Яду. О Господи! Наш батько, півбог Кувера — Твій слуга, і великий мудрець Нарада так само Твій слуга, і лише їхньою милістю нам пощастило бачити Тебе на живі очі. Тож благаємо, щоб з Твоєї ласки ми завжди були заглиблені в трансцендентне служіння Тобі, щоб ми могли говорити й слухати лише за Твої славетні трансцендентні діяння. Хай наші руки, ноги, все наше тіло завжди буде залучене до служіння Тобі, наш розум завжди зосереджений на Твоїх лотосових стопах, а наші голови хай завжди схиляються перед всепроникаючою всесвітньою формою Твоєї Господньої Милости.

V tomto hmotném světě se necháváš poznat pouze prostřednictvím svých různých inkarnací. I když přijímáš různé druhy těl, tato těla nejsou částí hmotného stvoření. Jsou vždy plná transcendentálních energií — neomezeného bohatství, síly, krásy, slávy, moudrosti a odříkání. V hmotném světě je rozdíl mezi tělem a majitelem těla, ale Tebe se takový rozdíl netýká, protože se zjevuješ ve svém původním duchovním těle. Když se zjevíš, Tvoje neobyčejné činnosti ukazují, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Takové činnosti nemůže provádět nikdo v hmotném těle. Ty, Nejvyšší Osobnost Božství, způsobuješ zrození a smrt i osvobození živých bytostí. Máš v sobě všechny své úplné expanze. Můžeš každému poskytnout veškerá požehnání. Ó Pane! Ó zdroji štěstí a dobra, s úctou se Ti klaníme. Jsi všeprostupující Nejvyšší Osobnost Božství, svrchovaný zdroj klidu a míru a nejslavnější potomek dynastie krále Jadua. Ó Pane, náš božský otec Kuvéra je Tvůj služebník. Také velký mudrc Nárada je Tvým služebníkem, a pouze jejich milostí jsme se s Tebou mohli osobně setkat. Modlíme se proto, abychom mohli být vždy zapojeni do transcendentální láskyplné služby Tobě tak, že budeme mluvit jen o Tvé slávě a naslouchat o Tvých transcendentálních činnostech. Nechť jsou naše ruce a ostatní části těla zaměstnané službou Tobě, naše mysli nechť se neustále soustředí na Tvoje lotosové nohy a naše hlavy nechť se vždy klaní před Tvou všeprostupující vesmírnou podobou.”

Коли півбоги Налакувара й Маніґріва скінчили свої молитви, дитина Крішна, Господь, пан і володар Ґокули, що Його Яшода прив’язала мотузками до дерев’яної ступи, сказав усміхаючись:

— Я знаю, що Мій великий відданий мудрець Нарада явив безпричинну милість, вирятувавши вас з огидного становища, в якому ви перебували через свою пиху. Ви пишалися з надмірної вроди й багатства, якими володіли, коли належали до сім’ї півбогів. Він врятував вас від дороги, яка провадить просто в пекло. Я знаю про це. Вам дуже пощастило, бо вас не просто проклято, але ви ще отримали чудову нагоду бачити його. Зумовлена душа, побачивши навіч великого святого, яким є вмиротворений і однаково милостивий до всіх Нарада, одразу звільнюється — адже коли світить сонце, довкола все видно напрочуд ясно. Отже, Налакуваро й Маніґріво, ваші життя вивінчав успіх, бо ви розвинули в собі екстатичну любов до Мене. То ваше останнє народження в матеріальному світі. Тепер повертайтеся до обителі вашого батька на вищі планети; якщо ви не зійдете з шляху відданого служіння, ви отримаєте звільнення за цього життя.

Poté, co polobozi Nalakúvara a Manigríva dokončili své modlitby, dítě Šrí Krišna, Pán a majitel Gókuly, jenž byl provazy matky Jašódy připoután k dřevěnému hmoždíři, se usmál a řekl: “Již dávno jsem věděl, že vám Můj velký oddaný Nárada Muni projevil bezpříčinnou milost a zachránil vás před ohavnou pýchou, která vás ovládla jakožto neobyčejně krásné a bohaté členy rodiny polobohů. Zachránil vás před poklesnutím do nejnižších podmínek pekelného života. To vše jsem již věděl. Máte velké štěstí, že vás nejen proklel, ale že jste měli i možnost ho vidět. Podaří-li se někomu náhodou se setkat s velkým světcem, jako je Nárada, který je vždy vyrovnaný a milostivý ke všem, pak je tato podmíněná duše okamžitě vysvobozena. Je to stejné, jako když se stojí na přímém slunečním světle — nic nebrání očím, aby viděly. Vaše životy, ó Nalakúvaro a Manigrívo, jsou nyní úspěšně naplněné, protože jste ke Mně vyvinuli extatickou lásku. Toto je vaše poslední zrození v hmotném světě. Nyní se můžete vrátit do sídla svého otce na nebeských planetách, a díky tomu, že si uchováte postoj oddané služby, budete osvobození i během tohoto života.”

По тому півбоги на знак пошани багато разів обійшли навколо Крішни, знову й знову вклоняючись Йому, і тоді пішли. Господь лишився прив’язаний мотузками до дерев’яної ступи.

Poté polobozi Pána uctivě obešli a s opakovanými poklonami se vzdálili. Krišna zůstal přivázaný provazy k hmoždíři.

Так закінчується Бгактіведантів виклад десятого розділу книги « Крішна , Верховний Бог - Особа » , назва якому «Звільнення Налакувари й Маніґріви».

Takto končí Bhaktivédántův výklad 10. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Vysvobození Nalakúvary a Manigrívy”.