Skip to main content

TEXT 56

TEXT 56

Текст

Verš

дух̣кгешв анудвіґна-мана̄х̣
сукгешу віґата-спр̣хах̣
вı̄та-ра̄ґа-бгайа-кродгах̣
стгіта-дгı̄р мунір учйате
duḥkheṣv anudvigna-manāḥ
sukheṣu vigata-spṛhaḥ
vīta-rāga-bhaya-krodhaḥ
sthita-dhīr munir ucyate

Послівний переклад

Synonyma

дух̣кгешу—у стражданнях троякого роду; анудвіґна-мана̄х̣—із врівноваженим розумом; сукгешу—у щасті; віґата-спр̣хах̣—не будучи зацікавленим; вı̄та—вільний від; ра̄ґа—прихильність; бгайа— страх; кродгах̣—і гнів; стгіта-дгı̄х̣—той, чий розум незворушний; муніх̣—мудрець; учйате—називають.

duḥkheṣu — během utrpení trojího druhu; anudvigna-manāḥ — aniž by jeho mysl byla znepokojená; sukheṣu — o štěstí; vigata-spṛhaḥ — aniž by se příliš zajímal; vīta — prostý; rāga — připoutanosti; bhaya — strachu; krodhaḥ — a hněvu; sthita-dhīḥ — jehož mysl je nevzrušená; muniḥ — mudrc; ucyate — je nazýván.

Переклад

Překlad

Той, хто зберігає спокій навіть серед троякого роду страждань, хто не шаліє від щастя, хто вільний від прив’язаності, страху й гніву, того називають мудрецем з врівноваженим розумом.

Ten, kdo není v mysli rozrušen ani uprostřed utrpení trojího druhu, necítí se povznesen, když přijde štěstí, a je prostý ulpívání, strachu a hněvu, je nazýván mudrcem klidné mysli.

Коментар

Význam

Слово муні означає «той, хто схильний збуджувати свій розум всілякими вигадками, не приходячи до правдивих висновків». Кажуть, що кожний муні має свій погляд, і якщо один муні не відрізняється од інших муні, то його не можна назвати муні в точному розумінні цього слова. На ча̄са̄в р̣ш́ір йасйа матам̇ на бгіннам (Маха̄бга̄рата, Вана-парва 313.117). Проте, стгіта-дгı̄р муні, про якого згадує тут Господь, відрізняється од звичайного муні. Стгіта-дгı̄р муні завжди перебуває в свідомості Кр̣шн̣и, бо він вичерпав усі свої ресурси розумувань. Він є праш́а̄нта-ніх̣ш́еша-мано-ратга̄нтара (Стотра-ратна 43), тобто він пройшов стадію теоретичних розумувань і дійшов висновку, що Господь Ш́рı̄ Кр̣шн̣а, або Ва̄судева, є всим сущим (ва̄судевах̣ сарвам іті са маха̄тма̄ су-дурлабгах̣). Таку людину називають муні зі сталим розумом. Вона повністю перебуває в свідомості Кр̣шн̣и і її абсолютно не турбує натиск будь-яких страждань троякого роду, тому що вона сприймає всі страждання як Господню милість і вважає, що заслуговує ще суворішої кари за свої минулі гріхи, але з Господньої ласки її страждання є мінімальними. В щасті вона так само дякує Господеві і вважає себе недостойною свого щастя. Вона усвідомлює, що лише з милості Господа її становище таке сприятливе, і вона бажає ще краще й краще служити Йому. В служінні Господу вона завжди смілива, енерґійна й не підвладна прихильності або відразі. Прив’язаність, або ж прихильність, означає використовувати що-небудь на власне почуттєве задоволення, відречення ж полягає у відсутності такої чуттєвої прив’язаності. Але для того, хто зосереджений у свідомості Кр̣шн̣и, не існує ані прихильності, ані відречення, тому що його життя присвячене служінню Господеві й через те його не дратує безуспішність зусиль. Людина в свідомості Кр̣шн̣и завжди непохитна й рішуча в своїй діяльності.

Slovo muni poukazuje na toho, kdo dovede různými způsoby podněcovat svou mysl ke spekulaci, aniž by došel k přesnému závěru. Je řečeno, že každý muni má jiné hledisko, a pokud se některý názorově neliší od ostatních takových mudrců, nelze ho v pravém slova smyslu nazývat muni; nāsāv ṛṣir yasya mataṁ na bhinnam (Mahābhārata, Vana-parva 313.117). Sthita-dhīr muni neboli mudrc klidné mysli, o kterém zde hovoří Pán, je však jiný než obyčejný muni — je si neustále vědom Kṛṣṇy, protože již zanechal všeho tvořivého spekulování. Je praśānta-niḥśeṣa-mano-rathāntara (Stotra-ratna 43), tedy ten, kdo překonal úroveň myšlenkových spekulací a došel k závěru, že Pán Śrī Kṛṣṇa, Vāsudeva, je vším (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ). Ten, kdo si je takto plně vědom Kṛṣṇy, není nijak znepokojován nápory utrpení trojího druhu, protože všechny strasti přijímá jako milost Pána a domnívá se, že by si za své dřívější špatné jednání naopak zasloužil ještě větší potíže. Vidí, že jeho utrpení je z milosti Pána omezeno na nejmenší míru. A když je šťastný, připisuje všechny zásluhy Pánovi a sebe nepovažuje za hodného štěstí — uvědomuje si, že jedině milostí Pána je v takové příznivé situaci a může Pánu lépe sloužit. V zájmu služby Pánu je vždy odvážný a aktivní a není ovlivněn připoutaností či nechutí. Připoutaností se rozumí přijímat věci pro vlastní smyslový požitek a odpoutanost je stavem, kde toto smyslové ulpívání není. Ten, kdo neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy, je prostý připoutanosti i nechuti, neboť svůj život zasvětil službě Pánu. Proto se vůbec nehněvá, ani když se mu něco nepodaří. Ať už se setká s úspěchem či neúspěchem, nikdy to nenaruší jeho rozhodnost.