VÝZNAM: Śuddha-bhakti, činnost samotné duše – jinými slovy transcendentální láskyplná služba Pánu – se koná v osvobozeném stavu. V Bhagavad-gītě (14.26) se uvádí:

„Kdo Mi slouží s naprostou a výlučnou, neselhávající oddaností, okamžitě překonává kvality hmotné přírody a tak se dostává na úroveň Brahmanu.“

Avyabhicāriṇī bhakti znamená ryzí oddanost. Člověk věnující se oddané službě musí být prost všech hmotných motivů. V hnutí pro vědomí Kṛṣṇy musíme změnit své vědomí. Je-li vědomí zaměřeno na hmotný požitek, je to hmotné vědomí, a je-li zaměřeno na službu Kṛṣṇovi, jedná se o vědomí Kṛṣṇy. Odevzdaná duše slouží Kṛṣṇovi bez hmotných ohledů (anyābhilāṣitā-śūnyam). Jñāna-karmādy-anāvṛtam: ryzí oddaná služba, která je transcendentální činnostem těla a mysli, jako je jñāna (mentální spekulace) a karma (plody přinášející činnost), se nazývá čistá bhakti-yoga. Bhakti-yoga je správná činnost duše, a když se člověk skutečně zapojí do čisté neposkvrněné oddané služby, je již vysvobozený (sa guṇān samatītyaitān). Kṛṣṇův oddaný nepodléhá hmotným podmínkám, i když jeho tělesné rysy mohou vypadat jako hmotně podmíněné. Na čistého oddaného bychom neměli hledět z materialistického hlediska. Dokud není člověk skutečně oddaný, nemůže vidět jiného oddaného dokonale. V předchozím verši bylo vysvětleno, že existují tři druhy oddaných – kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-adhikārī. Kaniṣṭha-adhikārī nemůže rozpoznat oddaného od neoddaného. Zajímá se pouze o uctívání Božstva v chrámu. Madhyama-adhikārī však může rozlišit mezi oddaným a neoddaným a také mezi oddaným a Pánem. Chová se tedy rozdílně k Nejvyšší Osobnosti Božství, oddanému a neoddanému.

Nikdo by neměl kritizovat tělesné nedostatky čistého oddaného. Existují-li, měli bychom je přehlížet. Měli bychom brát ohled na hlavní činnost duchovního učitele, což je oddaná služba, čistá služba Nejvyššímu Pánu. V Bhagavad-gītě (9.30) je uvedeno:

Dokonce i když se zdá, že oddaný dělá ohavné činnosti, měli bychom ho považovat za světce, sādhua, neboť ve své skutečné totožnosti se věnuje láskyplné službě Pánu. Jinými slovy: neměli bychom ho považovat za obyčejnou lidskou bytost.

I když se čistý oddaný nenarodil v rodině brāhmaṇů či gosvāmīch, je-li zapojen do služby Pánu, neměli bychom ho opomíjet. Rodiny gosvāmīch nemohou být ve skutečnosti založeny na hmotných ohledech, kastě či dědičnosti. Titul gosvāmī je ve skutečnosti výhradním právem čistých oddaných; proto mluvíme o šesti Gosvāmīch v čele s Rūpou Gosvāmīm a Sanātanou Gosvāmīm. Z Rūpy Gosvāmīho a Sanātany Gosvāmīho se prakticky stali muslimové, a změnili si proto jména na Dabira Khāsa a Sākara Mallika, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu z nich osobně udělal gosvāmī. Titul gosvāmī tedy není dědičný. Slovo gosvāmī se vztahuje na toho, kdo dokáže ovládat své smysly, kdo je pánem smyslů. Smysly neovládají oddaného, ale on ovládá je. Z toho vyplývá, že bychom ho měli nazývat svāmī nebo gosvāmī, i když se nemusel narodit v rodině gosvāmīch.

Gosvāmī, kteří jsou potomky Śrī Nityānandy Prabhua a Śrī Advaity Prabhua, jsou zajisté oddaní, ale neměli bychom se chovat odlišně k oddaným, kteří pocházejí z jiných rodin. S oddanými bychom měli zacházet rovnocenně, ať pocházejí z rodiny předchozích ācāryů nebo z obyčejné rodiny. Neměli bychom si myslet: „Toto je americký gosvāmī“ a ponižovat ho, ani bychom si neměli myslet: „Toto je nityānanda-vaṁśa-gosvāmī.“ Objevily se protesty proti tomu, že udělujeme titul gosvāmī americkým vaiṣṇavům z hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Lidé někdy otevřeně říkají americkým oddaným, že jejich sannyāsa nebo titul gosvāmīho nejsou pravé. Podle výroků Śrīly Rūpy Gosvāmīho v tomto verši se však americký gosvāmī a gosvāmī z rodiny ācāryů neliší.

Naopak oddaný, který získal titul gosvāmī, ale nenarodil se brāhmaṇskému otci nebo gosvāmīmu z rodiny Nityānandy nebo Advaity Prabhua, by se neměl pyšnit, že se stal gosvāmīm. Vždy by si měl pamatovat, že jakmile materialisticky zpyšní, okamžitě poklesne. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je transcendentální věda a není zde místo pro závist. Je určeno pro paramahaṁsy, kteří se zcela zbavili jakékoliv závisti (paramaṁ nirmatsarāṇām). Oddaný by neměl být závistivý, ať se narodil v rodině gosvāmīch nebo mu byl titul gosvāmī udělen. Jakmile kdokoliv začne závidět, poklesne z úrovně paramahaṁsy.

Bereme-li v úvahu tělesné nedostatky vaiṣṇavy, měli bychom vědět, že se dopouštíme přestupku proti jeho lotosovým nohám. Přestupek proti lotosovým nohám vaiṣṇavy je velmi vážný. Śrī Caitanya Mahāprabhu ho označoval jako hātī-mātā, přestupek šíleného slona. Šílený slon může způsobit zkázu, zvláště dostane-li se do pěkně udržované zahrady. Měli bychom být proto velmi opatrní a nedopustit se žádného přestupku proti vaiṣṇavovi. Každý oddaný by měl být připraven přijmout pokyny od nadřízeného vaiṣṇavy a nadřízený vaiṣṇava musí být připraven pomoci podřízenému vaiṣṇavovi v každém ohledu. Nadřízenost nebo podřízenost oddaného se určuje podle jeho duchovního pokroku v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Je zakázáno pohlížet na činnosti čistého oddaného z hmotného hlediska. Zvláště začátečníkovi, který na čistého oddaného takto hledí, to způsobí velké nepříjemnosti. Měl by se proto vyvarovat vnějšího pohledu na čistého oddaného, ale měl by se snažit vidět jeho vnitřní rysy a porozumět, jak se věnuje transcendentální láskyplné službě Pánu. Tímto způsobem se může vyvarovat hmotného pohledu na čistého oddaného a postupně se může stát čistým oddaným sám.

Ti, kteří si myslí, že vědomí Kṛṣṇy je omezeno na nějakou skupinu lidí, jistou skupinu oddaných nebo určitou zeměpisnou oblast, mají obvykle sklon pohlížet na vnější rysy oddaného. Tito začátečníci, kteří nejsou schopni ocenit vznešenou službu pokročilého oddaného, se snaží dostat mahābhāgavatu na svou úroveň. S těmito potížemi se střetáváme při rozšiřování vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Naneštěstí jsme obklopeni duchovními bratry, kteří jsou začátečníci a neoceňují pozoruhodné rozšiřování vědomí Kṛṣṇy po celém světě. Pouze se snaží dostat nás na svou úroveň a snaží se nás kritizovat v každém ohledu. Velice litujeme jejich naivních činností a nedostatečného poznání. Se zplnomocněným člověkem, který se skutečně věnuje důvěrné službě Pánu, bychom neměli zacházet jako s obyčejnou lidskou bytostí, neboť je psáno, že dokud ho Kṛṣṇa nezmocní, nemůže rozšiřovat hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě.

Když člověk kritizuje čistého oddaného, dopouští se přestupku (vaiṣṇava-aparādha), což je velká překážka a nebezpečí pro ty, kdo touží pokročit v rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Jestliže se člověk dopouští přestupků proti lotosovým nohám vaiṣṇavy, nemůže získat žádný duchovní prospěch. Každý by měl být proto velmi opatrný, aby nezáviděl zmocněnému vaiṣṇavovi (śuddha-vaiṣṇava). Přestupkem je také myslet si, že zmocněný vaiṣṇava podléhá disciplinárním předpisům, radit mu nebo ho opravovat. Začínajícího a pokročilého vaiṣṇavu můžeme rozeznat podle jejich činností. Pokročilý vaiṣṇava je vždy v pozici duchovního učitele a začátečník je vždy považován za žáka. Duchovní učitel nesmí podléhat radám žáka, ani by se neměl řídit radami těch, kdo nejsou jeho žáky. To je podstata rady Śrīly Rūpy Gosvāmīho v šestém verši.