Śrīla Rūpa Gosvāmī v tomto verši vysvětluje, jak konat oddané činnosti ve společnosti ostatních oddaných. Jedná se o šest druhů činností: (1) dávat milodary oddaným, (2) přijímat od nich cokoliv nabídnou na oplátku, (3) vyjevovat svou mysl oddaným, (4) dotazovat se jich na důvěrnou službu Pánu, (5) přijímat od oddaných prasādam neboli duchovní jídlo a (6) rozdávat oddaným prasādam. Zkušení oddaní vysvětlují a nezkušení oddaní se od nich učí. To je guhyam ākhyāti pṛcchati. Když oddaný rozdává prasādam, zbytky jídla obětovaného Nejvyšší Osobnosti Božství, musíme prasādam přijmout jako Pánovu milost získanou skrze čisté oddané, abychom udrželi náš duch oddané služby. Měli bychom také pozvat čisté oddané domů, nabídnout jim prasādam a být připraveni je potěšit ve všech ohledech. To se nazývá bhuṅkte bhojayate caiva.

Dokonce i v běžném společenském styku je těchto šest způsobů jednání mezi dvěma milými přáteli naprostou nezbytností. Když si obchodník například přeje spojit se s jiným obchodníkem, zařídí hostinu v hotelu a při hostině otevřeně řekne, co chce podniknout. Pak se zeptá svého přítele obchodníka, jak by měl jednat, a někdy si vymění dárky. Kdykoliv tedy dochází k jednání v duchu prīti, láskyplné důvěrnosti, provádí se těchto šest činností. Śrīla Rūpa Gosvāmī nám v předchozím verši poradil, že bychom se měli zříci světské společnosti a držet se ve společnosti oddaných (saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ). Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy byla založena, aby umožnila těchto šest láskyplných výměn mezi oddanými. Založili jsme ji sami, ale jelikož lidé nabízejí pomoc a jednají podle zásady „dej a přijmi“, rozrůstá se nyní po celém světě. Jsme rádi, že lidé velmi štědře přispívají na její rozvoj a také nadšeně přijímají jakýkoliv skromný příspěvek, který jim dáme v podobě knih a časopisů, jež pojednávají pouze o vědomí Kṛṣṇy. Někdy pořádáme Hare Kṛṣṇa festivaly a zveme životní členy a přátele, aby se zúčastnili hostiny a přijali prasādam. Většina členů pochází z vyšších společenských kruhů, ale přesto přicházejí a přijímají jakoukoliv trochu prasādam, kterou jsme schopni jim nabídnout. Někdy se členové i podporovatelé velmi důvěrně dotazují na způsoby provádění oddané služby a my se jim to snažíme vysvětlit. Tímto způsobem se naše společnost úspěšně rozrůstá po celém světě a inteligentní lidé ze všech zemí postupně oceňují naše činnosti určené k potěšení Śrī Kṛṣṇy. Těchto šest láskyplných vztahů mezi členy hnutí pro vědomí Kṛṣṇy udržuje jeho život. Lidé proto musí dostat příležitost stýkat se s oddanými v ISKCONu, neboť těmito šesti zmíněnými výměnami může obyčejný člověk zcela obnovit své neprojevené vědomí Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě (2.62) je uvedeno: saṅgāt sañjāyate kāmaḥ: naše touhy a přání se vyvinou podle společnosti, se kterou se stýkáme. Často se říká, že člověka poznáme podle jeho společnosti, a když se obyčejný člověk stýká s oddanými, jistě rozvine své neprojevené vědomí Kṛṣṇy. Porozumění vědomí Kṛṣṇy je vrozené každé živé bytosti a do určité míry je již vyvinuto, když živá bytost dostane lidské tělo. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 22.107) je řečeno:

„Čistá láska ke Kṛṣṇovi je věčně ustanovena v srdcích živých bytostí. Není to něco, co by se dalo získat odjinud. Tato láska se přirozeně probouzí, když je srdce očištěno nasloucháním a zpíváním.“ Každý by měl dostat příležitost naslouchat o Kṛṣṇovi, protože vědomí Kṛṣṇy je vrozeno každé živé bytosti. Pouhým nasloucháním a opěvováním – śravaṇaṁ kīrtanam – se naše srdce přímo očišťuje a naše původní vědomí Kṛṣṇy se okamžitě probouzí. Vědomí Kṛṣṇy není srdci uměle vnucováno, již tam existuje. Zpíváme-li svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, srdce se očišťuje ode všeho světského znečištění. V první sloce Śrī Śikṣāṣṭaky Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu říká:

„Sláva saṅkīrtanu Śrī Kṛṣṇy, který očišťuje srdce ode všeho prachu nashromážděného po mnoho let a hasí žár podmíněného života, opakovaného rození a umírání. Toto saṅkīrtanové hnutí je největší požehnání celému lidstvu, protože šíří paprsky žehnajícího měsíce. Je to život veškerého transcendentálního poznání. Zvětšuje oceán transcendentální blaženosti a umožňuje nám plně si vychutnat nektar, po kterém vždy toužíme.“

Očistí se nejen ten, kdo zpívá mahā-mantru, ale srdce kohokoliv, kdo zaslechne její transcendentální vibraci Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, se také očistí. Duše v tělech nižších zvířat, hmyzu, stromů a ostatních druhů života se také očišťují a připravují se stát se plně vědomými si Kṛṣṇy pouhým posloucháním transcendentální vibrace. To vysvětlil Ṭhākura Haridāsa, když se ho Caitanya Mahāprabhu zeptal, jak mohou být živé bytosti nižší než lidské bytosti osvobozeny z pout hmoty. Haridāsa Ṭhākura řekl, že zpívání svatých jmen je tak mocné, že dokonce i když člověk zpívá v nejodlehlejších částech džungle, stromy a zvířata udělají pokrok v rozvoji vědomí Kṛṣṇy pouhým nasloucháním této vibraci. Sám Śrī Caitanya Mahāprabhu to ve skutečnosti dokázal, když procházel lesem Jhārikhaṇḍa. Tygři, hadi, jeleni a všechna ostatní zvířata zanechala svého přirozeného nepřátelství a začala zpívat a tančit v saṅkīrtanu. Ovšemže nemůžeme napodobovat činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale měli bychom následovat v Jeho stopách. Nejsme natolik mocní, abychom mohli nadchnout nižší zvířata jako tygry, hady, kočky a psy nebo je přimět k tanci, ale zpíváním svatých jmen Pána můžeme opravdu přivést mnoho lidí na světě k vědomí Kṛṣṇy. Přispívání nebo rozdávání svatého jména Pána je vznešený příklad dobročinnosti (zásada dadāti). Stejným způsobem musíme také následovat princip pratigṛhṇāti a být připraveni přijímat transcendentální dary. Měli bychom se dotazovat na hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a otevřít svou mysl, abychom porozuměli situaci v hmotném světě. Tak mohou být splněny principy guhyam ākhyāti pṛcchati.

Členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy pořádají každou neděli ve všech svých střediscích hostiny lásky, na které zvou členy společnosti i podporovatele. Mnoho zájemců chodí uctívat prasādam a kdykoliv je to možné, zvou členy společnosti do svých domovů a předkládají jim hojné množství prasādam. Prospívá to členům společnosti i široké veřejnosti. Lidé by měli opustit společnost takzvaných yogīch, jñānīch, karmīch a filantropů, protože jejich společnost nemůže prospět nikomu. Chce-li člověk skutečně dosáhnout cíle lidského života, měl by se stýkat s oddanými z hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, neboť je to jediné hnutí, které učí, jak rozvinout lásku k Bohu. Náboženství je zvláštní součástí lidské společnosti a odlišuje ji od společnosti zvířecí. Zvířata nemají kostel, mešitu ani náboženský systém. Ve všech částech světa, v jakkoliv pokleslé lidské společnosti, existuje nějaký náboženský systém. Dokonce i domorodé kmeny v džungli mají nějaký náboženský systém. Když se náboženství rozvine a promění se v lásku k Bohu, je úspěšné. V prvním zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu (1.2.6) je uvedeno:

„Vrcholná činnost (dharma) pro celé lidstvo je ta, která vede člověka k dosažení láskyplné oddané služby transcendentálnímu Pánu. Aby úplně uspokojila vlastní já, musí být tato oddaná služba bezpodmínečná a nepřerušovaná.“

Chtějí-li příslušníci lidské společnosti skutečně klidnou mysl, vyrovnanost a přátelské vztahy mezi lidmi a národy, musí následovat náboženský systém vědomí Kṛṣṇy, pomocí kterého mohou rozvinout neprojevenou lásku ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Jakmile to lidé udělají, jejich mysl se ihned naplní klidem a vyrovnaností.

V této souvislosti Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura varoval všechny oddané, kteří rozšiřují hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby nemluvili s impersonalistickými māyāvādīmi, kteří jsou vždy odhodláni oponovat teistickým hnutím. Svět je plný māyāvādīch a ateistů a politické strany světa využívají māyāvādské a jiné ateistické filozofie k prosazování materialismu. Někdy dokonce podporují silnou politickou stranu, aby se postavila proti hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Māyāvādī a ostatní ateisté nechtějí, aby se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy rozvinulo, protože učí lidi o vědomí Boha. To je politika ateistů. Tím, že krmíme hada mlékem a banány, nezískáme žádný užitek, protože nebude nikdy spokojen. Dostane-li had mléko a banány, stane se pouze ještě jedovatějším (kevalaṁ viṣa-vardhanam). Mlékem jeho jed zesílí. Z podobných důvodů bychom neměli vyjevovat svou mysl hadům podobným māyāvādīm a karmīm. Nepřinese to žádný užitek. Nejlepší je úplně se vyhýbat jejich společnosti a nikdy je nežádat o nic důvěrného, protože nemohou dát žádnou dobrou radu. Neměli bychom māyāvādī a ateisty zvát ani přijímat jejich pozvání, neboť tyto důvěrné styky nás mohou ovlivnit jejich ateistickou mentalitou (saṅgāt sañjāyate kāmaḥ). Tento verš nám zakazuje cokoliv dávat māyāvādīṁ a ateistům a cokoliv od nich přijímat. Śrī Caitanya Mahāprabhu také varoval viṣayīra anna khāile duṣṭa haya mana: „Sníme-li jídlo připravené světským člověkem, otráví nám to mysl.“ Dokud nejsme velmi pokročilí, nemůžeme použít příspěvky od kohokoliv pro rozvoj hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Je třeba se držet pravidla, že bychom neměli přijímat milodary od māyāvādīch či ateistů. Śrī Caitanya Mahāprabhu zakázal oddaným stýkat se dokonce i s obyčejnými lidmi, kteří jsou příliš navyklí hmotnému smyslového požitku.

Závěr je, že bychom vždy měli vyhledávat společnost oddaných, dodržovat usměrňující zásady oddané služby, následovat ve stopách ācāryů a naprosto poslušně plnit pokyny duchovního učitele. Tímto způsobem budeme schopni rozvíjet svoji oddanou službu a neprojevené vědomí Kṛṣṇy. Od oddaného, který není ani začátečník ani mahābhāgavata (vysoce pokročilý oddaný), nýbrž se nachází na střední úrovni oddané služby, se očekává, že bude milovat Nejvyšší Osobnost Božství, přátelit se s oddanými, bude laskavý k nevědomým a bude se vyhýbat závistivým a démonským osobám. V tomto verši je krátká zmínka jak vytvořit láskyplné vztahy s Nejvyšší Osobnosti Božství a jak se přátelit s oddanými. Podle zásady dadāti by měl pokročilý oddaný utratit alespoň padesát procent svého příjmu pro službu Pánu a Jeho oddaným. Śrīla Rūpa Gosvāmī dal tento příklad ve svém životě. Když se rozhodl opustit své zaměstnání, věnoval padesát procent svého příjmu na službu Kṛṣṇovi, dvacet pět procent svým příbuzným a dvacet pět procent si ponechal na své osobní nutné výdaje. Tento příklad by měli následovat všichni oddaní. Ať je náš příjem jakýkoliv, padesát procent bychom měli věnovat Kṛṣṇovi a Jeho oddaným, což splní požadavky dadāti.

V dalším verši Śrīla Rūpa Gosvāmī učí, jakého vaiṣṇavu bychom si měli vybrat za přítele a jak vaiṣṇavům sloužit.