Skip to main content

Četrti verz

Text 4

Besedilo

Verš

dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam
dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam

Synonyms

Synonyma

dadāti — daje v dar; pratigṛhṇāti — sprejema v dar; guhyam — zaupne teme; ākhyāti — pojasnjuje; pṛcchati — sprašuje; bhuṅkte — jé; bhojayate — hrani; ca — tudi; eva — vsekakor; ṣaḍ-vidham — šest vrst; prīti — ljubezni; lakṣaṇam — znamenja.

dadāti — dává milodary; pratigṛhṇāti — přijímá na oplátku; guhyam — důvěrné náměty; ākhyāti — vysvětluje; pṛcchati — dotazuje se; bhuṅkte — jí; bhojayate — podává jídlo; ca — také; eva — zajisté; ṣaṭ-vidham — šest druhů; prīti — lásky; lakṣaṇam — znaků.

Translation

Překlad

Obdarovanje in sprejemanje v dar, zaupno razodevanje misli, spraševanje o zaupnostih ter sprejemanje in dajanje prasāde je šest načinov izkazovanja ljubezni med bhaktami.

Dávat a přijímat milodary, důvěrně vyjevovat svou mysl a důvěrně se dotazovat, přijímat prasādam a nabízet prasādam – to je šest znaků lásky, kterou si oddaní navzájem projevují.

Purport

Význam

KOMENTAR: Śrīla Rūpa Gosvāmī v tem verzu pojasnjuje, kako v duhu vdanosti delovati v družbi drugih bhakt. Ravnali naj bi na šest načinov: (1) tako da bhakte obdarujemo, (2) da sprejmemo tisto, kar nam v zameno podarijo, (3) jim zaupno razodevamo misli, (4) jih sprašujemo o zaupnem služenju Gospodu, (5) spoštljivo sprejmemo prasādo oziroma duhovno hrano, ki nam jo ponudijo, in (6) jih pogostimo s prasādo. Izkušeni bhakte pojasnjujejo stvari neizkušenim, ti pa se od njih učijo. To je guhyam ākhyāti pṛcchati. Kadar čisti bhakte delijo prasādo oziroma ostanke hrane, darovane Gospodu, jo moramo sprejeti kot Njegovo milost, ki smo jo dobili prek njih. Tako lahko ohranimo duh vdanega služenja Kṛṣṇi. Čiste bhakte bi morali vabiti tudi na dom, jih gostiti s prasādo in biti pripravljeni, da jim ugodimo v vseh pogledih. Temu pravimo bhuṅkte bhojayate caiva.

Śrīla Rūpa Gosvāmī v tomto verši vysvětluje, jak konat oddané činnosti ve společnosti ostatních oddaných. Jedná se o šest druhů činností: (1) dávat milodary oddaným, (2) přijímat od nich cokoliv nabídnou na oplátku, (3) vyjevovat svou mysl oddaným, (4) dotazovat se jich na důvěrnou službu Pánu, (5) přijímat od oddaných prasādam neboli duchovní jídlo a (6) rozdávat oddaným prasādam. Zkušení oddaní vysvětlují a nezkušení oddaní se od nich učí. To je guhyam ākhyāti pṛcchati. Když oddaný rozdává prasādam, zbytky jídla obětovaného Nejvyšší Osobnosti Božství, musíme prasādam přijmout jako Pánovu milost získanou skrze čisté oddané, abychom udrželi náš duch oddané služby. Měli bychom také pozvat čisté oddané domů, nabídnout jim prasādam a být připraveni je potěšit ve všech ohledech. To se nazývá bhuṅkte bhojayate caiva.

Celo v običajnem družbenem okolju je vsekakor nujno, da se dobri prijatelji drug do drugega vedejo na šest opisanih načinov. Ko se hoče na primer kakšen poslovnež sestati z drugim, ga povabi na kosilo v hotel in mu ob jedi odkrito pove, kaj namerava. Nato ga prosi za mnenje o tem, kako naj ravna, včasih pa si tudi izmenjata darila. Ljudje, ki imajo zaupne odnose in jih veže prīti oziroma ljubezen, vedno ravnajo na teh šest načinov. Śrīla Rūpa Gosvāmī nam je v prejšnjem verzu svetoval, naj opustimo posvetno družbo in se družimo z bhaktami (saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ). Mednarodno skupnost za zavest Krišne smo ustanovili zato, da bi si lahko bhakte na teh šest načinov izkazovali ljubezen. Ustanovil sem jo sicer sam, ker pa se nam ljudje pridružujejo in ravnajo po načelu dajanja in sprejemanja, se zdaj širi po vsem svetu. Veseli nas, da številni zelo velikodušno prispevajo za razvoj dejavnosti naše skupnosti in od nas z veseljem sprejemajo skromne prispevke v obliki knjig in revij, ki govorijo izključno o zavesti Kṛṣṇe. Ko priredimo kakšno slavje, povabimo častne člane in prijatelje ter jih pogostimo s prasādo. Čeprav so naši člani večinoma iz višjih družbenih slojev, vseeno pridejo k nam in sprejmejo nekaj malega prasāde, ki jim jo lahko ponudimo. Včasih nas člani in podporniki zelo zaupno sprašujejo o poti vdanega služenja, mi pa jim jo skušamo pojasniti. Tako se naša skupnost uspešno širi po vsem svetu in intelektualci iz vseh držav postopoma vse bolj cenijo naše duhovne dejavnosti.

Življenje Kṛṣṇe zavestne skupnosti temelji na teh šestih načinih izkazovanja ljubezni med člani. Ljudje morajo dobiti priložnost za druženje z bhaktami iz našega gibanja, saj lahko vsakdo, ki ravna na omenjene načine, popolnoma prebudi svojo spečo zavest Kṛṣṇe. Bhagavad-gītā (2.62) pravi: saṅgāt sañjāyate kāmaḥ. »Naše želje in hotenja se razvijejo v skladu z družbo, ki si jo izberemo.« Pogosto slišimo, da človeka prepoznamo po njegovi družbi. Če se bodo navadni ljudje družili z bhaktami, bodo zagotovo obudili svojo uspavano zavest Kṛṣṇe. Vsa bitja v sebi nosijo razumevanje zavesti Kṛṣṇe, in to je pri tistih, ki so v človeškem telesu, že do neke mere razvito. V Caitanya-caritāmṛti (Madhya 22.107) piše:

Dokonce i v běžném společenském styku je těchto šest způsobů jednání mezi dvěma milými přáteli naprostou nezbytností. Když si obchodník například přeje spojit se s jiným obchodníkem, zařídí hostinu v hotelu a při hostině otevřeně řekne, co chce podniknout. Pak se zeptá svého přítele obchodníka, jak by měl jednat, a někdy si vymění dárky. Kdykoliv tedy dochází k jednání v duchu prīti, láskyplné důvěrnosti, provádí se těchto šest činností. Śrīla Rūpa Gosvāmī nám v předchozím verši poradil, že bychom se měli zříci světské společnosti a držet se ve společnosti oddaných (saṅga-tyāgāt sato vṛtteḥ). Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy byla založena, aby umožnila těchto šest láskyplných výměn mezi oddanými. Založili jsme ji sami, ale jelikož lidé nabízejí pomoc a jednají podle zásady „dej a přijmi“, rozrůstá se nyní po celém světě. Jsme rádi, že lidé velmi štědře přispívají na její rozvoj a také nadšeně přijímají jakýkoliv skromný příspěvek, který jim dáme v podobě knih a časopisů, jež pojednávají pouze o vědomí Kṛṣṇy. Někdy pořádáme Hare Kṛṣṇa festivaly a zveme životní členy a přátele, aby se zúčastnili hostiny a přijali prasādam. Většina členů pochází z vyšších společenských kruhů, ale přesto přicházejí a přijímají jakoukoliv trochu prasādam, kterou jsme schopni jim nabídnout. Někdy se členové i podporovatelé velmi důvěrně dotazují na způsoby provádění oddané služby a my se jim to snažíme vysvětlit. Tímto způsobem se naše společnost úspěšně rozrůstá po celém světě a inteligentní lidé ze všech zemí postupně oceňují naše činnosti určené k potěšení Śrī Kṛṣṇy. Těchto šest láskyplných vztahů mezi členy hnutí pro vědomí Kṛṣṇy udržuje jeho život. Lidé proto musí dostat příležitost stýkat se s oddanými v ISKCONu, neboť těmito šesti zmíněnými výměnami může obyčejný člověk zcela obnovit své neprojevené vědomí Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītě (2.62) je uvedeno: saṅgāt sañjāyate kāmaḥ: naše touhy a přání se vyvinou podle společnosti, se kterou se stýkáme. Často se říká, že člověka poznáme podle jeho společnosti, a když se obyčejný člověk stýká s oddanými, jistě rozvine své neprojevené vědomí Kṛṣṇy. Porozumění vědomí Kṛṣṇy je vrozené každé živé bytosti a do určité míry je již vyvinuto, když živá bytost dostane lidské tělo. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 22.107) je řečeno:

nitya-siddha kṛṣṇa-prema ‘sādhya’ kabhu naya
śravaṇādi-śuddha-citte karaye udaya
nitya-siddha kṛṣṇa-prema ‘sādhya’ kabhu naya
śravaṇādi-śuddha-citte karaye udaya

»Živa bitja imajo čisto ljubezen do Kṛṣṇe večno v srcu, od nikoder drugod je ne morejo dobiti. Ko poslušajo o Kṛṣṇi in Ga opevajo, si očistijo srce in se naravno prebudijo.« Ker je zavest Kṛṣṇe prirojena vsem živim bitjem, bi morali vsi dobiti priložnost za poslušanje o Njem. Srce si očistimo že s tem, ko poslušamo o Kṛṣṇi in Ga opevamo (śravaṇaṁ kīrtanam), in tako se naša izvorna zavest o Njem takoj prebudi. Zavest Kṛṣṇe nam ni vsiljena, ampak jo že imamo v srcu. Tega pa očistimo vseh posvetnih umazanij, ko pojemo sveta imena Vsevišnje Božanske Osebnosti. Gospod Śrī Caitanya Mahāprabhu v prvi kitici Śrī Śikṣāṣṭake pravi:

„Čistá láska ke Kṛṣṇovi je věčně ustanovena v srdcích živých bytostí. Není to něco, co by se dalo získat odjinud. Tato láska se přirozeně probouzí, když je srdce očištěno nasloucháním a zpíváním.“ Každý by měl dostat příležitost naslouchat o Kṛṣṇovi, protože vědomí Kṛṣṇy je vrozeno každé živé bytosti. Pouhým nasloucháním a opěvováním – śravaṇaṁ kīrtanam – se naše srdce přímo očišťuje a naše původní vědomí Kṛṣṇy se okamžitě probouzí. Vědomí Kṛṣṇy není srdci uměle vnucováno, již tam existuje. Zpíváme-li svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, srdce se očišťuje ode všeho světského znečištění. V první sloce Śrī Śikṣāṣṭaky Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu říká:

ceto-darpaṇa-mārjanam bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ
śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ vidyā-vadhū-jīvanam
ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ
sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam
ceto-darpaṇa-mārjanam bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ
śreyaḥ-kairava-candrikā-vitaraṇaṁ vidyā-vadhū-jīvanam
ānandāmbudhi-vardhanaṁ prati-padaṁ pūrṇāmṛtāsvādanaṁ
sarvātma-snapanaṁ paraṁ vijayate śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtanam

»Slava saṅkīrtani Śrī Kṛṣṇe, ki čisti srce vsega dolgoletnega prahu in gasi ogenj pogojenega življenja, ponavljajočega se rojevanja in umiranja. Gibanje saṅkīrtane je največji blagor za vse človeštvo, saj razliva mesečino blagoslovov. Saṅkīrtana je duša vsega transcendentalnega znanja. Širi ocean duhovne blaženosti in nam omogoča, da se naužijemo nektarja, po katerem zmeraj hrepenimo.«

„Sláva saṅkīrtanu Śrī Kṛṣṇy, který očišťuje srdce ode všeho prachu nashromážděného po mnoho let a hasí žár podmíněného života, opakovaného rození a umírání. Toto saṅkīrtanové hnutí je největší požehnání celému lidstvu, protože šíří paprsky žehnajícího měsíce. Je to život veškerého transcendentálního poznání. Zvětšuje oceán transcendentální blaženosti a umožňuje nám plně si vychutnat nektar, po kterém vždy toužíme.“

Mahā-mantra, duhovni zvok Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, ne očisti samo tistega, ki jo poje, temveč tudi srce vseh drugih, ki jo slišijo. Tudi duše, utelešene kot žuželke in druge živali, drevesa ter preostale življenjske vrste, se že s tem zvokom očistijo in pripravijo za popolno zavest Kṛṣṇe. To je pojasnil Haridāsa Ṭhākura, ko ga je Caitanya Mahāprabhu vprašal, kako se lahko nižja bitja od ljudi rešijo ujetosti v materijo. Rekel je, da ima petje svetih imen tolikšno moč, da se celo v drevesih in živalih v najbolj odročnih predelih džungle prebuja zavest Kṛṣṇe, če ga slišijo. To je pravzaprav dokazal sam Śrī Caitanya Mahāprabhu na poti skozi gozd Jhārikhāṇḍo. Takrat so tigri, kače, jeleni in druge živali pozabili na svoje naravno sovraštvo ter zapeli in zaplesali ob saṅkīrtani. Ravnanja Śrī Caitanye Mahāprabhuja seveda ne moremo posnemati, morali pa bi iti po Njegovih stopinjah. Sami nimamo dovolj moči, da bi živali, na primer tigre, kače, mačke in pse, pripravili do petja ali plesa, vendar pa lahko s petjem Gospodovih svetih imen številne ljudi po vsem svetu spodbudimo k zavedanju Kṛṣṇe. Širjenje Gospodovega svetega imena je vzvišen primer dobrodelnosti (načela dadāti). Ljudje pa morajo upoštevati tudi načelo pratigṛhṇāti, tako da so pripravljeni sprejeti duhovni dar. Morali bi se zanimati za gibanje za zavest Kṛṣṇe in z odprtim duhom razumeti stanje materialnega sveta. Tako lahko živimo po načelih guhyam ākhyāti pṛcchati.

Očistí se nejen ten, kdo zpívá mahā-mantru, ale srdce kohokoliv, kdo zaslechne její transcendentální vibraci Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, se také očistí. Duše v tělech nižších zvířat, hmyzu, stromů a ostatních druhů života se také očišťují a připravují se stát se plně vědomými si Kṛṣṇy pouhým posloucháním transcendentální vibrace. To vysvětlil Ṭhākura Haridāsa, když se ho Caitanya Mahāprabhu zeptal, jak mohou být živé bytosti nižší než lidské bytosti osvobozeny z pout hmoty. Haridāsa Ṭhākura řekl, že zpívání svatých jmen je tak mocné, že dokonce i když člověk zpívá v nejodlehlejších částech džungle, stromy a zvířata udělají pokrok v rozvoji vědomí Kṛṣṇy pouhým nasloucháním této vibraci. Sám Śrī Caitanya Mahāprabhu to ve skutečnosti dokázal, když procházel lesem Jhārikhaṇḍa. Tygři, hadi, jeleni a všechna ostatní zvířata zanechala svého přirozeného nepřátelství a začala zpívat a tančit v saṅkīrtanu. Ovšemže nemůžeme napodobovat činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, ale měli bychom následovat v Jeho stopách. Nejsme natolik mocní, abychom mohli nadchnout nižší zvířata jako tygry, hady, kočky a psy nebo je přimět k tanci, ale zpíváním svatých jmen Pána můžeme opravdu přivést mnoho lidí na světě k vědomí Kṛṣṇy. Přispívání nebo rozdávání svatého jména Pána je vznešený příklad dobročinnosti (zásada dadāti). Stejným způsobem musíme také následovat princip pratigṛhṇāti a být připraveni přijímat transcendentální dary. Měli bychom se dotazovat na hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a otevřít svou mysl, abychom porozuměli situaci v hmotném světě. Tak mohou být splněny principy guhyam ākhyāti pṛcchati.

Mednarodna skupnost za zavest Krišne vabi člane in podpornike v svoje centre na skupno pojedino, ki je del nedeljskih srečanjih. Številni, ki jih naše gibanje zanima, hodijo k nam in spoštljivo uživajo prasādo. Kadar le morejo, pa tudi sami povabijo pripadnike Skupnosti na dom in jih obilno pogostijo s prasādo. Tako imajo korist oboji. Ljudje bi se morali izogibati družbe tako imenovanih jogijev, jñānījev, karmījev in človekoljubov, ker ta nikomur ne koristi. Kdor bi resnično rad dosegel cilj človeškega življenja, se mora družiti z bhaktami gibanja za zavest Kṛṣṇe, saj to edino uči, kako razviti ljubezen do Boga. Vera je posebna značilnost človeške družbe, ki jo ločuje od živalske. Živali nimajo cerkva, mošej ali verskega sistema. Povsod po svetu ne glede na zatrtost človeške družbe najdemo kakšno obliko vere. Celo domorodna plemena v džunglah v nekaj verujejo. Vera je uspešna, ko se razvije in preobrazi v ljubezen do Boga. Prvi spev Śrīmad-Bhāgavatama (1.2.6) pravi:

Členové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy pořádají každou neděli ve všech svých střediscích hostiny lásky, na které zvou členy společnosti i podporovatele. Mnoho zájemců chodí uctívat prasādam a kdykoliv je to možné, zvou členy společnosti do svých domovů a předkládají jim hojné množství prasādam. Prospívá to členům společnosti i široké veřejnosti. Lidé by měli opustit společnost takzvaných yogīch, jñānīch, karmīch a filantropů, protože jejich společnost nemůže prospět nikomu. Chce-li člověk skutečně dosáhnout cíle lidského života, měl by se stýkat s oddanými z hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, neboť je to jediné hnutí, které učí, jak rozvinout lásku k Bohu. Náboženství je zvláštní součástí lidské společnosti a odlišuje ji od společnosti zvířecí. Zvířata nemají kostel, mešitu ani náboženský systém. Ve všech částech světa, v jakkoliv pokleslé lidské společnosti, existuje nějaký náboženský systém. Dokonce i domorodé kmeny v džungli mají nějaký náboženský systém. Když se náboženství rozvine a promění se v lásku k Bohu, je úspěšné. V prvním zpěvu Śrīmad Bhāgavatamu (1.2.6) je uvedeno:

sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati
sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati

»Najvišja dejavnost (dharma) za vse ljudi je tista, ki jih pripelje do ljubečega vdanega služenja transcendentnemu Gospodu. Da bi popolnoma zadovoljili svoj pravi jaz, Mu moramo služiti brez sebičnih nagibov in neprenehoma.«

„Vrcholná činnost (dharma) pro celé lidstvo je ta, která vede člověka k dosažení láskyplné oddané služby transcendentálnímu Pánu. Aby úplně uspokojila vlastní já, musí být tato oddaná služba bezpodmínečná a nepřerušovaná.“

Če si ljudje res želijo duševnega miru ter prijateljskih odnosov med posamezniki in narodi, morajo stopiti na pot zavedanja Kṛṣṇe, Vsevišnje Božanske Osebnosti, s čimer lahko prebudijo spečo ljubezen do Njega. Potem bodo takoj dosegli notranji mir.

Chtějí-li příslušníci lidské společnosti skutečně klidnou mysl, vyrovnanost a přátelské vztahy mezi lidmi a národy, musí následovat náboženský systém vědomí Kṛṣṇy, pomocí kterého mohou rozvinout neprojevenou lásku ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Jakmile to lidé udělají, jejich mysl se ihned naplní klidem a vyrovnaností.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura je posvaril vse bhakte, ki širijo gibanje za zavest Kṛṣṇe, naj se ne zapletajo v pogovor z zagovorniki impersonalistične filozofije, māyāvāde, ki vedno odločno nasprotujejo teističnim gibanjem. Svet je poln māyāvādījev in ateistov. Politične stranke po vsem svetu izkoriščajo filozofijo māyāvāde in druge brezbožne filozofije za razmah materializma. Včasih celo podprejo kakšno močno skupino, da bi nasprotovali gibanju za zavest Kṛṣṇe. Māyāvādīji in drugi brezbožniki nočejo, da bi se to gibanje razširilo, ker ljudi izobražuje v zavedanju Boga. To je njihovo vodilo. Kače ni koristno hraniti z mlekom in bananami, saj je to nikakor ne zadovolji. Ravno nasprotno, tako postane še bolj strupena (kevalaṁ viṣa-vardhanam). Če damo kači piti mleko, ima le še več strupa. Zato tudi kačjim māyāvādījem in karmījem ne bi smeli razkrivati misli. To nam nič ne bo pomagalo. Najbolje je, da se jih popolnoma izogibamo in se z njimi nikoli zaupno ne pogovarjamo, ker nam ne morejo dati nobenega dobrega nasveta. Māyāvādījev in ateistov tudi ne bi smeli vabiti k sebi ali jih obiskovati, saj bi pri osebnem druženju utegnili vplivati na nas z brezbožno miselnostjo (saṅgāt sañjāyate kāmaḥ). Ta verz nam odsvetuje, da takim ljudem kaj dajemo ali sprejemamo od njih. Tudi Śrī Caitanya Mahāprabhu nas svari: viṣayīra anna khāile duṣṭa haya mana. »Kdor uživa hrano, ki jo pripravljajo posvetni ljudje, si izpridi misli.« Če nismo zares duhovno napredni, ne moremo uporabiti kar vsakega prispevka za razvoj gibanja za zavest Kṛṣṇe. Zato od māyāvādījev in ateistov načelno ne bi smeli sprejemati prispevkov. Śrī Caitanya Mahāprabhu je bhaktam pravzaprav prepovedal celo druženje z navadnimi ljudmi, ki so preveč zasvojeni z zadovoljevanjem čutov.

V této souvislosti Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura varoval všechny oddané, kteří rozšiřují hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby nemluvili s impersonalistickými māyāvādīmi, kteří jsou vždy odhodláni oponovat teistickým hnutím. Svět je plný māyāvādīch a ateistů a politické strany světa využívají māyāvādské a jiné ateistické filozofie k prosazování materialismu. Někdy dokonce podporují silnou politickou stranu, aby se postavila proti hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Māyāvādī a ostatní ateisté nechtějí, aby se hnutí pro vědomí Kṛṣṇy rozvinulo, protože učí lidi o vědomí Boha. To je politika ateistů. Tím, že krmíme hada mlékem a banány, nezískáme žádný užitek, protože nebude nikdy spokojen. Dostane-li had mléko a banány, stane se pouze ještě jedovatějším (kevalaṁ viṣa-vardhanam). Mlékem jeho jed zesílí. Z podobných důvodů bychom neměli vyjevovat svou mysl hadům podobným māyāvādīm a karmīm. Nepřinese to žádný užitek. Nejlepší je úplně se vyhýbat jejich společnosti a nikdy je nežádat o nic důvěrného, protože nemohou dát žádnou dobrou radu. Neměli bychom māyāvādī a ateisty zvát ani přijímat jejich pozvání, neboť tyto důvěrné styky nás mohou ovlivnit jejich ateistickou mentalitou (saṅgāt sañjāyate kāmaḥ). Tento verš nám zakazuje cokoliv dávat māyāvādīṁ a ateistům a cokoliv od nich přijímat. Śrī Caitanya Mahāprabhu také varoval viṣayīra anna khāile duṣṭa haya mana: „Sníme-li jídlo připravené světským člověkem, otráví nám to mysl.“ Dokud nejsme velmi pokročilí, nemůžeme použít příspěvky od kohokoliv pro rozvoj hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Je třeba se držet pravidla, že bychom neměli přijímat milodary od māyāvādīch či ateistů. Śrī Caitanya Mahāprabhu zakázal oddaným stýkat se dokonce i s obyčejnými lidmi, kteří jsou příliš navyklí hmotnému smyslového požitku.

Končni sklep je, da bi se morali ves čas družiti z bhaktami, upoštevati predpisana načela vdanega služenja, ravnati po zgledu ācārij in zelo poslušno izpolnjevati navodila duhovnega učitelja. Tako bomo lahko vedno bolj vdano služili Kṛṣṇi in prebudili svojo spečo zavest o Njem. Za bhakto, ki ni niti začetnik niti mahā-bhāgavata (zelo napreden bhakta), ampak je na srednji stopnji vdanega služenja, je značilno, da ljubi Vsevišnjo Božansko Osebnost, prijateljuje z drugimi bhaktami, je naklonjen nevednim ter zavrača nevoščljive in demonske ljudi. V tem verzu je na kratko opisan način razvijanja ljubečega odnosa z Vsevišnjo Božansko Osebnostjo in sklepanja prijateljstva z bhaktami. Po načelu dadāti naj bi napreden bhakta vsaj petdeset odstotkov dohodka namenil za služenje Gospodu in Njegovim bhaktam. To nam je z zgledom pokazal Śrīla Rūpa Gosvāmī. Ko se je odločil za umik iz posvetnega življenja, je petdeset odstotkov življenjskih prihrankov namenil za služenje Kṛṣṇi, petindvajset odstotkov sorodnikom, preostalih petindvajset odstotkov pa obdržal za nujne osebne potrebe. Njegov zgled bi morali posnemati vsi bhakte. Ne glede na to, koliko dohodkov imamo, bi jih morali petdeset odstotkov porabiti za Kṛṣṇo in Njegove bhakte. Tako bomo uresničili načelo dadāti.

Závěr je, že bychom vždy měli vyhledávat společnost oddaných, dodržovat usměrňující zásady oddané služby, následovat ve stopách ācāryů a naprosto poslušně plnit pokyny duchovního učitele. Tímto způsobem budeme schopni rozvíjet svoji oddanou službu a neprojevené vědomí Kṛṣṇy. Od oddaného, který není ani začátečník ani mahābhāgavata (vysoce pokročilý oddaný), nýbrž se nachází na střední úrovni oddané služby, se očekává, že bude milovat Nejvyšší Osobnost Božství, přátelit se s oddanými, bude laskavý k nevědomým a bude se vyhýbat závistivým a démonským osobám. V tomto verši je krátká zmínka jak vytvořit láskyplné vztahy s Nejvyšší Osobnosti Božství a jak se přátelit s oddanými. Podle zásady dadāti by měl pokročilý oddaný utratit alespoň padesát procent svého příjmu pro službu Pánu a Jeho oddaným. Śrīla Rūpa Gosvāmī dal tento příklad ve svém životě. Když se rozhodl opustit své zaměstnání, věnoval padesát procent svého příjmu na službu Kṛṣṇovi, dvacet pět procent svým příbuzným a dvacet pět procent si ponechal na své osobní nutné výdaje. Tento příklad by měli následovat všichni oddaní. Ať je náš příjem jakýkoliv, padesát procent bychom měli věnovat Kṛṣṇovi a Jeho oddaným, což splní požadavky dadāti.

Śrīla Rūpa Gosvāmī v naslednjem verzu govori o tem, kakšne vaiṣṇave naj si izberemo za prijatelje in kako moramo služiti vaiṣṇavam.

V dalším verši Śrīla Rūpa Gosvāmī učí, jakého vaiṣṇavu bychom si měli vybrat za přítele a jak vaiṣṇavům sloužit.