VERŠ 11

TEXT 11

Verš

avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram

Synonyma

avajānanti — vysmievajú sa; mām — Mne; mūḍhāḥ — hlupáci; mānuṣīm — v ľudskej podobe; tanum — telo; āśritam — beriem; param — transcendentálnu; bhāvam — povahu; ajānantaḥ — nepoznajú; mama — Moju; bhūta — nad všetkým; maha-īśvaram — najvyšší vlastník.

avajānanti — vysmívají se; mām — Mně; mūḍhāḥ — hlupáci; mānuṣīm — v lidské podobě; tanum — tělo; āśritam — přijímajícímu; param — transcendentální; bhāvam — povahu; ajānantaḥ — neznající; mama — Mou; bhūta — všeho, co je; maha-īśvaram — svrchovaného vlastníka.

Překlad

Hlupáci sa Mi vysmievajú, keď zostúpim v ľudskej podobe, pretože nepoznajú Moju transcendentálnu povahu zvrchovaného Pána nad všetkým, čo jestvuje.

Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě. Neznají Mou transcendentální povahu, která je příznačná pro Nejvyššího Pána všeho, co existuje.

Význam

Predchádzajúce verše tejto kapitoly dávajú jasne najavo, že Najvyššia Božská Osobnosť nie je obyčajná osoba, aj keď vyzerá ako človek. Božská Osobnosť, ktorá ovláda vznik, udržiavanie a zničenie celého vesmírneho prejavu, nemôže byť obyčajný človek. Napriek tomu veľa bláznov tvrdí, že Śrī Kṛṣṇa je iba obyčajný mocný človek. Kṛṣṇa je ale v skutočnosti pôvodná Najvyššia Osobnosť, čo potvrdzuje aj Brahma-saṁhita (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ); Śrī Kṛṣṇa je Najvyšší Pán.

Předchozí verše této kapitoly vyjasnily, že i když Nejvyšší Osobnost Božství vypadá jako lidská bytost, není obyčejným člověkem. Osobnost Božství řídící tvoření, udržování a ničení celého vesmírného projevu, nemůže být lidskou bytostí. Přesto si mnoho hlupáků myslí, že Kṛṣṇa je jen nějaký mocný člověk. Ve skutečnosti je však původní Osobností Božství, což je potvrzeno v Brahma-saṁhitě: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ — Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán.

Existuje mnoho īśvarov, vládcov, a každý z nich môže byť mocnejší než druhý. V bežnom riadení záležitostí hmotného sveta sa stretávame s nejakým úradníkom či vedúcim, nad ním stojí tajomník, nad tajomníkom je minister a nad ním prezident. Každý z nich je vládca, a predsa je pod kontrolou niekoho iného. V Brahma-saṁhite sa hovorí, že Śrī Kṛṣṇa je najvyšší vládca. V hmotnom i v duchovnom svete je nepochybne veľa vládcov, ale Kṛṣṇa je najvyšší vládca, īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ, a Jeho telo je duchovné, sac-cid-ānanda.

Je mnoho īśvarů, vládců, jeden mocnější než druhý. Při běžném řízení záležitostí hmotného světa se setkáváme s nějakým úředníkem či vedoucím, nad nímž stojí tajemník, nad ním ministr a nad ním prezident. Každý z nich je vládce, ale jeden je ovládán druhým. V Brahma-saṁhitě stojí, že Kṛṣṇa je svrchovaný vládce — v hmotném i v duchovním světě je nepochybně mnoho vládců, ale Kṛṣṇa je z nich nejvyšší (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ) a Jeho tělo je sac-cid-ānanda, nehmotné.

Hmotné telá sa nemôžu chovať tak úžasne, ako je opísané v predchádzajúcich veršoch. Kṛṣṇovo telo je večné, blažené a plné poznania. Aj keď nie je jedným z nás, hlupáci sa Mu posmievajú a považujú Ho za obyčajného človeka. Slovo mānuṣīm v tomto verši znamená, že koná ako človek, ako Arjunov priateľ alebo politik zapletený do boja na Kurukṣetre. Śrī Kṛṣṇa sa choval ako obyčajný človek, ale Jeho telo je v skutočnosti sac-cid-ānanda-vigraha, večné, absolútne blažené a plné poznania. To je potvrdené aj v iných vedskych písmach: sac-cid-ānanda-rūpāya kṛṣṇāya. „Úctivo sa klaniam Najvyššej Božskej Osobnosti, Kṛṣṇovi, ktorý je večný, plný poznania a blaženosti.“ (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.1) Tam ekaṁ govindam: „Ty si Govinda — prinášaš potešenie zmyslom a kravám.“ Sac-cid-ānanda-vigraham: „Tvoja podoba je transcendentálna, večná, plná poznania a blaženosti.“ (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.35)

Hmotná těla nemohou jednat tak úžasně, jak je popsáno v předchozích verších. Pánovo tělo oplývá věčností, blažeností a poznáním. Přestože není obyčejným člověkem, hlupáci se Mu vysmívají, když Ho za něj považují. Jeho tělo je zde nazváno mānuṣīm proto, že jedná jako člověk, přítel Arjuny a politik účastnící se bitvy na Kurukṣetře. V mnoha směrech jednal jako obyčejný člověk, ale Jeho tělo je ve skutečnosti sac-cid-ānanda-vigraha — sestává z věčné blaženosti a absolutního poznání. To je doloženo i v samotných Vedách. Sac-cid-ānanda-rūpāya kṛṣṇāya — “Klaním se Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi, který má věčnou a blaženou podobu plnou poznání.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.1) Tam najdeme i další popisy: tam ekaṁ govindam — “Jsi Govinda, potěšení smyslů a krav.” Sac-cid-ānanda-vigraham — “A Tvá podoba je transcendentální. Vyznačuje se úplným poznáním, blažeností a věčností.” (Gopāla-tāpanī Upaniṣad 1.35)

Aj keď Kṛṣṇovo telo má veľa transcendentálnych vlastností, jestvuje mnoho takzvaných učencov a komentátorov Bhagavad-gīty, ktorí Kṛṣṇu považujú za obyčajného človeka. Títo učenci možno získali zvláštne nadanie vďaka svojim minulým dobrým činom, ale toto nepochopenie Kṛṣṇu je založené na nedokonalých vedomostiach. Preto sa nazývajú mūḍhovia. Len hlupáci považujú Kṛṣṇu za obyčajnú ľudskú bytosť, pretože nevedia nič o Jeho rôznych energiách a dôverných zábavách. Nevedia, že Kṛṣṇovo telo predstavuje úplné poznanie a blaženosť, že je vlastníkom všetkého, čo jestvuje, a môže kohokoľvek obdarovať vyslobodením. Keďže mūḍhovia nevedia, že Kṛṣṇa má toľko transcendentálnych vlastností, posmievajú sa Mu.

Bez ohledu na transcendentální vlastnosti Kṛṣṇova těla, jež oplývá blažeností a poznáním, znevažuje mnoho takzvaných učenců a autorů komentářů k Bhagavad-gītě Pána Kṛṣṇu, když Ho staví do role obyčejného člověka. Takový učenec se sice mohl díky svým předchozím dobrým skutkům narodit jako výjimečný člověk, ale jeho představa Śrī Kṛṣṇy vyplývá z ubohého poznání. Proto je nazván mūḍha — jedině hlupáci totiž považují Kṛṣṇu za obyčejnou lidskou bytost, a dělají to proto, že neznají důvěrné působení Nejvyššího Pána a Jeho různých energií. Nevědí, že Kṛṣṇa má tělo, které je symbolem úplného poznání a blaženosti, že je vlastníkem všeho, co existuje, a že může komukoliv udělit osvobození. A jelikož nevědí, že má tolik transcendentálních vlastností, vysmívají se Mu.

Nevedia, že zjavenia Najvyššieho Pána sa dejú na úrovni jeho vnútornej energie. Śrī Kṛṣṇa je vládcom hmotnej energie. Ako sme už viackrát vysvetlili (mama māyā duratyayā), Kṛṣṇa prehlasuje, že hoci je hmotná energia veľmi silná, je v Jeho moci, a ten, kto sa Mu odovzdá, sa môže dostať spod vplyvu hmotnej energie. Keď sa duša odovzdá Kṛṣṇovi, môže sa dostať spod nadvlády hmoty. Ako potom môže mať Najvyšší Pán, ktorý riadi stvorenie, udržiavanie a ničenie celej vesmírnej manifestácie, hmotné telo ako my? Prijímať Kṛṣṇu v takom poňatí je celkom hlúpe. Hlúpi ľudia si však nedokážu predstaviť, ako sa Kṛṣṇa, Najvyššia Božská Osobnosť, môže zjaviť ako obyčajný človek, a pritom ovládať nielen atómy, ale aj obrovské vesmíry. O najväčšom a najmenšom nemajú ani poňatie, preto si nedokážu predstaviť, že by niekto v ľudskej podobe mohol ovládať najväčšie i najmenšie súčasne. Aj keď Kṛṣṇa ovláda najväčšie a najmenšie, je od tohto stvorenia oddelený. Čo sa týka yogam aiśvaram, Jeho nepochopiteľných transcendentálnych energií, hovorí sa, že môže súčasne ovládať veci nekonečne veľké i nekonečne malé a že tým nie je vôbec ovplyvnený. Hlupáci si nevedia predstaviť, ako Kṛṣṇa, ktorý sa zjaví v ľudskej podobe, môže ovládať nekonečno i konečno. Čistí oddaní to však prijímajú, lebo vedia, že Śrī Kṛṣṇa je Najvyššia Božská Osobnosť. Preto sa Mu úplne odovzdávajú a oddane Mu slúžia s mysľou na Neho uprenou.

Nevědí také, že zjevení Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, v tomto hmotném světě je projevem Jeho vnitřní energie. Kṛṣṇa ovládá hmotnou energii, a jak již bylo uvedeno na několika místech (mama māyā duratyayā), sám prohlašuje, že i když je hmotná energie nesmírně silná, je pod Jeho dohledem a ten, kdo se Mu odevzdá, může z její moci uniknout. Jestliže se duše odevzdaná Kṛṣṇovi může dostat z vlivu hmotné energie, jak by mohl Nejvyšší Pán, který řídí stvoření, udržování a zničení celých vesmírných světů, mít hmotné tělo jako my? Taková představa Kṛṣṇy je známkou naprosté hlouposti. Hlupáci ovšem nedovedou pochopit, že Kṛṣṇa, Osobnost Božství vypadající jako obyčejný člověk, může mít pod kontrolou všechny atomy i obrovskou vesmírnou podobu. Největší a nejmenší věci se vymykají jejich chápání, a tak si nedovedou představit, že osoba s lidskou podobou může zároveň ovládat to, co je nekonečné, i to, co je nepostřehnutelné. A přestože Kṛṣṇa ovládá nekonečné i konečné, je mimo tyto projevy. V souvislosti s Jeho nepochopitelnou transcendentální energií (yogam aiśvaram) je jasně řečeno, že On dokáže ovládat obojí zároveň a přesto stát stranou. I když si hlupáci nedovedou představit, jak může Kṛṣṇa vypadající jako lidská bytost ovládat nekonečné a konečné, čistí oddaní to uznávají. Vědí, že je Nejvyšší Osobností Božství. Proto se Mu úplně odevzdávají a věnují se rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, oddané službě Pánu.

O zjavení Śrī Kṛṣṇu v ľudskej podobe jestvuje medzi impersonalistami a personalistami množstvo rozporov, no keď sa pozrieme do autoritatívnych písiem pojednávajúcich o náuke o Kṛṣṇovi, do Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu, zistíme, že Śrī Kṛṣṇa je Najvyššia Božská Osobnosť. Nie je to obyčajný človek, hoci sa tak na Zemi zjavil. V prvej kapitole prvého dielu Śrīmad-Bhāgavatamu sa svätí muži vedení Śaunakom pýtajú na Kṛṣṇove činnosti a dostávajú odpoveď:

Pokud jde o Pánovo zjevení v lidské podobě, mezi impersonalisty a personalisty existuje v tomto ohledu mnoho sporů. Když si však ověříme, co uvádí Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, autoritativní spisy určené k pochopení vědy o Kṛṣṇovi, můžeme poznat, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Není obyčejný člověk, přestože se tak na Zemi zjevil. V první kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu čteme, že když se mudrci v čele se Śaunakou dotazovali na činnosti Kṛṣṇy, pravili:

kṛtavān kila karmāṇi
saha rāmeṇa keśavaḥ
ati-martyāni bhagavān
gūḍhaḥ kapaṭa-māṇuṣaḥ

„Śrī Kṛṣṇa, Najvyššia Božská Osobnosť, sa hral s Balarāmom ako ľudská bytosť a takto prestrojený vykonal mnoho nadľudských činov.“ (Śrīmad-Bhāgavatam 1.1.20) Kṛṣṇov príchod v ľudskej podobe mätie hlupákov. Keď bol Kṛṣṇa osobne prítomný na Zemi, vykonával také úžasné činy, aké by žiadny človek nedokázal napodobniť. Keď sa narodil, zjavil sa pred Svojím otcom Vasudevom a Svojou matkou Devakī vo Svojej štvorrukej podobe, no na naliehanie Svojich rodičov sa premenil na obyčajné dieťatko. V Śrīmad Bhāgavatame (10.3.46) sa píše: babhūva prākṛtaḥ śiśuḥ. Vyzeral ako obyčajné dieťa, ako obyčajný človek. Jeho zjavenie v ľudskej podobe je jednou z vlastností Jeho transcendentálneho tela, čo je potvrdené tiež v jedenástej kapitole Bhagavad-gīty. Po zhliadnutí Kṛṣṇovej vesmírnej podoby prosí Arjuna Kṛṣṇu, aby mu ukázal Svoju štvorrukú podobu (tenaiva rūpeṇa catur-bhujena) a potom mu Kṛṣṇa zjavil Svoju skutočnú podobu (mānuṣaṁ rūpam). Tieto rôzne rysy Najvyššieho Pána sa zaiste nepodobajú rysom obyčajného človeka.

“Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, spolu s Balarāmem hrál, že je lidskou bytostí. Takto skryt vykonal mnoho skutků, které jsou opravdu nadlidské.” (Bhāg. 1.1.20) Pánovo zjevení v lidské podobě mate hlupáky. Žádný člověk by nebyl schopen takových úžasných činů, jaké Kṛṣṇa předvedl za své přítomnosti na planetě Zemi. Když se zjevil před svým otcem Vasudevou a matkou Devakī, měl čtyři ruce, ale po modlitbách svých rodičů se změnil v dítě. Bhāgavatam (10.3.46) uvádí: babhūva prākṛtaḥ śiśuḥ — od té chvíle se podobal obyčejnému dítěti, obyčejné lidské bytosti. A zde je zase vyjádřeno, že Jeho lidský vzhled je jedním z rysů Jeho transcendentálního těla. V jedenácté kapitole Bhagavad-gīty je rovněž uvedeno, že Arjuna se modlil, aby mohl spatřit Kṛṣṇovu čtyřrukou podobu (tenaiva rūpeṇa catur-bhujena). Po vyjevení této podoby Kṛṣṇa přijal na Arjunovu žádost znovu svou původní podobu připomínající člověka (mānuṣaṁ rūpam). Tyto různé rysy Nejvyššího Pána nejsou rysy obyčejné lidské bytosti.

Ľudia, ktorí ponižujú Kṛṣṇu a ktorí sú nakazení māyāvādskou filozofiou, chcú presadiť, že Kṛṣṇa je iba obyčajný človek, a preto citujú nasledujúci verš zo Śrīmad-Bhāgavatamu (3.29.21): ahaṁ sarveṣu bhūteṣu bhūtātmāvasthitaḥ sadā. „Najvyšší je prítomný vo všetkých živých bytostiach.“ Mali by sme si však všimnúť skôr výklad vaiṣṇavských ācāryov, ako sú napríklad Jīva Gosvāmī a Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, než nasledovať výklady neoprávnených ľudí, ktorí Kṛṣṇu ponižujú. Podľa Jīvu Gosvāmīho pojednáva tento verš o úplnej Kṛṣṇovej expanzii, ktorá sa nazýva Paramātmā a sídli ako Nadduša v srdciach pohybujúcich sa i nehybných živých bytostí. Z troch druhov oddaných je na najnižšej úrovni ten, ktorý upriamuje svoju pozornosť na arcā-mūrti, podobu Najvyššieho Pána v chráme, a nehľadí s úctou na ostatné živé bytosti. Takéto uctievanie Pánovej podoby v chrámoch je zbytočné. Uctievať Božstvo v chráme a znevažovať oddaných je postoj oddaných na nízkej úrovni, a preto Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura upozorňuje, že takú mentalitu treba napraviť. Oddaný by si mal uvedomiť, že Kṛṣṇa je prítomný v srdciach všetkých ako Paramātmā, a preto sú všetky telá chrámom Boha. Tak ako vzdávame úctu Pánovmu chrámu, mali by sme si ctiť vhodným spôsobom všetky telá, v ktorých sídli Paramātmā a nemali by sme zabúdať na nikoho.

Někteří z těch, kdo se Kṛṣṇovi vysmívají a jsou nakaženi māyāvādskou filozofií, se snaží dokázat, že Kṛṣṇa je jen obyčejný člověk, citováním následujícího verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.29.21): ahaṁ sarveṣu bhūteṣu bhūtātmāvasthitaḥ sadā — “Nejvyšší je v každé živé bytosti.” Místo abychom však sledovali výklady samozvaných osob, jež se Kṛṣṇovi vysmívají, měli bychom si raději povšimnout výkladů, které k tomuto verši napsali vaišnavští ācāryové, jako jsou Jīva Gosvāmī a Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura. Jīva Gosvāmī ve svém komentáři uvádí, že Kṛṣṇa v podobě své úplné expanze setrvává v pohyblivých i nehybných bytostech a je známý pod jménem Paramātmā či Nadduše — když tedy oddaný-začátečník věnuje pozornost pouze arcā-mūrti neboli podobě Nejvyššího Pána dlící v chrámu a nectí jiné živé bytosti, nemá jeho uctívání Pánovy chrámové podoby žádnou cenu. Více než oddaných si všímá Božstva v chrámu, a Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura proto upozorňuje, že toto smýšlení je třeba napravit. Oddaný má vidět, že Kṛṣṇa je v podobě Paramātmy v srdci každého, a že každé tělo je tedy chrámem Nejvyššího Pána. Tak jako se projevuje úcta chrámu Pána, má se náležitě ctít i každé tělo, ve kterém dlí Paramātmā. Je třeba všem projevovat patřičnou úctu a nikdy nikoho nepřehlížet.

Mnohí impersonalisti znevažujú chrámové obrady. Hovoria, že vzhľadom k tomu, že Boh je všade, nemali by sme sa obmedzovať na uctievanie Boha v chrámoch. Ale ak je Boh všade, nie je vari aj v chrámoch alebo v Božstvách? Spor medzi personalistami a impersonalistami bude stále pokračovať. Dokonalý Kṛṣṇov oddaný však vie, že Kṛṣṇa je všadeprítomný Najvyšší Pán, čo potvrdzuje aj Brahma-saṁhita. Napriek tomu, že Kṛṣṇa nikdy neopustí Svoje sídlo, Goloku Vṛndāvan, je prítomný v každej časti hmotného a duchovného stvorenia vďaka Svojim rôznym energiám a vteleniam.

Je také mnoho impersonalistů, kteří zesměšňují chrámové uctívání a říkají: “Když je Bůh všude, proč se omezovat na Jeho uctívání v chrámu?” Ale je-li Bůh všude, není snad v chrámu či Božstvu? Zatímco impersonalista a personalista se spolu budou přít neustále, dokonalý oddaný setrvávající na úrovni vědomí Kṛṣṇy dobře ví, že přestože je Kṛṣṇa Nejvyšší Osobnost, zároveň prostupuje vším. To dokládá Brahma-saṁhitā. Kṛṣṇa má své osobní sídlo Goloku Vṛndāvanu, které nikdy neopouští, a přesto je prostřednictvím svých různých energetických projevů a své úplné expanze všude, ve všech částech hmotného a duchovního stvoření.