VERŠ 2

TEXT 2

Verš

adhiyajñaḥ kathaṁ ko ’tra
dehe ’smin madhusūdana
prayāṇa-kāle ca kathaṁ
jñeyo ’si niyatātmabhiḥ

Synonyma

adhiyajñaḥ — pán obetí; katham — ako; kaḥ — kto; atra — tu; dehe — v tele; asmin — tomto; madhusūdana — ó, Madhusūdana; prayāṇa-kāle — v momente smrti; ca — a; katham — ako; jñeyaḥ asi — môžu Ťa spoznať; niyata-ātmabhiḥ — tí, ktorí sa ovládajú.

adhiyajñaḥ — Pán oběti; katham — jak; kaḥ — kdo; atra — zde; dehe — v těle; asmin — tomto; madhusūdana — ó Madhusūdano; prayāṇa-kāle — v čase smrti; ca — a; katham — jak; jñeyaḥ asi — můžeš být znám; niyata-ātmabhiḥ — těmi, kteří ovládají vlastní já.

Překlad

Kto je pánom obetí a ako žije v tele, ó, Madhusūdana? A ako Ťa v okamihu smrti môžu spoznať tí, ktorí Ti oddane slúžia?“

Ó Madhusūdano, kdo je Pán oběti a jak žije v těle? A jak Tě mohou ti, kdo vykonávají oddanou službu, znát v čase smrti?

Význam

„Pánom obetí“ sa môže myslieť buď Indra, alebo Viṣṇu. Viṣṇu je vodcom dôležitých polobohov, vrátane Brahmu a Śivu. Indra je vodcom polobohov, ktorí majú na starosti prírodné živly. Indra i Viṣṇu sú uctievaní vykonávaním yajñī, obetí. No tu sa Arjuna pýta, kto je v skutočnosti pánom yajñī a ako prebýva v tele živých bytostí.

Slovo adhiyajñaḥ, Pán oběti, se může vztahovat na Indru nebo na Viṣṇua. Viṣṇu je Pánem předních polobohů, ke kterým patří také Brahmā a Śiva, a Indra je pánem polobohů spravujících hmotný svět. Jak Indra, tak Viṣṇu jsou uctíváni konáním yajñí. Zde se však Arjuna ptá, kdo je skutečným Pánem yajñi (oběti) a jak dlí v těle živé bytosti.

Arjuna oslovil Kṛṣṇu „ó, Madhusūdana“, pretože Kṛṣṇa raz zabil démona zvaného Madhu. Arjunove otázky ukazujú, že mal pochybnosti, ktoré by v skutočnosti vlastne mať nemal, lebo bol oddaný vedomý si Kṛṣṇu. Pochybnosti tohto druhu sú ako démoni. Zabíjať démonov je pre Kṛṣṇu maličkosťou, a preto Ho Arjuna oslovil ako Madhusūdanu, lebo vedel, že Kṛṣṇa dokáže zabiť démonské pochybnosti, ktoré povstali v jeho mysli.

Arjuna oslovuje Pána Madhusūdano, protože Kṛṣṇa v minulosti zabil démona jménem Madhu. Otázky, které mají charakter pochybností, se ve skutečnosti neměly v Arjunově mysli objevit, jelikož je oddaným vědomým si Kṛṣṇy. Takové pochybnosti jsou jako démoni. Kṛṣṇa je v zabíjení démonů velikým odborníkem, a proto Mu zde Arjuna říká Madhusūdano — chce, aby zničil démonské pochybnosti, které vyvstaly v jeho mysli.

Slová prayāṇa-kāle majú v tomto verši veľký význam, pretože v momente smrti bude vyskúšané, čo sme konali v tomto živote. Arjuna chcel vedieť, čo sa v tejto kritickej chvíli stane s tými, ktorí sa neprestajne zamestnávajú oddanou službou. V okamihu smrti prestávajú pracovať telesné orgány a myseľ je rozrušená. V takýchto nepriaznivých podmienkach nie je ľahké myslieť na Najvyššieho Pána. Veľký oddaný, Mahārāja Kulaśekhara, sa preto modlí: „Môj milý Pane, bude lepšie, ak zomriem teraz, keď som úplne zdravý, aby labuť mojej mysle mohla vstúpiť do stvolu Tvojich lotosových nôh.“ Mahārāja Kulaśekhara použil toto prirovnanie, pretože labute sa radi hrajú medzi stvolmi lotosov. Maharāja Kulaśekhara ďalej hovorí: „Teraz som zdravý a moja myseľ nie je rozrušená. Pokiaľ zomriem teraz, keď je moja myseľ upretá na Tvoje lotosové nohy, verím, že dosiahnem dokonalosti v oddanej službe Tebe. No ak mám čakať na prirodzenú smrť, neviem akú mám nádej na úspech. V momente smrti prestanú pracovať telesné orgány a moje hrdlo bude zovreté úzkosťou. Neviem ako budem schopný vysloviť sväté mená. Preto si želám zomrieť ihneď.“ Arjuna sa teda pýta, ako v takejto situácii pripútať myseľ ku Kṛṣṇovým lotosovým nohám.

Slovo prayāṇa-kāle objevující se v tomto verši je velmi významné, protože ve chvíli smrti bude prověřeno vše, co v životě děláme. Arjuna se dychtí dozvědět o těch, kteří neustále jednají s vědomím Kṛṣṇy — jaké bude jejich postavení v této poslední chvíli? Při umírání jsou narušeny všechny pochody v těle a mysl je ve špatném stavu. Umírajícímu, který je rozrušen stavem těla, hrozí, že nebude schopen vzpomínat na Nejvyššího Pána. Velký oddaný Mahārāja Kulaśekhara se modlí: “Můj milý Pane, nyní jsem celkem zdravý a bylo by lépe, kdybych zemřel ihned, aby má mysl jako labuť mohla vyhledat útočiště u stonku v podobě Tvých lotosových nohou.” Této metafory je použito proto, že labutě jakožto vodní ptáci se s potěšením potápějí a zaplétají mezi stonky lotosů. Mahārāja Kulaśekhara říká Pánu: “Nyní je má mysl klidná a jsem docela zdravý. Jestliže zemřu okamžitě a budu při tom myslet na Tvé lotosové nohy, jsem si jist, že má oddaná služba Tobě bude přivedena k dokonalosti. Budu-li ale muset čekat na přirozenou smrt, pak nevím, co se stane, protože tehdy budou pochody v těle narušeny, hrdlo bude zalknuté a já nevím, zda budu schopen vyslovit Tvé svaté jméno. Ať raději zemřu hned.” Arjuna se ptá, jak lze v takové chvíli upřít mysl na Kṛṣṇovy lotosové nohy.