V sedmé kapitole Bhagavad-gīty je podrobně popsána povaha vědomí Kṛṣṇy. Kṛṣṇa v plné míře oplývá všemi druhy bohatství a zde je vyloženo, jak je projevuje. Rovněž jsou tu popisovány čtyři druhy šťastlivců, kteří se oddávají Kṛṣṇovi, a čtyři druhy nešťastníků, kteří se ke Kṛṣṇovi nikdy neuchylují.

V prvních šesti kapitolách Bhagavad-gīty se uvádí, že živá bytost je nehmotná, duchovní duše, schopná pomocí různých druhů yogy dosáhnout seberealizace. Na konci šesté kapitoly je jasně řečeno, že stálé soustředění mysli na Kṛṣṇu — jinými slovy vědomí Kṛṣṇy — je nejvyšší formou veškeré yogy. Upírá-li živá bytost mysl na Kṛṣṇu, může poznat Absolutní Pravdu v Její úplnosti, což jinak není možné. Realizace neosobní brahmajyoti či lokalizované Paramātmy neznamená dokonalé poznání Absolutní Pravdy — je jen částečná. Úplné a vědecké poznání je Kṛṣṇa—tomu, kdo má vědomí Kṛṣṇy, je vyjeveno všechno. Každý, kdo si je zcela vědom Kṛṣṇy, ví mimo veškerou pochybnost, že Kṛṣṇa je konečným poznáním. Různé druhy yogy jsou pouze postupy na cestě vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo se uchýlí přímo k yoze vědomí Kṛṣṇy, ví automaticky vše o brahmajyoti a Paramātmě. Touto yogou lze dosáhnout úplného poznání všeho — Absolutní Pravdy, živých bytostí, hmotné přírody a také jejich projevů a všeho, co s nimi souvisí.

Proto je třeba začít provádět yogu podle popisu daného v závěrečném verši šesté kapitoly. Soustředit mysl na Kṛṣṇu, Nejvyššího, je možné prostřednictvím předepsané oddané služby, kterou lze vykonávat devíti různými způsoby, z nichž prvním a nejdůležitějším je śravaṇam. Proto Pán říká Arjunovi: tac chṛṇu — “Naslouchej Mi.” Nikdo nemůže být větší autorita než Kṛṣṇa, a naslouchání Jemu je tedy pro všechny tou nejlepší příležitostí k dosažení úrovně, kdy si budou dokonale vědomi Kṛṣṇy. Proto je třeba učit se přímo od Kṛṣṇy nebo od Kṛṣṇova čistého oddaného — nikoliv od neoddaného povýšence, který je nadutý pýchou na své akademické vzdělání.

Ve druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je tento proces umožňující poznání Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství a Absolutní Pravdy, popsán takto:

“Naslouchat čtení o Kṛṣṇovi z védských písem nebo přímo Jeho slovům z Bhagavad-gīty je samo o sobě ctnostné jednání. Pán Kṛṣṇa, jenž dlí v srdci každého, se k oddanému, který o Něm neustále naslouchá, chová jako nejlepší přítel a očišťuje ho. Tak se v oddaném přirozeně probouzí transcendentální poznání. Tím, jak stále více naslouchá vyprávěním o Kṛṣṇovi z Bhāgavatamu a od oddaných, upevní své postavení v oddané službě Pánu. Rozvinutím oddané služby se oprostí od vlivu kvalit vášně a nevědomosti, a tak mizí jeho hmotný chtíč a chamtivost. Jakmile jsou tyto nečistoty odstraněny, oddaný se ustálí na úrovni čistého dobra, ožije díky oddané službě a dokonale pochopí vědu o Bohu. Tímto způsobem roztíná bhakti-yoga pevný uzel pout hmoty a umožňuje okamžitě dosáhnout úrovně asaṁśayaṁ samagram — poznání Nejvyšší Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství.” (Bhāg. 1.2.17-21). Vědě o Kṛṣṇovi tedy můžeme porozumět jedině tak, že budeme naslouchat přímo Kṛṣṇovi, nebo Jeho oddanému, který si je Kṛṣṇy vědom.