VERŠ 18

TEXT 18

Verš

yadā viniyataṁ cittam
ātmany evāvatiṣṭhate
nispṛhaḥ sarva-kāmebhyo
yukta ity ucyate tadā

Synonyma

yadā — keď; viniyatam — usmernený; cittam — myseľ a jej činnosť; ātmani — v transcendencii; eva — určite; avatiṣṭhate — spočinie; nispṛhaḥ — zbavený túžob; sarva — po všetkých; kāmebhyaḥ — zmyslových pôžitkoch; yuktaḥ — pevne zotrvávajúci v yoge; iti — tak; ucyate — hovorí sa; tadā — vtedy.

yadā — když; viniyatam — ukázněná; cittam — mysl s jejími činnostmi; ātmani — na úrovni transcendence; eva — jistě; avatiṣṭhate — spočine; nispṛhaḥ — bez touhy; sarva — po veškerém; kāmebhyaḥ — hmotném uspokojování smyslů; yuktaḥ — ustálený v yoze; iti — takto; ucyate — je řečeno; tadā — tehdy.

Překlad

O yogīnovi, ktorý pomocou vykonávania yogy usmerní činnosť svojej mysle a ktorý odvrátený od všetkých hmotných túžob spočíva v transcendencii, sa hovorí, že pevne zotrváva v yoge.

O tom, kdo prováděním yogy ukázní činnosti mysli a zbaven všech hmotných tužeb spočine na úrovni transcendence, je řečeno, že je ustálený v yoze.

Význam

Konanie yogīna sa od konania obyčajného človeka odlišuje tým, že yogīn sa celkom zbavil hmotných túžob, z ktorých najsilnejší je pohlavný pud. Myseľ dokonalého yogīna je taká ovládnutá, že ho žiadna hmotná túžba nemôže rozrušiť. Na túto dokonalú úroveň sa automaticky dostanú ľudia vedomí si Kṛṣṇu, čo potvrdzuje Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18-20):

Jednání yogīna se liší od jednání obyčejné osoby charakteristickým upuštěním od všech hmotných tužeb, z nichž pohlavní touha je tou nepřednější. Činnosti mysli dokonalého yogīna jsou tak ukázněné, že ho již žádná hmotná touha nemůže rozrušit. Jak uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (9.4.18-20), tento dokonalý stav je automaticky dosažitelný těmi, kdo mají vědomí Kṛṣṇy:

sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayor
vacāṁsi vaikuṇṭha-guṇānuvarṇane
karau harer mandira-mārjanādiṣu
śrutiṁ cakārācyuta-sat-kathodaye

mukunda-liṅgālaya-darśane dṛśau
tad-bhṛtya-gātra-sparśe ’ṅga-saṅgamam
ghrāṇaṁ ca tat-pāda-saroja-saurabhe
śrīmat-tulasyā rasanāṁ tad-arpite

pādau hareḥ kṣetra-padānusarpaṇe
śiro hṛṣīkeśa-padābhivandane
kāmaṁ ca dāsye na tu kāma-kāmyayā
yathottama-śloka-janāśrayā ratiḥ

„Kráľ Ambarīṣ vždy zamestnával svoju myseľ rozjímaním o Pánových lotosových nohách, svoju reč používal na opisovanie Jeho transcendentálnych vlastností, rukami upratoval Pánov chrám, ušami počúval príbehy o Pánových činoch, očami sa pozeral na Pánovu transcendentálnu podobu, svojím telom sa úctivo dotýkal tiel oddaných, nosom ovoniaval kvety obetované Pánovým lotosovým nohám, svojím jazykom ochutnával lístky tulasī obetované Pánovi, nohy používal pri navštevovaní posvätných miest a Pánových chrámov, svoju hlavu skláňal v úcte pred Pánom a všetkými svojimi želaniami slúžil Pánovi — všetky tieto vlastnosti môže mať jedine Pánov čistý oddaný.“

“Král Ambarīṣa nejprve upíral svou mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Svá slova potom používal k popisování Pánových transcendentálních vlastností, své ruce k vytírání chrámu Pána, uši k naslouchání o Pánových činnostech, oči ke zhlížení Pánových transcendentálních podob, tělo k dotýkání se těl oddaných, čich k vnímání vůně květů lotosu obětovaných Pánu, jazyk k ochutnávání lístků tulasī obětovaných u lotosových nohou Pána, nohy k navštěvování poutních míst a chrámu Pána, hlavu ke skládání poklon Pánu a touhy k naplňování Pánova poslání. Všechny tyto transcendentální činnosti jsou příznačné pro toho, kdo se touží stát čistým oddaným.”

Toto transcendentálne štádium je možno nepredstaviteľné pre stúpencov neosobnej filozofie, ale pre človeka vedomého si Kṛṣṇu je veľmi jednoduché a praktické, ako jasne vyplýva z opisu činností Mahārāju Ambarīṣa. Ak nie je myseľ neustále pripútaná k Pánovým lotosovým nohám, nie je takéto transcendentálne konanie vôbec možné. Všetky tieto činy sprevádzajúce oddanú službu sa nazývajú arcana, čo znamená, že všetky zmysly sú zapojené v službe Pánovi. Zmysly i myseľ vyžadujú nejaké zamestnanie, preto je veľmi nepraktické snažiť sa ich nejakým umelým spôsobom obmedziť. Pre všetkých ľudí a obzvlášť pre tých, ktorí nie sú v životnom štádiu odriekania, je zamestnanie zmyslov a mysle duchovnými aktivitami podľa príkladu Mahārāju Ambarīṣa najlepším spôsobom, ako dosiahnuť najvyššiu dokonalosť. Tento stav sa v Bhagavad-gīte nazýva yukta.

Pro stoupence neosobní cesty je možná tento transcendentální stav nepopsatelný, ale jak dokládá výše uvedený popis činností Mahārāje Ambarīṣe, pro osobu vědomou si Kṛṣṇy je to velice snadná a praktická činnost. Toto transcendentální jednání není praktické jen tehdy, když mysl neustále nevzpomíná na lotosové nohy Pána. V oddané službě se tyto předepsané činnosti nazývají arcana neboli zaměstnání všech smyslů sloužením Pánu. Smysly a mysl potřebují být zaměstnány; samotné odříkání je nepraktické. Pro všechny lidi — a zvláště pro ty, kteří nepatří k stavu odříkání — je proto výše uvedené transcendentální zaměstnání smyslů a mysli dokonalým procesem, který vede k transcendentálnímu úspěchu a který je v Bhagavad-gītě nazýván slovem yukta.