VERŠ 20

TEXT 20

Verš

na prahṛṣyet priyaṁ prāpya
nodvijet prāpya cāpriyam
sthira-buddhir asammūḍho
brahma-vid brahmaṇi sthitaḥ

Synonyma

na — nikdy; prahṛṣyet — raduje sa; priyam — príjemné; prāpya — keď dosiahne; na — nie je; udvijet — rozrušený; prāpya — získaním; ca — tiež; apriyam — nepríjemné; sthira-buddhiḥ — s neochvejnou inteligenciou; asammūḍhaḥ — nie je pomýlený; brahma-vit — ten, kto má dokonalé poznanie o Najvyššom; brahmaṇi — v transcendencii; sthitaḥ — zotrváva.

na — nikdy; prahṛṣyet — raduje se; priyam — příjemné; prāpya — získávající; na — ne; udvijet — je rozrušen; prāpya — dostávající; ca — také; apriyam — nepříjemné; sthira-buddhiḥ — s inteligencí soustředěnou na vlastní já; asammūḍhaḥ — nezmaten; brahma-vit — ten, kdo dokonale zná Nejvyššího; brahmaṇi — na úrovni transcendence; sthitaḥ — setrvávající.

Překlad

Človek, ktorý sa neraduje, keď dosiahne niečo príjemné, a ani ho nerozruší, keď ho zastihne niečo nepríjemné, ktorý má neochvejnú inteligenciu, nie je pomýlený a pozná vedu o Bohu, už zotrváva v transcendencii.

Ten, kdo se neraduje, když dosáhne něčeho příjemného, ani neběduje, když ho postihne něco nepříjemného, kdo má inteligenci zakotvenou ve vlastním já, není zmatený a zná vědu o Bohu, již setrvává na úrovni transcendence.

Význam

Tu sú opísané vlastnosti sebarealizovaného človeka. Prvou vlastnosťou je, že taký človek nestotožňuje svoje telo s pravým „ja“. Dobre vie, že nie je telo, ale čiastočka Najvyššej Božskej Osobnosti. Preto sa neraduje, keď dosiahne niečo príjemné, a ani nežiali, keď stratí niečo, čo sa vzťahuje k jeho telu. Takáto vyrovnanosť mysle sa volá sthira-buddhi alebo neochvejná inteligencia. Preto nikdy mylne nestotožňuje dušu s hmotným telom, ktoré nepovažuje za večné, a vždy berie do úvahy existenciu duše. Toto poznanie ho povyšuje na úroveň poznania celej náuky o Absolútnej Pravde, teda Brahmane, Paramātmy a Bhagavāna. A tak veľmi dobre vie, aké je jeho prirodzené postavenie, a nesnaží sa vyrovnať Bohu v každom ohľade. To sa nazýva realizácia Brahmanu alebo sebarealizácia. A takéto pevné vedomie sa nazýva vedomie Kṛṣṇu.

Zde jsou uvedeny znaky toho, kdo poznal sám sebe. První z nich je, že nepodléhá iluzi mylného ztotožňování těla se svým pravým já. Dobře ví, že není tímto tělem, ale dílčí částí Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto se neraduje, když získá něco, co se týká těla, ani neběduje, když něco takového ztratí. Tato stálost mysli se nazývá sthira-buddhi neboli inteligence zakotvená ve vlastním já. Ten, kdo je na této úrovni, tedy není zmatený — neplete si hrubohmotné tělo s duší, ani nepokládá tělo za trvalé a nepřehlíží existenci duše. To mu umožňuje dosáhnout poznání celé vědy o Absolutní Pravdě — Brahmanu, Paramātmě a Bhagavānovi. Díky tomu dobře zná své přirozené postavení a nesnaží se nemístně vyrovnat Nejvyššímu ve všech směrech. To je realizace Brahmanu neboli seberealizace. Takové ustálené vědomí se nazývá vědomí Kṛṣṇy.