VERŠ 19

TEXT 19

Verš

ihaiva tair jitaḥ sargo
yeṣāṁ sāmye sthitaṁ manaḥ
nirdoṣaṁ hi samaṁ brahma
tasmād brahmaṇi te sthitāḥ

Synonyma

iha — v tomto živote; eva — istotne; taiḥ — tí; jitaḥ — prekonali; sargaḥ — narodenie a smrť; yeṣām — ktorých; sāmye — v jednote; sthitam — zotrváva; manaḥ — myseľ; nirdoṣam — zbavení chýb; hi — určite; samam — v jednote; brahma — ako Najvyšší; tasmāt — preto; brahmaṇi — v Najvyššom; te — oni; sthitāḥ — zotrvávajú.

iha — v tomto životě; eva — jistě; taiḥ — jimi; jitaḥ — přemožené; sargaḥ — zrození a smrt; yeṣām — jejichž; sāmye — ve stavu vyrovnanosti; sthitam — setrvávající; manaḥ — mysl; nirdoṣam — bez chyb; hi — zajisté; samam — stejní; brahma — jako Nejvyšší; tasmāt — proto; brahmaṇi — na úrovni Nejvyššího; te — oni; sthitāḥ — setrvávají.

Překlad

Tí, ktorých myseľ zotrváva v rovnováhe a v harmónii, prekonali už zrodenie a smrť. Sú bezchybní ako Brahman, a preto už zotrvávajú v Brahmane.

Ti, jejichž mysl je trvale vyrovnaná, již přemohli zrození a smrt. Jsou bezchybní jako Brahman, a proto už nyní setrvávají na úrovni Brahmanu.

Význam

Vyrovnaná myseľ je znamením sebarealizácie. To už bolo povedané vyššie. Tých, čo naozaj dosiahli toto štádium, treba považovať za osoby, ktoré prekonali hmotné podmienky, predovšetkým narodenie a smrť. Kým sa človek stotožňuje s telom, je pokladaný za podmienenú dušu. Len čo sa však povýši realizovaním svojho „ja“ na úroveň vyrovnanosti, vyslobodí sa z podmieneného života. Inými slovami, taký človek sa nemusí opäť narodiť v hmotnom svete, ale po smrti vstúpi do duchovného sveta. Pán nemá žiadnu chybu, pretože je zbavený pripútanosti a nenávisti. Takisto bude aj živá bytosť bez chyby a hodná vstupu do duchovného sveta, len čo sa zbaví lipnutia a nenávisti. Také osoby treba pokladať za oslobodené a ich vlastnosti sú opísané v ďalšom verši.

Vyrovnanost mysli, o níž se tu hovoří, je známkou seberealizace. O těch, kdo tohoto stavu dosáhli, je třeba vědět, že již překonali hmotné podmínky, konkrétně zrození a smrt. Dokud se živá bytost ztotožňuje s tělem, je podmíněná. Jakmile však poznáním vlastního já dosáhne vyrovnanosti, je od podmíněného života osvobozená — po smrti již není nucena narodit se v hmotném světě a může se dostat do duchovního nebe. Pán je bez chyby, protože ho nic nepřitahuje a vůči ničemu necítí nenávist. Když také živá bytost dosáhne úrovně, kdy ji nic nepřitahuje a k ničemu nechová zášť, je i ona prostá chyby a je způsobilá vejít do duchovního světa. Takové osoby je třeba považovat za již osvobozené. Jejich příznačné vlastnosti budou popsány v následujících verších.