VERŠ 16

TEXT 16

Verš

jñānena tu tad ajñānaṁ
yeṣāṁ nāśitam ātmanaḥ
teṣām āditya-vaj jñānaṁ
prakāśayati tat param

Synonyma

jñānena — poznanie; tu — však; tat — táto; ajñānam — nevedomosť; yeṣām — ktorá; nāśitam — je rozptýlená; ātmanaḥ — živej bytosti; teṣām — ním; āditya-vat — ako vychádzajúce slnko; jñānam — poznanie; prakāśayati — zjavuje sa; tat param — vedomie Kṛṣṇu.

jñānena — poznáním; tu — ale; tat — ta; ajñānam — nevědomost; yeṣām — jejichž; nāśitam — je zničena; ātmanaḥ — živé bytosti; teṣām — jejich; āditya-vat — jako vycházející slunce; jñānam — poznání; prakāśayati — odhaluje; tat param — vědomí Kṛṣṇy.

Překlad

Keď je však človek osvietený poznaním, ktoré rozptýlilo nevedomosť, potom toto poznanie odhalí všetko tak, ako je za bieleho dňa všetko ožiarené slnkom.

Jakmile je však někdo osvícen poznáním, jež ničí nevědomost, odhalí mu toto poznání vše, stejně jako slunce všechno osvětlí za bílého dne.

Význam

Tí, čo zabudli na Kṛṣṇu, žijú zaiste v ilúzii, no tí, ktorí majú vedomie Kṛṣṇu, do ilúzie nikdy neupadnú. To je potvrdené na niekoľkých miestach v Bhagavad-gīte (4.36-38): sarvaṁ jñāna-plavena, jñānāgniḥ sarva-karmāṇi a na hi jñānena sadṛśam. Poznanie je vždy hodnotené vysoko. Čo je vlastne poznanie? Dokonalé poznanie môžeme dosiahnuť iba vtedy, keď sa odovzdáme Kṛṣṇovi, ako je popísané v 19. verši v siedmej kapitole Bhagavad-gīty: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Keď sa človek po mnohých zrodeniach s dokonalým poznaním odovzdá Kṛṣṇovi, čiže keď si uvedomí Kṛṣṇu, všetko sa mu odhalí tak, ako vo dne všetko odhaľuje Slnko. Živá bytosť je pomýlená rôznymi spôsobmi. Keď si myslí, že ona sama je Boh, upadla vlastne do poslednej nástrahy nevedomosti. Ak je živá bytosť Bohom, ako sa mohla nechať omámiť nevedomosťou? Môže byť Boh omámený nevedomosťou? Ak áno, potom by nevedomosť alebo Satan, bola silnejšia než Boh. Pravé poznanie možno získať od osoby, ktorá má dokonalé vedomie Kṛṣṇu. Preto musíme vyhľadať pravého duchovného učiteľa a pod jeho vedením sa učiť slúžiť s láskou a oddanosťou Śrī Kṛṣṇovi. Duchovný učiteľ dokáže zahnať všetku nevedomosť tak, ako Slnko zaháňa tmu.

Človek si môže byť dokonale vedomý toho, že nie je toto telo a že je voči nemu transcendentálny, no napriek tomu si nemusí uvedomovať rozdiel medzi dušou a Naddušou. Môže sa ale naučiť poznať Boha a svoj vzťah k Nemu, keď vyhľadá útočisko u pravého duchovného učiteľa, ktorý si je vedomý Kṛṣṇu. Vzťah ku Kṛṣṇovi môžeme spoznať jedine s pomocou Jeho predstaviteľa. Predstaviteľ Boha o sebe nikdy netvrdí, že je Boh, i keď mu kvôli jeho znalostiam o Bohu vzdávame rovnakú úctu ako samotnému Bohu. Musíme sa teda naučiť, aký je rozdiel medzi Bohom a živou bytosťou. V druhej kapitole, v dvanástom verši Kṛṣṇa vysvetľuje, že každá živá bytosť je jednotlivec tak ako Pán. Všetci boli v minulosti jednotlivcami, sú nimi teraz a zostanú nimi aj v budúcnosti po vyslobodení. V nočnej tme vidíme všetko rovnako, ale vo dne, keď vyjde slnko, vidíme všetko v skutočnej podobe. Porozumieť individuálnej totožnosti v duchovnom živote je pravé poznanie.

Všichni, kdo zapomněli na Kṛṣṇu, jsou nevyhnutelně zmateni, ale ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy, nejsou zmateni ani v nejmenším. V Bhagavad-gītě stojí: sarvaṁ jñāna-plavena, jñānāgniḥ sarva-karmāṇi a na hi jñānena sadṛśam. Poznání se vždy vysoce cení. A co je tímto poznáním? Dokonalého poznání nabyde živá bytost tehdy, když se odevzdá Kṛṣṇovi — jak je uvedeno v devatenáctém verši sedmé kapitoly: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Poté, co člověk po mnoha životech nabyl dokonalého poznání a odevzdává se Kṛṣṇovi — neboli když dosahuje vědomí Kṛṣṇy — je mu všechno vyjeveno, tak jako je ve dne vše osvětleno sluncem. Živá bytost bývá zmatena mnoha způsoby. Když se například bezostyšně považuje za Boha, padla do poslední léčky nevědomosti. Jestliže je živá bytost Bůh, jak může být zmatena nevědomostí? Je snad Bůh zmaten nevědomostí? Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že nevědomost, čili Satan, je mocnější než Bůh. Opravdové poznání lze obdržet od toho, kdo si je dokonale vědom Kṛṣṇy. Proto je nutné vyhledat takovou osobu — pravého duchovního učitele — a pod jeho vedením se učit, co je to vědomí Kṛṣṇy, protože vědomí Kṛṣṇy jistě zažene všechnu nevědomost, tak jako slunce zahání temnotu. I když někdo může bezpečně vědět, že on sám není tělo a že je vůči tělu transcendentální, přesto nemusí být schopen rozlišovat mezi duší a Nadduší. Vše však může náležitě poznat, jestliže má zájem přijmout útočiště u dokonalého, pravého duchovního učitele, který si je vědom Kṛṣṇy. Živá bytost může poznat Boha a svůj vztah s Ním jedině tehdy, když se setká s někým, kdo Boha zastupuje. Zástupce Boha o sobě nikdy neprohlašuje, že je Bůh — třebaže se mu vzhledem k jeho poznání o Bohu vzdává veškerá úcta, která je obvykle prokazována Bohu. Je nutné naučit se znát rozdíl mezi Bohem a živou bytostí. Pán Śrī Kṛṣṇa proto řekl (Bg. 2.12), že každá živá bytost je individuální a Pán je také individuální. Všichni byli individuálními osobami v minulosti, jsou jimi v přítomnosti a budou jimi i v budoucnosti; i po osvobození. Za temné noci nám všechno splývá v jedno, ale ve dne, když vyjde slunce, vidíme pravou totožnost všech věcí. Vědět, že v duchovním životě je zachována individuální totožnost, je známkou skutečného poznání.