VERŠ 15

TEXT 15

Verš

nādatte kasyacit pāpaṁ
na caiva sukṛtaṁ vibhuḥ
ajñānenāvṛtaṁ jñānaṁ
tena muhyanti jantavaḥ

Synonyma

na — nikdy; ādatte — prijíma; kasyacit — niekoho; pāpam — hriech; na — ani; ca — tiež; eva — určite; su-kṛtam — zbožné činy; vibhuḥ — Najvyšší Pán; ajñānena — nevedomosťou; āvṛtam — zakryté; jñānam — poznanie; tena — tým; muhyanti — sú zmätené; jantavaḥ — živé bytosti.

na — ne; ādatte — přijímá; kasyacit — kohokoliv; pāpam — hřích; na — ani; ca — také; eva — jistě; su-kṛtam — zbožné činnosti; vibhuḥ — Nejvyšší Pán; ajñānena — nevědomostí; āvṛtam — pokryté; jñānam — poznání; tena — tím; muhyanti — jsou zmateny; jantavaḥ — živé bytosti.

Překlad

Ani Najvyšší Pán sa nezúčastňuje zbožných či hriešnych činov, nech ich vykonal hocikto. Vtelené bytosti sú však zmätené nevedomosťou, ktorá zakrýva ich pravé poznanie.

Ani Nejvyšší Pán nepřijímá ničí hříšné či zbožné činnosti. Vtělené bytosti jsou ale zmateny nevědomostí, která zastírá jejich pravé poznání.

Význam

Sanskṛtské slovo vibhu sa vzťahuje na Najvyššieho Pána, ktorý má neobmedzené vedomosti, bohatstvo, silu, slávu, krásu a odriekanie. Je vždy spokojný sám v Sebe a nikdy Ho neovplyvňujú hriešne či zbožné činnosti. Nevytvára nijaké osobitné situácie pre žiadnu živú bytosť. Živá bytosť pomýlená nevedomosťou si však praje žiť v určitých životných podmienkach, čo tvorí počiatok reťazca činov a ich následkov. Živá bytosť má duchovnú povahu a dokonalé poznanie. Napriek tomu však môže podľahnúť nevedomosti, lebo jej moc je obmedzená. Pán je všemocný, no živá bytosť všemocná nie je. Najvyšší Pán je vševedúci (vibhu), zatiaľ čo živá bytosť je nepatrná (aṇu). A keďže je to živá duša, má slobodu túžiť. Jej žiadosti môže splniť všemohúci Pán. Keď má živá bytosť zmätené túžby, Pán jej umožní, aby sa jej želania splnili, pričom On sám nenesie žiadnu zodpovednosť za činy a následky, ktoré sa v takýchto prípadoch dostavia. Vtelená duša sa kvôli svojej nevedomosti stotožňuje s dočasným hmotným telom a je podmienená pominuteľným radostiam a strastiam života. Pán je v podobe Paramātmy alebo Nadduše večným sprievodcom živej bytosti, a preto rozumie želaniam jednotlivých duší tak, ako môžeme cítiť vôňu kvetu, keď sme blízko neho. Túžba je jemnou podobou podmienenosti živej bytosti a Pán plní jej túžby podľa zásluhy. Príslovie hovorí: „Človek mieni a Boh mení.“ Individuálna duša teda nie je všemocná v plnení svojich túžob. Boh však môže splniť všetky želania, a pretože je nestranný, nemieša sa do želaní minimálne nezávislých živých bytostí. Keď človek túži po Kṛṣṇovi, venuje mu Pán osobitnú pozornosť a povzbudzuje jeho túžbu tak, aby Ho mohol dosiahnuť a bol navždy šťastný. Vedske hymny hovoria: eṣa u hy eva sādhu karma kārayati taṁ yam ebhyo lokebhya unninīṣate eṣa u evāsādhu karma kārayati yam adho ninīṣate. „Pán dovoľuje živým bytostiam vykonávať zbožné činy, aby sa mohli povzniesť. A takisto je to On, kto im dovolí konať hriešne, aby sa mohli dostať do pekla.“ (Kauṣītakī Upaniṣad 3.8)

Sanskrtské slovo vibhu poukazuje na Nejvyššího Pána, jenž oplývá neomezeným poznáním, bohatstvím, silou, slávou, krásou a odříkáním. Je vždy spokojený sám v sobě; ničí hříšné ani zbožné činnosti Ho neznepokojují. Pán nevytváří pro žádnou živou bytost její danou životní situaci — živá bytost, zmatená nevědomostí, však touží po určitých životních podmínkách, a tím vzniká její řetěz akcí a reakcí. Vzhledem ke své vyšší povaze oplývá poznáním, ale kvůli své omezené moci je náchylná podlehnout vlivu nevědomosti. Pán je všemohoucí, ale živá bytost nikoliv. A Pán je vibhu neboli vševědoucí, zatímco živá bytost je aṇu, nepatrná. Jelikož je živou duší, má schopnost toužit na základě své svobodné vůle. Její touha se pak splní jedině díky všemocnému Pánu. Když je živá bytost zmatená touhami, Pán jí dovolí je ukojit, ale nikdy není zodpovědný za činy a následky, jež určitá vytoužená situace přinese. Zmatená vtělená duše se ztotožňuje s hmotným tělem, které za daných okolností má, a podléhá dočasnému utrpení a štěstí. Pán je v podobě Paramātmy neboli Nadduše stálým společníkem této individuální duše, a proto zná její touhy, stejně jako může člověk cítit vůni květiny, když je v její blízkosti. Touha je subtilní formou podmínění živé bytosti. Pán plní její touhu podle jejích zásluh — “Člověk míní, Bůh mění.” Individuální duše tedy není co do vyplnění tužeb všemocná. Pán však může splnit všechny touhy, a jelikož je nestranný, do tužeb nepatrných nezávislých živých bytostí se nevměšuje. Pokud však některá touží po Kṛṣṇovi, věnuje jí zvláštní péči a povzbuzuje ji, aby toužila takovým způsobem, že Ho bude moci dosáhnout a být věčně šťastná. Védské hymny proto hlásají: eṣa u hy eva sādhu karma kārayati taṁ yam ebhyo lokebhya unninīṣate. eṣa u evāsādhu karma kārayati yam adho ninīṣate — “Pán zaměstnává živou bytost zbožnými činnostmi, aby mohla zlepšit své postavení. A Pán ji také zaměstnává bezbožnými činnostmi, aby mohla jít do pekla.” (Kauṣītakī Upaniṣad 3.8)

ajño jantur anīśo ’yam
ātmanaḥ sukha-duḥkhayoḥ
īśvara-prerito gacchet
svargaṁ vāśv abhram eva ca

„Šťastie a nešťastie živej bytosti záleží celkom na Bohu. Vôľou Najvyššieho sa môže dostať do neba alebo do pekla tak, ako vietor poháňa oblaky.“

“Živá bytost je co do svého neštěstí a štěstí zcela závislá na vůli Nejvyššího — může jít do nebe nebo do pekla, stejně jako je mrak unášen větrem.”

Vtelená duša si kvôli svojmu dávnemu želaniu, vyhnúť sa vedomiu Kṛṣṇu, sama spôsobuje nevedomosť. Hoci je vo svojej povahe večná, blažená a plná poznania, pre svoju nepatrnosť zabúda na svoje prirodzené postavenie, na to, že má slúžiť Pánovi, a tak sa necháva viesť nevedomosťou. Z nevedomosti potom vyhlasuje, že Boh je zodpovedný za jej podmienenú existenciu. Vo Vedānta-sūtre (2.1.34) je to potvrdené slovami: vaiṣamya-nairghṛṇye na sāpekṣatvāt tathā hi darśayati. „Pán k nikomu nechová nenávisť ani obľubu, hoci sa to niekedy môže zdať.“

Vtělená duše si tedy svou pradávnou touhou vyhnout se vědomí Kṛṣṇy sama způsobuje svoji zmatenost. Proto i když je svou přirozeností věčná, blažená a vědomá, kvůli své nepatrnosti zapomíná na své přirozené postavení služebníka Pána, a tak je polapena nevědomostí. Pod jejím vlivem pak prohlašuje, že Pán je zodpovědný za její podmíněný život. Vedānta-sūtry (2.1.34) rovněž učí: vaiṣamya-nairghṛṇye na sāpekṣatvāt tathā hi darśayati — “Pán vůči nikomu nechová nenávist ani zvláštní přízeň, i když to tak vypadá.”