VERŠ 8

TEXT 8

Verš

paritrāṇāya sādhūnāṁ
vināśāya ca duṣkṛtām
dharma-saṁsthāpanārthāya
sambhavāmi yuge yuge

Synonyma

paritrāṇāya — pre oslobodenie; sādhūnām — oddaných; vināśāya — pre odstránenie; ca — tiež; duṣkṛtām — ničomníkov; dharma — náboženské zásady; saṁsthāpana-arthāya — znovu upevniť; sambhavāmi — prichádzam; yuge — vek; yuge — za vekom.

paritrāṇāya — za účelem osvobození; sādhūnām — oddaných; vināśāya — kvůli vyhlazení; ca — a; duṣkṛtām — ničemů; dharma — zásady náboženství; saṁsthāpana-arthāya — znovu nastolit; sambhavāmi — objevuji se; yuge — věk; yuge — za věkem.

Překlad

Aby som oslobodil zbožných a zničil ničomníkov a aby som znovu upevnil náboženské zásady, zjavujem sa vek po veku.

Abych osvobodil zbožné a vyhladil ničemy a abych znovu nastolil zásady náboženství, objevuji se věk za věkem.

Význam

Bhagavad-gītā definuje sādhua, svätca, ako človeka vedomého si Kṛṣṇu. Niekto môže vyzerať ako neznaboh, ale ak má všetky vlastnosti človeka vedomého si Kṛṣṇu, mali by sme pochopiť, že je sādhu. Naopak, duṣkṛtā je ten, kto o vedomie Kṛṣṇu nejaví záujem. Takíto naničhodníci, duṣkṛtovia, sú opísaní ako najhlúpejšie a najnižšie bytosti ľudského pokolenia, a to aj keby získali hoci najvyššie svetské vzdelanie. Na druhej strane ten, kto dokonale a s láskou a oddanosťou slúži Kṛṣṇovi, je sādhu, aj keď nie je vzdelaný alebo kultúrne vyspelý.

Pokiaľ ide o ateistov, nie je potrebné, aby ich prišiel zahubiť Najvyšší Pán osobne, ako to urobil s démonmi Rāvaṇom a Kaṁsom. Má veľa dokonalých prostriedkov, ktoré sú vhodné na zničenie démonov. Pán však prichádza hlavne kvôli tomu, aby upokojil Svojich čistých oddaných, ktorých démoni stále obťažujú. Démoni sú schopní oddaných obťažovať, aj keby patrili do ich vlastnej rodiny. Prahlād Mahārāja bol synom Hiraṇyakaśipua, ktorý ho veľmi prenasledoval. Rovnako Kṛṣṇových rodičov, Vasudevu a Devakī, prenasledoval Devakīin brat Kaṁsa, pretože sa im mal narodiť Kṛṣṇa. Śrī Kṛṣṇa sa zjavil skôr preto, aby oslobodil Devakī, než aby zabil Kaṁsu. Obidva činy však vykonal naraz. Preto sa v tomto verši hovorí, že Pán zostupuje v rôznych podobách ako avatār, aby oslobodil oddaných a vyhubil démonských ničomníkov.

Bhagavad-gītā učí, že sādhu (světec) je ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy. Někdo může vypadat jako bezbožný, ale pokud v plné míře projevuje příznaky vědomí Kṛṣṇy, je třeba ho považovat za sādhua. Slovo duṣkṛtām (ničemové) se naproti tomu vztahuje na ty, kdo o vědomí Kṛṣṇy nejeví zájem. Tito jedinci jsou vždy popisováni jako hlupáci a nejníže stojící lidé, třebaže se možná honosí světským vzděláním. Naopak ten, kdo výhradně a bez ustání jedná vědom si Kṛṣṇy, je uznáván za sādhua, i kdyby nebyl ani učený, ani kulturně vyspělý. Co se týče ateistů, Nejvyšší Pán nemusí osobně přicházet, aby je zničil, jak to učinil v případě démonů Rāvaṇy a Kaṁsy. Má mnoho zprostředkovatelů, kteří jsou schopni démony přemoci. Sestupuje však zvláště proto, aby upokojil své čisté oddané, které démoni neustále sužují. Démon sužuje oddaného dokonce i tehdy, když je shodou okolností jeho příbuzným. Prahlāda Mahārāja byl synem Hiraṇyakaśipua, ale ten s ním přesto jednal nesmírně krutě. A Devakī, matka Kṛṣṇy, byla Kaṁsovou sestrou, a přesto ji a jejího manžela Vasudevu démon Kaṁsa sužoval jen z toho důvodu, že se jim měl narodit Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa se tedy zjevil, především aby vysvobodil Devakī; ani ne tak kvůli tomu, aby zabil Kaṁsu — obojí však bylo provedeno zároveň. Proto je zde řečeno, že Pán přichází v různých inkarnacích, aby vysvobodil oddané a přemohl ničemné démony.

V Caitanya-caritāmṛte (Madhya 20.263-264) Kṛṣṇadāsa Kavirāja zhŕňa základné vlastnosti inkarnácií:

Následující verše Caitanya-caritāmṛty od Kṛṣṇadāse Kavirāje (Madhya 20.263-264) přehledně uvádějí tyto charakteristiky inkarnace:

sṛṣṭi-hetu yei mūrti prapañce avatare
sei īśvara-mūrti ‘avatāra’ nāma dhare

māyātīta paravyome sabāra avasthāna
viśve avatari’ dhare ‘avatāra’ nāma

„Boh zostupuje do tohto hmotného sveta v rôznych podobách, ktoré sa nazývajú avatāri alebo inkarnácie. Tieto Božie inkarnácie v skutočnosti sídlia v duchovnom svete, v Božom kráľovstve, ale keď zostúpia do hmotného sveta, aby tvorili, nazývajú sa avatāri.“

“Osobnost Božství sestupuje z Božího království do hmotného světa. Podoba, ve které takto sestupuje, se nazývá avatāra, inkarnace. Tyto podoby sídlí v duchovním světě, v Božím království, a když sestoupí do hmotného stvoření, nesou jméno avatāra.”

Existuje veľa rôznych avatārov, napríklad puruṣāvatāra, guṇāvatāra, līlāvatāra, śakty-āveśa avatāra, manvantara-avatāra a yugāvatāra, ktorí v danej dobe zostupujú v ľubovoľnej časti vesmíru. Kṛṣṇa je však pôvodný Pán a zdroj všetkých avatārov. Do tohto hmotného sveta zostupuje, aby splnil nesmiernu túžbu Svojich oddaných, ktorí Ho veľmi chcú vidieť pri Jeho neobyčajných zábavách vo Vṛndāvane. Preto hlavným účelom Kṛṣṇovho príchodu ako avatāra je potešiť Svojich čistých oddaných.

Jsou různé druhy avatārů — puruṣāvatārové, guṇāvatārové, līlāvatārové, śakty-āveśa avatārové, manvantara-avatārové a yugāvatārové — a ti všichni se zjevují přesně podle časového plánu v celém vesmíru. Pán Kṛṣṇa je však původní Pán, zdroj všech avatārů. Sestupuje za určitým účelem, zbavit úzkosti čisté oddané, kteří Ho dychtí vidět při Jeho původních vrndávanských zábavách. Hlavním cílem avatāra Kṛṣṇy je tedy potěšit své čisté oddané.

Kṛṣṇa hovorí, že prichádza v každom veku. To znamená, že prichádza aj vo veku Kali. V Śrīmad-Bhāgavatame sa uvádza, že vo veku Kali zostúpi ako Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby šíril uctievanie Kṛṣṇu prostredníctvom saṅkīrtaṇového hnutia, teda spoločného spievania svätých Božích mien, a aby toto hnutie, o ktorom predpovedal, že sa rozšíri po celom svete, od mesta k mestu, od dediny k dedine, rozšíril po celej Indii. V Upaniṣadach, v Mahābhārate, v Śrīmad-Bhāgavatame a v iných vedskych písmach nie je Śrī Caitanya Mahāprabhu opísaný priamo ako Kṛṣṇova inkarnácia, ale ako skrytý avatāra. Kṛṣṇových oddaných veľmi priťahuje Caitanyovo saṇkīrtanové hnutie. Tento avatāra bezbožných nezabíja, ale ich Svojou bezpríčinnou milosťou vyslobodzuje.

Pán říká, že sestupuje v každém věku; to znamená i ve věku Kali. Jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, inkarnací ve věku Kali je Pán Caitanya Mahāprabhu, který šířil uctívání Kṛṣṇy sankírtanovým hnutím (společným zpíváním svatých jmen) a rozšířil vědomí Kṛṣṇy po celé Indii. Předpověděl, že tato sankírtanová kultura se bude šířit po celém světě, od města k městu a od vesnice k vesnici. Pán Caitanya jakožto inkarnace Kṛṣṇy, Osobnosti Božství, je popisován skrytě — nikoliv přímo — v důvěrných částech zjevených písem, jako jsou Upaniṣady, Mahābhārata a Bhāgavatam. Pro oddané Pána Kṛṣṇy je sankírtanové hnutí Pána Caitanyi velice přitažlivé. Tento Pánův avatāra ničemy nezabíjí, ale ze své bezpříčinné milosti je vysvobozuje.