VERŠ 4

TEXT 4

Verš

arjuna uvāca
aparaṁ bhavato janma
paraṁ janma vivasvataḥ
katham etad vijānīyāṁ
tvam ādau proktavān iti

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna riekol; aparam — mladší; bhavataḥ — Tvoje; janma — narodenie; param — starší; janma — narodenie; vivasvataḥ — boh Slnka; katham — ako; etat — toto; vijānīyām — mám pochopiť; tvam — Ty; ādau — na počiatku; proktavān — vyjavil; iti — tak.

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; aparam — mladší; bhavataḥ — Tvé; janma — zrození; param — vyšší; janma — zrození; vivasvataḥ — boha Slunce; katham — jak; etat — toto; vijānīyām — mám pochopit; tvam — Ty; ādau — na počátku; proktavān — učil jsi; iti — takto.

Překlad

Arjuna riekol: „Veď si sa narodil oveľa neskôr než boh Slnka Vivasvān. Ako mám teda chápať, že si mu túto vedu na počiatku vyjavil Ty?“

Arjuna řekl: Bůh Slunce Vivasvān je starší než Ty. Jak mám pochopit, že jsi ho na počátku učil tuto vědu?

Význam

Arjuna je Kṛṣṇov čistý oddaný. Ako je teda možné, že neveril Kṛṣṇovým slovám? V skutočnosti sa na to Arjuna nepýta kvôli sebe, ale kvôli tým, ktorí neveria v Boha, kvôli démonom, ktorí neuznávajú, že Kṛṣṇa je Najvyššia Božská Osobnosť. Len kvôli nim kladie Arjuna tieto otázky, akoby nevedel o Kṛṣṇovom najvyššom postavení. Ako sa dozvieme v desiatej kapitole, Arjuna vedel veľmi dobre, že Kṛṣṇa je Najvyššia Božská Osobnosť, zdroj všetkého a konečný cieľ duchovnej realizácie. Kṛṣṇa sa zjavil na Zemi ako syn Devakī. Obyčajný človek veľmi ťažko chápe, že Kṛṣṇa vždy zostáva tou istou Najvyššou Božskou Osobnosťou a večnou pôvodnou osobou. Arjuna Kṛṣṇu požiadal, aby mu objasnil toto tajomstvo. Kṛṣṇa sa na celom svete považuje za najvyššiu autoritu už od pradávna, len démoni Ho popierajú. Arjuna sa Kṛṣṇu pýtal ako uznávanej autority, aby mohol počuť priamo od Neho, ako opisuje sám Seba. Chcel sa tak vyhnúť opisom démonov, ktorí sa Ho vždy snažia opísať čo najskreslenejšie, aby Ho oni a ich stúpenci boli schopní pochopiť. Je nevyhnutné, aby každý vo svojom vlastnom záujme spoznal vedu o Kṛṣṇovi. Preto, keď Kṛṣṇa hovorí sám o Sebe, prináša to prospech celému svetu. Démonom sa Kṛṣṇovo vysvetlenie Seba samého môže zdať čudné, pretože oni sa Ho vždy snažia pochopiť zo svojho hľadiska; ale oddaní veľmi radi prijímajú Kṛṣṇove slová, ktoré sa týkajú Jeho samotného. Oddaní večne uctievajú pravé Kṛṣṇove slová, pretože sa o Ňom túžia dozvedieť čo najviac. Ateisti, ktorí považujú Kṛṣṇu za obyčajného človeka, tak môžu spoznať, že Kṛṣṇa nie je jedným z obyčajných ľudí, ale že je sac-cid-ānanda-vigraha, teda že má večnú podobu plnú blaženosti a poznania, že je transcendentálny a neovládajú Ho kvality hmotnej prírody, priestor a čas. Kṛṣṇov oddaný, ako napríklad Arjuna, je prirodzene mimo všetkých nedorozumení, týkajúcich sa Kṛṣṇovho transcendentálneho postavenia. Túto otázku položil, aby poprel ateistický názor, podľa ktorého je Kṛṣṇa obyčajným človekom, podmieneným hmotnej prírode.

Arjuna je uznávaný oddaný Pána — jak by tedy mohl nedůvěřovat Kṛṣṇovým slovům? Ve skutečností se Arjuna neptá kvůli sobě, ale kvůli těm, kteří nevěří v Nejvyšší Osobnost Božství, tedy kvůli démonům, kterým se nelíbí představa, že by měli Kṛṣṇu přijmout za Nejvyššího Pána. Pouze kvůli nim klade Arjuna tuto otázku, jako kdyby si sám nebyl vědom svrchovanosti Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Jak se ukáže v desáté kapitole, Arjuna velmi dobře věděl, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všeho a vrchol transcendence. Kṛṣṇa se ovšem také zjevil coby syn Devakī na této Zemi. Jak je možné, že zůstával toutéž Nejvyšší Osobností Božství, věčnou původní osobou, je pro obyčejného člověka velmi obtížné pochopit. Pro objasnění položil Arjuna Kṛṣṇovi svou otázku, aby vše mohl autoritativně vysvětlit sám Pán. Kṛṣṇu uznává za nejvyšší autoritu celý svět — nejen v současnosti, ale již od nepaměti — a pouze démoni Ho odmítají jako takového přijmout. Jelikož je tedy Kṛṣṇa všemi uznávanou autoritou, Arjuna se Ho takto zeptal, aby se Kṛṣṇa sám představil v pravém světle — místo toho, aby Ho popisovali démoni, kteří se Ho vždy snaží vylíčit zkresleně; tak, jak je to pochopitelné pro ně samotné a jejich následovníky. Je nezbytné, aby každý ve svém vlastním zájmu znal vědu o Kṛṣṇovi. Když tedy o sobě hovoří sám Kṛṣṇa, je to příznivé pro všechny světy. Démonům mohou taková vysvětlení od samotného Kṛṣṇy připadat podivná, protože vždy zkoumají Kṛṣṇu ze svého vlastního hlediska, ale ti, kdo jsou Mu oddáni, výroky o Kṛṣṇovi pronesené Jím samotným srdečně vítají. Oddaní budou tyto Kṛṣṇovy autoritativní výroky vždy ctít, protože se o Něm neustále chtějí dozvídat víc a víc. Ateisté, kteří Kṛṣṇu považují za obyčejného člověka, se tak mohou dozvědět, že Kṛṣṇa je nadlidská osoba, je věčnou podobou blaženosti a poznání (sac-cid-ānanda-vigraha), je transcendentální a stojí nad panstvím kvalit hmotné přírody a času a prostoru. U oddaného Kṛṣṇy, jako je Arjuna, samozřejmě nepřipadá v úvahu jakékoliv mylné pochopení Kṛṣṇova transcendentálního postavení. To, že Arjuna klade Pánovi tuto otázku, je jednoduše snaha oddaného pokořit ateistický postoj těch, kteří Kṛṣṇu považují za obyčejnou lidskou bytost, podléhající vlivu kvalit hmotné přírody.