VERŠ 5

TEXT 5

Verš

na hi kaścit kṣaṇam api
jātu tiṣṭhaty akarma-kṛt
kāryate hy avaśaḥ karma
sarvaḥ prakṛti-jair guṇaiḥ

Synonyma

na — nie; hi — určite; kaścit — každý; kṣaṇam — ani na okamih; api — tiež; jātu — vždy; tiṣṭhati — zostáva; akarma-kṛt — bez toho, že by niečo robil; kāryate — nútený konať; hi — určite; avaśaḥ — bezmocne; karma — činnosť; sarvaḥ — každá; prakṛti-jaiḥ — zrodené z kvalít hmotnej prírody; guṇaiḥ — podľa kvalít.

na — ani; hi — jistě; kaścit — kdokoliv; kṣaṇam — jediný okamžik; api — také; jātu — kdykoliv; tiṣṭhati — zůstává; akarma-kṛt — aniž by něco dělal; kāryate — je nucen dělat; hi — jistě; avaśaḥ — bezmocně; karma — práci; sarvaḥ — všemi; prakṛti-jaiḥ — zrozenými z kvalit hmotné přírody; guṇaiḥ — vlastnostmi.

Překlad

Všetci sú bezmocne nútení konať podľa vlastností získaných z kvalít hmotnej prírody; nikto nemôže zostať ani na okamih nečinný.

Každý je nucen bezmocně jednat podle vlastností, které získal od kvalit hmotné přírody — nikdo nemůže ani na okamžik zůstat nečinný.

Význam

Živá bytosť nie je aktívna len vo vtelenom stave. Duša má už vo svojej povahe určené byť stále aktívna. Bez prítomnosti duše sa telo nemôže pohybovať. Telo je len stroj vedený dušou, ktorá je neustále aktívna a ani na chvíľu sa nezastaví. Preto sa musí zapojiť do oddanej láskyplnej služby Kṛṣṇovi, lebo inak by sa zamestnávala činnosťami riadenými iluzórnou energiou. V styku s hmotnou energiou sa individuálna duša stáva podriadenou trom kvalitám hmotnej prírody, a aby sa očistila od hmotnej pripútanosti, musí vykonávať povinnosti, ktoré predpisujú śāstry. Ak sa však duša zamestná priamo v oddanej službe Kṛṣṇovi, čo je jej prirodzenou funkciou, potom všetko, čo robí, jej prináša prospech. Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.17) to potvrdzuje slovami:

Být vždy aktivní je povahou duše — není to otázka života ve vtěleném stavu. Bez duše se hmotné tělo nemůže pohybovat. Tělo je pouze neživý nástroj určený k tomu, aby ho ovládala duše, která je vždy aktivní a ani na okamžik svou činnost nezastaví. Jako taková musí být zaměstnána příznivým jednáním s vědomím Kṛṣṇy, protože jinak se zaměstná činnostmi nařizovanými matoucí energií. Ve styku s hmotnou energií je duše ovlivněna hmotnými kvalitami, a aby se od takových svazků očistila, musí plnit povinnosti předepsané v śāstrách. Je-li však přímo zaměstnána jednáním s vědomím Kṛṣṇy — což je její přirozenost — pak vše, co udělá, pro ni bude automaticky prospěšné. Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.17) to dokládá:

tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ

„Kto oddane slúži Kṛṣṇovi, nič nestratí, aj keby si neplnil povinnosti predpísané v písmach, alebo by nevykonával oddanú službu dokonale, a dokonca ani keby poklesol. Aký prospech však človeku prinesie vykonávanie očistných obradov predpísaných v śāstrach, ak si nie je vedomý Kṛṣṇu?“ Takže očista je nevyhnutná pre pokročenie na úroveň vedomia Kṛṣṇu. Sannyāsa a všetky očistné úkony sú tu preto, aby človeku pomohli dosiahnuť konečný cieľ — vedomie Kṛṣṇu, bez ktorého možno všetko považovať za neúspech.

“Pokud se někdo uchýlí k jednání s vědomím Kṛṣṇy, nic neztrácí a nepřináší mu to žádnou újmu, i kdyby dokonale neplnil povinnosti předepsané v śāstrách a náležitě nevykonával oddanou službu, či dokonce kdyby poklesl. Když se naproti tomu někdo řídí všemi pokyny śāster určenými k očištění, ale není si vědom Kṛṣṇy, co mu to bude platné?” Očista je nezbytná k tomu, aby živá bytost dospěla k vědomí Kṛṣṇy. Sannyāsa nebo jakýkoliv jiný očistný proces je tedy pomůckou k dosažení konečného cíle — být si vědom Kṛṣṇy — bez čehož je vše považováno za neúspěšné.