VERŠ 41

TEXT 41

Verš

tasmāt tvam indriyāṇy ādau
niyamya bharatarṣabha
pāpmānaṁ prajahi hy enaṁ
jñāna-vijñāna-nāśanam

Synonyma

tasmāt — preto; tvam — ty; indriyāṇi — zmysly; ādau — od počiatku; niyamya — usmerňovaním; bharata-ṛṣabha — ó, Arjuna, najlepší z Bharatovcov; pāpmānam — ploditeľ hriechu; prajahi — skroť; hi — iste; enam — toto; jñāna — poznanie; vijñāna — vedecké poznanie čistej duše; nāśanam — ničiteľ.

tasmāt — proto; tvam — ty; indriyāṇi — smysly; ādau — na počátku; niyamya — ovládnutím; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší z Bharatových potomků; pāpmānam — velký symbol hříchu; prajahi — vypořádej se s; hi — jistě; enam — tento; jñāna — poznání; vijñāna — a vědeckého poznání čisté duše; nāśanam — hubitele.

Překlad

Ó, Arjuna, najlepší z Bharatovcov, preto ovládaním zmyslov od samotného počiatku skroť tohto ploditeľa hriechu, žiadostivosť, a zabi tohto ničiteľa poznania a sebarealizácie.

Ó Arjuno, nejlepší z Bharatovců, proto se na samém začátku vypořádej s tímto velkým symbolem hříchu (chtíčem) tak, že ovládneš smysly. Tím zdolej tohoto hubitele poznání a seberealizace.

Význam

Śrī Kṛṣṇa poradil Arjunovi, aby od samého začiatku krotil svoje zmysly, aby premohol najväčšieho hriešneho nepriateľa, žiadostivosť, ktorá ničí túžbu po duchovnom poznaní a po poznaní pravého „ja“. Slovom jñāna sa myslí poznanie svojho pravého „ja“ alebo náuka o rozdiele medzi dušou a hmotným telom. Slovo vijñāna označuje podrobnejšie poznanie duše, jej prirodzeného postavenia a večného vzťahu k Najvyššej Duši. V Śrīmad-Bhāgavatame (2.9.31) je to vysvetlené takto:

Pán poradil Arjunovi, aby hned od počátku ovládl smysly a mohl tak potlačit největšího hříšného nepřítele, chtíč, který ničí nutkání věnovat se seberealizaci i specifické poznání o vlastním já. Jñāna poukazuje na poznání o vlastním já v protikladu k tomu, co není skutečným já, neboli poznání, že duše je něco jiného než tělo. Vijñāna je specifické poznání přirozeného postavení duše a jejího vztahu k Nejvyšší Duši. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.9.31) je to vysvětleno takto:

jñānaṁ parama-guhyaṁ me
yad vijñāna-samanvitam
sa-rahasyaṁ tad-aṅgaṁ ca
gṛhāṇa gaditaṁ mayā

„Poznanie duše a Najvyššej Duše je veľmi dôverné a tajomné, ale toto poznanie a jeho realizácia sa dá pochopiť, keď ju z rôznych pohľadov vysvetlí samotný Pán.“ Bhagavad-gītā nám dáva poznanie o duchovnom „ja“. Živé bytosti sú Pánovými čiastočkami a sú určené jedine na to, aby Mu slúžili. Takéto vedomie sa nazýva vedomie Kṛṣṇu. Od samého počiatku života sa teda musíme učiť zameriavať myseľ na Kṛṣṇu, byť si tak plne vedomý Kṛṣṇu a konať podľa toho.

“Poznání vlastního já a Nejvyššího Já je velice důvěrné a tajemné, ale jak tohoto poznání, tak jeho specifické realizace je možné nabýt, pokud je i s jejich různými aspekty vysvětluje samotný Pán.” Bhagavad-gītā nám dává toto obecné a konkrétní poznání vlastního já. Živé bytosti jsou nedílnými částmi Pána, a proto Mu mají sloužit. Takové vědomí se nazývá vědomí Kṛṣṇy. Člověk ho musí od samého začátku života poznávat, a tak si může začít být Kṛṣṇy plně vědom a jednat tomu odpovídajícím způsobem.

Žiadostivosť je zvráteným obrazom lásky k Bohu, ktorá je prirodzenosťou každého živého tvora. Ak je človek už od samého začiatku života vychovávaný vo vedomí Kṛṣṇu, nemôže jeho prirodzená láska k Bohu degradovať na žiadostivosť. Ak necháme lásku k Bohu poklesnúť na úroveň žiadostivosti, je nesmierne ťažké vrátiť sa znovu do prirodzeného stavu. Oddaná služba Kṛṣṇovi je taká silná, že aj ten, kto začal neskoro, môže začať milovať Boha, keď sa bude riadiť zásadami oddanej služby. Takže človek môže začať ovládať svoje zmysly láskyplnou službou Kṛṣṇovi v hociktorom životnom štádiu alebo od okamihu, keď si uvedomí závažnosť celej veci. Takto môže premeniť žiadostivosť na najvyššiu dokonalosť ľudského života, na lásku k Bohu.

Chtíč je pouze zvráceným odrazem lásky k Bohu, která je pro každou živou bytost přirozená. Pokud jsou ale všichni od samého začátku učeni o vědomí Kṛṣṇy, tato přirozená láska k Bohu se v chtíč nemůže zvrhnout. Když láska k Bohu klesne na úroveň chtíče, je velice obtížné vrátit se do normálního stavu. Nicméně vědomí Kṛṣṇy je tak mocné, že i ten, kdo ho začne rozvíjet pozdě, se může dodržováním usměrňujících zásad oddané služby dostat na úroveň, kdy bude Boha milovat. Člověk tedy může v kterémkoliv období života — neboli od okamžiku, kdy pochopí, jak je to důležité — začít ovládat smysly vědom si Kṛṣṇy, v oddané službě Pánu, a změnit chtíč v lásku k Bohu, která představuje nejvyšší dokonalost lidského života.