VERŠ 34

TEXT 34

Verš

indriyasyendriyasyārthe
rāga-dveṣau vyavasthitau
tayor na vaśam āgacchet
tau hy asya paripanthinau

Synonyma

indriyasya — zo zmyslov; indriyasya arthe — v zmyslových predmetoch; rāga — záľuba; dveṣau — a tiež nechuť; vyavasthitau — podriadiť sa pravidlám; tayoḥ — nimi; na — nikdy; vaśam — ovládať; āgacchet — mal by prísť; tau — oni; hi — určite; asya — jeho; paripanthinau — prekážkou.

indriyasya — smyslů; indriyasya arthe — vůči smyslovým objektům; rāga — připoutanost; dveṣau — rovněž odpor; vyavasthitau — podléhající usměrňujícím pravidlům; tayoḥ — jich; na — nikdy; vaśam — kontrola; āgacchet — osoba má přijít; tau — ty; hi — jistě; asya — její; paripanthinau — překážky.

Překlad

Záľubu a odpor k zmyslovým predmetom treba usmerniť podľa daných zásad. Človek by nemal podľahnúť ich moci, lebo sú prekážkou na ceste k sebarealizácii.

Jsou dány zásady pro usměrnění připoutanosti a odporu smyslů ke smyslovým objektům. Nikdo by neměl takové připoutanosti a odporu podlehnout, protože jsou překážkami na cestě seberealizace.

Význam

Kto s láskou a oddanosťou slúži Śrī Kṛṣṇovi s vedomím potešiť Ho, prirodzene nie je ochotný oddávať sa hmotnému zmyslovému pôžitku. Ale tí, ktorí takéto vedomie nemajú, by sa mali riadiť podľa pravidiel a príkazov zjavených písiem. Neobmedzený zmyslový pôžitok je príčinou nášho zajatia v hmotnom svete, ale ten, kto sa riadi podľa zjavených písiem, sa nedá strhnúť zmyslovými predmetmi. Pre podmienenú dušu je napríklad pohlavný styk potrebný a tento pôžitok je povolený v manželstve. Písma mužovi zakazujú mať pohlavný styk s inou ženou než so svojou manželkou. Na všetky ostatné ženy sa má pozerať ako na svoje matky. Nehľadiac na tieto príkazy mávajú muži sexuálny pomer s inými ženami. Tento sklon treba potlačiť, lebo inak by mohol byť prekážkou na ceste k sebarealizácii. Keďže máme hmotné telo, je dovolené uspokojiť jeho potreby; treba to však robiť podľa pravidiel a príkazov. Nesmieme však pokladať za samozrejmosť, že nám tieto obmedzenia a príkazy budú automaticky pomáhať ovládať sa. Človek sa musí podľa nich riadiť, a nie byť k nim pripútaný, pretože aj keď ich dodržiava a obmedzuje svoj hmotný pôžitok, môže zísť z cesty — tak ako môže i na kvalitnej ceste dôjsť k nehode. Ani tie najbezpečnejšie, dobre udržiavané cesty nám nemôžu zaistiť, že nedôjde k havárii. Kvôli dlhodobému styku s hmotou je v nás hlboko zakorenená túžba po hmotných pôžitkoch. Aj keby sme sa riadili všetkými zásadami a predpismi, stále existuje možnosť poklesnutia. Takže je nevyhnutné zbaviť sa pripútanosti aj k usmerneným zmyslovým pôžitkom, ako je to najviac možné. Láskyplným vykonávaním oddanej služby Kṛṣṇovi nám však automaticky zľahostajnejú všetky zmyslové činy. Nikto by sa nemal snažiť odpútať sa od služby určenej pre potešenie Kṛṣṇu. Jediným účelom zbavenia sa pripútanosti k pominuteľným zmyslovým pôžitkom je dostať sa napokon na úroveň, keď môžeme oddane slúžiť Śrī Kṛṣṇovi.

Ti, kdo mají vědomí Kṛṣṇy, mají přirozenou nechuť oddávat se hmotnému uspokojování smyslů. Osoby, kterým se však tohoto vědomí nedostává, by se měli řídit pravidly a usměrněními zjevených písem. Neomezený smyslový požitek je příčinou zajetí v hmotném světě, ale ten, kdo dodržuje pravidla zjevených písem, nepodléhá svodu smyslových objektů. Například požitek ze sexu je nutným požadavkem podmíněné duše a je dovolený po uzavření manželského svazku. Písma zakazují mít sexuální poměr s jinou ženou než se svou manželkou. Na všechny ostatní ženy se má hledět jako na svou matku. I přes tyto příkazy však muž tíhne k sexuálnímu poměru s jinými ženami. Tyto sklony je třeba potlačit; jinak se stanou překážkami na cestě seberealizace. Dokud má člověk hmotné tělo, je dovoleno uspokojovat jeho hmotné požadavky, ale musí se přitom zachovávat daná pravidla. Přesto bychom se neměli na tyto úlevy spoléhat. Tato pravidla musí lidé dodržovat, aniž by na nich ulpívali, protože i usměrněné uspokojování smyslů je může přivést na scestí — stejně jako hrozí nehoda i na královských cestách. I když mohou být velice dobře udržované, ani u té nejbezpečnější nemůže nikdo zaručit, že se tam není třeba obávat žádného nebezpečí. Následkem styku s hmotou je vědomí smyslového požitku běžné již velice dlouhou dobu. Proto i při usměrněném uspokojování smyslů stále hrozí poklesnutí; je tedy třeba se všemi prostředky vyvarovat i jakékoliv připoutanosti k usměrněnému smyslovému požitku. Připoutanost k jednání s vědomím Kṛṣṇy neboli neustálé láskyplné sloužení Kṛṣṇovi však odpoutává od všech smyslových činností. Nikdo by se tedy neměl snažit být odpoutaný od jednání s vědomím Kṛṣṇy, v žádném období života. Účelem odpoutání se od jakékoliv příchylnosti k smyslovému požitku je spočinout nakonec na úrovni vědomí Kṛṣṇy.