VERŠ 71

TEXT 71

Verš

vihāya kāmān yaḥ sarvān
pumāṁś carati niḥspṛhaḥ
nirmamo nirahaṅkāraḥ
sa śāntim adhigacchati

Synonyma

vihāya — zanechanie; kāmān — hmotnej túžby po zmyslovom pôžitku; yaḥ — ten, kto; sarvān — všetky; pumān — človek; carati — žije; niḥspṛhaḥ — bez túžob; nirmamaḥ — bez vlastníckeho pocitu; nirahaṅkāraḥ — bez falošného ega; saḥ — on; śāntim — dokonalý mier; adhigacchati — dosiahne.

vihāya — zříkající se; kāmān — hmotných tužeb po smyslovém požitku; yaḥ — kdo; sarvān — všech; pumān — osoba; carati — žije; niḥspṛhaḥ — bez tužeb; nirmamaḥ — bez vlastnického pocitu; nirahaṅkāraḥ — bez falešného ega; saḥ — on; śāntim — dokonalého klidu a míru; adhigacchati — dosáhne.

Překlad

Človek, ktorý zanechal všetky túžby po zmyslovom pôžitku a žije bez žiadostí, ktorý sa zbavil vlastníckeho pocitu a falošného ega — iba ten dosiahne skutočný mier.

Skutečného klidu dosáhne jedině ten, kdo odmítl všechny touhy po smyslovém požitku a žije bez tužeb, zřekl se jakéhokoliv pocitu vlastnictví a je prostý falešného ega.

Význam

Zbaviť sa túžob znamená nežiadať nič pre svoje zmyslové uspokojenie. Inými slovami, túžba byť si vedomý Kṛṣṇu v skutočnosti znamená nemať žiadne hmotné túžby. Človek môže mať dokonalé vedomie Kṛṣṇu, keď chápe svoje skutočné postavenie večného Kṛṣṇovho služobníka, nestotožňuje sa s telom a neprivlastňuje si nič na tomto svete. Kto dosiahol túto dokonalosť, vie, že keďže Kṛṣṇa je vlastníkom všetkého, čo jestvuje, všetko treba použiť pre Jeho potešenie. Arjuna nechcel bojovať, lebo to odporovalo jeho zmyslovému uspokojeniu, a predsa bojoval, keď získal plné vedomie Kṛṣṇu, lebo si to Śrī Kṛṣṇa želal. Aj keď on sám bojovať nechcel, pre Kṛṣṇu bojoval, ako najlepšie vedel. Túžba potešiť Kṛṣṇu v skutočnosti znamená nemať túžby; to nie je umelý pokus o odstránenie túžob. Žiadny človek nemôže odstrániť túžby alebo zmysly, musí však zmeniť ich kvalitu. Ten, kto nemá hmotné túžby, s istotou vie, že všetko patrí Kṛṣṇovi (īśāvāsyam idaṁ sarvam), a preto si na nič nenárokuje. Toto transcendentálne poznanie je založené na sebarealizácii, ktorá obsahuje dokonalé poznanie, že každá živá bytosť je duchovná a večná čiastočka Kṛṣṇu, a preto sa Mu nikdy nevyrovná, ani Ho nikdy neprekoná. Keď takto spoznáme Kṛṣṇu, dosiahneme skutočný mier.

Být bez tužeb znamená netoužit po ničem, co má za cíl uspokojení smyslů. Jinými slovy, toužíme-li po vědomí Kṛṣṇy, jsme ve skutečnosti prosti tužeb. Chápat své skutečné postavení věčného Kṛṣṇova služebníka a neprohlašovat mylně hmotné tělo za sebe samotného ani si nepřivlastňovat neprávem nic na světě je dokonalá úroveň vědomí Kṛṣṇy. Ten, kdo se na ní nachází, ví, že vlastníkem všeho je Kṛṣṇa, a proto se vše musí používat k Jeho uspokojení. Arjuna nechtěl bojovat, aby uspokojil vlastní smysly, ale když dospěl k úplnému vědomí Kṛṣṇy, bojoval proto, že to po něm žádal Kṛṣṇa. Pro sebe bojovat nechtěl, ale pro Kṛṣṇu tentýž Arjuna bojoval, jak nejlépe uměl. Skutečně nemít touhy znamená toužit po uspokojení Kṛṣṇy; ne se nepřirozeně snažit všechny touhy zapudit. Živá bytost nemůže být bez tužeb, bez citu, ale musí změnit jejich povahu. Ten, kdo nemá hmotné touhy, dobře ví, že vše patří Kṛṣṇovi (īśāvāsyam idaṁ sarvam), a proto netvrdí, že něco vlastní. Takové transcendentální poznání se zakládá na seberealizaci — na jistotě, že každá živá bytost je věčnou nedílnou duchovní částí Kṛṣṇy a její věčné postavení tedy nikdy není na úrovni Kṛṣṇova postavení nebo výše. Toto porozumění vědomí Kṛṣṇy je základním principem skutečného klidu.