VERŠ 59

TEXT 59

Verš

viṣayā vinivartante
nirāhārasya dehinaḥ
rasa-varjaṁ raso ’py asya
paraṁ dṛṣṭvā nivartate

Synonyma

viṣayāḥ — predmety zmyslového pôžitku; vinivartante — cvičiť sa v zdržanlivosti; nirāhārasya — prostredníctvom záporných obmedzení; dehinaḥ — pre vtelenú dušu; rasa-varjam — strácanie chuti; rasaḥ — pocit pôžitku; api — aj keď jestvuje; asya — jeho; param — oveľa vyšší; dṛṣṭvā — okúsiť; nivartate — prestáva.

viṣayāḥ — objekty smyslového požitku; vinivartante — cvičení v odmítání; nirāhārasya — pomocí zákazových omezení; dehinaḥ — vtělené; rasa-varjam — ke zříkání se chuti; rasaḥ — pocit požitku; api — ačkoliv existuje; asya — jeho; param — mnohem vyšší; dṛṣṭvā — když okusí; nivartate — upustí od.

Překlad

Vtelená duša môže byť obmedzená v zmyslovom užívaní, hoci túžba po zmyslových predmetoch zostáva. Keď však okúsi vyšší pôžitok, stratí chuť na zmyslové ukájanie a zotrváva v duchovnom vedomí.

Přestože může být vtělená duše omezena v uspokojování smyslů, zalíbení ve smyslových objektech jí zůstává. Zanechá-li však těchto činností díky tomu, že pozná vyšší chuť, pak bude její vědomí neochvějné.

Význam

Ak človek nie je na transcendentálnej úrovni, nemôže zanechať zmyslový pôžitok. Obmedzovať zmysly rôznymi pravidlami a príkazmi je ako zakazovať chorému niektoré jedlá. Pacient nielenže nemá tieto zákazy rád, ale mu na zakázané jedlo ani neprejde chuť. Podobne sa obmedzovanie zmyslov pomocou yogy, napr. aṣṭāṅga-yogy, ktorá zahŕňa rôzne fázy (yama, niyama, āsana, prāṇāyāma, pratyāhāra, dhāraṇā, dhyāna atď.), odporúča menej inteligentným ľuďom, ktorí nemajú znalosti o lepšej metóde. No toho, kto počas svojho láskyplného slúženia Kṛṣṇovi spoznal krásu Najvyššieho Pána, už viac nepriťahujú mŕtve hmotné veci. Obmedzenia v duchovnom živote sú určené pre nováčikov a sú dobré, dokým človek nezíska ozajstnú chuť pre vedomie Kṛṣṇu. Ak si je človek naozaj vedomý Kṛṣṇu, hmotné veci preňho automaticky strácajú príťažlivosť.

Nikdo nemůže zanechat uspokojování smyslů, dokud není na transcendentální úrovni. Omezovat smyslový požitek pomocí pravidel a usměrnění je něco podobného jako zakazovat nemocnému člověku jíst určitá jídla. Pacient nemá takové zákazy rád a ani neztratí na zakázaná jídla chuť. Držet smysly na uzdě nějakým duchovním procesem, jako je například aṣṭāṅga-yoga — sestávající ze stupňů zvaných yama, niyama, āsana, prāṇāyāma, pratyāhāra, dhāraṇā, dhyāna a tak dále — je tedy doporučeno méně inteligentním osobám, které neznají nic lepšího. Avšak ten, kdo si s pokrokem v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy vychutnal Kṛṣṇovu krásu, krásu Nejvyššího Pána, již nenachází chuť v mrtvých, hmotných věcech. Omezení jsou tedy určena pro méně inteligentní začátečníky v duchovním životě. Jsou užitečná jen do té doby, než se nalezne chuť, zalíbení ve vědomí Kṛṣṇy. Když si je někdo skutečně vědom Kṛṣṇy, přirozeně ztrácí zálibu ve věcech, které jsou mdlé.