VERŠ 20

TEXT 20

Verš

na jāyate mriyate vā kadācin
nāyaṁ bhūtvā bhavitā vā na bhūyaḥ
ajo nityaḥ śāśvato ’yaṁ purāṇo
na hanyate hanyamāne śarīre

Synonyma

na — nikdy; jāyate — narodí sa; mriyate — umiera; vā — ani; kadācit — hocikedy (v minulosti, v prítomnosti alebo v budúcnosti); na — nikdy; ayam — táto; bhūtvā — vznikla; bhavitā — vznik; vā — alebo; na — nie; bhūyaḥ — opäť vznikla; ajaḥ — nezrodená; nityaḥ — večná; śāśvataḥ — stála; ayam — tá; purāṇaḥ — najstaršia; na — nikdy; hanyate — je zabitá; hanyamāne — byť zabité; śarīre — telo.

na — nikdy; jāyate — rodí se; mriyate — umírá; vā — ani; kadācit — kdykoliv (v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti); na — nikdy; ayam — tato; bhūtvā — vznikla; bhavitā — vznikne; vā — nebo; na — ne; bhūyaḥ — nebo opět vzniká; ajaḥ — nezrozená; nityaḥ — věčná; śāśvataḥ — trvale existující; ayam — tato; purāṇaḥ — nejstarší; na — nikdy; hanyate — je zabita; hanyamāne — když je zabito; śarīre — tělo.

Překlad

Duša sa nerodí, ani nikdy neumiera. Nikdy nevznikla, nikdy nevzniká a ani nikdy nevznikne. Je nezrodená, večná, trvalá a pôvodná. Nezahynie, keď je telo zabité.

Duše se nikdy nerodí ani neumírá. Nevznikla, nevzniká a nevznikne — je nezrozená, věčná, existuje trvale a odpradávna. Nezahyne, když je zabito tělo.

Význam

Kvalitou sa nepatrná duša ako častica Najvyššieho Ducha rovná Najvyššiemu. Duša neprechádza premenami ako telo, a preto sa niekedy nazýva stála (kūṭa-stha). Telo prechádza šiestimi rôznymi premenami: narodí sa, istý čas pretrváva, rastie, splodí potomkov, zaniká a nakoniec upadne do zabudnutia. Duša týmto zmenám nepodlieha. Duša sa nerodí; keďže však prijíma hmotné telo, narodí sa telo. Preto sa duša nezrodí ani v okamihu, keď sa tvorí telo, a nezahynie ani vo chvíli, keď telo zanikne. Všetko, čo sa raz narodilo, musí aj zomrieť; pre dušu však zrod neexistuje, a preto nemá ani minulosť, prítomnosť alebo budúcnosť. Je večná a pôvodná, čo znamená, že nie je možné zistiť počiatok jej existencie. Duša na rozdiel od tela nikdy nestarne. Preto sa takzvaný starý človek cíti vo svojom vnútri rovnako ako za mlada. Premeny tela nemajú na dušu vplyv. Duša sa nerozpadá ako strom alebo ako nejaká hmotná vec a nemá ani žiadne vedľajšie produkty. Vedľajšími produktami tela sú deti, aj to sú individuálne duše, no na základe telesného zväzku sa javia ako deti určitého človeka. Telo sa vyvíja, pretože sa v ňom nachádza duša. Duša však nemá žiadnych potomkov, nemení sa a ani neprechádza šiestimi premenami ako telo.

Kvalitativně je duše, nepatrná dílčí část Nejvyšší Duše, totožná s Nejvyšším. Neprochází změnami jako tělo a někdy se jí říká stálá (kūṭa-stha). Tělo podléhá šesti změnám: rodí se z lůna matčina těla, nějaký čas zůstává, roste, vytváří své produkty, postupně chřadne a nakonec zaniká a upadá v zapomnění. Duše ovšem těmito změnami neprochází. Nerodí se, ale díky tomu, že přijímá hmotné tělo, se zrodí toto tělo. Duše se při tom nerodí a nikdy ani neumírá. Vše, co se narodilo, musí také zemřít; a jelikož duše neprošla zrozením, nemá minulost, přítomnost ani budoucnost. Je věčná, existuje trvale a odpradávna — to znamená, že v dějinách nenajdeme náznak toho, že by se kdy zrodila. Historii jejího zrození hledáme jen kvůli zkušenosti, kterou máme s tělem. Duše na rozdíl od těla nikdy nestárne. Proto se takzvaně starý člověk cítí na duchu stejně jako v dětství nebo v mládí. Změny těla nemají vliv na duši, která nechřadne jako strom nebo cokoliv hmotného a nevytváří ani žádné produkty. Produkty těla, konkrétně děti, jsou také individuální duše — a kvůli tělu se objevují v podobě dětí určitého člověka. Tělo se vyvíjí proto, že je v něm přítomná duše — ta však nemá žádné potomstvo a nemění se. Šest změn těla se jí netýká.

V Kaṭha Upaniṣade (1.2.18) je jeden podobný verš, ktorý znie:

V Kaṭha Upaniṣadě (1.2.18) nacházíme podobnou pasáž:

na jāyate mriyate vā vipaścin
nāyaṁ kutaścin na babhūva kaścit
ajo nityaḥ śāśvato ’yaṁ purāṇo
na hanyate hanyamāne śarīre

Jeho zmysel je rovnaký ako v Bhagavad-gīte; v tomto verši je však použité slovo vipaścit, ktoré znamená „učený“ alebo „s poznaním“.

Význam tohoto verše je stejný jako v Bhagavad-gītě; zde je však specifické slovo vipaścit — učená či mající poznání.

Duša je vždy vedomá a plná poznania. Preto je vedomie príznakom duše. Aj keď nedokážeme postrehnúť dušu v srdci, kde sídli, predsa môžeme cítiť jej prítomnosť prítomnosťou vedomia. Niekedy sa stáva, že kvôli mrakom nevidíme cez deň Slnko, no slnečné svetlo tu napriek tomu je a vďaka tomu sme presvedčení, že je deň. Len čo sa ráno na obzore objavia ranné zore, vieme, že zakrátko vyjde Slnko. Podobne, keďže ľudské i zvieracie telá majú vedomie, musia v nich byť prítomné duše. Vedomie individuálnej duše sa však od vedomia Najvyššieho odlišuje, pretože najvyššie vedomie zahŕňa všetko poznanie — poznanie minulosti, prítomnosti i budúcnosti. Vedomie nepatrnej individuálnej duše má však na rozdiel od Boha sklon k zabúdaniu. Keď nepatrná individuálna duša zabudne na svoju pravú podstatu, poučí a osvieti ju Kṛṣṇa, ktorý túto slabosť nemá. Keby bol Kṛṣṇa zábudlivý ako nepatrná duša, potom by Jeho učenie Bhagavad-gīty bolo zbytočné.

Duše je plná poznání, vždy oplývá vědomím. Vědomí je tedy příznak duše. I když duši v srdci, kde setrvává, nenajdeme, přesto můžeme poznat, že je přítomna, podle přítomnosti vědomí. Někdy kvůli mrakům nebo z nějakého jiného důvodu nevidíme na nebi slunce, ale jeho světlo je stále přítomné, a proto víme, že je den. Jakmile se časně ráno na nebi objeví slabé světlo, víme, že je tam slunce. Stejným způsobem můžeme poznat přítomnost duše podle toho, že ve všech tělech — lidí i zvířat, je určité vědomí. Toto vědomí duše se však liší od vědomí Nejvyššího, protože absolutní vědomí zahrnuje veškeré poznání — minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Individuální duše je náchylná k zapomínání. Když zapomene na svou skutečnou povahu, dostane se jí poznání a osvícení z vyššího učení, učení Kṛṣṇy. Kṛṣṇa však není jako zapomnětlivá duše. Kdyby tomu tak bylo, Jeho učení v podobě Bhagavad-gīty by nemělo žádný význam.

V Kaṭha Upaniṣade (1.2.20) je dôkaz existencie dvoch druhov duší — nepatrnej individuálnej duše (aṇu-ātmā) a Nadduše (vibhu-ātmā) — takýto:

Jsou dva druhy duší — nepatrná dílčí duše (aṇu-ātmā) a Nadduše (vibhu-ātmā). To je rovněž doloženo v Kaṭha Upaniṣadě (1.2.20):

aṇor aṇīyān mahato mahīyān
ātmāsya jantor nihito guhāyām
tam akratuḥ paśyati vīta-śoko
dhātuḥ prasādān mahimānam ātmanaḥ

„Nadduša (Paramātmā) i nepatrná duša (jīvātma) sídlia v srdci živej bytosti. Iba ten, kto sa zbavil všetkých hmotných túžob a nariekania, môže vďaka milosti Najvyššieho Pána rozumieť sláve duše.“ V ďalších kapitolách bude objasnená skutočnosť, že Kṛṣṇa je zdrojom Nadduše a že Arjuna predstavuje nepatrnú dušu, ktorá zabudla na svoju pravú povahu. Preto musí byť Arjuna osvietený Kṛṣṇom, alebo Jeho pravým predstaviteľom, duchovným učiteľom.

“Nadduše (Paramātmā) i nepatrná duše (jīvātmā) se nacházejí na stejném stromě, kterým je tělo, ve stejném srdci živé bytosti. Jen ten, kdo je prostý všech hmotných tužeb a nářků, může milostí Nejvyššího poznat slávu duše.” Jak se ukáže v následujících kapitolách, Kṛṣṇa je také zdrojem Nadduše, a Arjuna je nepatrná duše, která zapomíná na svou skutečnou povahu. Proto je třeba, aby byla osvícena Kṛṣṇou či Jeho pravým zástupcem (duchovním učitelem).