Skip to main content

VERŠE 8-12

TEXTS 8-12

Verš

Verš

amānitvam adambhitvam
ahiṁsā kṣāntir ārjavam
ācāryopāsanaṁ śaucaṁ
sthairyam ātma-vinigrahaḥ
amānitvam adambhitvam
ahiṁsā kṣāntir ārjavam
ācāryopāsanaṁ śaucaṁ
sthairyam ātma-vinigrahaḥ
indriyārtheṣu vairāgyam
anahaṅkāra eva ca
janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-
duḥkha-doṣānudarśanam
indriyārtheṣu vairāgyam
anahaṅkāra eva ca
janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-
duḥkha-doṣānudarśanam
asaktir anabhiṣvaṅgaḥ
putra-dāra-gṛhādiṣu
nityaṁ ca sama-cittatvam
iṣṭāniṣṭopapattiṣu
asaktir anabhiṣvaṅgaḥ
putra-dāra-gṛhādiṣu
nityaṁ ca sama-cittatvam
iṣṭāniṣṭopapattiṣu
mayi cānanya-yogena
bhaktir avyabhicāriṇī
vivikta-deśa-sevitvam
aratir jana-saṁsadi
mayi cānanya-yogena
bhaktir avyabhicāriṇī
vivikta-deśa-sevitvam
aratir jana-saṁsadi
adhyātma-jñāna-nityatvaṁ
tattva-jñānārtha-darśanam
etaj jñānam iti proktam
ajñānaṁ yad ato ’nyathā
adhyātma-jñāna-nityatvaṁ
tattva-jñānārtha-darśanam
etaj jñānam iti proktam
ajñānaṁ yad ato ’nyathā

Synonyma

Synonyma

amānitvam — pokora; adambhitvam — skromnosť; ahiṁsā — nenásilie; kṣāntiḥ — znášanlivosť; ārjavam — jednoduchosť, prostota; ācārya-upāsanam — vyhľadanie pravého duchovného učiteľa; śaucam — čistotnosť; sthairyam — stálosť; ātma-vinigrahaḥ — sebaovládanie; indriya-artheṣu — čo sa týka zmyslov; vairāgyam — odriekanie; anahaṅkāraḥ — bez falošného ega; eva — iste; ca — aj; janma — narodenie; mṛtyu — smrť; jarā — staroba; vyādhi — choroba; duḥkha — strasť; doṣa — chyba; anudarśanam — pozorovanie; asaktiḥ — nepripútanosť; anabhiṣvaṅgaḥ — nepripútanosť; putra — k synovi; dāra — k manželke; gṛha-ādiṣu — k domovu a podobne; nityam — trvalý; ca — aj; sama-cittatvam — vyrovnanosť, iṣṭa — vytúžené; aniṣṭa — nežiadúci; upapattiṣu — nadobudnutie; mayi — ku Mne; ca — tiež; ananya-yogena — oddanú službu; bhaktiḥ — oddanosť; avyabhicāriṇī — stála; vivikta — v osamelosti; deśa — miesto; sevitvam — túžiaci; aratiḥ — nepripútaný; jana-saṁsadi — k ľuďom všeobecne; adhyātma — týkajúci sa vlastného ja; jñāna — poznanie; nityatvam — vytrvalosť; tattva-jñāna — poznanie pravdy; artha — predmet štúdia; darśanam — filozofie; etat — to všetko; jñānam — poznanie; iti — tak; proktam — prehlasujem; ajñānam — nevedomosť; yat — to, čo; ataḥ — od toho; anyathā — iné.

amānitvam — pokora; adambhitvam — skromnost; ahiṁsā — nenásilí; kṣāntiḥ — snášenlivost; ārjavam — přímost; ācārya-upāsanam — obracení se na pravého duchovního učitele; śaucam — čistota; sthairyam — stálost; ātma-vinigrahaḥ — sebeovládání; indriya-artheṣu — co se týče smyslů; vairāgyam — odříkání; anahaṅkāraḥ — oproštěnost od falešného ega; eva — jistě; ca — také; janma — zrození; mṛtyu — smrti; jarā — stáří; vyādhi — a nemoci; duḥkha — neštěstí; doṣa — chyba; anudarśanam — pozorování; asaktiḥ — neulpívání; anabhiṣvaṅgaḥ — zůstávání bez svazku; putra — syna; dāra — manželky; gṛha-ādiṣu — domova atd; nityam — stálá; ca — a; sama-cittatvam — vyrovnanost; iṣṭa — žádoucí; aniṣṭa — nežádoucí; upapattiṣu — při získání; mayi — Mně; ca — rovněž; ananya-yogena — skrze čistou oddanou službu; bhaktiḥ — oddanost; avyabhicāriṇī — nenarušená; vivikta — k odlehlým; deśa — místům; sevitvam — tíhnutí; aratiḥ — nepřipoutanost; jana-saṁsadi — k masám lidí; adhyātma — týkající se vlastního já; jñāna — v poznání; nityatvam — stálost; tattva-jñāna — poznání pravdy; artha — s cílem; darśanam — filozofie; etat — to vše; jñānam — poznání; iti — takto; proktam — prohlášeno; ajñānam — nevědomost; yat — to, co; ataḥ — než toto; anyathā — jiné.

Překlad

Překlad

Pokora, skromnosť, nenásilie, znášanlivosť, jednoduchosť, vyhľadanie pravého duchovného učiteľa, čistotnosť, stálosť, sebaovládanie, zrieknutie sa objektov zmyslového pôžitku, zbavenie sa falošného ega, schopnosť chápať narodenie, smrť, starobu a chorobu ako zlo, odpútanosť, nepripútanosť k deťom, manželke, domovu a podobnému, trvalá vyrovnanosť mysle za príjemných aj nepríjemných okolností, neodchýľna a výlučná oddanosť Mne, prebývanie na osamelých miestach a vyhýbanie sa ľudským masám, pochopenie dôležitosti sebarealizácie a filozofické hľadanie Absolútnej Pravdy — to všetko tu prehlasujem za poznanie a všetko, čo sa od toho líši, je nevedomosť.

Pokora, skromnost, nenásilí, snášenlivost, přímost, obracení se na pravého duchovního učitele, čistota, stálost, sebeovládání, zříkání se objektů smyslového požitku, oproštěnost od falešného ega, chápání špatnosti zrození, smrti, stáří a nemoci, neulpívání, nezapletenost s dětmi, manželkou, domovem a ostatními věcmi, vyrovnanost mysli za příjemných i nepříjemných událostí, trvalá a ryzí oddanost Mně, tíhnutí k životu v ústraní, neulpívání na masách lidí, uznávání důležitosti seberealizace a filozofické hledání Absolutní Pravdy — to vše prohlašuji za poznání. Všechno ostatní je naopak nevědomost.

Význam

Význam

Niektorí menej inteligentní ľudia tieto princípy poznania mylne zaraďujú do oblasti poľa pôsobnosti. No toto je v skutočnosti pravý proces poznania. Ten, kto tento proces príjme, sa môže priblížiť k Absolútnej Pravde. Nejde teda o vzájomné pôsobenie dvadsiatich štyroch hmotných prvkov, o ktorých sme už hovorili vyššie, ale o spôsob, akým sa človek môže vymaniť spod ich nadvlády. Vtelená duša je umiestnená v tele, ktoré je agregátom dvadsiatich štyroch prvkov, a vyššie uvedená cesta poznania je spôsob, ako sa z tejto hmotnej schránky vymaniť. Zo všetkých metód poznania je najdôležitejšia tá, ktorá je opísaná v prvom riadku jedenásteho verša. Mayi cānanya-yogena bhaktir avyabhicāriṇī: cesta poznania vrcholí v čistej oddanej službe Kṛṣṇovi. Ak neprídeme do styku s oddanou službou, alebo ak nie sme pripravení oddane slúžiť, potom je zvyšných devätnásť bodov takmer zbytočných. Keď začneme Kṛṣṇovi slúžiť s oddanosťou a láskou, automaticky získame aj ostatných devätnásť vlastností. V Śrīmad-Bhāgavatame (5.18.12) sa píše: yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ. Všetky dobré vlastnosti človek vyvinie, ak začne oddane slúžiť Najvyššiemu Pánovi. Zásada prijatia duchovného učiteľa, o ktorej sa zmieňuje ôsmy verš, je nevyhnutná. Aj pre toho, kto Kṛṣṇovi oddane slúži, je táto zásada najdôležitejšia zo všetkých. Transcendentálny život začína prijatím duchovného učiteľa. Najvyššia Božská Osobnosť, Śrī Kṛṣṇa, v tomto verši jasne hovorí, že toto je skutočný proces poznania. Akékoľvek iné špekulácie sú holé nezmysly.

Méně inteligentní lidé někdy mylně považují tyto zásady vedoucí k poznání za projev vzájemného působení prvků pole. Toto je však ve skutečnosti pravý proces dosažení poznání. Ten, kdo přijme tyto zásady za směrodatné, může přistoupit k Absolutní Pravdě. Nejsou projevem interakce dvaceti čtyř prvků — jedná se o způsob, kterým se lze vymanit ze styku s těmito prvky. Vtělená duše je uvězněna v těle, což je pokryv z dvaceti čtyř prvků, a zde popsané zásady poznání umožňují osvobodit se od něho. Nejdůležitější ze všech zásad je uvedena v prvním řádku jedenáctého verše: mayi cānanya-yogena bhaktir avyabhicāriṇī, cesta poznání vede k čisté oddané službě Pánu. Pokud tedy živá bytost nepřikročí či není schopna přikročit k transcendentální službě Pánu, nemá zbývajících devatenáct aspektů žádnou zvláštní hodnotu. Začne-li však rozvíjet oddanou službu s úplným vědomím Kṛṣṇy, zbývajících devatenáct aspektů se u ní samočinně vyvine. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.18.12) stojí: yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ. U toho, kdo dospěl na úroveň oddané služby, se vyvinou všechny dobré vlastnosti, které náleží k poznání. Přijetí duchovního učitele, uvedené v osmém verši, je nanejvýš důležité — i pro toho, kdo přijal oddanou službu za svou. Transcendentální život začíná právě přijetím kvalifikovaného duchovního učitele. Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, zde jasně říká, že tato cesta poznání je tou pravou cestou. Jakékoliv jiné, vymyšlené věci jsou nesmysly.

Čo sa týka poznania, ktoré je opísané v týchto veršoch, každý bod môžeme rozobrať nasledovne: pokora (amānitvam) znamená, že človek by sa nemal snažiť byť uznávaný či chválený inými. Následkom hmotného životného poňatia si zakladáme na poctách druhých. Avšak pre človeka, ktorý má dokonalé poznanie, ktorý vie, že nie je toto telo, nemá pocta, potupa ani čokoľvek, čo sa vzťahuje k tomuto telu, žiaden význam. Nikto by nemal túžiť po takej hmotnej fantasmagórii. Ľudia bažia po sláve v rámci svojho náboženstva, a preto sa niekedy stáva, že človek neznalý princípov náboženstva vstúpi do nejakej náboženskej skupiny, ktorá sa v skutočnosti neriadi náboženskými zásadami, a vydáva sa za náboženského vodcu. Kvôli skutočnému pokroku v duchovnej vede by mal každý vyskúšať svoju pokročilosť zvážením uvedených vlastností.

Jednotlivé aspekty poznání, které je zde nastíněno, můžeme rozebrat následovně. Pokora znamená, že nedychtíme po uspokojení plynoucím z projevované úcty. Hmotné pojetí života v nás vyvolává velkou touhu po uznání, ale pro člověka vyznačujícího se dokonalým poznáním — který ví, že není toto tělo — je cokoliv týkající se těla bezcenné; to platí pro úctu i pohanu. Za tímto hmotným klamem by se nikdo neměl honit. Lidé dychtí po tom, aby byli slavní pro svou víru, a proto někdy vidíme, že člověk nechápající náboženské zásady se stane členem nějaké náboženské organizace, která se ve skutečnosti neřídí náboženskými zásadami, a potom se chce všude vydávat za náboženského mravokárce. Každý by si měl ověřit, jak je na tom se skutečným pokrokem v duchovní vědě. To může posoudit podle uvedených aspektů.

Nenásilím (ahiṁsā) sa obyčajne myslí nezabíjanie alebo neubližovanie telu, no jeho podstata spočíva v nespôsobovaní bolesti druhým. Väčšina ľudí je v hmotnom poňatí života spútaná nevedomosťou a zažíva ustavičnú strasť. Ak sa ich nesnažíme povýšiť na úroveň duchovného poznania, dopúšťame sa násilia. Mali by sme sa preto snažiť rozdávať ľuďom skutočné poznanie, aby zmúdreli a opustili tento hmotný labyrint. To je nenásilie.

Nenásilí je obvykle chápáno jako nezabíjení či neubližování tělu, ale jeho skutečný význam je nepřivádět druhé do neštěstí. Lidé jsou drženi nevědomostí v pasti hmotného pojetí života a neustále zakoušejí hmotné utrpení. Pokud se je tedy nesnažíme pozvednout na úrovneň duchovního poznání, dopouštíme se násilí. Měli bychom se co nejvíce snažit rozdávat všem skutečné poznání, aby se poučili a mohli uniknout z hmotného zajetí. To je nenásilí.

Znášanlivosť (kṣāntiḥ) znamená, že sa máme naučiť znášať urážky a potupy od ostatných. Ten, kto sa snaží o rozvoj duchovného poznania, je spravidla vystavený pohane a mnohým urážkam. To sa dá očakávať, pretože taká je povaha hmotnej prírody. Dokonca aj chlapec Prahlāda, ktorý už v piatich rokoch začal pestovať duchovné poznanie, sa dostal do úzkych, keď sa jeho otec nepriateľsky postavil proti jeho oddanosti. Snažil sa ho zabiť najrôznejšími spôsobmi, ale Prahlāda jeho útoky toleroval. Na ceste k duchovnému poznaniu sa teda môže objaviť mnoho prekážok, no človek musí byť znášanlivý a s odhodlanosťou na ceste zotrvať.

Snášenlivost znamená naučit se snášet urážky a potupu. Pokud někdo rozvíjí duchovní poznání, druzí ho budou urážet a hanět. S tím se musí počítat, protože taková je povaha hmotné přírody. Dokonce i chlapec jako Prahlāda, kterému bylo teprve pět let a který v tomto věku již rozvíjel duchovní poznání, byl v nebezpečí, když se jeho otec stavěl proti jeho oddanosti. Snažil se svého syna mnoha způsoby zabít, ale Prahlāda ho toleroval. Pokroku v duchovním poznání může stát v cestě mnoho překážek, ale my bychom měli být snášenliví a s rozhodností pokračovat.

Jednoduchosť (ārjavam) znamená, že človek má byť taký otvorený, aby bez postranných úmyslov dokázal vyjaviť skutočnú pravdu aj nepriateľovi.

Prijatie duchovného učiteľa (ācārya-upāsanam) je nevyhnutné, pretože bez inštrukcií pravého duchovného učiteľa nemôže nikto pokročiť v duchovnej vede. Človek sa má obrátiť na duchovného učiteľa so všetkou pokorou a ponúknuť mu svoje služby tak, aby svojmu žiakovi s radosťou požehnal. Keďže pravý duchovný učiteľ je Kṛṣṇovým predstaviteľom, milosťou jeho požehnania dosiahne žiak rýchly pokrok, dokonca aj keď sa neriadi podla regulatívnych zásad. Alebo sa nasledovanie regulatívnych princípov stane omnoho jednoduchšie pre toho, kto bez výhrad slúži duchovnému učiteľovi.

Přímost znamená, že člověk nemá jednat diplomaticky a má být tak přímočarý, že dokáže vyjevit pravdu i nepříteli. Přijetí pravého duchovního učitele je nezbytné, protože bez jeho pokynů nelze dosahovat pokroku v duchovní vědě. Na duchovního učitele se je třeba obracet se vší pokorou a prokazovat mu veškeré služby, aby pak svému žákovi milostivě požehnal. Duchovní učitel je zástupcem Kṛṣṇy, a když tedy dá svému žákovi požehnání, žák dosáhne okamžitého pokroku i bez dodržování všech usměrňujících pravidel. Pro toho, kdo bezvýhradně slouží duchovnímu učiteli, budou tato pravidla lehčí.

Čistotnosť (śaucam) je nevyhnutná pre pokrok v duchovnom živote. Čistota je dvojaká: vonkajšia a vnútorná. Vonkajšou čistotou sa myslí čistota tela, zatiaľ čo vnútorná čistota znamená neustále myslieť na Kṛṣṇu a spievať Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tento proces očisťuje myseľ od prachu nazhromaždenej karmy.

Čistota je pro pokrok v duchovním životě nezbytná. Je dvojího druhu: vnější a vnitřní. Vnější čistoty dosahujeme koupelí, ale abychom byli čistí i uvnitř, musíme neustále myslet na Kṛṣṇu a zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tento proces očišťuje mysl od nánosů prachu v podobě dřívější karmy.

Stálosť (sthairyam) znamená, že človek by mal byť vytrvalý v snahe pokročiť v duchovnom živote. Bez takej odhodlanosti nemôže nikto urobiť nijaký viditeľný pokrok.

Sebaovládanie (ātma-vinigrahaḥ) znamená, že človek nesmie prijímať nič, čo by mohlo uškodiť jeho duchovnému pokroku. Musí sa naučiť vyhýbať sa všetkému, čo je v rozpore s cestou duchovného rozvoja. To je skutočné odriekanie (vairāgya). Zmysly sú také mocné, že sa neustále domáhajú zmyslového pôžitku. Týmto márnivým žiadostiam nesmieme podľahnúť. Zmysly sa majú uspokojovať takým spôsobom, aby udržali telo v kondícii, aby si človek mohol plniť svoje povinnosti a pokročiť v duchovnom živote. Najdôležitejší a najťažšie ovládnuteľný zmysel je jazyk. Ak dokážeme ovládnuť jazyk, je celkom pravdepodobné, že dokážeme ovládnuť aj ostatné zmysly. Funkciou jazyka je ochutnávať a hovoriť. Mali by sme teda zamestnať jazyk tým, že ochutnávame jedlo obetované Kṛṣṇovi a spievame Hare Kṛṣṇa. Čo sa týka očí, nikdy by sme im nemali dovoliť, aby sa dívali na niečo iné, ako na prekrásnu podobu Kṛṣṇu. Takto ovládneme zrak. Uši by sme mali používať len na počúvanie príbehov o Kṛṣṇovi a nos by mal privoniavať k vôni kvetov obetovaných Kṛṣṇovi. To je cesta oddanej služby a na základe tejto śloky môžeme pochopiť, že Bhagavad-gītā je jednoducho určená na šírenie vedy o oddanej službe. Oddaná služba je hlavným a jediným cieľom. Menej inteligentní komentátori Bhagavad-gīty sa snažia odlákať čitateľovu pozornosť na iné námety, no v Bhagavad-gīte je iba jedna téma, a tou je oddaná služba.

Stálost znamená být velice odhodlaný dosahovat pokroku v duchovním životě. Bez takové rozhodnosti nemůže nikdo znatelně pokročit. Sebeovládáním se rozumí, že se nemá přijímat nic, co by škodilo duchovnímu růstu. Je třeba se naučit odmítat vše, co by bylo překážkou na duchovní cestě. To je skutečné odříkání. Smysly jsou tak mocné, že se neustále domáhají uspokojení. Jejich nepotřebným požadavkům však nemáme posluhovat. Smysly se mají uspokojovat jen do té míry, aby tělo zůstalo zdatné a jeho vlastník mohl díky tomu plnit povinnosti spojené s pokrokem v duchovním životě. Nejdůležitějším a nejhůře ovladatelným smyslem je jazyk. Dokážeme-li ho ovládat, je možné ovládat i zbývající smysly. Činností jazyka je ochutnávání jídla a vytváření zvuků. Systematickým usměrňováním je tedy tedy třeba zajistit, aby jazyk vždy ochutnával zbytky jídel obětovaných Kṛṣṇovi a zpíval Hare Kṛṣṇa. Očím bychom neměli dovolit dívat se na něco jiného než na překrásnou podobu Kṛṣṇy. Tím je ovládneme. Uši zase mají naslouchat o Kṛṣṇovi a nos vonět ke květům, jež byly Kṛṣṇovi obětovány. Toto je proces oddané služby a je zřejmé, že Bhagavad-gītā nepopisuje nic jiného než vědu o této oddané službě, která je hlavním a jediným cílem. Neinteligentní autoři komentářů ke Gītě se snaží odvést mysl čtenáře k jiným tématům, ale Bhagavad-gītā ve skutečnosti nemá žádné jiné téma než oddanou službu.

Falošné ego znamená, že sa stotožňujeme s telom. Ak niekto pochopí, že nie je toto telo, ale čistá duša, dospel k skutočnému egu. Ego jestvuje. Falošné ego sa zavrhuje, ale pravé zostáva. Vo vedskych písmach sa píše: ahaṁ brahmāsmi. „Som Brahman, som duša.“ (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 1.4.10). Toto „ja som“, toto sebavedomie jestvuje aj v oslobodenom štádiu sebarealizácie. Ego znamená „ja som“, no len čo sa toto „ja som“ aplikuje na hmotné telo, vzniká falošné ego. Ak toto cítenie vlastného ja zodpovedá realite, potom je to pravé ego. Niektorí filozofi tvrdia, že človek sa musí vzdať svojho ega, avšak svojho ja sa nikdy nemôžeme zbaviť, pretože ego znamená totožnosť. V skutočnosti by sme sa mali zriecť svojho falošného stotožňovania sa s telom.

Falešným egem se rozumí považovat tělo za sebe samotného. Každý dospěje ke svému skutečnému egu, když pochopí, že není tělem, ale duší. Ego zůstává — zavrženo je pouze falešné ego, nikoliv skutečné. Ve védských písmech (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 1.4.10) stojí: ahaṁ brahmāsmi—“Jsem Brahman, jsem duchovní bytost.” Toto “já jsem”, vědomí vlastního já, existuje i ve stavu seberealizace, na úrovni osvobození. Vědomí “já jsem” je ego, ale když se vztahuje na tělo, jež je nepravé, je to falešné ego. Skutečné ego je vědomí vlastního já týkající se pravé existence. Jistí filozofové prohlašují, že bychom se měli svého ega vzdát. To však není možné, protože ego je naše totožnost. Tím, čeho je třeba se vzdát, je mylné ztotožňování se s tělem.

Mali by sme sa snažiť pochopiť, že narodenie, choroba, staroba a smrť znamenajú utrpenie. Narodenie je opísané v mnohých vedskych písmach. V Śrīmad-Bhāgavatame je veľmi názorne popísaný život pred narodením — pobyt dieťaťa v matkinom lone, jeho utrpenie a podobne. Musíme si dobre uvedomiť, že narodenie je bolestné. Keďže sme zabudli, aké veľké utrpenie sme zažívali v matkinom lone, nestaráme sa o vyriešenie problémov opätovného rodenia sa a smrti. Aj v okamihu smrti sa dostavujú najrôznejšie útrapy, ktoré sú takisto popísané v autoritatívnych písmach. O týchto veciach by sa malo živo diskutovať. S chorobami a starobou máme praktické skúsenosti. Nikto nechce byť chorý a nikto nechce zostarnúť, nikto sa však týmto veciam nedokáže vyhnúť. Ak človek nie je pesimista vo veciach materialistického života — narodenia, chorôb, staroby a smrti, nemôže mať motiváciu pre pokrok v duchovnom živote.

Měli bychom se snažit pochopit, jaké utrpení představuje zrození, smrt, stáří a nemoc. Zrození líčí různé védské spisy. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je velmi názorně popsán svět nenarozeného, pobyt dítěte v lůně matky, jeho utrpení a tak dále. Každý by si měl plně uvědomit, že zrození je bolestná událost. Jelikož zapomínáme, kolik utrpení jsme zažili v matčině lůně, nesnažíme se problém koloběhu zrození a smrti nijak vyřešit. I umírání doprovází mnoho bolestí, které jsou rovněž popsány v autoritativních písmech. O těchto věcech je třeba hovořit. S nemocí a stářím má každý praktické zkušenosti. Nikdo nechce být nemocný a nikdo nechce zestárnout, ale není možné se tomu vyhnout. Dokud nevezmeme v úvahu bolesti zrození, smrti, stáří a nemoci a nebudeme tak mít na hmotný život pesimistický pohled, bude nám chybět podnět k duchovnímu pokroku.

Nepripútanosť k deťom, žene a domovu neznamená, že by k nim človek nič necítil. Je prirodzené pociťovať k nim náklonnosť, no ak nám nepomáhajú v duchovnom pokroku, nemali by sme na nich lipnúť. Najlepšou metódou, ako vytvoriť príjemný domov, je vedomie Kṛṣṇu. Ak si je človek plne vedomý Kṛṣṇu, môže vytvoriť šťastný domov, pretože tento proces vedomia Kṛṣṇu je veľmi jednoduchý. Stačí spievať Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, jesť jedlo obetované Kṛṣṇovi, čítať a rozprávať sa o knihách, ako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, a uctievať Božstvá. Tieto štyri veci nám môžu priniesť šťastie. Každý by mal podľa tohoto vzoru viesť všetkých členov rodiny. Celá rodina môže každé ráno a každý večer sedieť spolu a spievať Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Ak si človek dokáže takto zariadiť svoj rodinný život a rozvíjať vedomie Kṛṣṇu nasledovaním týchto štyroch zásad, potom nemusí zameniť rodinný život za život v odriekaní. No ak rodinný život neprospieva duchovnému pokroku, mali by sme ho zanechať. Človek musí obetovať všetko, aby mohol porozumieť Kṛṣṇovi a aby Mu mohol slúžiť, tak ako Arjuna. Arjuna nechcel zabiť svojich príbuzných, ale keď pochopil, že stoja v ceste jeho duchovného pokroku, prijal Kṛṣṇove pokyny, bojoval proti nim a zabil ich. Človek by mal za každých okolností zostať nespútaný šťastím a nešťastím rodinného života, pretože na tomto svete nemôže byť nikto dokonale šťastný alebo nešťastný.

Neulpívání na dětech, ženě a domově neznamená k nim nic necítit. Náklonnost k nim je přirozená. Pokud ale nemají kladný postoj k duchovnímu pokroku, nemá se na nich lpět. Nejlepší cestou k vytvoření příjemného domova je vědomí Kṛṣṇy. Je-li si někdo plně vědom Kṛṣṇy, může mít šťastný domov — proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy je zcela snadný: stačí zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, jíst zbytky jídla obětovaného Kṛṣṇovi, vést rozhovory o tématech knih, jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, a uctívat Božstva. Tyto čtyři činnosti nás naplní štěstím. Tímto způsobem by měl každý vychovávat svou rodinu. Všichni se mohou každé ráno a večer posadit a společně zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Ten, kdo se věnuje těmto čtyřem činnostem a takto uzpůsobí svůj rodinný život, aby rozvinul vědomí Kṛṣṇy, nemusí měnit svůj současný stav za život v odříkání. Pokud však jeho rodinný život neprospívá duchovnímu růstu, měl by se ho zříci. Musíme stejně jako Arjuna obětovat všechno tomu, abychom opravdu poznali Kṛṣṇu a sloužili Mu. Arjuna nechtěl zabít své příbuzné, ale když pochopil, že mu brání v porozumění Kṛṣṇovi, rozhodl se jednat podle Kṛṣṇova pokynu, bojoval s nimi a zabil je. V každém případě je třeba být odpoutaný od štěstí a neštěstí rodinného života, protože v tomto světě nelze být nikdy dokonale šťastný ani dokonale nešťastný.

Šťastie a nešťastie sú sprievodnými javmi hmotného života. Bhagavad-gītā nám radí, aby sme sa učili byť znášanliví. Nikdy by sme nemali byť rozrušení príchodmi a odchodmi šťastia a utrpenia. Mali by sme byť odpútaní od materialistického spôsobu života a tak byť automaticky pripravení na obidve situácie. Obyčajne sa stáva, že keď získame niečo vytúžené, radujeme sa, a keď sa dostaví niečo nežiadúce, sme nešťastní. No ak sme skutočne na duchovnej úrovni, potom nás také veci nemôžu rozrušiť. Aby sme mohli dospieť na túto úroveň, musíme byť ustavične zapojení v oddanej službe. Oddane slúžiť Kṛṣṇovi bez akýchkoľvek odchýlok znamená zamestnať sa deviatimi metódami oddanej služby — ospevovaním, načúvaním, uctievaním, klaňaním sa atď., opísanými v poslednom verši deviatej kapitoly. Týmito metódami by sa mal každý riadiť.

Štěstí a neštěstí jsou průvodními jevy hmotného života. Je nutné se je naučit snášet, jak doporučuje Bhagavad-gītā. Budou se objevovat a mizet neustále, čemuž nelze zabránit, a proto je třeba se odpoutat od hmotného života a tak být v obou případech vyrovnaný. Obvykle jsme šťastní, když získáme něco žádoucího, a z nežádoucích věcí jsme nešťastní. Nic z toho nás však nebude vzrušovat, budeme-li na duchovní úrovni. Abychom jí dosáhli, musíme vykonávat nepřerušovanou oddanou službu, bez odchýlení. Ta spočívá v devíti činnostech — opěvování, naslouchání, uctívání, klanění se a tak dále — které líčí poslední verš deváté kapitoly. Tento proces je třeba následovat.

Len čo si človek privykne na duchovný spôsob života, prirodzene stráca záujem o spoločnosť materialistov. Bolo by to proti jeho prirodzenosti. Človek môže sám vyskúšať, nakoľko inklinuje k životu na osamelom mieste bez nežiadúcej spoločnosti. Oddaný netrávi čas zbytočným športovaním alebo návštevou kín a nejaví záujem o takzvané zábavy či večierky, pretože si je dobre vedomý, že je to obyčajné mrhanie časom. Existuje mnoho učencov a filozofov, ktorí študujú pohlavný život a iné predmety, no podľa Bhagavad-gīty sú takéto snahy a filozofické špekulácie celkom bezcenné. Je to viac menej bezvýznamná záležitosť. Podľa Bhagavad-gīty sa má s filozofickým rozmyslom bádať o povahe duše. Mali by sme sa snažiť poznať vlastné ja. Táto śloka nám to vrelo odporúča.

Ten, kdo přivykne duchovnímu způsobu života, se přirozeně nechce stýkat s materialisty. To se mu naprosto příčí. Každý může posoudit svou úroveň podle toho, jak velký má zájem žít v ústraní, bez nežádoucí společnosti. Oddaný přirozeně nemá zálibu ve zbytečných hrách, návštěvách kin nebo společenských setkáních, protože ví, že je to pouhá ztráta času. Mnozí badatelé a filozofové studují pohlavní život a další témata, ale podle Bhagavad-gīty nemají tato bádání a filozofické spekulace žádnou cenu — jsou víceméně nesmyslné. Bhagavad-gīta doporučuje pomocí filozofického uvažování zkoumat povahu duše. Cílem bádání má být poznání vlastního já.

Čo sa týka sebarealizácie, jasne sa tu hovorí, že bhakti-yoga je mimoriadne praktická. Akonáhle začneme hovoriť o oddanosti, musíme brať na zreteľ vzťah medzi dušou a Naddušou. Individuálna duša a Nadduša nemôžu byť totožné, aspoň nie podľa filozofie bhakti, filozofie oddanosti. Dôrazne sa tu hovorí, že služba individuálnej duše Nadduši je večná, nityam. Čiže bhakti alebo oddaná služba je večná. O tom by sme mali byť pevne presvedčení.

Co se týče seberealizace, zde je jasně řečeno, že její zvláště praktickou metodou je bhakti-yoga. Jakmile mluvíme o oddanosti, nutně musíme uvažovat o vztahu mezi Nadduší a individuální duší. Individuální duše a Nadduše nemohou být totožné, alespoň ne v pojetí bhakti, oddanosti. Jasně se uvádí, že služba individuální duše Nejvyšší Duši je věčná, nityam. Bhakti neboli oddaná služba je tedy věčná. V tomto filozofickém přesvědčení má být každý utvrzen.

To je vysvetlené v Śrīmad-Bhāgavatame (1.2.11): vadanti tat tattva-vidas tattvaṁ yaj jñānam advayam. „Skutoční znalci Absolútnej Pravdy vedia, že Najvyšší sa realizuje v troch štádiách ako Brahman, Paramātma a Bhagavān.“ Bhagavān je konečné štádium realizácie Absolútnej Pravdy. Preto by mal každý dosiahnuť toto štádium poznania Najvyššej Božskej Osobnosti a zapojiť sa do oddanej služby Pánovi. To je dokonalosť poznania.

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.11) je vysvětlení — vadanti tat tattva-vidas tattvaṁ yaj jñānam advayam. “Ti, kdo skutečně znají Absolutní Pravdu, vědí, že Nejvyšší Já je vnímáno ve třech stupních — jako Brahman, Paramātmā a Bhagavān.” Bhagavān je v realizaci Absolutní Pravdy vrcholem. Proto je třeba dosáhnout této úrovně porozumění Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a následně Mu začít prokazovat oddanou službu. To je dokonalost poznání.

Táto cesta je ako schodisko; prvý stupienok znamená výcvik v pokore a posledný predstavuje realizáciu Najvyššej Pravdy, Absolútnej Božskej Osobnosti. Na tomto schodisku postáva veľa ľudí, niektorí sa dostali na prvé, iní na druhé alebo tretie poschodie, no ak nedosiahli najvyššie poschodie čiže vedomie Kṛṣṇu, nachádzajú sa na nižšej úrovni poznania. Sklamania sa dočká ten, kto chce súťažiť s Bohom, a zároveň robiť pokroky v duchovnom poznaní. V tomto verši sa jasne hovorí, že bez pokory sa poznania nedočkáme. Pokladať sa za Boha je ten najpyšnejší postoj. Hoci je živá bytosť v zovretí prísnych prírodných zákonov len obyčajnou hračkou, z nevedomosti sa vydáva za Boha. Poznanie teda začína pokorou, amānitva. Človek má byť pokorný a vedieť, že je podriadený Najvyššiemu Pánovi. Kvôli našej vzbure proti Najvyššiemu Pánovi sa stávame otrokmi hmotnej prírody. Každý by mal túto pravdu poznať a byť o nej presvedčený.

Tento proces, který začíná pokorou a vrcholí poznáním Nejvyšší Pravdy, Absolutní Osobnosti Božství, je jako schodiště začínající v přízemí a vedoucí až do nejvyššího patra. Na schodišti je mnoho lidí, kteří vyšli do prvního, druhého nebo třetího patra, ale dokud člověk není v nejvyšším patře — kterým je poznání Kṛṣṇy — nachází se na nižší úrovni poznání. Pokud chce někdo dosahovat pokroku v duchovním poznání a zároveň soupeřit s Bohem, jeho snaha bude marná. Je jasně řečeno, že bez pokory není možné dosáhnout skutečného porozumění. Považovat se za Boha je největší projev pýchy. Živá bytost neustále dostává rány od striktních zákonů hmotné přírody, a přesto si následkem nevědomosti myslí: “Jsem Bůh.” Proto je amānitva neboli pokora začátkem poznání. Je třeba být pokorný a vědět o své podřízenosti Svrchovanému Pánu. Kvůli své vzpouře proti Němu je živá bytost podřízena hmotné přírodě. Tuto pravdu by měl každý znát a být o ní přesvědčen.