VERŠ 5

TEXT 5

Verš

ṛṣibhir bahudhā gītaṁ
chandobhir vividhaiḥ pṛthak
brahma-sūtra-padaiś caiva
hetumadbhir viniścitaiḥ

Synonyma

ṛṣibhiḥ — svätci; bahudhā — rôznymi spôsobmi; gītam — opisujú; chandobhiḥ — vedskymi hymnami; vividhaiḥ — v rôznych; pṛthak — rôzne; brahma-sūtra — vo Vedānte; padaiḥ — aforizmom; ca — tiež; eva — iste; hetu-madbhiḥ — s príčinou a následkom; viniścitaiḥ — istý.

ṛṣibhiḥ — velkými mudrci; bahudhā — mnoha způsoby; gītam — líčeno; chandobhiḥ — védskými hymny; vividhaiḥ — různými; pṛthak — různě; brahma-sūtra — Vedānty; padaiḥ — stručnými průpověďmi; ca — také; eva — jistě; hetu-madbhiḥ — s příčinou a následkem; viniścitaiḥ — jistými.

Překlad

Toto poznanie o poli pôsobnosti a znalcovi poľa opísalo už mnoho svätých mužov v rôznych vedskych písmach. Najmä vo Vedānta-sūtre, kde je predložené formou podrobnej úvahy o príčine a účinku.

Toto poznání o poli působnosti a znalci pole popsali různí mudrci v různých védských písmech. Zvláště je podáno ve Vedānta-sūtře, se zachováním dokonalé logiky příčiny a následku.

Význam

Najvyššia Božská Osobnosť, Śrī Kṛṣṇa, je najvyššou autoritou pre výklad tohoto poznania. Všeobecne platí, že učenci i uznávané autority sa vždy dovolávajú predošlých autorít. Kṛṣṇa vysvetľuje túto kontraverznú otázku súčasnej jednoty a odlišnosti duše s Naddušou odkazom na Vedāntu, ktorá je považovaná za autoritatívne písmo. Najprv hovorí: „Mnohí učenci sa v tejto otázke zhodujú.“ Napríklad Vyāsadeva, veľký mudrc, je autorom Vedānta-sūtry a vo Vedānta-sūtre je otázka duality dokonale vysvetlená. A Vyāsadevov otec, Parāśara, ktorý bol tiež veľkým mudrcom, píše vo svojich náboženských spisoch: aham tvaṁ ca tathānye... „My všetci — ja, vy, ako aj všetky živé bytosti — sme transcendentálni, hoci žijeme v hmotných telách. Naše postavenie je v súčasnosti určované tromi kvalitami hmotnej prírody v súlade s našou karmou. Preto sa niekto nachádza na vyššej úrovni, zatiaľ čo iný stojí nižšie. Vyššie a nižšie postavenie jestvuje vďaka nevedomosti a je manifestované v nespočetnom množstve živých tvorov. Avšak Nadduša, ktorá je neomylná, nie je znečistená kvalitami hmotnej prírody a je transcendentálna.“ Podobne Vo Vedach, špeciálne v Kaṭha Upaniṣade, sa duša, Nadduša a telo zásadne rozlišujú. Je mnoho veľkých svätcov, ktorí to vysvetlili a spomedzi nich je Parāśara najvýznamnejší.

Svrchovaná Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je nejvyšší autoritou ve vysvětlování tohoto poznání, ale i tak je pro učence a uznávané autority samozřejmé, že se vždy dovolávají dřívějších autorit. Kṛṣṇa vykládá sporný bod rozdílnosti a jednoty duše a Nadduše odkazem na Vedāntu, která je přijímána za autoritativní písmo. Nejprve říká: “Tak to líčí různí mudrci.” Velkým mudrcem je — vedle Pána samotného — Vyāsadeva a jeho Vedānta-sūtra dokonale vysvětluje dualismus. Vyāsadevův otec Parāśara je rovněž velký mudrc, který píše ve svých náboženských spisech: ahaṁ tvaṁ ca tathānye... “My všichni — ty, já a ostatní živé bytosti — jsme transcendentální, přestože máme hmotná těla. Poklesli jsme a nacházíme se pod vlivem tří kvalit hmotné přírody, podle naší různé karmy. Proto je někdo na vyšší úrovni a někdo na nižší. Vyšší a nižší stavy bytí existují kvůli nevědomosti a projevují se u nekonečného množství živých bytostí. Nadduše, která nikdy nepoklesne, však nepodléhá znečištění třemi kvalitami přírody a je transcendentální.” Rozdíl mezi duší, Nadduší a tělem je podán i v původních védských písmech, zvláště v Kaṭha Upaniṣadě. Vysvětlilo ho mnoho velkých mudrců a Parāśara je považován za hlavního z nich.

Slovo chandobhiḥ sa vzťahuje na rôzne vedske písma. Napríklad Taittirīya Upaniṣad, ktorá je súčasťou Yajur Vedy, popisuje prírodu, živé bytosti a Najvyššiu Božskú Osobnosť.

Slovo chandobhiḥ se vztahuje na různá védská písma. Přírodu, živou bytost a Nejvyšší Osobnost Božství popisuje například Taittirīya Upaniṣad, která patří k Yajur Vedě.

Ako sme už uviedli, kṣetra je pole pôsobnosti a jestvujú dva druhy kṣetra-jñu, znalca poľa: individuálna živá bytosť a najvyššia živá bytosť. V Taittirīya Upaniṣade (2.9) sa píše: brahma pucchaṁ pratiṣṭhā. Anna-maya je manifestácia energie Najvyššieho Pána a znamená závislosť životnej existencie od jedla. To je materialistické poňatie Najvyššieho. Po realizácii, že Najvyššia Absolútna Pravda spočíva v jedle, nasleduje prāṇa-maya, realizácia Absolútnej Pravdy v životných príznakoch všetkých životných foriem. Realizácia jñāna-maya siaha až za príznaky života k činnostiam myslenia, cítenia a chcenia. Potom prichádza realizácia Brahmanu, ktorá sa nazýva vijñāna-maya — odlíšenie mysle a životných príznakov od živej bytosti samotnej. A potom nasleduje najvyššia úroveň — ānanda-maya, realizácia všeblaženej podstaty. Existuje teda päť stupňov Brahmanu, zvaných brahma-puccham, z ktorých prvé tri — anna-maya, prāṇa-maya a jñāna-maya — sa týkajú poľa činností živých tvorov. Najvyšší Pán je transcendentálny voči všetkým týmto poliam činnosti a nazýva sa ānanda-maya. Vedānta-sūtra popisuje Najvyššieho takto: ānanda-mayo`bhyāsāt. „Najvyššia Božská Osobnosť je vo Svojej podstate plná blaženosti.“ A aby si Najvyšší Pán mohol užívať transcendentálnu blaženosť, expanduje sa do vijñāna-maya, jñāna-maya, prāṇa-maya a anna-maya. Na poli svojich činností sa živá bytosť považuje za užívateľa, ale ānanda-maya sa od nej líši. To znamená, že živá bytosť dosiahne dokonalosť, iba ak sa rozhodne pre pôžitok na úrovni ānanda-maya. To je správne pochopenie Najvyššieho Pána ako najvyššieho znalca poľa pôsobnosti, živej bytosti ako podriadeného znalca a povahy poľa činností. Človek by mal hľadať túto pravdu vo Vedānta-sūtre čiže v Brahma-sūtre.

Jak již bylo uvedeno, kṣetra je pole působnosti a kṣetra-jña je dvojího druhu: individuální živá bytost a svrchovaná živá bytost. Taittirīya Upaniṣad (2.5) uvádí: brahma pucchaṁ pratiṣṭhā. Jeden projev energie Nejvyššího Pána se nazývá anna-maya, což znamená, že živá bytost závisí ve svém bytí na potravě. To je materialistická realizace Nejvyššího. Po realizaci Nejvyšší Absolutní Pravdy na úrovni potravy přichází prāṇa-maya, kdy živá bytost vnímá Absolutní Pravdu v příznacích či podobách života. Na úrovni jñāna-maya přesahuje realizace příznaky života a týká se myšlení, cítění a chtění. Potom následuje realizace Brahmanu zvaná vijñāna-maya, kdy jsou mysl a příznaky života odlišeny od samotné živé bytosti. Další a nejvyšší úroveň je ānanda-maya, realizace dokonale blažené přirozenosti. To je pět úrovní realizace Brahmanu, které se nazývají brahma puccham. První tři z nich — anna-maya, prāṇa-maya a jñāna-maya — se týkají polí působnosti živých bytostí. Transcendentální ke všem těmto polím působnosti je Nejvyšší Pán, nazývaný ānanda-maya. Vedānta-sūtra rovněž popisuje Nejvyššího slovy: ānanda-mayo 'bhyāsāt, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je svou přirozeností plný radosti. Aby vychutnával svou transcendentální blaženost, expanduje se do projevů vijñāna-maya, prāṇa-maya, jñāna-maya a anna-maya. Živá bytost je považována za poživatele ve svém poli působnosti a vedle ní existuje ānanda-maya. Když se tedy živá bytost rozhodne užívat tak, že se sladí s ānanda-mayou, dosáhne dokonalosti. To je pravé vyobrazení Nejvyššího Pána jako svrchovaného znalce pole, živé bytosti jako nižšího znalce a povahy pole působnosti. Tuto pravdu je třeba hledat ve Vedānta-sūtře neboli Brahma-sūtře.

Je tu uvedené, že kódexy Brahma-sūtry sú veľmi dobre usporiadané podľa príčiny a účinku. Niektoré zo sūtier alebo aforizmov sú: na viyad aśruteḥ (2.3.2), nātmā śruteḥ (2.3.18) a parāt tu tac-chruteḥ (2.3.40). Prvý aforizmus označuje pole pôsobnosti, druhý živú bytosť a tretí označuje Najvyššieho Pána, summum bonum medzi všetkými manifestáciami živých bytostí.

Ve verši stojí, že osnovy Brahma-sūtry jsou názorně uspořádány z hlediska příčiny a následku. Některé z těchto sūter znějí: na viyad aśruteḥ (2.3.2), nātmā śruteḥ (2.3.18), parāt tu tac-chruteḥ (2.3.40). První se vztahuje na pole působnosti, druhá na živou bytost a třetí na Nejvyššího Pána, který je summum bonum mezi všemi projevy různých bytostí.