Skip to main content

VERŠ 1

TEXT 1

Verš

Verš

arjuna uvāca
evaṁ satata-yuktā ye
bhaktās tvāṁ paryupāsate
ye cāpy akṣaram avyaktaṁ
teṣāṁ ke yoga-vittamāḥ
arjuna uvāca
evaṁ satata-yuktā ye
bhaktās tvāṁ paryupāsate
ye cāpy akṣaram avyaktaṁ
teṣāṁ ke yoga-vittamāḥ

Synonyma

Synonyma

arjunaḥ uvāca — Arjuna riekol; evam — takto; satata — vždy; yuktāḥ — zamestnaní; ye — tí, ktorí; bhaktāḥ — oddaní; tvām — Teba; paryupāsate — náležite uctievajú; ye — tí, ktorí; ca — aj; api — opäť; akṣaram — nadzmyselné; avyaktam — neprejavené; teṣām — z nich; ke — kto; yoga-vit-tamāḥ — najdokonalejší v poznaní yogy.

arjunaḥ uvāca — Arjuna řekl; evam — takto; satata — vždy; yuktāḥ — zaměstnaní; ye — ti, kdo; bhaktāḥ — oddaní; tvām — Tebe; paryupāsate — náležitě uctívají; ye — ti, kdo; ca — také; api — zase; akṣaram — mimo dosah smyslů; avyaktam — neprojevené; teṣām — z nich; ke — kdo; yoga-vit-tamāḥ — zná yogu nejdokonaleji.

Překlad

Překlad

Arjuna sa spýtal: „Považuješ za najdokonalejších tých, ktorí Ti oddane a svedomite slúžia, alebo tých, ktorí uctievajú neosobný, neprejavený Brahman?“

Arjuna se otázal: Kdo je považován za dokonalejšího — ti, kdo jsou vždy náležitě zaměstnáni oddanou službou Tobě, nebo ti, kdo uctívají neprojevené (neosobní Brahman)?

Význam

Význam

Śrī Kṛṣṇa teraz vysvetlil osobné, neosobné a vesmírne rysy a popísal všetky druhy oddaných a yogīnov. Transcendentalisti sa v podstate môžu rozdeliť do dvoch skupín. Prvú skupinu tvoria personalisti a druhú impersonalisti. Oddaný — personalista — venuje všetku svoju energiu službe Najvyššiemu Pánovi, zatiaľ čo impersonalista slúži Kṛṣṇovi nepriamo tým, že medituje o neosobnom, neprejavenom Brahmane.

Kṛṣṇa popsal osobní, neosobní i vesmírný projev a také různé druhy oddaných a yogīnů. Transcendentalisté se obecně dělí do dvou skupin: na impersonalisty a personalisty. Personalista neboli oddaný věnuje veškerou svoji energii službě Nejvyššímu Pánu. Impersonalista je také činný. Neslouží přímo Kṛṣṇovi, ale medituje o neosobním Brahmanu, o neprojeveném.

V tejto kapitole sa dozvieme, že zo všetkých metód určených na realizáciu Absolútnej Pravdy je bhakti-yoga alebo oddaná služba tou najvyššou. Ak človek túži nadviazať vzťah s Najvyššou Božskou Osobnosťou, musí vykonávať oddanú službu.

V této kapitole se dozvídáme, že bhakti-yoga, oddaná služba, stojí ze všech metod určených k realizaci Absolutní Pravdy nejvýše. Chce-li být někdo ve styku s Nejvyšší Osobností Božství, musí se začít věnovat oddané službě.

Tí, ktorí uctievajú Najvyššieho Pána priamou oddanou službou, sa nazývajú personalisti a tí, ktorí meditujú o neosobnom Brahmane, sa nazývajú impersonalisti. Arjuna sa pýta, kto z nich je lepší. Existujú rôzne spôsoby realizácie Absolútnej Pravdy, no Kṛṣṇa v tejto kapitole vysvetľuje, že bhakti-yoga, alebo oddaná služba je najvyššou zo všetkých. Je to najpriamejší a najľahší spôsob ako nadviazať vzťah s Bohom.

Jinými slovy — ti, kdo uctívají Nejvyššího Pána přímo oddanou službou, jsou personalisté, zatímco ti, kdo meditují o neosobním Brahmanu, jsou impersonalisté. Arjuna se zde ptá, kdo z nich je v lepším postavení. Absolutní Pravdu lze vnímat různými způsoby, ale v této kapitole Kṛṣṇa sděluje, že bhakti-yoga neboli oddaná služba Jemu je ze všech nejvýše. Je to nejpřímější metoda a nejsnadnější prostředek, jak být ve styku s Bohem.

Śrī Kṛṣṇa v druhej kapitole vysvetľuje, že živá bytosť nie je hmotné telo, ale duchovná iskra, čiastočka Absolútnej Pravdy čiže duchovného celku. V siedmej kapitole živej bytosti radí, aby svoju pozornosť uprela na absolútny celok, ktorého je súčasťou. V ôsmej kapitole Kṛṣṇa hovorí, že ten, kto na Neho myslí v okamihu smrti, sa ihneď premiestni do duchovného neba, Kṛṣṇovho sídla. A na konci šiestej kapitoly hovorí, že zo všetkých yogīnov je najdokonalejší ten, kto na Neho neustále myslí. Záverom prakticky každej kapitoly je, že človek by mal byť pripútaný ku Kṛṣṇovej osobnej podobe, pretože to je známkou najvyššej duchovnej realizácie.

Ve druhé kapitole Bhagavad-gīty Nejvyšší Pán vysvětlil, že živá bytost není hmotné tělo, ale duchovní jiskra — a Absolutní Pravda je duchovní celek. V sedmé kapitole hovořil o tom, že živá bytost je nedílnou částí svrchovaného celku, a doporučil, aby na tento celek plně zaměřila svou pozornost. V osmé kapitole bylo řečeno, že každý, kdo myslí na Kṛṣṇu v době, kdy opouští své tělo, je ihned přemístěn do duchovního nebe, do Kṛṣṇova sídla. A na konci šesté kapitoly Pán Kṛṣṇa jasně řekl, že ze všech yogīnů považuje toho, který ve svém nitru neustále myslí na Něho, za nejdokonalejšího. Prakticky v každé kapitole je tedy vyvozen závěr, že je třeba být poután k osobní podobě Kṛṣṇy, neboť to je nejvyšší duchovní realizace.

Napriek tomu jestvujú ľudia, ktorých osobná podoba Kṛṣṇu nepriťahuje. Sú natoľko zaujatí, že už v úvode svojich komentárov k Bhagavad-gīte chcú odviesť pozornosť ostatných ľudí od Kṛṣṇu a všetku ich oddanosť upriamiť k brahmajyoti. Uprednostňujú meditáciu o neosobnej podobe Absolútnej Pravdy, ktorá leží mimo dosah zmyslov a je neprejavená.

Jsou ovšem i lidé, kteří k osobní podobě Kṛṣṇy poutáni nejsou. Tak zarputile se od ní odvracejí, že dokonce při psaní svých komentářů k Bhagavad-gītě chtějí od Kṛṣṇy odvést ostatní lidi a všechnu oddanost přeorientovat k neosobní brahmajyoti. Raději meditují o neosobní podobě Absolutní Pravdy, která je mimo dosah smyslů a neprojevená.

V skutočnosti jestvujú dve skupiny transcendentalistov. Teraz Arjuna očakáva odpoveď na otázku, ktorý z týchto procesov je ľahší, a ktorí zo spomínaných transcendentalistov sú dokonalejší. Inými slovami, objasňuje svoje vlastné postavenie, pretože ho priťahuje Kṛṣṇova osobná podoba. Neosobný Brahman ho neláka, a preto chce vedieť, či je jeho postavenie isté. Meditovať nad neosobným rysom Najvyššieho Pána je obtiažne ako v hmotnom, tak aj v duchovnom svete. Človek si vlastne ani nedokáže predstaviť neosobný aspekt Absolútnej Pravdy, a preto sa Arjuna pýta: „Načo je dobré také mrhanie časom?“ V jedenástej kapitole sa Arjuna presvedčil, že najlepšie je byť pripútaný ku Kṛṣṇovi. Táto dôležitá otázka, ktorú Arjuna položil Kṛṣṇovi, objasní rozdiel medzi osobným a neosobným poňatím Absolútnej Pravdy.

Existují tedy dvě skupiny transcendentalistů. Arjuna nyní chce, aby Kṛṣṇa objasnil, který proces je snadnější a která skupina je dokonalejší. Vyjasňuje tak své vlastní postavení, neboť sám je poután k osobní podobě Kṛṣṇy; v neosobnímu Brahmanu nemá zálibu. Přeje si vědět, zda je jeho postavení bezpečné. O neosobním projevu — ať už o tom v hmotném světě, nebo v duchovním světě Nejvyššího Pána — je těžké meditovat. Ve skutečnosti si neosobní aspekt Absolutní Pravdy nelze dokonale představit. Arjuna tím chce říci: “Proč takto marnit čas?” Jak bylo popisováno v jedenácté kapitole, Arjuna poznal, že být poután Kṛṣṇovou osobní podobou je nejlepší, neboť tak mohl zároveň znát všechny ostatní podoby a jeho lásku ke Kṛṣṇovi nic nenarušovalo. Tato důležitá otázka, kterou Arjuna Kṛṣṇovi položil, vyjasní rozdíl mezi neosobním a osobním pojetím Absolutní Pravdy.