VERŠ 4 – 5

TEXTS 4-5

Verš

buddhir jñānam asammohaḥ
kṣamā satyaṁ damaḥ śamaḥ
sukhaṁ duḥkhaṁ bhavo ’bhāvo
bhayaṁ cābhayam eva ca

ahiṁsā samatā tuṣṭis
tapo dānaṁ yaśo ’yaśaḥ
bhavanti bhāvā bhūtānāṁ
matta eva pṛthag-vidhāḥ

Synonyma

buddhiḥ — inteligencia; jñānam — poznanie; asammohaḥ — bez pochybnosti; kṣamā — schopnosť odpúšťať; satyam — pravdivosť; damaḥ — ovládanie zmyslov; śamaḥ — ovládanie mysle; sukham — šťastie; duḥkham — zármutok; bhavaḥ — zrodenie; abhāvaḥ — smrť; bhayam — strach; ca — tiež; abhayam — nebojácnosť; eva — tiež; ca — a; ahiṁsā — nenásilie; samatā — vyrovnanosť; tuṣṭiḥ — uspokojenie; tapaḥ — pokánie; dānam — dobročinnosť; yaśaḥ — sláva; ayaśaḥ — potupa; bhavanti — bude; bhāvāḥ — povahy; bhūtānām — živých bytostí; mattaḥ — odo Mňa; eva — zaiste; pṛthak-vidhāḥ — rôzne upravené.

buddhiḥ — inteligence; jñānam — poznání; asammohaḥ — oproštěnost od pochyb; kṣamā — schopnost odpouštět; satyam — věrnost pravdě; damaḥ — ovládání smyslů; śamaḥ — ovládání mysli; sukham — štěstí; duḥkham — neštěstí; bhavaḥ — zrození; abhāvaḥ — smrt; bhayam — strach; ca — také; abhayam — nepřítomnost strachu; eva — také; ca — a; ahiṁsā — nenásilí; samatā — vyrovnanost; tuṣṭiḥ — spokojenost; tapaḥ — askeze; dānam — dobročinnost; yaśaḥ — sláva; ayaśaḥ — hanba; bhavanti — pocházejí; bhāvāḥ — povahy; bhūtānām — živých bytostí; mattaḥ — ode Mě; eva — jistě; pṛthak-vidhāḥ — různě uspořádané.

Překlad

Inteligencia, poznanie, odpútanosť od pochybnosti a ilúzie, schopnosť odpúšťať, pravdivosť, ovládanie zmyslov, ovládanie mysle, šťastie, zármutok, zrodenie, smrť, strach, nebojácnosť, nenásilie, vyrovnanosť, uspokojenie, pokánie, štedrosť, pocta i potupa — všetky tieto rôzne vlastnosti živých bytostí som stvoril Ja.

Inteligenci, poznání, oproštěnost od pochyb a klamu, schopnost odpouštět, věrnost pravdě, ovládání smyslů, ovládání mysli, štěstí a neštěstí, zrození, smrt, strach, nepřítomnost strachu, nenásilí, vyrovnanost, spokojenost, askezi, dobročinnost, slávu a hanbu, tyto různé stavy živých bytostí nestvořil nikdo jiný než Já sám.

Význam

Všetky dobré i zlé vlastnosti živých bytostí, ktoré sú tu vymenované, pochádzajú od Kṛṣṇu.

Všechny takovéto stavy živých bytostí — ať už dobré nebo špatné — stvořil Kṛṣṇa a zde jsou uvedeny.

Buddhi — inteligencia je schopnosť analyzovať veci zo správneho hľadiska.

Jñānam — poznanie znamená pochopiť, čo je duchovné a čo je hmotné. Bežné vedomosti, ktoré môžeme získať na vysokej škole, sa týkajú hmoty, no také vedomosti tu nie sú nazývané poznaním. Poznanie znamená vedieť, aký je rozdiel medzi duchovnom a hmotou. V modernom vzdelaní, ktoré sa zaujíma čisto o hmotné predmety a telesné potreby, nijaké poznanie o duchovných skutočnostiach nejestvuje. Preto je akademické vzdelanie neúplné.

Inteligence je schopnost analyzovat vše ve správném světle, a poznání znamená chápat, co je duše a co hmota. Obyčejné univerzitní poznání se týká pouze hmoty a to se zde za poznání neuznává. Mít poznání znamená znát rozdíl mezi duší a hmotou. V moderním vzdělávání chybí poznatky o duši — věnuje se tam pozornost pouze hmotným prvkům a potřebám těla. Akademické poznání je proto neúplné.

Asammoha — pochybnosti a ilúzie sa môžeme zbaviť, ak sa skutočne pokúsime pochopiť transcendentálnu filozofiu. Pomaly, ale iste sa človek zbaví zmätenosti. Nič však nesmieme prijímať slepo, ale opatrne a pozorne.

Kṣamā — schopnosť odpúšťať sa musí rozvíjať. Musíme sa vždy snažiť byť znášanliví a ospravedlniť malé priestupky druhých.

Satyaṁ — pravdivosť znamená, že fakty sa majú predkladať také, aké sú — teda bez prekrúcania, aby prospeli ostatným. Obecne je zvykom hovoriť pravdu len vtedy, keď to druhého poteší. To však nie je pravdovravnosť. Pravda sa musí povedať priamo a jasne, aby druhí pochopili, ako sa veci majú. Ak je niekto zlodej a ak sú pred ním ľudia varovaní, je to pravda, a hoci je občas trpká, nesmieme ju zamlčovať. Pravdivosť vyžaduje, aby sa predkladali skutočné fakty, ktoré sú druhým k ich vlastnému prospechu. Taká je definícia pravdivosti.

Oproštění od pochyb a klamu (asammoha) může dosáhnout ten, kdo není nerozhodný a chápe transcendentální filozofii. Jedná pomalu ale jistě — to naznačuje, že bude prostý zmatenosti. Nic se nemá přijímat slepě; vše musíme nejprve pozorně zvážit. Je třeba se učit toleranci a odpouštění (kṣamā) — měli bychom být snášenliví a promíjet zanedbatelné přestupky druhých. Věrnost pravdě (satyam) znamená, že fakta se mají předkládat, jak jsou — bez překrucování, ku prospěchu ostatních. Společenská pravidla učí, že pravda se má říkat jedině tehdy, když je druhým příjemná. To však není věrnost pravdě. Pravdu je třeba říkat nepokrytě, aby druzí pochopili pravý stav věcí. Pokud někdo krade a lidé jsou varováni, že je zloděj, je to pravda. I když je někdy nepříjemná, není správné ji zamlčovat. Věrnost pravdě znamená předkládat fakta tak, jak jsou, druhým ku prospěchu.

Damaḥ — sebaovládanie znamená, že zmysly nemajú slúžiť na zbytočné sebauspokojovanie. Nie je zakázané uspokojiť nutné zmyslové potreby, no zbytočný zmyslový pôžitok škodí duchovnému pokroku. Preto by sme nemali zmysly používať zbytočne. Práve tak sa myseľ nemá oddávať zbytočným myšlienkam. Toto štádium sa nazýva śama. Nikto by nemal tráviť svoj čas premýšľaním, ako zarábať peniaze. To je zneužívanie schopnosti myslieť. Myseľ by sme mali používať na to, aby sme porozumeli hlavnej potrebe ľudskej bytosti, a toto by malo byť podané autoritatívne. Schopnosť myslieť sa má rozvíjať v spoločnosti osôb znalých písiem, svätcov, duchovných učiteľov a osôb s vyspelým myslením.

Sukham — radosť alebo šťastie, sa má hľadať vo veciach, ktoré prospievajú rozvoju duchovného vedomia a tešia Kṛṣṇu. Čo neprospieva rozvoju vedomia Kṛṣṇu, je to, čo spôsobuje biedu alebo bolesť (duḥkham). Čokoľvek prospieva vedomiu Kṛṣṇu by sme mali prijať, a to čo neprospieva musíme zamietnuť.

Ovládáním smyslů (damaḥ) se rozumí, že se nemají používat k nadbytečnému osobnímu požitku. Není zakázáno uspokojovat jejich skutečné potřeby, ale smyslový požitek, který není nutný, škodí duchovnímu pokroku. Proto se smysly nemají používat zbytečně. Stejně tak je třeba nenechávat mysl, aby se zabývala zbytečnými myšlenkami. Toto ovládání se nazývá śama. Není správné trávit čas přemýšlením, jak vydělat peníze. Tím se zneužívá schopnost myslet. Mysl se má používat k pochopení toho, co je hlavní potřebou lidských bytostí, a to má být autoritativně předloženo. Schopnost myslet je třeba rozvíjet ve styku s osobami, které jsou autoritami na učení písem, se světci a duchovními učiteli. Radost či štěstí (sukham) spočívá v tom, co je příznivé rozvoji duchovního poznání, vědomí Kṛṣṇy. A bolest či neštěstí (duḥkham) spočívá v tom, co je nepříznivé rozvoji vědomí Kṛṣṇy. Vše příznivé rozvoji vědomí Kṛṣṇy je třeba přijmout a vše nepříznivé odmítnout.

Bhava — zrodenie sa vzťahuje na telo. Pre dušu nejestvuje zrodenie ani smrť, o čom sa pojednáva na začiatku Bhagavad-gīty. Zrodenie a smrť sa vzťahujú na naše vtelenie v hmotnom svete.

Bhayam — strach povstáva zo starosti o budúcnosť. No ten, kto si je vedomý Kṛṣṇu, nemá strach, pretože si svojimi činmi zaisťuje návrat do duchovného sveta — späť domov, späť k Bohu. Preto je jeho budúcnosť veľmi jasná. Ostatní však nevedia, čo ich čaká, nevedia, aký bude ich budúci život, a preto sú neustále znepokojení. Pre toho, kto sa chce zbaviť úzkosti, je najlepším východiskom poznať Kṛṣṇu a umiestniť sa vo vedomí Kṛṣṇu. Tak sa zbavíme všetkých starostí. V Śrīmad-Bhāgavatame (11.2.37) sa uvádza bhayaṁ dvitīyābhini-veśataḥ syāt: príčinou strachu je naše pohrúženie v iluzórnej energii. No tí, ktorí sa z iluzórnej energie vyslobodili a sú presvedčení, že nie sú hmotné telá, ale duchovné čiastočky Najvyššieho Pána, a preto Mu oddane slúžia, sa nemajú čoho báť. Ich budúcnosť je veľmi jasná. Strach sa vyskytuje u ľudí, ktorí si nie sú vedomí Kṛṣṇu. Nebojácni (abhayam) sú iba tí, ktorí sú si vedomí Kṛṣṇu.

Zrození (bhava) se vztahuje k tělu. Duše se nerodí ani neumírá — to jsme si vyjasnili na začátku Bhagavad-gīty; zrození a smrt se týkají vtělení živé bytosti v hmotném světě. Strach (bhayam) spočívá ve starostech o budoucnost. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, strach nemá, protože jeho jednání mu zaručuje návrat do duchovního nebe — zpátky domů, zpátky k Bohu. Čeká ho tedy slibná budoucnost. Jiní však svou budoucnost neznají. Nevědí nic o příštím životě; neustále je tedy svírá úzkost. Nejlepším způsobem, jak se zbavit úzkosti, je poznat Kṛṣṇu a mít vždy vědomí Kṛṣṇy. Tak budeme prosti veškerého strachu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.37) stojí: bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syāt — příčinou strachu je naše pohrouženost do matoucí energie. Ti, kdo jsou od vlivu matoucí energie osvobozeni, přesvědčeni o tom, že nejsou hmotným tělem, nýbrž duchovními částmi Nejvyššího, a zaměstnávají se proto transcendentální službou Jemu, se však nemají čeho bát. Jejich budoucnost je příznivá. Strach je příznačný pro ty, kdo si nejsou vědomi Kṛṣṇy, a naopak jedině ten, kdo má vědomí Kṛṣṇy, je strachu zbaven (abhayam).

Ahiṁsā — nenásilie znamená, že človek nemá konať nič, čo by spôsobilo druhým ťažkosti, nepríjemnosti alebo zmätok. Hmotné plány, ktoré rozvíjajú mnohí politici, sociológovia, filantropi a iní, neprinášajú nijaké dobré výsledky, pretože títo ľudia nemajú transcendentálnu prezieravosť. Nevedia, čo spoločnosti skutočne prospieva. Nenásilie znamená, že ľudia majú byť vychovávaní takým spôsobom, aby plne využili ľudské telo. Ľudské telo je určené na duchovnú realizáciu a každé hnutie alebo spolok, ktoré nepodporuje tento cieľ, sa dopúšťa násilia na ľudskom tele. To, čo napomáha budúcemu duchovnému šťastiu, sa nazýva nenásilie.

Nenásilí (ahiṁsā) znamená nedělat nic, co by způsobilo druhým utrpení či zmatenost. Hmotné činnosti propagované tolika politiky, sociology, filantropy a podobnými lidmi nepřinášejí příliš dobré výsledky, protože těmto lidem chybí transcendentální pohled; nevědí, co lidské společnosti skutečně přináší prospěch. Ahiṁsou se rozumí, že se lidem má dostávat takové výchovy, aby mohli dokonale použít svého lidského těla, které má sloužit zájmu duchovní realizace. Všechna hnutí a úřady, které nepomáhají dosáhnout tohoto cíle, se tedy dopouštějí násilí. Nenásilí je to, co lidi přibližuje k budoucímu duchovnímu štěstí.

Samatā — vyrovnanosť poukazuje na stav, keď sa človek zbaví pripútanosti a odporu. Mať niečo príliš rád, alebo cítiť k niečomu veľký odpor nie je dobré. Hmotný svet musíme prijímať bez lásky a odporu. Všetko, čo prospieva vedomiu Kṛṣṇu, sa má prijať, a všetko čo neprospieva, treba zavrhnúť. To sa nazýva vyrovnanosť (samatā). Človek vedomý si Kṛṣṇu nemá, čo by zavrhol alebo prijal, pokiaľ sa to netýka oddanej služby Kṛṣṇovi.

Vyrovnanost (samatā) je stav, kdy je živá bytost prostá ulpívání a odporu. Být příliš připoutaný nebo příliš odpoutaný není nejlepší. K hmotnému světu se je třeba stavět jak bez připoutanosti, tak bez averze. Je třeba přijmout to, co je příznivé rozvoji vědomí Kṛṣṇy, a zavrhnout to, co je nepříznivé. To se nazývá samatā, vyrovnanost. Ten, kdo si je Kṛṣṇy stále vědom, nemá, co by zavrhoval nebo přijímal z jiných důvodů, než z hlediska užitečnosti pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy.

Tuṣṭi — uspokojenie znamená, že človek by nemal zhromažďovať hmotné statky zbytočnou prácou. Mal by byť spokojný s tým, čoho sa mu dostane Božou milosťou. Tomu sa hovorí spokojnosť.

Tapas — znamená pokánie alebo sebakázeň. Vo Vedach je mnoho pravidiel a zásad týkajúcich sa sebakázne. Píše sa tam, že človek má vstávať skoro ráno a vykúpať sa. Niekedy je veľmi ťažké vstať skoro ráno, no každá nepríjemnosť, ktorej sa človek podrobí, sa nazýva pokánie. Existujú tiež príkazy týkajúce sa pôstu v určitých dňoch v mesiaci. Niekedy sa nám nechce držať pôst, ale ak sme odhodlaní robiť pokroky v duchovnej vede, vo vedomí Kṛṣṇu, musíme sa podrobiť odporúčaným telesným ťažkostiam. Na druhej strane by sme sa ale nemali postiť zbytočne alebo v rozpore s vedskymi predpismi. Nikto by nemal držať pôst z nejakých politických dôvodov, pretože také konanie patrí podľa Bhagavad-gīty do kvality nevedomosti a činnosti konané v kvalite nevedomosti alebo vášne nevedú k duchovnému rozvoju. Práca vykonávaná v kvalite dobra prospieva pokroku a pôst podľa vedskych predpisov obohacuje človeka o duchovné poznanie.

Spokojenost (tuṣṭi) znamená neusilovat zbytečnými činnostmi o získávání stále více hmotných statků. Každý by se měl spokojit s tím, co dostává milostí Nejvyššího Pána — to je skutečná spokojenost. Tapas značí askezi a ve Vedách je v tomto ohledu mnoho usměrňujících pravidel, například to, že člověk má vstávat brzy ráno a poté se vykoupat. Někdy je velmi těžké brzy ráno vstávat, ale veškeré takto dobrovolně snášené nepohodlí je prospěšné a nazývá se askeze. Dále je stanoveno se některé dny v měsíci postit. Člověk možná netíhne k zachovávání těchto půstů, ale na základě svého odhodlání dosahovat pokroku ve vědeckém rozvoji vědomí Kṛṣṇy by se měl rozhodnout doporučené nepohodlí snášet. Neměl by se však postit tehdy, když je to zbytečné či v rozporu s védskými pokyny. Nikdo se nemá postit z politických důvodů. Bhagavad-gītā učí, že takový půst patří ke kvalitě nevědomosti, a cokoliv se dělá pod vlivem nevědomosti nebo vášně, nevede k duchovnímu pokroku. Zato vše, co je vykonáno na úrovni kvality dobra, živou bytost pozvedne, a půst podle védských pokynů ji obohacuje duchovním poznáním.

Čo sa týka dobročinnosti (dānam), každý by mal venovať polovicu svojho príjmu na dobrý účel. A čo je dobrý účel? Dobrý účel je čokoľvek, čo je spojené s vedomím Kṛṣṇu. Také činnosti však nie sú iba dobré, sú najlepšie. Śrī Kṛṣṇa je dobrý a činnosti určené pre Jeho potešenie sú takisto dobré. Preto by mala byť každá dobročinnosť určená ľudom, ktorí oddane slúžia Kṛṣṇovi. Vo vedskej literatúre sa hovorí, že dary sa majú dávať brāhmaṇom. Tento vedsky zvyk sa do istej miery dodržiava dodnes. Pravidlom teda je, že milodary sa majú dávať brāhmaṇom. Prečo? Pretože zasvätili svoj život kultivácii duchovného poznania. O brāhmaṇovi sa predpokladá, že venuje celý svoj čas tomu, aby poznal Brahman. Brahma jānātīti brāhmaṇaḥ: Ten, kto pozná Brahman, sa nazýva brāhmaṇa. Brāhmaṇov treba obdarovávať, pretože sa venujú výlučne vyššej duchovnej službe a nemajú čas zarábať si na živobytie. Vo vedskej literatúre sa ďalej píše, že almužny sa majú dávať sannyāsīnom t.j. tým, ktorí sa zriekli svetského života. Sannyāsīn nechodí žobrať z domu do domu kvôli peniazom, ale za misijnými účelmi. Hospodári sú zamestnaný v rodinných záležitostiach a zabúdajú, že zmyslom života je slúžiť Kṛṣṇovi. Preto ich sannyāsīn navštevuje pod rúškou žobráka a prebúdza k duchovnému životu. Vo vedskych písmach sa píše, že človek sa musí zobudiť a snažiť sa dosiahnuť najvyššie duchovné ciele v ľudskej podobe. Sannyāsīni rozširujú toto poznanie, a preto sú dary určené im a brāhmaṇom, a nie na nejaké vrtošivé účely.

Co se týče dobročinnosti (dāna), člověk má věnovat polovinu svého výdělku na nějakou dobrou věc. Co je taková správná věc? Cokoliv, co je spojené s vědomím Kṛṣṇy. To je nejen dobrá, ale ta nejlepší věc. Jelikož je dobrý Kṛṣṇa, jsou dobré i věci s Ním spojené. Milodary se proto mají dávat těm, kdo jednají vědomi si Kṛṣṇy. Ve védské literatuře je stanoveno dávat milodary brāhmaṇům. To se dodnes dělá, i když bohužel ne příliš přesně podle védských pokynů. Proč je třeba dávat milodary brāhmaṇům? Protože se věnují rozvíjení vyššího, duchovního poznání. Brāhmaṇa má celý svůj život zasvětit poznávání Brahmanu. Brahma jānātīti brāhmaṇaḥ — ten, kdo zná Brahman, je nazýván brāhmaṇa. Milodary se tedy věnují brāhmaṇům, jelikož jsou neustále zaměstnáni vyšší, duchovní službou a nemají čas si vydělávat na živobytí. Vedy rovněž uvádějí, že milodary má dostávat také sannyāsī — ten, kdo přijal stav odříkání. Sannyāsīni nechodí žebrat od domu k domu kvůli penězům. Navštěvují hospodáře proto, aby je probudili z nevědomosti. Hospodáři se věnují rodinným záležitostem a zapomínají na skutečný smysl života, probudit své vědomí Kṛṣṇy — a proto je starostí sannyāsīnů chodit k nim jako žebrající a k vědomí Kṛṣṇy je povzbuzovat. Ve Vedách stojí, že člověk má procitnout a dosáhnout toho, co se od něho v lidské podobě očekává. Sannyāsīni rozdávají toto poznání i předepsanou metodu, a proto se mají milodary dávat jim, brāhmaṇům a na jakoukoliv další správnou věc; ne ve prospěch nejrůznějších vrtochů.

Yaśas — znamená slávu. Podľa Śrī Caitanyu Mahāprabhua je slávny ten, kto je známy ako Pánov veľký oddaný. To je pravá sláva. Ak sa niekto preslávil ako Kṛṣṇov veľký oddaný, potom je skutočne slávny. Ten, kto nie je slávny ako oddaný, v skutočnosti slávny nie je.

Slávu (yaśas) je třeba chápat podle definice Pána Caitanyi — ten řekl, že člověk je slavný tehdy, když je o něm známo, že je velký oddaný. Tak vypadá skutečná sláva. Pokud někdo dosáhl velkého pokroku v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy a je to o něm známo, je doopravdy slavný. Ten, kdo takto slavný není, je naopak neblaze proslulý.

Všetky tieto vlastnosti sa vyskytujú v celom vesmíre, ako v ľudskej spoločnosti, tak aj v spoločnosti polobohov. Život v ľudskej podobe jestvuje i na iných planétach a tieto vlastnosti môžeme nájsť i tam. Kṛṣṇa stvoril všetky dobré vlastnosti pre tých, ktorí chcú rozvíjať svoje duchovné vedomie, vedomie Kṛṣṇu. Záleží však na nás, či ich vo svojom vnútri rozvinieme. Najvyšší Pán zariadi, aby človek, ktorý je zapojený do Jeho oddanej služby, získal všetky dobré vlastnosti.

Všechny tyto rysy jsou projeveny v celém vesmíru, v lidské společnosti a ve společnosti polobohů. Na jiných planetách je mnoho lidských forem života a tyto aspekty lze najít i tam. Všechny je vytváří Kṛṣṇa, ale každý, kdo usiluje o pokrok v rozvíjení vědomí Kṛṣṇy, je vyvíjí sám ve svém nitru. Ten, kdo prokazuje oddanou službu Nejvyššímu Pánu, vyvíjí Jeho řízením všechny dobré vlastnosti.

Od Kṛṣṇu pochádza všetko dobré i zlé. V hmotnom svete sa nemôže objaviť nič, čo nie je v Kṛṣṇovi. To je skutočné poznanie. Hoci vieme, že veci majú rôzne hodnoty a funkcie, musíme si uvedomiť, že všetky pochádzajú z Kṛṣṇu.

Kṛṣṇa je původem všeho — dobrého i špatného. V tomto hmotném světě se nemůže samo projevit něco, co by nebylo u Kṛṣṇy. To je skutečné poznání — i když víme, že věci mají různou hodnotu a funkci, měli bychom si uvědomit, že vše pochází od Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána.