VERŠ 3

TEXT 3

Verš

yo mām ajam anādiṁ ca
vetti loka-maheśvaram
asammūḍhaḥ sa martyeṣu
sarva-pāpaiḥ pramucyate

Synonyma

yaḥ – kto; mām – Mňa; ajam – nezrodený; anādim – bez počiatku; ca – tiež; vetti – pozná; loka – planéty; mahā-īśvaram – najvyšší učiteľ; asammūḍhaḥ – neoklamaný; saḥ – on; martyeṣu – medzi smrteľníkmi; sarva-pāpaiḥ – od všetkých reakcií za hriešne činnosti; pramucyate – oslobodený.

yaḥ — ten, kdo; mām — Mě; ajam — nezrozeného; anādim — bez počátku; ca — a; vetti — zná; loka — planet; mahā-īśvaram — nejvyššího pána; asammūḍhaḥ — neošálen; saḥ — on; martyeṣu — mezi smrtelníky; sarva-pāpaiḥ — od všech reakcí za hříšné činy; pramucyate — je osvobozen.

Překlad

Iba ten, kto Ma pozná ako nezrodeného, bez počiatku a ako zvrchovaného Pána všetkých svetov, nepodlieha ilúzii a je zbavený všetkých následkov hriechu.

Jen člověk, který není ošálen a ví, že jsem nezrozený, bez počátku a Nejvyšší Pán všech světů, je osvobozen od veškerých hříchů.

Význam

Ako sa uvádza v treťom verši siedmej kapitoly, manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye: osoby, ktoré sa snažia povýšiť na úroveň duchovnej realizácie, nie sú obyčajnými ľuďmi. Stoja nad miliónmi a miliónmi bežných ľudí, ktorí nemajú ani potuchy o duchovnej realizácii. Z tých, ktorí sa skutočne snažia poznať svoju duchovnú identitu, je duchovne vyspelý ten, kto vie, že Kṛṣṇa je vlastníkom všetkého a že je nezrodená Najvyššia Božská Osobnosť. Iba na tejto úrovni, keď človek dokonale poznal Kṛṣṇov majestát, môže byť úplne oslobodený od všetkých následkov za hriešne činnosti.

V třetí sloce sedmé kapitoly je uvedeno: manuṣyāṇāṁ sahasreṣu kaścid yatati siddhaye — ti, kdo usilují o dosažení úrovně duchovního vnímání, nejsou obyčejní lidé. Převyšují mnoho miliónů obyčejných lidí, kteří o duchovní realizaci nic nevědí. Avšak z těch osob, jež se skutečně snaží pochopit své duchovní postavení, je nejúspěšnější duchovně realizovanou osobou ta, která poznala, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, nezrozený vlastník všeho. Jedině na této úrovni úplného porozumění Kṛṣṇově svrchované pozici může být živá bytost osvobozena od všech následků hříšných činů.

Kṛṣṅa je tu označený slovom aja, čo znamená nezrodený. V druhej kapitole boli slovom aja označené aj živé bytosti, no medzi nimi a Kṛṣṇom je rozdiel. Kṛṣṇa sa líši od živých bytostí, ktoré sa rodia a umierajú vzhľadom na svoje hmotné putá. Podmienené duše menia svoje telá, no Kṛṣṇovo telo sa nemení. Aj keď sa Kṛṣṇa zjaví v tomto svete, nenarodí sa, a preto sa v štvrtej kapitole hovorí, že vďaka Svojej vnútornej energii nepodlieha nadvláde nižšej hmotnej energie, ale zostáva vždy vo vyššej energii.

Pán je zde nazván aja (nezrozený), ale v Jeho případě se jedná o něco jiného než u živých bytostí, které jsou popisovány jako aja ve druhé kapitole. Nejvyšší se liší od živých bytostí, které se rodí a umírají následkem ulpívání na hmotě. Podmíněné duše mění svá těla, ale Jeho tělo je neměnné. Pán se nerodí ani tehdy, když přichází do hmotného světa; proto je ve čtvrté kapitole řečeno, že díky své vnitřní energii nepodléhá vlivu nižší, hmotné přírody, a zůstává vždy na úrovni vyšší energie.

Slová vetti loka maheśvaram v tomto verši naznačujú, že Kṛṣṇa je najvyšší majiteľ hviezdnych sústav vo vesmíre. Existoval pred stvorením a od Svojho stvorenia sa líši. Všetci polobohovia v tomto svete boli stvorení, ale čo sa týka Kṛṣṇu, hovorí sa, že stvorený nebol. Preto je rozdiel medzi Kṛṣṇom a takými veľkými polobohmi, ako je Brahmā alebo Śiva. Keďže Kṛṣṇa je stvoriteľom dokonca i Brahmu a Śivu a všetkých ostatných polobohov, je Najvyššou Osobou všetkých planét.

Slova vetti loka-maheśvaram vyjadřují nutnost vědět, že Pán Kṛṣṇa je svrchovaný vlastník planetárních soustav tohoto vesmíru. Existoval před stvořením a od svého stvoření se liší. Všichni polobozi byli stvořeni v tomto hmotném světě, ale o Kṛṣṇovi je řečeno, že není stvořen — proto se liší i od tak mocných polobohů, jakými jsou Brahmā a Śiva. A jelikož je stvořitelem Brahmy, Śivy a všech ostatních, je Nejvyšší Osobou vládnoucí všem planetám.

Śrī Kṛṣṇa sa teda líši od toho, čo bolo stvorené, a kto ho takto pozná, bude ihneď oslobodený od všetkých následkov za hriešne činnosti. Človek musí zanechať hriešnych činností, aby mohol pochopiť Najvyššieho Pána, ktorý nemôže byť pochopený nijakým iným spôsobom, než oddanou službou, čo potvrdzuje aj Bhagavad-gītā.

Śrī Kṛṣṇa se tedy liší od všeho stvořeného a každý, kdo Ho takto pozná, bude ihned osvobozen od všech reakcí za hříšné jednání. Živá bytost může znát Nejvyššího Pána jen tehdy, když je oproštěná od všech hříšných činností. A Bhagavad-gītā uvádí, že poznat Ho nelze jinak než oddanou službou.

Nesmieme považovať Kṛṣṇu za obyčajného človeka. Už sme hovorili o tom, že iba hlupáci Ho považujú za človeka. Tá istá vec je tu vysvetlená iným spôsobom. Človek, ktorý nestratil rozum a je natoľko inteligentný, aby pochopil pravú podstatu Boha, je vždy zbavený následkov za hriešne činnosti.

Nesmíme se snažit chápat Kṛṣṇu jako lidskou bytost. Jak bylo uvedeno dříve, jedině hlupák Ho může považovat za člověka. Totéž je zde vyjádřeno znovu, jiným způsobem. Ten, kdo není hloupý, ale naopak natolik inteligentní, že dokáže pochopit přirozené postavení Boha, je vždy prostý všech hříchů a jejich následků.

Ak je Devakī Kṛṣṇova matka, ako je potom možné, že Kṛṣṇa je nezrodený? To je vysvetlené v Śrīmad-Bhāgavatame. Keď sa Kṛṣṇa zjavil pred Devakī a Vasudevom, nenarodil sa ako obyčajné dieťa. Zjavil sa vo Svojej pôvodnej podobe a potom sa premenil na obyčajné batoľa.

Jak může být Kṛṣṇa nezrozený, když se o Něm ví, že je synem Devakī? To je rovněž vysvětleno, ve Śrīmad-Bhāgavatamu: Kṛṣṇa se nenarodil jako obyčejné dítě. Projevil se před Devakī a Vasudevou ve své původní podobě a pak se změnil v děťátko.

Všetko, čo sa deje pod Kṛṣṇovým vedením, je transcendentálne a nemôže byť znečistené hmotnými reakciami, ktoré môžu byť buď dobré, alebo zlé. Myslieť si, že v hmotnom svete jestvujú dobré a zlé veci, je viac-menej výmysel, pretože v hmotnom svete nejestvuje nič dobré, všetko je nepriaznivé, pretože samotná povaha hmotného sveta je nepriaznivá. Iba len si predstavujeme, že jestvuje niečo priaznivé. Skutočné šťastie spočíva výlučne v činnostiach pre potešenie Kṛṣṇu v duchu služby s plnou oddanosťou.

Ak chceme byť šťastní, musíme konať pod vedením Najvyššieho Pána, ktoré môžeme nájsť v autoritatívnych písmach, ako je Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā, alebo ho môžme získať od pravého duchovného učiteľa. Nakoľko duchovný učiteľ je predstaviteľom Najvyššieho Pána, jeho pokyny sa nelíšia od pokynov Najvyššieho Pána. Duchovný učiteľ, svätci a písma hlásajú tú istú cestu a nikdy si neprotirečia. Na rozdiel od dobrých a zlých skutkov hmotného sveta nemajú skutky pod takým vedením nijaké hmotné následky. Transcendentálny postoj oddaného je skutočným odriekaním a to sa nazýva sannyāsa. V prvom verši šiestej kapitoly Bhagavad-gīty bolo povedané, že ten, kto jedná z povinnosti na príkaz Najvyššieho Pána, a kto nevyhľadáva plody svojej práce (anāśritaḥ karma-phalam), si skutočne odrieka. Kto vykonáva skutky pod vedením Najvyššieho Pána, je skutočný sannyāsīn a yogīn, a nie ten, kto sa za sannyāsīna a yogīna iba vydáva.

Vše, co je vykonáno pod vedením Kṛṣṇy, je transcendentální. Nemůže to být znečištěné hmotnými reakcemi, které mohou být příznivé nebo nepříznivé. Pojetí, že v hmotném světě jsou příznivé a nepříznivé věci, je v podstatě výplod mysli — zde není příznivé nic. Vše je nepříznivé, neboť nepříznivá je již samotná hmotná příroda. To, že je něco příznivé, si pouze představujeme. Skutečně příznivé mohou být pouze činnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy, prováděné s úplnou oddaností a zaměstnaností ve službě. Jestliže tedy chceme, aby naše činnosti byly příznivé, měli bychom jednat pod vedením Nejvyššího Pána. Takové vedení poskytují autoritativní písma, jako je Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītā, nebo pravý duchovní učitel. Ten je Pánovým zástupcem, a jím poskytované vedení je proto vedením, které poskytuje Pán. Duchovní učitel, světci a písma ukazují stejnou cestu. Pokyny z těchto tří zdrojů si navzájem neodporují. Vše, co je vykonáno pod takovým vedením, je prosté reakcí přicházejících za zbožné nebo bezbožné činy patřící k tomuto hmotnému světu. Transcendentální postoj oddaného při jeho činnostech je skutečným postojem zříkání se. To se nazývá sannyās. V prvním verši šesté kapitoly je uvedeno, že ten, kdo jedná z povinnosti — proto, že mu takové jednání uložil Nejvyšší Pán — a nehledá útočiště v plodech svých činností (anāśritaḥ karma-phalam), je tím, kdo se opravdu zříká. Každý, kdo jedná pod vedením Nejvyššího Pána, je skutečný sannyāsī či yogī; nikoliv ten, kdo se tak pouze obléká.