VERŠ 31

TEXT 31

Verš

na ca śreyo ’nupaśyāmi
hatvā sva-janam āhave
na kāṅkṣe vijayaṁ kṛṣṇa
na ca rājyaṁ sukhāni ca

Synonyma

na — ani; ca — tiež; śreyaḥ — dobre; anupaśyāmi — predvídam; hatvā — zabitím; sva-janam — vlastných príbuzných; āhave — v boji; na — ani; kāṅkṣe — túžim; vijayam — víťazstvo; kṛṣṇa — ó, Kṛṣṇa; na — ani; ca — tiež; rājyam — kráľovstvo; sukhāni — šťastný z toho; ca — tiež.

na — ani; ca — také; śreyaḥ — dobro; anupaśyāmi — vidím; hatvā — zabitím; sva-janam — vlastních příbuzných; āhave — v boji; na — ani; kāṅkṣe — přeji si; vijayam — vítězství; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; na — ani; ca — také; rājyam — království; sukhāni — z toho pocházející štěstí; ca — také.

Překlad

Nevidím nič dobrého na tom, že v boji zabijem svojich vlastných príbuzných. Môj milý Kṛṣṇa, ako môžem túžiť po nejakom ďalšom víťazstve, kráľovstve alebo šťastí?

Nevím, jak může vzejít něco dobrého z toho, když v této bitvě zabiji své vlastní příbuzné, a nemohu si ani přát následné vítězství, království či štěstí, můj milý Kṛṣṇo.

Význam

Keďže podmienené duše nevedia, že ich vlastný prospech je vo Viṣṇuovi (v Kṛṣṇovi), sú spútané hmotnými a telesnými vzťahmi a domnievajú sa, že v takom stave môžu byť šťastné. Vo svojej ilúzii zabúdajú, že Kṛṣṇa je príčinou aj hmotného šťastia. Zdá sa, že Arjuna zabudol i na mravné zásady, ktoré platia pre kṣatriyov. Sú dva druhy ľudí, ktorým je dovolené vstúpiť na mocné a žiarivé Slnko. Sú to kṣatriyovia, ktorí zahynú priamo na bojisku na Kṛṣṇov osobný pokyn, a sannyāsīni, ktorí žili v odriekaní, plne odovzdaní duchovnému zdokonaľovaniu sa. Arjuna nechcel zabiť ani svojich nepriateľov, a už vôbec nie svojich príbuzných. Myslel si, že keď ich zabije, nebude mať v živote už žiadnu radosť. Preto sa mu nechcelo bojovať, tak ako sa človeku, ktorý nie je hladný, nechce variť. Rozhodol sa teda odísť do lesa, aby tam sklamaný žil osamote. Ako kṣatriya však potreboval kráľovstvo, aby naplnil svoj život, lebo nie je možné, aby sa kṣatriya zamestnal inak. Arjuna však žiadne kráľovstvo nemal a jeho jedinou možnosťou bolo získať bojom proti svojím bratancom a bratom kráľovstvo, ktoré pôvodne zdedil po svojom otcovi. Keďže to však Arjuna nechcel urobiť, nezostávalo mu nič iné, než odísť do lesa a žiť ako pustovník.

Podmíněné duše nevědí o tom, že jejich vlastní zájem spočívá ve Viṣṇuovi (Kṛṣṇovi), a následně jsou přitahovány vztahy na úrovni těla a doufají, že tak budou šťastné. S těmito scestnými představami o životě zapomínají dokonce i na to, co vede k hmotnému štěstí. Zdá se, že Arjuna zapomněl i na mravní zásady kṣatriyů. Je řečeno, že dva druhy lidí, kṣatriya, který zahyne přímo na bojišti, když plní nařízení samotného Kṛṣṇy, a osoba žijící ve stavu odříkání, plně oddaná duchovnímu životu, mohou vstoupit na Slunce, které je tak mocné a oslnivé. Arjuna se zdráhá zabíjet dokonce i své nepřátele, o příbuzných ani nemluvě. Myslí si, že kdyby je zabil, nenašel by v životě žádné štěstí. A tak stejně jako sytý člověk nemá zájem vařit, Arjuna nechce bojovat. Nyní se rozhoduje, že odejde do lesa a bude žít zklamán v ústraní. Jakožto kṣatriya ale k životu potřebuje království, protože kṣatriyové nemohou dělat nic jiného než vládnout. Arjuna však žádné království nemá. Jeho jedinou možností, jak ho získat, je bojovat se svými bratranci a bratry a vydobýt zpět království zděděné po otci. To se mu však příčí. Myslí si tedy, že udělá nejlépe, když odejde do lesa a bude tam žít v osamění se svým zklamáním.