Oddaní Pána nepřetržitě usilují o duchovní povznesení lidstva. Když mudrci z Naimiṣāraṇyi analyzovali současný stav lidstva ve věku Kali, již předvídali, že se člověk tohoto věku nedožije velkého stáří. Věk člověka v Kali-yuze nezkrátí to, že by neměl dostatek potravy. Jeho věk zkrátí především nepravidelné životní návyky. Pravidelnými návyky a jednoduchým jídelníčkem si kdokoliv udrží pevné zdraví. Když se však člověk přejídá, když holduje požitkářství, když žije v příliš velké závislosti na milosti jiných lidí a když má nepřirozená životní měřítka — to vše vede ke ztrátě vitality a lidské síly jako takové. Tímto způsobem se dnes zkracuje délka života.

Lidé tohoto věku jsou též nadmíru leniví, a to nejen z hlediska materialistického, ale hlavně ve věcech seberealizace. Lidský život je určen k seberealizaci. Jinými slovy, člověk má poznat sám sebe, poznat co je svět, poznat nejvyšší pravdu. Lidský život je jedinečná možnost, jak může živá bytost ukončit všechno utrpení a krutý zápas o život v tomto hmotném světě. Živá bytost má možnost vrátit se zpět k Bohu, zpět do svého věčného domova. Vinou špatného systému výchovy však lidé o seberealizaci nejeví zájem. I když se o něčem takovém jako je seberealizace dozví, jsou většinou svedeni falešnými a nepovolanými učiteli na scestí.

Nejenom že se člověk v tomto věku stal obětí různých politických přesvědčení, ale navíc je stále obklopen pokušením a reklamou na smyslový požitek, ať už v podobě kin, sportu, hazardních her, klubů, všedních knihoven nebo dokonce zlozvyků jako je kouření, pití, podvádění, krádeže, rvačky atd. Mysl dnešního člověka je nepřetržitě neklidná. Ve jménu takzvaného náboženství provozují v Kali-yuze bezohlední šarlatáni zcestná učení, která nejsou v souladu se žádnými zjevenými písmy. Lidé bažící po smyslovém požitku těmto institucím často holdují. Ve jménu náboženství lidé propadají mnoha hříšným činnostem a není proto divu, že v životě nenacházejí mír pro svou rozrušenou mysl, ba ani zdraví pro tělo. Na život mladých mužů v celibátu (brahmacārīnů) se již neklade pražádný důraz a manželské páry většinou nedodržují pravidla zbožné domácnosti (gṛhastha-āśramu). Tím pádem takzvaní vānaprasthové a sannyāsīni, kteří opouštějí takové gṛhastha-āśramy, jsou snadno svedeni z cesty přísného pokání. Atmosféra Kali-yugy jen hýří neznabožstvím. O duchovní hodnoty se už nikdo nezajímá. Zato uspokojování smyslů se stalo takřka měřítkem civilizovanosti. Tato hmotná civilizace vytváří státy a společnosti, a ty se rozdělují do rozličných, více či méně nepřátelských bloků, které pak hrozí studenými i horkými válkami. V takovéto situaci, kdy se ideály lidské společnosti ztrácejí v materialismu, je nesmírně složité pozdvihnout duchovní standard. Mudrci z Naimiṣāraṇyi nicméně upřímně usilují o to, aby pokleslé duše tohoto věku měly příležitost k polepšení. S tímto na mysli se také obrátili na Śrīlu Sūtu Gosvāmīho, aby jim poradil.