Skip to main content

7

Kapitola 7

Ocasiões Perigosas

Pánduovci v nebezpečí

viṣān mahāgneḥ puruṣāda-darśanād
asat-sabhāyā vana-vāsa-kṛcchrataḥ
mṛdhe mṛdhe ’neka-mahārathāstrato
drauṇy-astrataś cāsma hare ’bhirakṣitāḥ
viṣān mahāgneḥ puruṣāda-darśanād
asat-sabhāyā vana-vāsa-kṛcchrataḥ
mṛdhe mṛdhe ’neka-mahārathāstrato
drauṇy-astrataś cāsma hare ’bhirakṣitāḥ

Meu querido Kṛṣṇa, Tu nos protegeste de um bolo envenenado, de um grande incêndio, de canibais, da assembleia corrupta, dos sofrimentos durante nosso exílio na floresta e da batalha onde lutaram grandes generais. E, agora, nos salvaste da arma de Aśvatthāmā.

Můj drahý Kršno, ochránil jsi nás před jedovatým dortem, před velkým požárem, před kanibaly, před hříšným shromáždĕním, před strádáním bĕhem našeho vyhnanství v lese a před bitvou, kde válčili velcí generálové. A teď jsi nás zachránil před zbraní Ašvatthámy.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.24

Šrímad-Bhágavatam 1.8.24

Aqui se apresenta uma lista de ocasiões perigosas. Devakī foi, certa vez, posta em dificuldades pelo seu invejoso irmão; no mais, ela estava bem. Kuntīdevī e seus filhos, entretanto, foram postos em dificuldades uma após outra, durante anos e anos a fio. Eles e seu grupo foram postos em condições aflitivas por causa do reino, e todo e cada um dos filhos de Kuntī foram salvos pelo Senhor. Certa vez, Duryodhana envenenou um bolo que foi oferecido a Bhīma; noutra ocasião, puseram-nos em uma casa feita de goma laca, para ser depois incendiada, e, outra vez, Draupadī foi arrastada e insultada, e tentaram despi-la na assembleia corrupta dos Kurus. O Senhor salvou Draupadī, suprindo-lhe inesgotável extensão de roupa, e aqueles do grupo de Duryodhana não conseguiram vê-la nua. De forma similar, quando eles estavam exilados na floresta, Bhīma teve de lutar com o demônio canibal Hiḍimba Rākṣasa, e o Senhor o salvou. Mas os problemas não acabaram aí. Depois de todas essas tribulações, houve a grande Batalha de Kurukṣetra, e Arjuna teve de defrontar-se com grandes generais como Droṇa, Bhīṣma e Karṇa, todos eles poderosos lutadores. E, por último, mesmo depois de tudo que se passara, sucedeu-se o lançamento da brahmāstra pelo filho de Droṇācārya, destinada a matar a criança dentro do ventre de Uttarā, e assim o Senhor salvou o único descendente dos Kurus ainda vivo, Mahārāja Parīkṣit.

V tomto verši jsou popsány nebezpečné situace, do kterých se Pánduovci dostali. Dévakí přivedl její závistivý bratr do nesnází jednou a jinak se jí nic nestalo, ale Kuntídéví a její syny čekala po mnoho let jedna nesnáz za druhou. Durjódhana a jeho přívrženci jim strojili úklady kvůli království, ale Pán pokaždé syny Kuntí zachránil. Jednou chtĕli otrávit Bhímu jedovatým dortem, pak se Pánduovci nastĕhovali do domu ze šelaku, který Kuruovci zapálili, a Draupadí chtĕli jednou vysvléci donaha před hříšným shromáždĕním Kuruovců a tak ji zneuctít. Pán Draupadí zachránil tím, že jí poslal nekonečný pruh látky, a Durjódhana a jeho přátelé proto její nahotu nespatřili. Když pak byli Pánduovci vyhnáni do lesa, Bhíma musel bojovat s démonským lidojedem Hidimbou Rákšasou, ale Pán ho ochránil. Ani to však nebyl konec. Po všech tĕchto útrapách nastala velká bitva na Kurukšétře a Ardžuna se musel střetnout s tak velkými generály, jakými byli mocní vojevůdci Dróna, Bhíšma a Karna. A když už vše skončilo, syn Drónáčárji vystřelil brahmástru, aby zabil dítĕ v lůnĕ Uttary. Tehdy Pán zachránil posledního žijícího potomka Kuruovců    —    Mahárádže Paríkšita.

Aqui, Kuntī se recorda de todos os perigos pelos quais passou antes que os Pāṇḍavas recuperassem o reino. Na Bhagavad-gītā, o Senhor Kṛṣṇa diz, kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati: “Meu querido Arjuna, declare audaciosamente que Meu devoto nunca perece”. Os Pāṇḍavas, filhos de Pāṇḍu, eram grandes devotos do Senhor Kṛṣṇa, mas, devido ao fato de que as pessoas, neste mundo material, estão sempre desejosas de muitas coisas materiais, eles foram colocados em muitos perigos. Seu tio materialista, Dhṛtarāṣṭra, estava sempre planejando um meio de matá-los e usurpar o reino, para seus próprios filhos. Desde o começo, esse foi seu plano.

Kuntí vzpomíná na všechna nebezpečí, kterými museli Pánduovci projít, než získali zpĕt své království. V Bhagavadgítĕ Pán Kršna říká: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati. „Drahý Ardžuno, smĕle vyhlas po celém svĕtĕ, že Můj oddaný nikdy nezanikne.“ Pánduovci byli velkými oddanými Pána, ale protože lidé v hmotném svĕtĕ mají hmotné zájmy, museli čelit mnoha nebezpečím. Jejich materialistický strýc Dhrtaráštra neustále plánoval, jak je zabít a získat království pro své vlastní syny. To byl jeho cíl od samého počátku.

Certa vez, Dhṛtarāṣṭra construiu uma casa de laca que, de tão inflamável, bastaria um fósforo aceso tocá-la para que se incendiasse imediatamente. Então, ele disse aos seus sobrinhos e à sua nora Kuntī: “Eu construí uma ótima casa, e vocês podem morar lá por algum tempo”. Porém, Vidura, irmão de Dhṛtarāṣṭra, contou-lhes o plano. “Ele quer matá-los incendiando a casa de laca”. Quando o filho de Dhṛtarāṣṭra, Duryodhana, percebeu que Vidura havia contado o plano aos Pāṇḍavas, ficou muito irado. Essa é a natureza da política. Assim, muito embora os Pāṇḍavas soubessem que o plano de seu tio era mandá-los para aquela casa e incendiá-la, foram para lá. Afinal, Dhṛtarāṣṭra era o guardião dos Pāṇḍavas, que não queriam desobedecer à ordem de seu superior. Eles, no entanto, cavaram um túnel por baixo da casa, por onde escaparam durante o incêndio.

Jednou Dhrtaráštra postavil dům z šelaku, který byl tak hořlavý, že se ho stačilo dotknout hořící zápalkou a byl v plamenech. Potom synovcům a své švagrové Kuntí řekl: „Postavil jsem pro vás velice krásný dům, ve kterém budete nĕjaký čas bydlet.“ Dhrtaráštrův bratr Vidura jim ale prozradil jeho zámĕr: „Chce, abyste v tom domĕ uhořeli.“ Dhrtaráštrův syn Durjódhana poznal, že Vidura Pánduovcům vše prozradil, a velice se rozzlobil. Taková je politika. I když Pánduovci vĕdĕli, že jejich strýc chce dům podpálit, souhlasili s tím, že tam půjdou bydlet. Dhrtaráštra byl přece jejich opatrovníkem a slušelo se poslouchat pokyny nadřízeného. Vykopali však pod domem tunel, kterým se jim podařilo při požáru uniknout.

Em outra ocasião, os Pāṇḍavas estavam em casa, e Dhṛtarāṣṭra deu-lhes bolos com veneno, mas eles não foram envenenados. Depois, puruṣāda-darśanāt: eles encontraram um demônio canibal chamado Hiḍimba Rākṣasa, mas Bhīma lutou contra ele e o matou.

Když byli Pánduovci ještĕ doma, Dhrtaráštra jim dal otrávený dort, ale i tehdy se zachránili. A potom puruṣāda-darśanāt    —    potkali lidojeda, démona, který se jmenoval Hidimba Rákšasa, ale Bhíma s ním bojoval a zabil ho.

Noutra feita, os Pāṇḍavas foram enganados num jogo de xadrez, na assembleia real dos Kurus. Dhṛtarāṣṭra, Bhīṣmadeva, Droṇācārya e outras pessoas idosas estavam presentes, e, de uma forma ou outra, a esposa dos Pāṇḍavas, Draupadī, foi colocada como aposta. “Se vocês perderem”, os Kurus disseram aos Pāṇḍavas, “Draupadī não será mais sua esposa”. Então, quando os Pāṇḍavas perderam o jogo, Karṇa e Duḥśāsana imediatamente a capturaram. “Agora, você não pertence mais a seus esposos”, eles disseram. “Agora, você nos pertence, e podemos fazer com você o que quisermos”.

Jindy byli Pánduovci podvedeni, když hráli šachy na královském shromáždĕní Kuruovců. Bylo zde přítomno mnoho starších osob jako Dhrtaráštra, Bhíšmadéva, Drónáčárja a další a manželka Pánduovců, Draupadí, byla dána v sázku. Kuruovci řekli Pánduovcům: „Když prohrajete, získáme vaší manželku Draupadí.“ Když Pánduovci prohráli, Karna a Duhšásana ji ihned zajali a řekli: „Již nepatříš svým manželům. Nyní patříš nám a my s tebou můžeme jednat, jak chceme.“

Anteriormente, Karṇa tinha sido insultado durante o svayaṁvara de Draupadī. Naqueles dias, uma princesa altamente qualificada selecionava seu esposo, numa cerimônia chamada svayaṁvara. Nos dias atuais, é claro, qualquer moça pode escolher o esposo que desejar, embora, para uma moça comum, isso não seja muito bom. Contudo, mesmo naquela época, uma moça incomum, especialmente qualificada, que sabia como escolher um esposo, recebia uma oportunidade para isso. No entanto, havia condições muito estritas para esse procedimento. O pai de Draupadī, por exemplo, colocou um peixe no teto, e estipulou que, para casar-se com sua filha, um príncipe teria de acertar uma flecha no olho do peixe, sem olhar diretamente para ele, mas, sim, olhando para seu reflexo num pote d’água que se encontrava no chão. Quando ele apresentou essas condições, muitos príncipes vieram tentar, já que aceitar um desafio é um princípio para o kṣatriya, um líder heroico.

Karna byl předtím uražen na Draupadinĕ obřadu svayaṁvara. V tĕch dobách si velmi krásné a urozené princezny vybíraly své manžele při obřadu zvaném svayaṁvara. V Americe si dnes může každá dívka vybrat manžela, jaký se jí líbí, i když pro obyčejnou dívku to není příliš dobré. V té dobĕ ale výjimečnĕ kvalifikované dívky vĕdĕly, jak si vybrat vhodného manžela. I takový výbĕr však mĕl velice přísné podmínky. Otec Draupadí například při tomto obřadu umístil na strop rybu a vyhlásil, že ten, kdo se chce ucházet o jeho dceru, musí rybĕ prostřelit šípem oko. Nesmí se však na rybu dívat přímo, ale smí sledovat pouze její odraz v nádobĕ s vodou, která stála na zemi. Když vyhlásil tyto podmínky, sjelo se k soutĕži mnoho princů, neboť odpovĕdĕt na výzvu je zásadou kšatriji, hrdinského vládce.

Karṇa estava presente na assembleia do svayaṁvara de Draupadī. A vontade de Draupadī era aceitar Arjuna como seu esposo, mas Karṇa estava lá, e ela sabia que, se tentasse, Arjuna não conseguiria derrotá-lo. Naquela época, não se sabia que Karṇa era kṣatriya. Ele era filho de Kuntī, antes de seu casamento, mas isso era um segredo. Karṇa tinha sido criado por um carpinteiro e, por isso, era conhecido como śūdra, um membro da classe mais baixa da sociedade. Draupadī se aproveitou disso e disse: “Nesta assembleia, somente kṣatriyas podem competir. Eu não quero que nenhum carpinteiro venha e participe da competição”. Assim, Karṇa foi excluído.

Na tomto obřadu svayaṁvara byl přítomný i Karna. Draupadí ve skutečnosti chtĕla za svého muže Ardžunu, ale vĕdĕla, že když spolu budou Ardžuna a Karna soutĕžit, Ardžuna prohraje. V té dobĕ nikdo nevĕdĕl, že Karna je kšatrija. Narodil se Kuntí ještĕ před svatbou, ale to se drželo v tajnosti. Pak vyrůstal v rodinĕ tesaře a patřil proto mezi šúdry, nejnižší třídu ve společnosti. Draupadí toho využila a prohlásila: „Na tomto obřadu mohou soutĕžit pouze kšatrijové. Nechci, aby sem přišel nĕjaký tesař a ucházel se o moji ruku.“ Tímto způsobem byl Karna ze soutĕže vyloučen.

Karṇa tomou isso como um grande insulto e, portanto, quando Draupadī foi perdida no jogo, ele foi o primeiro a se aproximar. Ele era um grande amigo de Duryodhana e disse: “Agora nós queremos ver a beleza nua de Draupadī”. Estavam presentes, na ocasião, pessoas idosas como Dhṛtarāṣṭra, Bhīṣma e Droṇācārya, mas ninguém protestou. Eles não disseram: “O que é isto? Vocês vão desnudar uma mulher respeitável nesta assembleia?” Por causa de seu silêncio, a situação foi descrita como asat-sabhāyāḥ, reunião de pessoas sem cultura. Somente uma pessoa sem cultura deseja ver uma mulher nua, embora, atualmente, isso se tenha tornado moda. De acordo com a cultura védica, não é de se esperar que mulher alguma se dispa na frente de outras pessoas, exceto seu marido. Portanto, porque esses homens desejaram ver Draupadī nua na grande assembleia, eles eram todos sujeitos sem caráter. A palavra sat significa “gentil”, e asat significa “rude”. Por isso, Kuntīdevī orou ao Senhor Kṛṣṇa: “Você salvou Draupadī da assembleia de homens rudes”. Enquanto os Kurus tentavam tirar o sārī de Draupadī para vê-la nua, Kṛṣṇa supria mais e mais pano para o sārī, e eles não conseguiam realizar seu intento. Finalmente, quando já havia montes de tecido pelo chão, eles ficaram cansados e, compreendendo que ela nunca ficaria nua, pensaram: “É impossível”.

Karna to považoval za velkou urážku a když Pánduovci prohráli Draupadí ve hře, byla to pro nĕj první příležitost k odplatĕ. Byl velký přítel Durjódhany a řekl: „Nyní chceme vidĕt nahou krásu Draupadí.“ Starší Kuruovci jako Dhrtaráštra, Bhíšma a Drónáčárja byli také přítomní, ale neprotestovali. Neřekli: „Co je to za nápad? Chcete svléknout na veřejnosti ženu donaha?“ Protože ale nic nenamítali, ukázalo se, že jsou asat-sabhāyāḥ, nekulturní. Pouze nekulturní človĕk chce vidĕt nahou ženu, i když je to dnes v módĕ. Podle védské kultury se nesmí žena ukázat nahá před nikým kromĕ svého manžela. Protože tito muži chtĕli vidĕt Draupadí nahou na velkém shromáždĕní, byli to darebáci. Slovo sat znamená „ušlechtilý“ a asat znamená „hrubý“. Kuntídéví se proto modlí k Pánu Kršnovi: „Zachránil jsi Draupadí na shromáždĕní hrubých lidí.“ Když se Kuruovci snažili vysvléci Draupadí donaha, Kršna jí poslal nekonečný pruh sárí, takže nemohli dojít k jeho konci. Když látka, kterou z Draupadí strhávali, naplnila celou místnost, unavili se, neboť vidĕli, že se jim nikdy nepodaří Draupadí vysvléci.

No começo, Draupadī tentou segurar o sārī. Porém, o que ela poderia fazer? Além do mais, ela era mulher, e eram os poderosos Kurus que estavam tentando desnudá-la. Então, ela chorou e orou a Kṛṣṇa: “Salve minha honra”, embora também tentasse se salvar segurando o sārī. Em um momento, porém, ela pensou: “É impossível salvar minha honra desta forma”. Então, ela desistiu, levantou os braços e orou: “Kṛṣṇa, se quiser, Você pode me salvar”. Assim, o Senhor atendeu às suas preces.

Draupadí se nejprve snažila své sárí držet. Co jiného mohla dĕlat? Byla konec konců žena a Kuruovci ji chtĕli svléci. Naříkala proto a modlila se ke Kršnovi: „Zachraň moji počestnost,“ ale zároveň se také snažila zachránit sama tím, že držela rukou své sárí. Potom si pomyslela: „Takhle se nemohu zachránit,“ a zdvihla obĕ ruce nad hlavu a modlila se: „Kršno, jestli chceš, zachraň mĕ.“ A Kršna odpovĕdĕl na její modlitby.

Vemos, portanto, que não é muito bom tentar se salvar. Ao contrário, a pessoa deve simplesmente depender de Kṛṣṇa: “Kṛṣṇa, se o Senhor me salvar, ótimo. Se não, mate-me. O Senhor pode fazer como desejar”. Como Bhaktivinoda Ṭhākura diz:

Není proto příliš dobré, když se snažíme sami zachránit. Mĕli bychom radĕji záviset na Kršnovi: „Kršno, budu rád, jestli mĕ zachráníš. Jestli ne, můžeš mĕ zabít. Můžeš dĕlat, co chceš.“ Jak říká Bhaktivinód Thákur:

mānasa, deha, geha—yo kichu mora
arpiluṅ tuya pade, nanda-kiśora
mānasa, deha, geha—yo kichu mora
arpiluṅ tuya pade, nanda-kiśora

“Meu querido Senhor, tudo que possuo eu entrego ao Senhor. E o que possuo? Eu tenho este corpo e esta mente, tenho uma pequena casa, minha esposa e filhos, mas tudo o que possuo eu entrego ao Senhor”. Isso é rendição completa.

„Můj drahý Pane, vše, co mohu považovat za své vlastní, odevzdávám Tobĕ. A co všechno vlastním? Mám toto tĕlo a mysl, malý dům a svou ženu a dĕti, ale vše, co mám, odevzdávám Tobĕ.“ To je úplné odevzdání se.

Um devoto de Kṛṣṇa se rende a Kṛṣṇa sem reservas e, por isso, é denominado akiñcana. A palavra kiñcana se refere àquilo que é reservado para uso próprio, e akiñcana refere-se a quem não possui nada para si próprio. Embora todos devessem se render desse modo, não se deve, neste mundo material, tentar imitar artificialmente aqueles que são totalmente rendidos. De acordo com o exemplo deixado por Rūpa Gosvāmī, tudo o que se tenha deve ser dividido da seguinte maneira: cinquenta por cento para Kṛṣṇa, vinte e cinco por cento para os parentes, que sempre esperam alguma coisa, e vinte e cinco por cento para as necessidades pessoais. Antes de se retirar, Rūpa Gosvāmī repartiu seu dinheiro desse modo. Mas depois, quando seu irmão Sanātana Gosvāmī, outro grande devoto, foi preso, Rūpa Gosvāmī gastou tudo para libertá-lo. Isso é entrega total. Da mesma forma, Draupadī rendeu-se totalmente a Kṛṣṇa, sem esperar se salvar, e assim recebeu uma quantidade ilimitada de tecido, e os Kurus não conseguiram vê-la desnudada.

Kršnův oddaný se Kršnovi bez výhrad plnĕ odevzdá, a proto se nazývá akiñcana.Slovem kiñcana se označuje nĕco, co si necháme pro sebe, a akiñcana je ten, kdo si pro sebe nic nenechává. I když by se človĕk mĕl takto odevzdat, v hmotném svĕtĕ bychom nemĕli falešnĕ napodobovat zcela odevzdané duše. Podle příkladu Rúpy Gósvámího bychom mĕli padesát procent svého vlastnictví dát Kršnovi a dvacet pĕt procent svým příbuzným, kteří to očekávají, a dvacet pĕt procent si můžeme nechat pro sebe pro případ nouze. Rúpa Gósvámí všechny své peníze tímto způsobem rozdĕlil před odchodem ze společenského života a pozdĕji, když byl jeho bratr Sanátana Gósvámí, také velký oddaný, uvĕznĕn, utratil zbylé peníze, aby ho dostal z vĕzení. To je příklad úplné odevzdanosti. Podobnĕ se Kršnovi plnĕ odevzdala i Draupadí a nesnažila se sama zachránit. Kršna jí poslal nekonečnĕ dlouhé sárí a Kuruovci její nahotu nikdy nespatřili.

Mais tarde, em outra rodada, a aposta foi que, se os Pāṇḍavas perdessem, teriam de passar doze anos na floresta. Depois, teriam de viver escondidos por um ano e, se fossem reconhecidos, teriam de ficar mais doze anos em exílio. Eles também perderam essa aposta e, por doze anos, viveram na floresta, além de, durante o ano seguinte, terem vivido escondidos. Foi durante o tempo em que estavam escondidos que Arjuna conquistou Uttarā.

Potom Pánduovci znovu hráli šachy a v sázce byla jejich svoboda    —    pokud by prohráli, museli odejít na dvanáct let do lesa. Potom by se museli rok skrývat, a pokud by byli odhaleni, museli by odejít na dalších dvanáct let. I tentokrát Pánduovci prohráli a žili tedy dvanáct let v lese a jeden rok se skrývali. Tehdy Ardžuna získal Uttaru.

Esses incidentes estão registrados no livro conhecido como Mahābhārata. A palavra mahā significa “grande” ou “o maior”, e bhārata se refere à Índia. Assim, o Mahābhārata é a história da Índia. Às vezes, esses registros são considerados mitologia, mas isso é bobagem. O Mahābhārata e os Purāṇas contam a verdadeira história da Índia, embora os acontecimentos não estejam em ordem cronológica. Se a história desse período tão vasto estivesse em ordem cronológica, quantas páginas seriam necessárias? Portanto, só os eventos mais importantes foram selecionados e registrados no Mahābhārata.

Všechny tyto události jsou popsány v Mahábháratĕ. Mahā znamená „velký“ nebo „vĕtší“ a bhārata označuje Indii. Mahábhárata proto popisuje dĕjiny velké Indie. Lidé nĕkdy tyto popisy mylnĕ považují za vymyšlené příbĕhy nebo mytologii. Mahábhárata a Purány zaznamenávají dĕjiny, i když ne v chronologickém pořadí. Kdyby byly historické události v tak rozsáhlém časovém rozmezí popisovány chronologicky, kolik by na to bylo potřeba stran? V Mahábháratĕ jsou proto zachyceny jen nejdůležitĕjší události.

Kuntī ora a Kṛṣṇa descrevendo como Ele salvou os Pāṇḍavas na Batalha de Kurukṣetra. Mṛdhe mṛdhe ’neka-mahārathāstrataḥ. Na Batalha de Kurukṣetra, estavam presentes os maiores lutadores, denominados mahā-rathas. Da mesma forma que hoje em dia se oferecem aos militares títulos como tenente, capitão, comandante ou general, antigamente havia títulos como eka-ratha, ati-ratha e mahā-ratha. A palavra ratha significa “quadriga”. Assim, quem fosse qualificado para lutar contra uma quadriga era chamado de eka-ratha e, se tivesse habilidade para lutar contra milhares de quadrigas, era chamado de mahā-ratha. Todos os comandantes na Batalha de Kurukṣetra eram mahā-rathas. Muitos deles são mencionados na Bhagavad-gītā. Bhīṣma, Karṇa e Droṇācārya eram especialmente qualificados. Eles eram tão poderosos que, embora Arjuna fosse um mahā-ratha, Arjuna não era nada perto deles. Porém, pela graça de Kṛṣṇa, ele foi capaz de matar Bhīṣma, Karṇa, Droṇācārya e outros e sair vitorioso. Enquanto falava com Śukadeva Gosvāmī, Mahārāja Parīkṣit também mencionou esse fato. “A Batalha de Kurukṣetra”, ele disse, “era exatamente como um oceano, e os lutadores como ferocíssimos animais aquáticos. Entretanto, pela graça de Kṛṣṇa, meu avô Arjuna atravessou esse oceano com grande facilidade”.

Kuntí ve svých modlitbách ke Kršnovi popisuje, jak zachránil Pánduovce v bitvĕ na Kurukšétře. Mṛdhe mṛdhe 'neka-mahārathāstrataḥ. V bitvĕ na Kurukšétře válčilo mnoho velkých bojovníků zvaných mahá-rathové. Stejnĕ jako dnes dostávají vojáci hodnosti jako poručík, kapitán, plukovník a generál, dříve existovaly hodnosti jako eka-ratha, ati-ratha mahā-ratha. Slovo ratha znamená „vůz“. Když válečník mohl bojovat proti jednomu vozu, nazýval se eka-ratha, a když byl schopný bojovat proti tisícům vozů, nazýval se mahá-ratha. Všichni vojevůdci v bitvĕ na Kurukšétře byli mahá-rathové a o mnohých z nich se zmiňuje i Bhagavad-gítá. Obzvláštĕ velkými válečníky byli Karna, Bhíšma a Drónáčárja. Byli tak silní, že dokonce i Ardžuna, i když byl také mahá-ratha, proti nim nic neznamenal. Milostí Kršny ale mohl zabít Bhíšmu, Karnu, Drónáčárju i ostatní a vyjít z boje vítĕznĕ. Mahárádž Paríkšit se o tom v rozhovoru s Šukadévou Gósvámím také zmínil: „Kuruovské bitevní pole bylo jako velký oceán a válečníci byli jako dravé ryby. Kršnovou milostí ale můj dĕd Ardžuna tento oceán velice snadno překonal.“

Isso é muito significativo. Podemos ter muitos inimigos que sejam lutadores poderosos, mas, se nos mantivermos sob a proteção de Kṛṣṇa, ninguém nos poderá fazer mal. Rakhe kṛṣṇa māre ke māre kṛṣṇa rakhe ke. “Ninguém pode matar aquele que é protegido por Kṛṣṇa, mas, se Kṛṣṇa deseja matar alguém, não há ninguém que possa salvá-lo”. Suponhamos, por exemplo, que um homem muito rico esteja sofrendo de algum tipo de doença. Ele pode estar sob os cuidados dos melhores médicos, melhores remédios, melhor hospital, mas, ainda assim, morrer. Isso quer dizer que Kṛṣṇa desejou: “Esse homem deve morrer”. Portanto, os assim chamados métodos preventivos devem ser considerados inúteis se Kṛṣṇa não desejar que permaneçamos vivos. O demônio Rāvaṇa era muito poderoso, mas, quando Kṛṣṇa, na forma do Senhor Rāmacandra, desejou matá-lo, ninguém pôde protegê-lo. Rāvaṇa era um grande devoto do Senhor Śiva e estava orando ao Senhor Śiva: “Por favor, venha e me salve deste perigo”, mas o Senhor Śiva não foi. Então, a esposa, do Senhor Śiva, Pārvatī, perguntou: “O que está havendo? Ele é totalmente devotado a você, já lhe serviu tanto e agora está em perigo, pedindo sua ajuda, e você não faz nada? Você não vai ajudá-lo?” E o Senhor Śiva respondeu: “Minha querida Pārvatī, o que eu poderia fazer? Eu não posso protegê-lo. É impossível. Por que eu deveria ir?” Portanto, se Deus deseja matar alguém, ninguém pode salvá-lo, e, se Deus quer proteger alguém, não há quem possa matá-lo. Rakhe kṛṣṇa māre ke māre kṛṣṇa rakhe ke.

To je velice důležité. Máme mnoho nepřátel, kteří mohou být velmi silní, ale když zůstaneme pod Kršnovou ochranou, nikdo nám nemůže ublížit. Rakhe kṛṣṇa māre ke māre kṛṣṇa rakhe ke. „Nikdo nemůže zabít toho, koho Kršna ochraňuje a nikdo nemůže zachránit toho, koho chce Kršna zabít.“ Velice bohatý človĕk například trpí nĕjakou nemocí. Může mít k dispozici nejlepšího lékaře, léky a nemocnici, ale přesto zemře. To znamená, že si Kršna přál, aby tento človĕk zemřel. Všechny takzvané obranné metody, které jsme vynalezli, nejsou k ničemu, pokud si Kršna nepřeje, abychom žili. Démon Rávana byl velice mocný, ale když si ho Kršna v podobĕ Pána Rámačandry přál zabít, nikdo ho nemohl zachránit. Rávana byl velký oddaný Šivy a modlil se k nĕmu: „Prosím, přijď a zachraň mĕ před tímto nebezpečím.“ Šiva ale nepřišel. Párvatí, Šivova manželka, se ho zeptala: „Co to má znamenat? Je takový velký oddaný a tolik ti sloužil. Nyní je v nebezpečí a prosí tĕ o pomoc. Proč mu nejdeš pomoci?“ Šiva odpovĕdĕl: „Má drahá Párvatí, co mohu dĕlat? Proč bych za ním mĕl jít? Nemohu ho zachránit.“ Když chce Bůh nĕkoho zabít, nikdo ho nemůže zachránit, a když chce Bůh nĕkoho zachránit, nikdo ho nemůže zabít. Rakhe kṛṣṇa māre ke māre kṛṣṇa rakhe ke.

Desse modo, Kuntī está se recordando de como Kṛṣṇa salvou tanto sua pessoa como seus filhos repetidamente. Isso é smaraṇam, pensar em Kṛṣṇa. “Kṛṣṇa, Você é tão bondoso conosco. Você nos tem salvado de muitos perigos formidáveis. Sem Você, não há esperança”.

Kuntí vzpomíná, jak Kršna zachraňoval ji a její syny. To je smaraṇam, myšlení na Kršnu. „Kršno, jsi tak laskavý, neboť jsi nás zachránil v tolika nebezpečných situacích. Bez Tebe bychom byli ztraceni.“

O perigo final foi a drauṇy-astra, a arma de Aśvatthāmā, o filho de Droṇa. Aśvatthāmā realizou o ato mais abominável, matando os cinco filhos dos Pāṇḍavas. Na verdade, na Batalha de Kurukṣetra, os dois lados pertenciam à mesma família, e praticamente todos morreram, mas os cinco filhos dos Pāṇḍavas sobreviveram. Então, Aśvatthāmā pensou: “Se eu matar os cinco filhos dos Pāṇḍavas e entregar suas cabeças a Duryodhana, ele ficará muito satisfeito”. Assim, enquanto os cinco rapazes dormiam, ele cortou suas cabeças e as entregou a Duryodhana. Naquele momento, Duryodhana estava inválido. Sua espinha havia sido quebrada e ele não podia se mover. Aśvatthāmā disse: “Eu trouxe as cabeças dos cinco Pāṇḍavas, meu querido Duryodhana”. No começo, Duryodhana ficou muito feliz, mas ele sabia como testar as cabeças para ver se pertenciam de fato aos Pāṇḍavas. Quando as pressionou, elas se desfizeram, e Duryodhana disse: “Oh! Essas cabeças não são dos Pāṇḍavas. Devem ser as cabeças de seus filhos”. Quando Aśvatthāmā admitiu que eram, Duryodhana desmaiou e, ao voltar à consciência, disse: “Você matou todas as nossas esperanças. Eu gostaria que pelo menos estas crianças continuassem vivas, fazendo parte de nossa família, mas agora você as matou”. Assim se lamentando, ele morreu.

Poslední nástrahou byla drauṇy-astra, zbraň, kterou vystřelil Drónův syn Ašvatthámá. Ašvatthámá se dopustil toho nejhroznĕjšího zločinu, neboť zabil Pánduovcům pĕt synů. Na Kuruovském bitevním poli patřili všichni do stejné rodiny a na konci byli témĕř všichni mrtví. Jen tĕchto pĕt pánduovských synů přežilo. Ašvatthámá si proto myslel: „Když je zabiji a jejich hlavy přinesu Durjódhanovi, jistĕ ho to potĕší.“ Když chlapci spali, Ašvatthámá jim ve spánku usekal hlavy a přinesl je Durjódhanovi. V té dobĕ mĕl Durjódhana zlomenou páteř a nemohl se hýbat. Ašvatthámá řekl: „Drahý Durjódhano, přinesl jsem ti hlavy pĕti Pánduovců.“ Durjódhana byl nejprve velice šťastný. Vĕdĕl však, jak zjistit, jestli hlavy patří skutečnĕ Pánduovcům. Dotkl se jich a ony se rozpadly. Durjódhana proto řekl: „To nejsou hlavy Pánduovců. To jsou hlavy jejich synů.“ Když Ašvatthámá přiznal, že to jsou opravdu hlavy jejich synů, Durjódhana omdlel, a když opĕt přišel k vĕdomí, řekl: „Zabil jsi všechny naše nadĕje. Doufal jsem, že v naší rodinĕ přežije alespoň tĕchto pĕt synů, ale ty jsi je nyní zabil.“ Potom zklamaný zemřel.

Mais tarde, Arjuna prendeu Aśvatthāmā e ia matá-lo. Na verdade, Kṛṣṇa ordenou: “Mate-o. Ele não é um brāhmaṇa; ele é menos que um śūdra”. Porém, Draupadī disse: “Eu estou sofrendo pela morte dos meus filhos, e esse homem sem caráter é o filho de nosso guru-mahārāja, Droṇācārya, que tanto fez por nós. Se Aśvatthāmā morrer, a esposa de Droṇācārya, nossa guru mãe, ficará muito infeliz. Por favor, solte-o e deixe-o ir embora”. Assim, Arjuna libertou Aśvatthāmā, mas Aśvatthāmā, sentindo-se insultado, vingou-se disparando uma brahmāstra. A brahmāstra é algo parecido com uma arma nuclear. Ela vai até o inimigo, onde quer que esteja, e o mata. Aśvatthāmā sabia que o último descendente da dinastia Kuru era Parīkṣit, o filho de Abhimanyu, e que ele estava no ventre de Uttarā. Ele pensou: “Se eu o matar, toda a dinastia estará terminada”.

Ardžuna pozdĕji Ašvatthámu zajal a chtĕl ho zabít. Kršna mu ve skutečnosti nařídil: „Zabij ho. On není bráhman; je ještĕ nižší než šúdra.“ Draupadí ale řekla: „Trápím se, protože moji synové jsou mrtví, ale tento darebák je synem našeho guru mahárádže, Drónáčárji, který pro nás tolik udĕlal. Jestli Ašvatthámá zemře, potom bude Drónáčárjova manželka, naše matka, velice nešťastná. Prosím, propusť ho.“ Ardžuna Ašvatthámu nechal odejít, ale uražený Ašvatthámá se pomstil a vystřelil brahmástru. Brahmástra je nĕco jako atomová zbraň a je jí možné zabít nepřítele, ať se nachází kdekoliv. Ašvatthámá vĕdĕl, že posledním potomkem kuruovské rodiny je Paríkšit, syn Abhimanjua, který byl v lůnĕ Uttary, a myslel si, že když ho zabije, celá dynastie zanikne.

Quando a arma foi disparada, a mãe de Mahārāja Parīkṣit, Uttarā, sentiu que estava prestes a abortar e, assim, se aproximou de Kṛṣṇa, dizendo: “Por favor, salve-me”. Kṛṣṇa, através de Seu poder místico, entrou no ventre de Uttarā e salvou a criança. Assim, após a Batalha de Kurukṣetra, Parīkṣit Mahārāja, que ainda estava no ventre de sua mãe, era o último descendente dos Pāṇḍavas. Quando ele nasceu, só seus avós estavam vivos. Parīkṣit Mahārāja era o filho de Abhimanyu, que era filho de Arjuna e Subhadrā, irmã de Kṛṣṇa. Quando Abhimanyu tinha dezesseis anos, teve de lutar, e sete grandes comandantes uniram suas forças contra ele, para matá-lo. Subhadrā tinha apenas um neto, Parīkṣit Mahārāja. Logo que cresceu, todo o reino dos Pāṇḍavas foi transmitido para ele, e todos os Pāṇḍavas abandonaram tudo, indo para os Himalaias. Essa história é descrita no Mahābhārata. Grandes infortúnios atingiram os Pāṇḍavas, mas, em todas as circunstâncias, eles sempre dependeram somente de Kṛṣṇa. A resposta da rainha Kuntī a esses infortúnios encontra-se no próximo verso.

Když zbraň vystřelil, Uttará, matka Paríkšita Mahárádže, cítila, že dítĕ v jejím lůnĕ je v nebezpečí. Obrátila se proto na Kršnu a řekla: „Prosím, zachraň mĕ.“ Kršna Svou mystickou silou vstoupil do jejího lůna a dítĕ zachránil. Po bitvĕ na Kurukšétře byl Paríkšit Mahárádž, nacházející se ještĕ v lůnĕ své matky, posledním potomkem Pánduovců. Když potom přišel na svĕt, byli živí pouze jeho dĕdové. Paríkšit Mahárádž byl synem Abhimanjua, který byl synem Ardžuny a Subhadry, Kršnovy sestry. Když bylo Abhimanjuovi šestnáct let, zahynul v boji, ve kterém proti nĕmu spojilo své síly sedm velkých vojevůdců. Paríkšit Mahárádž byl jediným vnukem Subhadry. Jakmile vyrostl, byla mu svĕřena vláda nad celým královstvím a všichni Pánduovci odešli do Himalájí. To vše je popsáno v Mahábháratĕ.

Pánduovcům hrozilo mnoho nebezpečí, ale za všech okolností záviseli na Kršnovi a On je vždy zachránil. V dalším verši je popsáno, jakým způsobem se ke všem tĕmto pohromám Kuntí stavĕla.