Skip to main content

6

Kapitola 6

O Senhor dos Sentidos

Pán smyslů

yathā hṛṣīkeśa khalena devakī
kaṁsena ruddhāti-ciraṁ śucārpitā
vimocitāhaṁ ca sahātmajā vibho
tvayaiva nāthena muhur vipad-gaṇāt
yathā hṛṣīkeśa khalena devakī
kaṁsena ruddhāti-ciraṁ śucārpitā
vimocitāhaṁ ca sahātmajā vibho
tvayaiva nāthena muhur vipad-gaṇāt

Ó Hṛṣīkeśa, senhor dos sentidos e senhor dos senhores! Tu libertaste Tua mãe, Devakī, que ficara por muito tempo aprisionada e submetida aos tormentos causados pelo invejoso rei Kaṁsa, e também salveste a mim e a meus filhos de uma série de perigos constantes.

Ó Hršíkéšo, vládče smyslů a Pane pánů, osvobodil jsi Svou matku Dévakí, kterou dlouho vĕznil a sužoval závistivý Kansa, a také mne a mé dĕti před řadou neustálých nebezpečí.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.23

Šrímad-Bhágavatam 1.8.23

Devakī, a mãe de Kṛṣṇa e irmã do rei Kaṁsa, foi aprisionada junto com seu esposo, Vasudeva, porque o invejoso rei temia ser morto por seu oitavo filho, Kṛṣṇa. O rei matou todos os filhos de Devakī que nasceram antes de Kṛṣṇa, mas Kṛṣṇa escapou do perigo do massacre infantil, porque foi transferido para a casa de Nanda Mahārāja, Seu pai adotivo. Kuntīdevī, juntamente com seus filhos, também foi salva de uma série de perigos. Porém, Kuntīdevī recebeu um favor especial, pois o Senhor Kṛṣṇa não salvou os outros filhos de Devakī, mas salvou os de Kuntīdevī. Isso foi devido ao fato de que o esposo de Devakī, Vasudeva, estava vivo, enquanto Kuntīdevī era uma viúva e não tinha ninguém, exceto Kṛṣṇa, para salvá-la.

A conclusão é que Kṛṣṇa favorece mais o devoto que esteja em maior perigo. Às vezes, Ele coloca Seus devotos puros em tais perigos porque, nessa condição infeliz, o devoto se apega mais ao Senhor. Quanto maior for o apego ao Senhor, maior será o sucesso do devoto.

Dévakí, matka Kršny a sestra krále Kansy, byla se svým manželem Vasudévou uvĕznĕna, protože se závistivý král bál, že ho osmý syn Dévakí (Kršna) zabije. Všechny syny Dévakí, kteří se narodili před Kršnou, král zabil, ale Kršna nebezpečí unikl, neboť byl přenesen do domu Nandy Mahárádže, Svého nevlastního otce. Také Kuntídéví a její dĕti byly zachránĕny před řadou nebezpečí. Přízeň, kterou prokázal Pán Kršna Kuntídéví, však byla vĕtší, neboť její dĕti, na rozdíl od Dévakiných, Pán zachránil. Bylo to proto, že Dévakí mĕla manžela, Vasudévu, naživu, ale Kuntídéví byla vdovou a nebylo nikoho kromĕ Kršny, kdo by jí pomohl. Z toho plyne, že Kršna prokazuje vĕtší přízeň oddaným, kteří jsou v nebezpečí. Nĕkdy je Sám do takového nebezpečí přivede, neboť cítí-li se čistý oddaný bezmocný, jeho pouto k Pánu sílí. Čím silnĕjší je pouto k Pánu, tím vĕtší je úspĕch oddaného.

Devakī, a devota que se tornou mãe de Kṛṣṇa, não era uma mulher comum. Afinal, quem pode se tornar mãe da Suprema Personalidade de Deus? Kṛṣṇa concorda em Se tornar filho somente de Sua devota mais avançada. Em suas vidas anteriores, Devakī e seu esposo realizaram austeridades severas e, quando Kṛṣṇa finalmente apareceu diante deles, desejando agraciá-los com alguma bênção, eles disseram que desejavam ter um filho como Deus. Mas onde pode existir outra pessoa igual a Deus? Isso não é possível. Deus é asamaurdhva, isto é, ninguém pode ser igual ou superior a Ele. Não pode haver concorrência. Ninguém pode dizer: “Eu sou Deus, você é Deus, ele é Deus, todos nós somos Deus”. Não. Aquele que diz isso é o contrário de Deus, e não Deus, porque Deus é o maior e não tem competidores. Ninguém é igual a Ele, pois todos são inferiores. Ekale īśvara kṛṣṇa āra saba bhṛtya: o único senhor é Kṛṣṇa, Deus, e todos os demais são Seus servos, incluindo até mesmo grandes divindades como Brahmā, Viṣṇu e Śiva, e isso para não falar de outros. Śiva-viriñci-nutam. Nos śāstras, as escrituras védicas, declara-se que o Senhor Kṛṣṇa é reverenciado até pelo Senhor Śiva e o Senhor Brahmā, os maiores semideuses.

Dévakí, oddaná, která se stala Kršnovou matkou, nebyla obyčejná žena. Matkou Nejvyšší Osobnosti Božství se konec konců nemůže stát každý. Kršna svolí a stane se synem jenom nejpokročilejších oddaných. Dévakí a její manžel ve svých předešlých životech podstoupili mnohá odříkání a když se před nimi Kršna zjevil, aby jim dal nĕjaké požehnání, řekli, že si přejí syna, který by byl stejný jako Bůh. Kdo ale může být stejný jako Bůh? To není možné. Bůh je asamaurdhva; nikdo nemůže být stejný nebo vĕtší než On. Nikdo se Mu nemůže vyrovnat. Nikdo nemůže říci: „Já jsem Bůh, ty jsi Bůh, on je Bůh, všichni jsme Bozi.“ Ne. Ten, kdo říká, že je Bůh, je ve skutečnosti pes* a nikoliv Bůh, neboť Bůh je veliký a nikdo s ním nemůže soupeřit. Nikdo se Mu nevyrovná; každý je nižší. Ekale īśvara kṛṣṇa āra saba bhṛtya: Bůh, Kršna, je jediným Pánem a všichni ostatní jsou Jeho služebníci, dokonce i velcí polobozi jako Brahmá, Višnu a Šiva, co tedy říci o ostatních. Śiva-viriñci-nutam. Ve védských písmech, šástrách, se říká, že Pánu Kršnovi projevují úctu dokonce i Šiva a Brahmá, nejvyšší z polobohů.

* Jedná se o anglickou slovní hříčku God (Bůh)    —    dog (pes).

Acima dos seres humanos, estão os semideuses. Assim como nós, seres humanos, somos superiores aos animais, existem os semideuses acima de nós. Dentre eles, os mais importantes são o Senhor Brahmā e o Senhor Śiva. O Senhor Brahmā é o criador, o Senhor Śiva é o destruidor, e o Senhor Viṣṇu, que é o próprio Kṛṣṇa, é o mantenedor deste universo. Para a manutenção do mundo material, existem três guṇas, ou modos da natureza material – sattva-guṇa (modo da bondade), rajo-guṇa (modo da paixão) e tamo-guṇa (modo da ignorância). O Senhor Viṣṇu, o Senhor Brahmā e o Senhor Śiva são os controladores desses modos – o Senhor Viṣṇu de sattva-guṇa, o Senhor Brahmā de rajo-guṇa e o Senhor Śiva de tamo-guṇa. Ainda assim, esses três controladores não estão sujeitos a esses guṇas. Assim como o superintendente de uma prisão não é um prisioneiro, mas, sim, o responsável; o Senhor Śiva, o Senhor Viṣṇu e o Senhor Brahmā controlam esses guṇas, mas não são controlados por eles.

Polobozi jsou na vyšší úrovni než lidské bytosti. Stejnĕ jako jsou lidské bytosti vyšší než zvířata, jsou nad námi polobozi, z nichž nejdůležitĕjší jsou Brahmá a Šiva. Brahmá je stvořitelem vesmíru, Šiva ničitelem a Višnu, Kršna Samotný, je jeho udržovatelem. Pro udržování tohoto hmotného svĕta existují tři guny neboli kvality hmotné přírody    —    sattva-guṇa (kvalita dobra), rajo-guṇa (kvalita vášnĕ) a tamo-guṇa (kvalita nevĕdomosti). Višnu, Brahmá a Šiva představují každý jednu z tĕchto kvalit. Višnu sattva-gunu, Brahmá radžo-gunu a Šiva tamo-gunu. Tito tři vládci ale nejsou tĕmito kvalitami ovlivnĕni. Stejnĕ jako dozorce ve vĕzení není vĕzeň, ale pouhý strážce, i Šiva, Višnu a Brahmá ovládají tyto tři guny a nejsou jimi ovlivnĕni.

Porém, acima de todos os outros, o controlador supremo é Kṛṣṇa, que é conhecido como Hṛṣīkeśa. A palavra hṛṣīka significa “sentidos”. Estamos desfrutando através de nossos sentidos, mas o controlador último dos sentidos é Kṛṣṇa. Consideremos minha mão, por exemplo. Eu digo: “Esta é minha mão. Eu posso lutar com você, pois tenho bons punhos”. Eu fico muito orgulhoso disso, mas não sou o controlador; o controlador é Kṛṣṇa, porque, se Ele anular o poder de agir da minha mão, ela ficará paralisada. Embora eu diga: “É minha mão e vou usá-la”, não poderei fazer nada se ela estiver paralisada. Portanto, devo compreender que, embora possua esta mão pela graça de Kṛṣṇa, eu não sou seu controlador. Isto é consciência de Kṛṣṇa.

Nejvyšším vládcem všech je Kršna, který je známý jako Hršíkéša. Slovo hṛṣīkaznamená „smysly“. Užíváme si svými smysly, ale konečným vládcem našich smyslů je Kršna. Vysvĕtlit to můžeme na příkladu ruky. Myslím si: „To je moje ruka a mohu tĕ udeřit pĕstí.“ Jsem velice pyšný. Ale já nejsem vládcem, vládcem je Kršna, protože když mi vezme sílu, nebudu moci rukou ani pohnout. Mohu si myslet: „To je moje ruka a použiji jí,“ ale když je moje ruka ochrnutá, nemohu dĕlat nic. Mĕlo by být proto jasné, že i když milostí Kršny tuto ruku mám, nejsem jejím vládcem. To je vĕdomí Kršny.

Um homem sensato pensará: “Se esta mão é controlada, em última instância, por Kṛṣṇa, então ela pertence a Kṛṣṇa”. Isso é uma conclusão clara. Eu digo: “Esta é minha mão, esta é minha perna, esta é minha orelha”. Até uma criança diz assim. Se perguntarmos a uma criança: “O que é isso?”, ela responderá: “É minha mão”. Mas, apesar do que dissermos, a verdade é que a mão não é nossa; ela nos foi dada. Por desejar usá-la de tantas maneiras diferentes, Kṛṣṇa me deu esta mão: “Tudo bem, tome essa mão e use-a”. Então, ela é um presente de Kṛṣṇa, e, por isso, um homem honesto pensará conscientemente: “Tudo o que possuo, a começar por meu corpo e meus sentidos, na verdade não é meu. Todas estas posses me foram dadas para meu uso, mas, se tudo pertence, em última análise, a Kṛṣṇa, por que não usar tudo a serviço de Kṛṣṇa?” Isto é inteligência e é consciência de Kṛṣṇa.

Rozumný človĕk z toho vyvodí: „Když tuto ruku v konečném smyslu ovládá Kršna, mĕla by Kršnovi sloužit.“ To je správné uvažování. Říkám: „To je moje ruka, to je moje noha, to je moje ucho.“ Takhle mluví i dítĕ. Když se ho zeptáme: „Co je to?“, odpoví nám: „To je moje ruka.“ Ať si ale namlouváme cokoliv, ve skutečnosti to není naše ruka, byla nám dána. Protože jsem chtĕl ruku používat k nejrůznĕjším činnostem, Kršna mi ji dal: „Tady máš ruku a používej ji.“ Je to tedy dar od Kršny a rozumný človĕk bude mít vždy na vĕdomí: „Cokoliv mám jako své vlastnictví, počínaje tímto tĕlem a smyslovými orgány, ve skutečnosti není moje. Všechno jsem dostal do užívání, a když všechno patří Kršnovi, proč toho nepoužívat pro Nĕj?“ Tomu se říká inteligence a vĕdomí Kršny.

Todos são partes integrantes de Kṛṣṇa (mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ), e, por isso, os nossos sentidos também são de Kṛṣṇa. Quando utilizamos os sentidos no serviço a Kṛṣṇa, atingimos a perfeição da vida. Portanto, hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate: quando, através dos nossos sentidos (hṛṣīkeṇa), servimos Hṛṣīkeśa, o verdadeiro senhor dos sentidos, esse serviço chama-se bhakti. Essa é uma definição muito simples de bhakti. Hṛṣīkeśa-sevanaṁ, não hṛṣīka-sevanam – serviço ao senhor supremo dos sentidos, não aos próprios sentidos. Quando usamos os sentidos para nossa própria satisfação, estamos em māyā, ilusão, mas, quando os usamos para a satisfação do senhor dos sentidos, esse serviço é chamado bhakti.

Každý je nedílnou součástí Kršny (mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ), a proto smysly každého jsou také Kršnovy. Když své smysly použijeme ve službĕ Kršnovi, dosáhneme dokonalosti života. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate    —    když svými smysly (hṛṣīkeṇa) sloužíme Hršíkéšovi, skutečnému Pánu smyslů, pak se této službĕ říká bhakti. To je velice jednoduchá definice bhakti. Hṛṣīkeśa-sevanam, nikoliv hṛṣīka-sevanam    —    služba nejvyššímu Pánu smyslů, nikoliv smyslům samotným. Když si pomocí svých smyslů užíváme, jsme v máji, v iluzi, ale když pomocí svých smyslů uspokojujeme Pána smyslů, pak se naší službĕ říká bhakti.

Neste mundo material, todos estão usando seus sentidos para o gozo sensorial. Isso é māyā, ilusão, e essa é a causa de nosso sofrimento. Porém, quando alcançamos a consciência de Kṛṣṇa, nós nos purificamos e compreendemos que estes sentidos existem para a satisfação de Kṛṣṇa. Desse modo, nos tornamos pessoas libertas (mukta-puruṣa).

V tomto hmotném svĕtĕ používá vĕtšinou každý své smysly k tomu, aby si užíval. Takové jednání je májá, iluze, a je příčinou našeho otroctví. Když se ale človĕk seznámí s vĕdomím Kršny, když se očistí a porozumí, že smysly jsou určeny k uspokojení Pána, dosáhne osvobození (mukta-puruṣa).

īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

“Uma pessoa que age a serviço de Kṛṣṇa com seu corpo, mente, inteligência e palavras é uma pessoa liberta, mesmo estando neste mundo material”. Deve-se compreender isto: “Meus sentidos existem para servir o senhor dos sentidos, Hṛṣīkeśa”. O senhor dos sentidos está sentado no coração de todos. Na Bhagavad-gītā (15.15), o Senhor diz, sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo: “Eu estou sentado no coração de todos”. Mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca: “E de Mim vêm a lembrança, o conhecimento e o esquecimento”.

„Ten, kdo slouží Kršnovi svým tĕlem, myslí, inteligencí a slovy, je již osvobozený, i když se nachází v tomto hmotném svĕtĕ.“ Mĕli bychom pochopit: „Mé smysly jsou určeny k uspokojování Hršíkéši, Pána smyslů.“ Pán smyslů sídlí v srdci každého. V Bhagavad-gítĕ (15.15) Pán říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo. „Sídlím v srdci každého.“ Mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. „Ode Mne pochází pamĕť, poznání a zapomnĕtlivost.“

Kṛṣṇa é tão misericordioso que, se desejamos utilizar nossos sentidos de alguma forma específica, Ele nos dá uma oportunidade para isso. Os sentidos não são nossos. Eles pertencem a Kṛṣṇa. Ainda assim, Kṛṣṇa nos dá a chance de usá-los de acordo com nossos desejos. Todos nós, por exemplo, temos uma língua. Suponha que quiséssemos comer excremento. Nós poderíamos dizer: “Kṛṣṇa, eu quero experimentar excremento”, e Kṛṣṇa diria: “Sim, aceite este corpo de porco e coma excremento”. O mestre está presente – Kṛṣṇa. Ele nos dará um corpo apropriado e nos lembrará: “Minha querida entidade viva, você desejou comer excremento e, agora, tem um corpo apropriado para isso”. Da mesma forma, se alguém desejar tornar-se um semideus, Kṛṣṇa também dará essa chance. Existem oito milhões e quatrocentas mil formas de vida, e, se alguém desejar utilizar seus sentidos em algum tipo de corpo particular, Kṛṣṇa lhe dará a oportunidade: “Venha cá. Aqui está o corpo que você deseja. Pegue-o”. Mas, por fim, a pessoa ficaria exasperada por usar seus sentidos. No final, ficaria sem sentidos. Por isso, Kṛṣṇa diz, sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja: “Não faça assim. Seus sentidos existem para me servir. Você está usando mal os seus sentidos e se enredando em diferentes tipos de corpos. Portanto, para se aliviar desse afazer tedioso de aceitar um corpo e, depois, abandoná-lo e aceitar outro e depois outro, continuando assim sua existência material, abandone esse processo de gozo dos sentidos e renda-se a Mim. Desse modo, você será salvo”. Isso é consciência de Kṛṣṇa.

Kršna je tak milostivý, že nám umožní používat své smysly tak, jak chceme. Smysly nám nepatří, jsou Kršnovy, ale Kršna nám dá možnost používat je podle našeho přání. Každý například máme jazyk a představte si, že bychom chtĕli jíst výkaly. Řekneme: „Kršno, chci jíst výkaly,“ a Kršna odpoví: „Jak si přeješ, dostaneš tĕlo prasete a můžeš jíst výkaly.“ Kršna je stále s námi. Dává nám odpovídající tĕlo a stále nám připomíná: „Má drahá živá bytosti, toužila jsi jíst výkaly a nyní jsi k tomu dostala vhodné tĕlo.“ Podobnĕ může dát Kršna příležitost například tomu, kdo se chce stát polobohem. Existuje 8    400    000 životních podob a Kršna nám umožní získat určité tĕlo podle toho, jakým způsobem chceme zamĕstnat své smysly: „Tady máš tĕlo, jaké jsi chtĕl. Vezmi si ho.“ Živá bytost si tak užívá svými smysly, ale nakonec přichází zklamání. Kršna proto říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. „Zanech všech tĕchto činností. Smysly jsi dostal proto, abys Mi mohl sloužit. Protože jich však zneužíváš, jsi neustále vĕznĕn v různých druzích tĕl. Chceš-li se vysvobodit z tohoto únavného přecházení z jednoho tĕla do druhého, jednoduše se vzdej smyslového požitku a odevzdej se Mi. Tak se zachráníš.“ V tom spočívá vĕdomí Kršny.

No presente momento, nossos sentidos estão contaminados. Eu penso: “Eu sou americano. Então, meus sentidos devem ser usados no serviço a meu país, minha sociedade, minha nação”. Ou então: “Eu sou indiano, meus sentidos são indianos e, portanto, devem ser usados para a Índia”. Em ignorância, a pessoa não sabe que os sentidos pertencem a Kṛṣṇa. Ao contrário, ela pensa que existem sentidos americanos, indianos ou africanos. Isso se chama māyā, ilusão. Na vida material, os sentidos estão cobertos por designações, como ”americano”, “indiano” e “africano”. Porém, quando nossos sentidos não estão mais contaminados por essas designações (sarvopādhi-vinirmuktam), bhakti começa.

Nyní jsou naše smysly znečištĕné. Myslím si: „Jsem Američan a smysly bych tedy mĕl použít ve službĕ své zemi, své společnosti, svému národu.“ Nebo si mohu myslet: „Jsem Ind a moje smysly jsou indické smysly a mĕl bych jich tedy použít pro Indii.“ Když je človĕk zahalen nevĕdomostí, neví, že jeho smysly ve skutečnosti patří Kršnovi. Místo toho si myslí, že má americké smysly, indické smysly nebo africké smysly. To je májá neboli iluze. V hmotném životĕ jsou smysly pokryty označeními jako „americké“, „indické“ nebo „africké“. Když se však očistí a zbaví se všech tĕchto označení (sarvopādhi-vinirmuktam), začíná bhakti.

É tolice pensar assim: “Eu sou americano. Por que devo eu aderir à consciência de Kṛṣṇa e adorar um deus hindu?” Quem pensa deste modo: “Eu sou muçulmano”, “eu sou cristão” ou “eu sou hindu”, está iludido. É preciso purificar os sentidos para que se possa compreender este ponto: “Eu sou uma alma espiritual, e a alma espiritual suprema é Kṛṣṇa. Eu sou parte integrante de Kṛṣṇa, motivo pelo qual servir Kṛṣṇa é meu dever”. Quando pensa assim, a pessoa se liberta automaticamente. Nessa hora, ela não é mais americana, indiana, africana, isto ou aquilo. Nesse momento, ela está “kṛṣṇaizada”, ou consciente de Kṛṣṇa. Isso é necessário. Por isso, Kuntīdevī diz: “Meu querido Kṛṣṇa, Hṛṣīkeśa, Você é o senhor dos sentidos”.

Když si nĕkdo myslí: „Jsem Američan. Proč bych mĕl tedy přijímat vĕdomí Kršny a uctívat hinduistického boha?“, je to hlupák. Stejnĕ tak je v iluzi i ten, kdo si myslí: „Jsem mohamedán,“ „Jsem křesťan,“ „Jsem hinduista.“ Človĕk musí očistit své smysly, aby pochopil: „Jsem duše a nejvyšší duše je Kršna. Jsem Jeho nedílnou součástí a mou povinností je proto sloužit Mu.“ Když nĕkdo takhle uvažuje, okamžitĕ se osvobodí a není již Američan, Ind, Afričan nebo cokoliv jiného. Stane se „zkršnovaný“ neboli vĕdomý si Kršny. To je potřeba. Kuntídéví proto říká: „Můj drahý Kršno, Hršíkéšo, jsi Pánem smyslů.“

Por causa do gozo dos sentidos, caímos nesta condição material e estamos sofrendo em diferentes espécies de vida. Porque este é o mundo material, até mesmo a mãe de Kṛṣṇa foi posta em dificuldades. Devakī era tão avançada que se tornou mãe de Kṛṣṇa, mas, apesar disso, ela foi posta em sofrimento por seu próprio irmão, Kaṁsa. Essa é a natureza deste mundo material. Aqui, as entidades vivas são tão invejosas que, tão logo seu interesse pessoal seja perturbado, elas não hesitam em criar problemas para outros, mesmo aos parentes mais próximos.

Protože jsme toužili po smyslovém požitku, poklesli jsme do tohoto hmotného svĕta a trpíme v různých druzích tĕl. To je povaha hmotného svĕta, a proto dokonce i Kršnova matka musela trpĕt. Dévakí byla tak pokročilá, že se stala Kršnovou matkou, ale přesto ji týral její vlastní bratr Kansa. Takový je hmotný svĕt. Živé bytosti v tomto svĕtĕ tak závidí ostatním, že jsou schopny kvůli svým osobním zájmům sužovat ostatní, dokonce i své nejbližší příbuzné.

A palavra khala significa “ciúme”. Este mundo material é um mundo de ciúmes e inveja. O movimento da consciência de Kṛṣṇa, entretanto, existe para aqueles que deixaram de ser invejosos e ciumentos. Livrando-se da inveja e do ciúme, a pessoa se aperfeiçoa. Dharmaḥ projjhita—kaitavo ’tra paramo nirmatsarāṇāṁ satām (Śrīmad-Bhāgavatam 1.1.2). Os ciumentos e invejosos estão dentro deste mundo material, e os que estão livres desses sentimentos estão no mundo espiritual. Assim, podemos nos testar. Caso tenhamos inveja ou ciúme de nossos parentes e amigos, estamos no mundo material. Se, em contraste, não somos assim, estamos no mundo espiritual. Não é necessário que haja dúvidas quanto ao nosso desenvolvimento espiritual. Podemos nos examinar. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Śrīmad-Bhāgavatam 11.2.42). Quando comemos, não precisamos que ninguém nos diga se estamos ficando satisfeitos ou não; nós sentimos. Assim mesmo, podemos fazer um teste para sabermos se estamos no mundo material ou espiritual pelo critério que apresentei: Se formos invejosos e ciumentos, estamos no mundo material; se não somos, estamos no mundo espiritual.

Slovo khala znamená „závistivý“. Tento hmotný svĕt je svĕtem závisti a zášti. Já závidím tobĕ a ty závidíš mnĕ. Hnutí pro vĕdomí Kršny je určeno pro ty, kteří již nikomu nezávidí. Ten, kdo se dokáže osvobodit od závisti, dosáhl dokonalosti. Dharmaḥ projjhita-kaitavo 'tra paramo nirmatsarāṇāṁ satām (Bhág. 1.1.2). Ti, kdo jsou závistiví, jsou v hmotném svĕtĕ, ale ti, kteří se tĕchto vlastností zbavili, se nacházejí v duchovním svĕtĕ. Můžeme to poznat sami. Jestliže jsme závistiví vůči svým přátelům a blízkým, jsme v hmotném svĕtĕ, a jestliže nejsme závistiví, jsme v duchovním svĕtĕ. Hned je tedy jasné, jak jsme duchovnĕ pokročilí. Můžeme se přesvĕdčit. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Bhág. 11.2.42). Když jíme, sami cítíme, kdy již nemáme hlad. Nemusíme se ptát ostatních. Stejnĕ tak můžeme zjistit, jestli jsme v hmotném nebo v duchovním svĕtĕ. Když jsme závistiví, jsme v hmotném svĕtĕ, v opačném případĕ bychom byli v duchovním svĕtĕ.

Quem não é invejoso pode servir Kṛṣṇa muito bem, porque o ciúme e a inveja começam quando se inveja Kṛṣṇa. Alguns filósofos, por exemplo, pensam: “Por que Kṛṣṇa tem de ser Deus? Eu também sou Deus”. Este é o início da vida material – ter inveja de Kṛṣṇa. “Por que Kṛṣṇa deve ser o desfrutador?”, eles pensam. “Eu também devo ser o desfrutador. Por que Kṛṣṇa pode desfrutar com as gopīs? Eu tenho de me tornar Kṛṣṇa, criar uma sociedade de gopīs e desfrutar”. Isso é māyā. Ninguém, além de Kṛṣṇa, pode ser o desfrutador. Por isso, Kṛṣṇa diz na Bhagavad-gītā, bhoktāraṁ yajña: “Eu sou o único desfrutador”. Se suprirmos os ingredientes para o desfrute de Kṛṣṇa, alcançaremos a perfeição da vida, mas, se quisermos imitar Kṛṣṇa, pensando: “Devo me tornar Deus e desfrutar como Ele”, estaremos em māyā. Nossa posição natural é de prover desfrute para Kṛṣṇa. No mundo espiritual, por exemplo. Kṛṣṇa desfruta, e as gopīs, as vaqueirinhas transcendentais, suprem os ingredientes para o desfrute de Kṛṣṇa. Isso é bhakti.

Kršnovi můžeme velice pĕknĕ sloužit, pokud jsme osvobozeni od závisti, protože veškerá závist začíná závistí vůči Kršnovi. Nĕkteří filozofové si například myslí: „Proč by mĕl být Kršna Bůh? Já jsem také Bůh.“ Taková závist je počátkem hmotného života. Myslí si: „Proč by si Kršna mĕl užívat? Já si chci také užívat. Proč by si mĕl Kršna užívat s gópími? Stanu se Kršnou a vytvořím společnost gópí a budu si užívat.“ To je májá. Jedinĕ Kršna si může užívat. Říká proto v Bhagavad-gítĕ: bhoktāraṁ yajña. „Jsem jediným uživatelem.“ Když budeme pracovat tak, aby si Kršna mohl užívat, dosáhneme dokonalosti života. Pokud Ho ale chceme napodobovat a myslíme si: „Stanu se Bohem a budu si také tak užívat.“, potom jsme v máji. Naše přirozené postavení je připravovat požitek Kršnovi. V duchovním svĕtĕ si například Kršna užívá a gópí, transcendentální pasačky krav, obstarávají všechno, aby si Kršna mohl užívat. To je bhakti.

Bhakti é um relacionamento entre senhor e servo. O dever do servo é servir o senhor, e o senhor supre tudo o que o servo necessita.

Bhakti je vztah mezi pánem a služebníkem. Povinností služebníka je sloužit svému pánu a pán dává služebníkovi všechno, co potřebuje.

nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām
eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān
nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām
eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān

(Kaṭha Upaniṣad 2.2.13)

(Katha Upanišad 2.2.13)

A literatura védica nos ensina que Kṛṣṇa pode suprir todas as necessidades de alguém. Não existe escassez, nem problema econômico. Temos simplesmente de tentar servir Kṛṣṇa, em consequência do que tudo será perfeito.

Védská literatura říká, že Kršna může každému dát všechny jeho životní nezbytnosti. Ve skutečnosti neexistuje žádný nedostatek ani žádné ekonomické problémy. Musíme se jednoduše snažit sloužit Kršnovi a všeho budeme mít dostatek.

Se Kṛṣṇa quiser, pode haver muita fartura. Nos Estados Unidos, por exemplo, há um amplo suprimento de tudo que é necessário, mas, em outros países, não é assim. Quando fui à Suíça, por exemplo, vi que tudo lá é importado. A única coisa produzida no local é neve. Tudo isso está sob o controle de Kṛṣṇa. Quem se torna um devoto tem um amplo suprimento de alimentos, e quem não se torna devoto de Kṛṣṇa será coberto de neve. Tudo está sob o controle de Kṛṣṇa. Então, na verdade, não há escassez. A única escassez é de consciência de Kṛṣṇa.

Když si Kršna přeje, můžeme mít hojnost všeho. Například v Americe mají všechno, co potřebují, i když v jiných zemích je nĕčeho nedostatek. Když jsem třeba přijel do Švýcarska, vidĕl jsem, že všechno, co zde mají, je dovážené. Jediná vĕc, kterou nedovážejí, je sníh. Kršna ovládá všechno. Ten, kdo se stane oddaným, bude mít dostatek potravy, ale neoddaný zapadne snĕhem. Kršna ovládá všechno, takže ve skutečnosti není ničeho nedostatek. Jediné, čeho se nedostává, je vĕdomí Kršny.

Naturalmente, o mundo é cheio de perigos, mas Kuntīdevī diz: “Devido a Devakī ser Sua devota, Você a salvou dos sofrimentos impostos por seu invejoso irmão”. Logo que o irmão de Devakī soube que seu oitavo filho iria matá-lo, ele se preparou imediatamente para tirar-lhe a vida. Contudo, o esposo de Devakī o pacificou. É dever do esposo proteger a esposa, e, por isso, o esposo de Devakī disse: “Meu querido cunhado, por que você tem inveja de sua irmã? Em todo caso, não é sua irmã que vai matá-lo; é o filho de Devakī que o matará. Esse é o problema. Então, eu prometo lhe entregar todos os nossos filhos, para que você faça com eles o que desejar. Por que você deveria matar esta jovem inocente e recém-casada? Ela é sua irmã mais nova, e você deveria protegê-la como se fosse sua filha.” Dessa forma, ele acalmou Kaṁsa, que acreditou na palavra de Vasudeva de que todos os filhos lhe seriam trazidos e que ele poderia, inclusive, matá-los. Vasudeva pensou: “Deixe-me salvar a presente situação. Além disso, se Kaṁsa, mais tarde, tiver um sobrinho, talvez esqueça sua inveja”. Mas Kaṁsa nunca esqueceu. Ao contrário, ele manteve Devakī e Vasudeva aprisionados por um longo período (aticiram) e matou todos os filhos de Vasudeva. No final, Kṛṣṇa apareceu e salvou Vasudeva e Devakī.

Tento svĕt je zajisté plný nebezpečí. Ale Kuntí říká: „Protože Dévakí je Tvou oddanou, zachránil jsi ji před utrpením, které jí připravoval její závistivý bratr.“ Když Kansa uslyšel, že osmý syn jeho sestry Dévakí způsobí jeho smrt, byl připraven Dévakí zabít. Manžel Dévakí ho ale uklidnil. Povinností manžela je chránit svou ženu, a její muž proto řekl: „Můj drahý švagře, proč jsi tak závistivý? Nemá tĕ přece zabít tvoje sestra Dévakí, ale její syn. Dám ti všechny její syny a můžeš si s nimi dĕlat, co chceš. Proč bys mĕl zabíjet tuto nevinnou dívku, která se právĕ vdala? Je to tvoje mladší sestra a mĕl bys ji ochraňovat stejnĕ jako svou dceru. Proč ji chceš zabít?“ Kansa uvĕřil Vasudévovým slovům, že dostane všechny syny Dévakí, a uklidnil se. Vasudéva si myslel: „Musím v této situaci zachránit, co se dá. Když Kansa pozdĕji dostane do rukou synovce, možná na svou závist zapomene.“ Kansa ale nikdy nezapomnĕl. Naopak, držel Dévakí a Vasudévu dlouhou dobu (aticiram) ve vĕzení a zabil všechny jejich syny. Nakonec se zjevil Kršna a Vasudévu a Dévakí zachránil.

Portanto, devemos depender de Kṛṣṇa, como Devakī e Kuntī. Depois de Kuntī enviuvar, o invejoso Dhṛtarāṣṭra estava sempre planejando como matar os seus filhos, os cinco Pāṇḍavas. “Porque o acaso me fez nascer cego”, ele pensou, “eu não pude herdar o trono do reino e, então, ele foi transmitido para meu irmão mais novo. No entanto, como ele morreu, meus filhos devem ficar com o trono”. Essa é a propensão materialista. O sujeito pensa: “Eu serei feliz. Meus filhos serão felizes. Minha comunidade será feliz. Minha nação será feliz”.

Isso é egoísmo estendido. Ninguém está pensando em Kṛṣṇa, nem em como fazer Kṛṣṇa feliz. Ao contrário, todos estão pensando em termos de sua própria felicidade: “Como poderei ser feliz? Como meus filhos, minha comunidade, minha sociedade e meu país serão felizes?” Encontraremos isso em toda parte. Todos estão lutando pela vida, mas ninguém está pensando em como fazer Kṛṣṇa feliz. A consciência de Kṛṣṇa é muito sublime. Devemos tentar compreendê-la através do Śrīmad-Bhāgavatam e da Bhagavad-gītā e tentar ocupar nossos sentidos a serviço do senhor dos sentidos (hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanam). Então, seremos realmente felizes.

Musíme proto jako Dévakí a Kuntí záviset na Kršnovi. Když Kuntí ovdovĕla, závistivý Dhrtaráštra stále plánoval, jak zabít jejích pĕt synů. Myslel si: „Protože jsem se narodil slepý, nemohl jsem zdĕdit královský trůn a místo mĕ na nĕj usedl můj mladší bratr. Teď je mrtvý a trůn mohou získat alespoň moji synové.“ Tak uvažují materialisté: „Já budu šťastný. Moji synové budou šťastní. Moje společnost bude šťastná. Můj národ bude šťastný.“ To je rozšířená sobeckost. Nikdo nemyslí na Kršnu a na to, jestli Kršna bude šťastný. Každý naopak myslí jen na své vlastní štĕstí: „Jak se stanu šťastným? Budou šťastné mé dĕti, má společnost či můj národ?“ S tím se setkáváme všude. Každý zápasí o existenci a nikdo nemyslí na to, jak potĕšit Kršnu.

Vĕdomí Kršny je velice vznešené. Mĕli bychom se to snažit pochopit ze Šrímad-Bhágavatamu a Bhagavad-gíty a zamĕstnat své smysly ve službĕ Pánovi smyslů (hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanam). Potom budeme opravdu šťastni.