Skip to main content

23

Kapitola 23

Prosperidade Natural

Přirozený blahobyt

ime jana-padāḥ sv-ṛddhāḥ
supakvauṣadhi-vīrudhaḥ
vanādri-nady-udanvanto
hy edhante tava vīkṣitaiḥ
ime jana-padāḥ sv-ṛddhāḥ
supakvauṣadhi-vīrudhaḥ
vanādri-nady-udanvanto
hy edhante tava vīkṣitaiḥ

Todas estas cidades e vilas estão florescendo sob todos os aspectos, com ervas e cereais em abundância. As árvores estão cheias de frutas, os rios estão correndo, as colinas esbanjam minerais e os oceanos estão plenos de riquezas. E tudo isso se deve ao Teu olhar sobre eles.

Všechna mĕsta a vesnice vzkvétají po všech stránkách, neboť je hojnost bylin a obilí, stromy jsou obalené ovocem, řeky plné vody, hory plné nerostů a oceány plné bohatství. To všechno jen proto, že se na nĕ díváš.

Śrīmad-Bhāgavatam 1.8.40

Šrímad-Bhágavatam 1.8.40

A prosperidade humana floresce pelas dádivas naturais, e não por gigantescos empreendimentos industriais. Esses gigantescos empreendimentos industriais são produto de uma civilização ateísta, e causam a destruição dos nobres objetivos da vida humana. Quanto mais continuarmos a aumentar essas indústrias problemáticas, para sufocar a energia vital do ser humano, tanto mais haverá inquietação e insatisfação das pessoas em geral, embora apenas umas poucas possam viver suntuosamente, através da exploração. As dádivas naturais, tais como cereais e vegetais, frutas, rios, as colinas cheias de pedras preciosas e minerais e os mares cheios de pérolas, são supridas pela ordem do Supremo, e, de acordo com Seu desejo, a natureza material os produz em abundância ou os restringe, de tempo em tempo. A lei natural é que o ser humano pode aproveitar essas dádivas divinas da natureza e com elas prosperar satisfatoriamente, sem ser cativado pela motivação predatória de assenhorear-se da natureza material. Quanto mais tentarmos explorar a natureza material, de acordo com nossos caprichos de gozo, tanto mais seremos enredados pela reação de tais tentativas predatórias. Se tivermos suficientes cereais, frutas, vegetais e ervas, qual a necessidade de manter um matadouro e matar os pobres animais? O homem não precisa matar animal algum se tem suficientes cereais e vegetais para comer. O fluxo das águas de um rio fertiliza os campos, e isso é mais do que necessitamos. Os minerais são produzidos nas montanhas, e as pérolas no oceano. Se a civilização humana tiver suficientes cereais, minerais, joias, água, leite, etc., não ansiará por terríveis empreendimentos industriais, à custa do trabalho de alguns homens desventurados. Mas todas essas dádivas naturais dependem da misericórdia do Senhor. O que necessitamos, portanto, é obedecer às leis do Senhor e alcançar a perfeição da vida humana, através do serviço devocional. As observações de Kuntīdevī apontam justamente isso. Ela deseja que a misericórdia de Deus lhes seja concedida, para que, por Sua graça, a prosperidade natural seja mantida.

Blahobyt lidstva vzkvétá díky přírodním darům a ne díky obřím průmyslovým podnikům. Průmyslové giganty jsou výplody bezbožné civilizace a ničí ušlechtilé cíle lidského života. Čím více budeme rozvíjet tento komplikovaný průmysl ničící lidskou životní energii, tím více budou prostí lidé neklidní a nespokojení, třebaže nĕkolik boháčů bude moci žít marnotratnĕ díky vykořisťování. Přírodní dary, jako obilí, zelenina, ovoce, řeky, hory s nerosty a drahokamy a moře plná perel, jsou dary Nejvyššího a podle Jeho přání je hmotná příroda buď plodí v hojnosti, nebo je skrývá. Přirozeným zákonem je, že človĕk může využít tĕchto Božích darů přírody a spokojenĕ prosperovat, aniž se nechá ovlivnit vykořisťovatelským motivem, že bude vládnout hmotné přírodĕ. Čím více se snažíme využívat hmotnou přírodu pro své požitkářské rozmary, tím více se zaplétáme do reakcí za tyto vykořisťovatelské snahy. Máme-li dostatek obilí, ovoce, zeleniny a bylin, k čemu potřebujeme zřizovat jatka a zabíjet nebohá zvířata? Má-li človĕk dostatek obilí a zeleniny, není důvodu, aby zabíjel zvířata. Řeky zúrodňují pole a ta nám dávají více než potřebujeme. Hory nám poskytují nerosty a oceány perly. Má-li lidská civilizace dostatek obilí, nerostů, drahokamů, vody, mléka atd., proč by mĕla za cenu tĕžké dřiny nĕkolika nešťastníků vytvářet tak strašné průmyslové podniky? Všechny přírodní dary závisejí na milosti Pána. Je třeba, abychom se řídili Božími zákony a dosáhli dokonalosti lidského života oddanou službou. Kuntídéví to v tomto verši velice jasnĕ naznačuje. Přeje si, aby jim Bůh udĕlil Svoji milost a aby tak království dále vzkvétalo.

Kuntīdevī menciona que os grãos eram abundantes, as árvores cheias de frutas, os rios fluíam perfeitamente, as montanhas plenas de minerais e os oceanos repletos de riquezas; mas nunca mencionou que indústrias e matadouros floresciam, porque essas coisas são loucuras que os homens desenvolveram para criar problemas.

Kuntídéví uvádí, že je hojnost obilí, stromy jsou plné ovoce, řeky jsou plné vody, hory jsou plné nerostů a oceány plné bohatství, ale nikde nemluví o tom, že by vzkvétal průmysl a jatka, neboť takové nesmyslné vĕci lidé vyvinuli jen proto, aby si vytvořili problémy.

Se dependermos da criação de Deus não haverá escassez, mas apenas ānanda, bem-aventurança. A criação de Deus provê grãos e ervas suficientes, e, enquanto comemos os grãos e as frutas, os animais, como as vacas, comerão o capim. Os bois nos ajudarão a produzir grãos, e só aceitarão um pouco, ficando satisfeitos com o que jogarmos fora. Se pegarmos uma fruta, e jogarmos a casca fora, o animal ficará satisfeito com ela. Dessa maneira, com Kṛṣṇa no centro, haverá completa cooperação entre as árvores, animais, seres humanos e todas as entidades vivas. Isto é civilização védica, uma civilização consciente de Kṛṣṇa.

Když budeme záviset na Božím stvoření, nebudeme mít nikdy ničeho nedostatek a všude bude pouze ānanda neboli blaženost. Boží stvoření poskytuje dostatek obilí a trávy, a zatímco lidé mohou jíst obilí a ovoce, domácí zvířata se mohou živit trávou. Býci nám pomáhají při pĕstování obilí a k obživĕ jim stačí málo    —      spokojí se s pouhými zbytky. Když sníme ovoce a vyhodíme slupku, zvíře se spokojí se slupkou. Postavíme-li Kršnu do středu svých činností, nastane dokonalá harmonie mezi stromy, zvířaty, lidmi a všemi živými bytostmi. Tak vypadá védská civilizace, civilizace vĕdomí Kršny.

Kuntīdevī ora ao Senhor: “Esta prosperidade deve-se ao Seu olhar”. Quando nos sentamos no templo de Kṛṣṇa, Kṛṣṇa nos olha, e tudo é perfeito. Quando almas sinceras tentarem tornar-se devotas de Kṛṣṇa, Kṛṣṇa muito bondosamente virá perante elas, com Sua opulência completa, as olhará, e elas ficarão muito felizes e belas.

Kuntídéví se modlí k Pánu: „Tento blahobyt vládne díky Tvému pohledu.“ Když sedíme v Kršnovĕ chrámu, Kršna se na nás dívá a všechno je velice pĕkné. Když se upřímné duše snaží stát se Kršnovými oddanými, Kršna k nim velice laskavĕ přichází se vším Svým bohatstvím a pohlíží na nĕ, a tito oddaní jsou šťastní a krásní.

Assim, também, toda a criação material acontece, devido ao olhar de Kṛṣṇa (sa aikṣata). Nos Vedas se diz que Ele lançou Seu olhar sobre a matéria, agitando-a. Uma mulher, em contato com um homem, fica agitada, fica grávida e dá à luz uma criança. Toda a criação segue um processo semelhante. Simplesmente pelo olhar de Kṛṣṇa, a matéria se agita e, assim, fica grávida e dá à luz as entidades vivas. Apenas devido ao Seu olhar é que aparecem plantas, árvores, animais, e todas as demais entidades vivas. Como isso é possível? Nenhum de nós pode dizer “Simplesmente olhando para minha esposa eu posso engravidá-la”. Mas, embora isto seja impossível para nós, não é impossível para Kṛṣṇa. A Brahma-saṁhitā (5.32) diz, angāni yasya sakalendriya-vṛtimanti: cada parte do corpo de Kṛṣṇa tem todas as potências das outras partes. Com nossos olhos podemos apenas ver, mas, simplesmente olhando, Kṛṣṇa pode criar a gravidez. Não há necessidade de sexo.

Kršnův pohled (sa aikṣata) je také příčinou celého hmotného stvoření. Ve Védách je řečeno, že Kršna pohlédl na hmotu a probudil ji k činnosti. Žena ve styku s mužem otĕhotní a pak porodí dítĕ. Ke stvoření dochází podobným způsobem. Pouhým Kršnovým pohledem se hmota probudí a pak otĕhotní a rodí se živé bytosti. Pouze Jeho pohled způsobuje, že se z ní rodí rostliny, stromy, zvířata a všechny ostatní živé bytosti. Jak je to možné? Nikdo z nás nemůže říci: „Oplodním svou ženu jenom tím, že se na ni podívám.“ To je nemožné pro nás, ale není to nemožné pro Kršnu. Brahma-sanhitá (5.32) nám říká: aṅgāni yasya sakalendriya-vṛttimanti    —    každá část Kršnova tĕla je schopna vykonávat činnosti všech ostatních částí. My můžeme svýma očima pouze vidĕt, ale Kršna může Svým pohledem oplodňovat. Není k tomu zapotřebí pohlavního styku, neboť Kršna může způsobit tĕhotenství pouhým pohledem.

Na Bhagavad-gītā (9.10), o Senhor diz, mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram: “Através de Minha supervisão, a natureza material cria todas as entidades vivas, móveis e imóveis”. A palavra akṣa significa “olhos”. Então, akṣeṇa indica que todas as entidades vivas nasceram por causa do olhar do Senhor. Há duas espécies de entidades vivas – as móveis, como os insetos, animais e seres humanos, e as imóveis, como árvores e plantas. Em sânscrito, essas duas espécies de entidades vivas são chamadas de sthavara-jaṅgama, e ambas surgem da natureza material.

V Bhagavad-gítĕ (9.10) Pán říká: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram. „Pod Mým dohledem hmotná příroda rodí všechny pohyblivé i nehybné bytosti.“ Slovo akṣaznamená „oči“ a akṣeṇa tedy naznačuje, že všechny živé bytosti se rodí díky Pánovĕ pohledu. Existují dva druhy živých bytostí: pohyblivé, jako jsou hmyz, zvířata a lidé, a nehybné, jako jsou stromy a rostliny. V sanskrtu se tyto dva druhy živých bytostí nazývají sthavara-jaṅgama a oba mají původ v hmotné přírodĕ.

Naturalmente, o que surge da natureza material não é a vida, mas o corpo. As entidades vivas aceitam diferentes espécies de corpos da natureza material, da mesma forma que uma criança aceita o corpo dado pela mãe. Por dez meses o corpo da criança se desenvolve, a partir do sangue e dos nutrientes do corpo materno, mas a criança é uma entidade viva, e não matéria. A entidade viva se abriga no ventre da mãe, que supre os ingredientes para o corpo desta entidade viva. Esta é a lei da natureza. A mãe pode não saber como seu corpo pode criar outro corpo, mas, quando o corpo da criança está pronto, esta nasce.

Z hmotné přírody však nepochází životní síla, pochází z ní pouze tĕlo. Živé bytosti dostávají od hmotné přírody určité druhy tĕl, stejnĕ jako dítĕ dostává tĕlo od své matky. Tĕlo dítĕte se vyvíjí devĕt mĕsíců z krve a živin matčina tĕla, ale dítĕ samotné je živá bytost, nikoliv hmota. Živá bytost se uchýlila do lůna matky, která pak k vývoji jejího tĕla poskytne vše potřebné. Takový je zákon přírody. Matka možná neví, jak se v jejím tĕle vyvíjí další tĕlo, ale když je tĕlo dítĕte vyvinuté, dítĕ se narodí.

Não é que a entidade viva nasça. Como se declara na Bhagavad-gītā (2.20), na jāyate mriyate vā: a entidade viva não nasce nem morre. O que não nasce não morre; a morte existe para aquilo que foi criado, mas o que não é criado não morre. A Gītā diz: na jāyate mriyate vā kadācit. A palavra kadācit significa “em tempo algum”. Na verdade, a entidade viva nunca nasce. Embora vejamos que nasceu uma criança, a verdade é que ela não nasceu. Nityaḥ śāśvato ’yaṁ pūraṇaḥ. A entidade viva é eterna (śāśataḥ), sempre existente e antiquíssima (purāṇaḥ). Na hanyate hanyamāne śārīre: não pense que, quando o corpo for destruído, a entidade viva também o será. Não, a entidade viva continuará a existir.

To však neznamená, že se rodí živá bytost. Jak je řečeno v Bhagavad-gítĕ (2.20): na jāyate mriyate vā. Živá bytost se nerodí ani neumírá. To, co se nerodí, nemůže ani zemřít; smrt je určena pro to, co bylo stvořeno, ale co není stvořeno, nemůže ani zemřít. Gítá říká: na jāyate mriyate vā kadācit. Slovo kadācit znamená „nikdy“. Živá bytost se ve skutečnosti nikdy nerodí. I když nĕkdy vidíme, že se narodilo dítĕ, ve skutečnosti se nenarodilo. Nityaḥ śāśvato 'yaṁ purāṇaḥ. Živá bytost je vĕčná (śāśvata), vždy existující a je velice stará (purāṇa). Na hanyate hanyamāne śarīre:nemyslete si, že když je zničeno tĕlo, je zničena i živá bytost. Ne    —    živá bytost existuje dál.

Um cientista amigo meu me perguntava: “Qual é a prova da eternidade?” Kṛṣṇa diz, na hanyate hanyamāne śārīre: “A alma não morre quando o corpo morre”. Essa declaração, em si, já é uma prova. Esse tipo de prova chama-se śruti, prova estabelecida por declarações ouvidas através da sucessão discipular, que vem do Supremo. Um tipo de prova é a lógica (nyāya-prasthāna). Pode-se adquirir conhecimento por lógica, argumentos e pesquisa filosófica. Porém, outra forma de prova é śruti, prova estabelecida por ouvir das autoridades. Uma terceira forma de prova é smṛti, prova estabelecida por afirmações derivadas do śruti. A Bhagavad-gītā e os Purāṇas são smṛti, os Upaniṣadis são śruti, e o Vedānta é nyaya. Desses três, o śruti-prasthāna, ou a evidência do śruti, é especialmente importante.

Jeden můj přítel vĕdec se mĕ jednou zeptal, co je důkazem vĕčnosti duše. Kršna říká: na hanyate hanyamāne śarīre. „Duše není zabita, když je zabito tĕlo.“ Tato vĕta je sama o sobĕ důkazem. Tento důkaz se nazývá śruti, důkaz daný tím, co vyslechneme prostřednictvím učednické posloupnosti od Nejvyššího. Jedním druhem důkazu je důkaz logikou (nyāya-prasthāna). Poznání můžeme získávat logikou, pomocí argumentů a filozofickým bádáním. Třetí důkaz je smṛti, který se opírá o tvrzení vyvozená ze śruti. Bhagavad-gítá a Purány jsou smṛti, Upanišady jsou śruti a Védánta je nyāya. Z tĕchto tří důkazů je (śruti-prasthāna) neboli důkaz ze śruti obzvláštĕ důležitý.

Pratyakṣa, o processo de receber conhecimento através da percepção direta, não tem valor, porque todos os nossos sentidos são imperfeitos. Por exemplo: vemos o Sol todos os dias, e ele nos parece como um pequeno disco, talvez de vinte centímetros de diâmetro; mas, na verdade, ele é centenas de vezes maior que a Terra. Então, qual é o valor da percepção direta através de nossos olhos? Nós temos tantos sentidos através dos quais recebemos conhecimento – os olhos, os ouvidos, o nariz e assim por diante –, mas, como esses sentidos são imperfeitos, qualquer conhecimento que consigamos através deles também será imperfeito. Como os cientistas tentam compreender as coisas exercitando seus sentidos imperfeitos, suas conclusões são sempre imperfeitas. Svarūpa Dāmodara, um cientista entre nossos discípulos, perguntou a um cientista amigo seu que disse que a vida vem da matéria: “Se eu lhe der os elementos químicos com os quais seja possível produzir vida, você será capaz de produzi-la?” O cientista respondeu: “Isso eu não sei fazer”. Isto é conhecimento imperfeito. Se alguém não sabe, seu conhecimento é imperfeito. Por que, então, ele se tornou um professor? Isto é enganação. Nosso argumento é que, para nos tornarmos perfeitos, precisamos tomar lições do perfeito.

Pratyakṣa neboli získávání poznání prostřednictvím přímého vnímání nemá žádnou hodnotu, protože všechny naše smysly jsou nedokonalé. Slunce se nám například každý den jeví jako malý disk o průmĕru kolem třiceti centimetrů, ale ve skutečnosti je Slunce stokrát vĕtší než Zemĕ. Jakou má tedy hodnotu naše přímé vnímání? Máme smysly, kterými můžeme získávat poznání    —    oči, uši, nos atd.    —    ale jelikož jsou nedokonalé, veškeré poznání, které jejich prostřednictvím získáme, je také nedokonalé. Jelikož se vĕdci snaží vše pochopit pomocí svých nedokonalých smyslů, jejich závĕry jsou vždy nedokonalé. Svarúp Dámódar, můj žák, který je vĕdcem, se jednou zeptal svého kolegy, který zastává názor, že život pochází z hmoty: „Dokážeš vytvořit život, když ti dám patřičné chemikálie?“ Vĕdec mu odpovĕdĕl: „To nevím.“ Tomu se říká nedokonalé poznání. Pokud nevíte, pak je vaše poznání nedokonalé. Proč potom učíte druhé? To je podvádĕní. Zastáváme názor, že k tomu, aby se človĕk mohl stát dokonalým, musí přijmout pokyny od dokonalého učitele.

Como Kṛṣṇa é perfeito, nós recebemos conhecimento dEle. Kṛṣṇa diz, na hanyate hanyamāne śārīre: “A alma não morre quando o corpo morre”. Por conseguinte, esta compreensão de que a alma é eterna é perfeita.

Kršna je dokonalý, a proto přijímáme poznání od Nĕho. Kršna říká: na hanyate hanyamāne śarīre    —    „Duše neumírá, když umírá tĕlo.“ Proto poznání, že duše je vĕčná, je dokonalé.

Kuntīdevī diz, imejana-padāh svṛddhāḥ supakkauṣadhi-vīrudhaḥ: “Os grãos são abundantes, as árvores cheias de frutas, os rios fluem, as montanhas estão cheias de minerais e o oceano repleto de riquezas”. Que mais se pode desejar? A concha produz pérolas, e anteriormente as pessoas decoravam-se com pérolas, pedras preciosas, seda, ouro e prata. Mas onde estão essas coisas agora? Hoje em dia, com o avanço da civilização, há muitas moças bonitas que não têm ornamentos de ouro, pérolas ou joias, mas apenas bijuterias plásticas. Qual é, então, a utilidade de indústrias e matadouros?

Kuntídéví říká: ime jana-padāḥ svṛddhāḥ supakkauṣadhi-vīrudhaḥ. „Máme hojnost obilí, stromy jsou obsypané ovocem, řeky jsou plné vody, hory plné nerostů a oceány plné bohatství.“ Co více bychom chtĕli? Ústřice vytvářejí perly; dříve si lidé zdobili svá tĕla perlami, drahokamy, hedvábím, zlatem a stříbrem. Kam se to dnes všechno podĕlo? S pokrokem civilizace potkáváme mnoho krásných dívek, které nemají žádné ozdoby ze zlata, perel nebo drahokamů, ale nosí jen tretky z umĕlé hmoty. K čemu je tedy celý průmysl a všechna jatka?

Pelo plano de Deus, podem-se ter grãos alimentícios suficientes, leite suficiente, frutas suficientes, vegetais suficientes e água de rios cristalinos. Mas eu tenho visto, em viagens pela Europa, que todos os rios lá estão poluídos. Na Alemanha, na França e também na Rússia e Estados Unidos, vi que os rios estão poluídos. Pela lei da natureza, a água do oceano é mantida clara como cristal, e a mesma água é transferida aos rios, mas sem sal, para que se possa beber água pura. Assim é a natureza, e o jeito da natureza é o jeito de Kṛṣṇa. Qual é, então, a necessidade de se construir grandes reservatórios de água?

Z Boží vůle může mít každý dostatek obilí, mléka, ovoce a zeleniny a dobrou čistou říční vodu. Nyní jsem však při cestách po Evropĕ vidĕl, že všechny řeky jsou špinavé. V Nĕmecku, ve Francii a také v Rusku a Americe jsem vidĕl, že řeky jsou znečištĕné. Voda v oceánu je od přírody čirá jako křišťál a tatáž voda, ale bez soli, stéká do řek, aby z nich každý mohl pít. To je zákon přírody a zákony přírody jsou Kršnovými zákony. Proč se tedy staví obrovské nádrže na pitnou vodu?

A natureza já nos deu tudo. Se desejamos riqueza, podemos catar pérolas e ficar ricos. Não há necessidade de enriquecer abrindo uma fábrica enorme, que produza carrocerias de automóveis. Através desses empreendimentos industriais só se tem criado problemas. Por outro lado, precisamos apenas depender de Kṛṣṇa e da misericórdia de Kṛṣṇa porque, devido ao olhar de Kṛṣṇa (tava vīkṣitaiḥ), tudo é posto em ordem. Então, se simplesmente pedirmos pelo olhar de Kṛṣṇa, não haverá possibilidade de escassez ou necessidade. Tudo será completo. A ideia do movimento para a consciência de Kṛṣṇa, portanto, é depender das dádivas da natureza e da graça de Kṛṣṇa.

Příroda nám již všechno dává. Chceme-li bohatství, můžeme zbohatnout lovem perel a nemusíme otevírat obrovské továrny na automobilové karosérie. Takovým průmyslovým podnikáním jen vytváříme problémy. Správnĕ máme záviset na Kršnovi a na Kršnovĕ milosti, protože Kršnův pohled (tava vīkṣitaiḥ) uvádí vše do pořádku. Když budeme jednoduše prosit o Kršnův pohled, nebudeme mít nouzi nebo nedostatek. Všechno bude dokonalé. Ústřední myšlenkou hnutí pro vĕdomí Kršny tedy je záviset na darech přírody a na Kršnovĕ milosti.

Dizem que a população está aumentando, e, por conseguinte, estão interrompendo esse crescimento através de métodos artificiais. Por quê? Os pássaros e abelhas sempre aumentam sua população e não usam métodos anticoncepcionais – por acaso lhes falta alimento? Alguma vez já vimos pássaros ou animais morrerem por falta de comida? Talvez isso aconteça na cidade, se bem que muito raramente. Mas, se formos à floresta, à selva, veremos que todos os elefantes, leões, tigres e outros animais estão muito bem alimentados e fortes. Quem os está alimentando? Alguns deles são vegetarianos, e outros não, mas nenhum está sofrendo por falta de alimento.

Lidé říkají, že obyvatelstva přibývá, a snaží se tomu zabránit umĕlými prostředky. Proč? Ptáci a zvířata neznají antikoncepční prostředky a neustále se rozmnožují    —    a mají snad nedostatek potravy? Vidĕli jste nĕkdy ptáky nebo ostatní zvířata umírat hlady? Možná ve velkomĕstech, i když ani tam ne příliš často. V džungli ale můžeme vidĕt, že všichni sloni, lvi, tygři a další zvířata jsou velice zdraví a silní. Kdo jim dává potravu? Nĕkterá zvířata jsou vegetariáni a nĕkterá jsou masožravci, ale žádnému potrava nechybí.

Naturalmente, pela lei da natureza, o tigre, sendo carnívoro, não consegue comida todo dia. Além do mais, quem encararia um tigre para transformar-se em seu alimento? Quem diria isto ao tigre? “Senhor, eu sou um filantropo e vim aqui para alimentá-lo. Assim, aceite meu corpo”. Ninguém. Por isso, o tigre tem dificuldade em encontrar comida. E logo que o tigre sai, há um animal que o segue e faz um barulho como “faio, faio”, para que os outros animais saibam “Agora o tigre está saindo para caçar”. Assim, pela própria natureza, o tigre tem dificuldade, mas, apesar disso, Kṛṣṇa lhe supre alimentos. Depois de aproximadamente uma semana o tigre terá a oportunidade de capturar um animal, e, como não consegue alimento fresco diariamente, ele mantém a carcaça em algum arbusto e come um pouco cada dia. Como o tigre é muito poderoso, as pessoas desejam transformar-se em leões ou tigres, mas essa não é uma boa ideia, porque, tornando-se um tigre, a pessoa não conseguirá alimento diariamente, mas terá de procurar comida com muito esforço. Tornando-se vegetariana, entretanto, obterá alimento todos os dias. O alimento vegetariano existe em toda a parte.

Tygr jakožto masožravec samozřejmĕ nedostává od přírody potravu každý den. Kdo by také chtĕl jít za tygrem a stát se jeho potravou? Kdo řekne tygrovi: „Pane, dĕlám dobré skutky a přinesl jsem vám potravu    —    vezmĕte si mé tĕlo“? Nikdo. Tygr má proto s hledáním potravy potíže. A jakmile vyjde na lov, jedno zvíře ho následuje a vydává zvláštní zvuk „  fajo, fajo“, aby ostatní zvířata vĕdĕla: „Tygr jde na lov.“ Takže tygr má řízením přírody potíže. Ale přesto mu Kršna dává potravu. Asi tak po týdnu tygr dostane příležitost chytit nĕjaké zvíře, a protože nedostává čerstvou potravu každý den, schová si mrtvolu do nĕjakého keře a postupnĕ z ní ujídá. Jelikož tygr je velice mocný, lidé chtĕjí být jako lev nebo tygr. To však není příliš chytré, protože bude-li nĕkdo skutečnĕ tygr, nebude dostávat potravu každý den, ale bude ji muset s velikou námahou shánĕt. Pokud se však človĕk stane vegetariánem, bude mít každý den co jíst. Vegetarián získá potravu všude.

Hoje em dia, em todas as cidades, existem matadouros, mas isto significa que os matadouros podem suprir o bastante para que todas as pessoas vivam comendo apenas carne? Não, não haveria suprimento suficiente. Mesmo os comedores de carne têm de comer grãos, frutas e legumes junto com seu bife. Ainda assim, para seu pedaço de carne diário, eles matam tantos animais inocentes. Isso é muito pecaminoso. Cometendo tais atividades pecaminosas, como querem ser felizes? Essa matança não deveria ser praticada, em virtude do que as pessoas estão infelizes. Mas, para quem se tornar consciente de Kṛṣṇa e depender simplesmente do olhar de Kṛṣṇa (tava vīkṣitaiḥ), Kṛṣṇa suprirá tudo, e não haverá possibilidade de escassez.

V každém mĕstĕ jsou dnes jatka, ale znamená to snad, že jatka nám poskytnou všechno? Nikdy to nebude stačit na to, aby lidé mohli žít pouze z masa. I ti, kteří jedí maso, musí mít ke svému plátku masa ještĕ obilí, ovoce a zeleninu. Přesto pro každodenní plátek masa zabíjejí tolik nebohých zvířat. Je to tak hříšné. Jak mohou být lidé šťastní, když holdují tolika hříšným činnostem? K tomuto zabíjení by nemĕlo docházet, ale jelikož se to dĕje, lidé jsou nešťastní. Pokud však človĕk začne vyvíjet vĕdomí Kršny a bude záviset jen na Kršnovĕ pohledu (tava vīkṣitaiḥ), dostane od Kršny všechno a nebude mít žádnou nouzi.

Às vezes parece haver escassez, e outras vezes vemos que as frutas e os grãos são produzidos de maneira tão abundante que as pessoas nem têm como comê-los. Então, tudo isso se deve ao olhar de Kṛṣṇa. Se quiser, Kṛṣṇa pode produzir uma quantidade imensa de grãos, frutas e vegetais, mas se Kṛṣṇa quiser restringir o suprimento, que bem poderá fazer a carne? Você pode me comer ou eu posso comê-lo, mas isto não resolverá o problema.

Nĕkdy se zdá, že je nĕčeho nedostatek, a jindy zjišťujeme, že se urodilo tolik obilí a ovoce, že je lidé ani nestačí sníst. To závisí na Kršnovĕ pohledu. Když Kršna chce, může zařídit, aby se urodilo nepřeberné množství obilí, ovoce a zeleniny, ale když bude chtít dodávku omezit, maso nás nezachrání. Vy můžete sníst mĕ nebo já můžu sníst vás, ale nic se tím nevyřeší.

Para verdadeira paz e tranquilidade, e uma provisão suficiente de leite, água e tudo o mais que precisamos, temos apenas de depender de Kṛṣṇa. Isso é o que Bhaktivinoda Ṭhākura nos ensina quando diz mārabi rākhabi-yo icchā tohārā, ou seja, “Meu querido Senhor, rendo-me ao Senhor e dependo do Senhor. Agora, se o Senhor quiser, pode me matar ou me proteger”. E Kṛṣṇa responde: “Sim”. Sarva dharmān parityajya mām ekāṁ śaraṇaṁ vraja: “Basta render-se exclusivamente a Mim”. Ele não diz: “Sim, dependa de Mim e também de suas fábricas e matadouros”. Não. Ele diz: “Dependa apenas de Mim”. Ele diz, ahaṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi: “Eu o salvarei dos resultados de suas atividades pecaminosas”.

Pro skutečný mír a dostatek mléka, vody a všeho, co potřebujeme, musíme záviset pouze na Kršnovi. To nás učí Bhaktivinód Thákur, když říká: mārabi rākhabi—yo icchā tohārā. „Můj drahý Pane, odevzdávám se Ti a závisím jen na Tobĕ. Když chceš, můžeš mĕ zabít nebo ochránit.“ A Kršna odpovídá: „Ano. Sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja    —    odevzdej se jenom Mnĕ.“ Neříká: „Ano, buď závislý na Mnĕ a také buď závislý na svých jatkách a továrnách.“ Ne. Říká: „Buď závislý pouze na Mnĕ. Ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi    —    zbavím tĕ následků za všechny tvé hříšné činnosti.“

Como vivemos tantos anos sem sermos conscientes de Kṛṣṇa, temos vivido apenas uma vida pecaminosa, mas Kṛṣṇa nos garante que tão logo nos rendamos a Ele, Ele imediatamente acabará com todas as nossas contas e porá fim a todas as nossas atividades pecaminosas, para que possamos começar vida nova. Por isso, ao iniciarmos um discípulo, dizemos: “Agora a dívida acabou. Não cometa mais pecado”.

Protože jsme tolik let žili bez vĕdomí Kršny, vedli jsme pouze hříšný život, ale Kršna nás ujišťuje, že jakmile se Mu odevzdáme, ihned vyrovná všechny účty a ukončí všechny naše hříšné činnosti, abychom mohli začít nový život. Proto když zasvĕcujeme žáky, říkáme jim: „Nyní je účet vyrovnaný. Nedopouštĕj se již žádných hříšných činností.“

Não se deve pensar que, como o santo nome de Kṛṣṇa pode anular as reações de atividades pecaminosas, pode-se cometer um pequeno pecado e cantar Hare Kṛṣṇa para anulá-lo. Esta é a maior das ofensas (nāmno balād yasya hi pāpa-budhiḥ). Os membros de algumas ordens religiosas vão à igreja e confessam seus pecados, mas novamente cometem as mesmas atividades pecaminosas. Qual é, então, o valor de sua confissão? Pode ser que alguém confesse “Meu Senhor, por ignorância eu cometi este pecado”, mas não pode planejar “Vou cometer atividades pecaminosas e depois irei à igreja confessá-las. Assim os pecados serão anulados e poderei começar mais um capítulo da vida pecaminosa”. Analogamente, ninguém deve, conscientemente, tirar proveito do cantar do mantra Hare Kṛṣṇa para anular as atividades pecaminosas e poder, novamente executar atos pecaminosos. Temos de ser muito cuidadosos. Antes de aceitar iniciação o discípulo promete não comer mais carne, não praticar sexo ilícito, não se intoxicar e não jogar; estes votos devem ser seguidos estritamente. Assim, ele se manterá sempre limpo. Mantendo-se limpo dessa maneira e sempre se ocupando em serviço devocional, sua vida será um sucesso, e não haverá falta de nada que desejar.

Nikdo by si nemĕl myslet, že když svaté jméno Kršny dokáže vymazat hříšné činnosti, může dál trochu hřešit a zpívat Haré Kršna a tím se zbavit následků. To je nejvĕtší přestupek (nāmno balād yasya hi pāpa-buddhiḥ). Nĕkteří lidé chodí do kostela a zpovídají se ze svých hříchů, ale pak se opĕt dopouštĕjí stejných hříšných činností. Jakou má potom jejich zpovĕď cenu? Človĕk může doznat: „Můj Pane, z nevĕdomosti jsem spáchal tento hřích.“ Ale nemĕl by plánovat: „Budu dĕlat hříšné činnosti a pak půjdu do kostela a vyzpovídám se z nich, tím je vymažu a začnu zase novou kapitolu hříšného života.“ Stejnĕ tak by nikdo nemĕl vĕdomĕ využívat zpívání Haré Kršna mantry k vymazávání hříšných činností, aby pak mohl začínat se stejnými hříšnými činnostmi nanovo. Na to si musíme dávat veliký pozor. Před přijetím zasvĕcení oddaný slibuje, že se nebude vĕnovat nedovolenému sexu, nebude požívat omamné látky, nebude hrát hazardní hry a nebude jíst maso, a tento slib musí přísnĕ dodržovat. Pak bude čistý. Kdo se udržuje v takové čistotĕ a vždy se zamĕstnává v oddané službĕ, bude žít úspĕšnĕ a nikdy nebude mít o nic nouzi.